English
Je v České republice ohrožen veřejný život? Zredukovalo se veškeré uvažování politiků na pouhopouhé „má dáti–dal“ a i to, zdá se, zejména sobě do kapsy? Kam došlo svobodné Česko po dvaceti letech? Je na čase, aby vznikla nová moderní občanská společnost?
Prvnímu diskusnímu klubu předsedali zleva: Jiřina Šiklová, Václav Bělohradský, Jaroslav Šonka a Jiří Zlatuška (obr. dole).
Všechna fota: Martin Mádl, Archiv ÚDU
Palčivé otázky v hektické době globální ekonomické, ale zřejmě i společenské krize, znechucení politikou, relativní materiální blahobyt vybudovaný na „úvěrových“ základech, zlatá doba bezskrupulózních politiků i manažerů průmyslových firem, sociální nůžky otevřené jak žraločí tlama, to jsou atributy dnešních dnů. Vlastně do této doby přesně zapadá i situace, která se vyhrotila kolem financování Akademie věd ČR. Ta totiž odráží celou řadu obecnějších problémů, které – zůstanou-li neřešeny – budou dál ohrožovat veřejný život v naší zemi. Už dávno poukazují např. členové Učené společnosti, že jejich zasedání jdou zcela mimo zájem státních představitelů, což by jinde v rozvinutých zemích vůbec nebylo možné. Není-li váženo slovo vzdělanců, těžko se pak divit aroganci, s jakou státní orgány obhajují redukci rozpočtu čelné vědecké instituce vlastní země, natož rozpačitému postoji, s nímž se k tomuto problému staví současná česká politická reprezentace.
Dvacáté výročí přechodu k divoké tržní demokracii se tudíž nese i ve znamení boje o vlastní intelektuální identitu. Už dříve jsem použila termín „zkumavková revoluce“ k označení veřejné aktivity badatelské komunity, která vyšla do ulic na podporu českého základního výzkumu. Události, jež vykypěly v letošních horkých letních dnech, daly mimo jiné spontánně vzniknout iniciativě Athenaeum pro 21. století. Tato iniciativa působící na informační a občanské bázi se svým názvem hlásí k odkazu kritického myšlení z období vznikání moderní české společnosti (tedy k časopisu Athenaeum, který v roce 1883 založil T. G. Masaryk). Jejím záměrem je vést diskuse s různými iniciativami, které v poslední době vznikly za účelem obrany veřejného prostoru v oblasti vzdělávání, vědy, kultury, zdravotnictví atd. Diskuse by měly umožnit pojmenovat a analyzovat deformace v politickém systému, které ve svém důsledku vedou k situaci, že český stát nejenže nedokáže podporovat vyspělé formy kultury, vědy a vzdělávání, ale sám se často stává nástrojem, který na ně útočí a podvazuje jejich činnost. Nově vzniklá platforma má vést k návrhům a konceptům, jež odpovídají dnešním potřebám a otevírají perspektivu pro českou vzdělanost v 21. století.
Duchovní otcové iniciativy Athenaeum pro 21. století Ivan Boháček, Antonín Kostlán, Václav Špička a Václav Trojan založili při časopisu Vesmír pravidelný diskusní klub, jehož první seminář k otázkám vědy a politiky se sešel za hojné účasti 4. září 2009. Pozvání za řečnický stůl přijali filozof Václav Bělohradský, socioložka Jiřina Šiklová, filozof, novinář Jaroslav Šonka a rektor Masarykovy univerzity v Brně Jiří Zlatuška, moderoval Antonín Kostlán a o hudební doprovod se postaral Jan Vodňanský.
O hudební intermezzo semináře se postaral Jan Vodňanský (vlevo) na snímku s Václavem Trojanem.
To, že iniciativa zamýšlí svůj diskusní klub vskutku jako místo pro výměnu a střetání názorů, a hlavně jako platformu kritického myšlení, dokázal hned první seminář. Už v úvodní části polemizoval s některými náhledy Václava Bělohradského Jiří Zlatuška, k němuž se později přidali zejména přítomní biologové. V čele s Janem Konvalinkou se důrazně ohradili proti některým interpretacím – rozdíl pojetí filozofa a exaktních vědců byl skutečně zásadní.
Široká a místy až nepřehledná škála témat, která se v průběhu diskuse objevila, dokládá množství neřešených problémů v dnešní české akademické obci. Od tématu, v tu chvíli nastiňovaného profesorem fyziky Jiřím Chýlou, navíc odbočil návrh temperamentní Jiřiny Šiklové, aby se iniciativa neprodleně vyjádřila k prohlášení Několik vět 2009, což ale nebylo účastníky diskusního klubu přijato. I tak byl seminář natolik hutný, že se z původně plánovaného času drahně protáhl. Celý jej zaznamenával pro Český rozhlas Leonardo rozhlasový mikrofon, nicméně jeho vysílání je zatím ve hvězdách.
S filozofickým pojetím Václava Bělohradského důrazně polemizovali exaktní vědci. Mimo Jiřího Zlatušky zejména Jan Konvalinka (uprostřed).
Moderátora prvního setkání iniciativy Athenaeum pro 21. století Antonína Kostlána jsem se zeptala, jestli první diskusní klub splnil jeho očekávání.
Co na něm podle vašeho názoru zaznělo „nejzvonivěji“?
„Řekl bych, že česká vědecká obec je stále ještě plná rozhořčení nad tím, jak autoritativně a arogantně si počínala Rada vlády pro výzkum, experimentální vývoj a inovace, když bez ohledu na protesty a námitky prosadila nový model financování, který má pro řadu oblastí základního výzkumu destrukční nebo až likvidační dopad. Takže vskutku „zvonivě“ zněla především kritika současného stavu vědní politiky u nás, o tom není pochyb.
První diskusní klub nepochybně splnil naše očekávání v tom smyslu, že ukázal, kolik lidí si uvědomuje současné ohrožení veřejného prostoru v naší zemi a je připraveno na jeho obranu podle svých možností vystoupit. O formách, ke kterým se tato obrana bude muset obracet, zatím příliš jasno není a v tomto ohledu nás čekají teprve zásadní diskuse.“
MARINA HUŽVÁROVÁ
Prvnímu diskusnímu klubu předsedali zleva: Jiřina Šiklová, Václav Bělohradský, Jaroslav Šonka a Jiří Zlatuška (obr. dole).
Všechna fota: Martin Mádl, Archiv ÚDU
Palčivé otázky v hektické době globální ekonomické, ale zřejmě i společenské krize, znechucení politikou, relativní materiální blahobyt vybudovaný na „úvěrových“ základech, zlatá doba bezskrupulózních politiků i manažerů průmyslových firem, sociální nůžky otevřené jak žraločí tlama, to jsou atributy dnešních dnů. Vlastně do této doby přesně zapadá i situace, která se vyhrotila kolem financování Akademie věd ČR. Ta totiž odráží celou řadu obecnějších problémů, které – zůstanou-li neřešeny – budou dál ohrožovat veřejný život v naší zemi. Už dávno poukazují např. členové Učené společnosti, že jejich zasedání jdou zcela mimo zájem státních představitelů, což by jinde v rozvinutých zemích vůbec nebylo možné. Není-li váženo slovo vzdělanců, těžko se pak divit aroganci, s jakou státní orgány obhajují redukci rozpočtu čelné vědecké instituce vlastní země, natož rozpačitému postoji, s nímž se k tomuto problému staví současná česká politická reprezentace.
Dvacáté výročí přechodu k divoké tržní demokracii se tudíž nese i ve znamení boje o vlastní intelektuální identitu. Už dříve jsem použila termín „zkumavková revoluce“ k označení veřejné aktivity badatelské komunity, která vyšla do ulic na podporu českého základního výzkumu. Události, jež vykypěly v letošních horkých letních dnech, daly mimo jiné spontánně vzniknout iniciativě Athenaeum pro 21. století. Tato iniciativa působící na informační a občanské bázi se svým názvem hlásí k odkazu kritického myšlení z období vznikání moderní české společnosti (tedy k časopisu Athenaeum, který v roce 1883 založil T. G. Masaryk). Jejím záměrem je vést diskuse s různými iniciativami, které v poslední době vznikly za účelem obrany veřejného prostoru v oblasti vzdělávání, vědy, kultury, zdravotnictví atd. Diskuse by měly umožnit pojmenovat a analyzovat deformace v politickém systému, které ve svém důsledku vedou k situaci, že český stát nejenže nedokáže podporovat vyspělé formy kultury, vědy a vzdělávání, ale sám se často stává nástrojem, který na ně útočí a podvazuje jejich činnost. Nově vzniklá platforma má vést k návrhům a konceptům, jež odpovídají dnešním potřebám a otevírají perspektivu pro českou vzdělanost v 21. století.
Duchovní otcové iniciativy Athenaeum pro 21. století Ivan Boháček, Antonín Kostlán, Václav Špička a Václav Trojan založili při časopisu Vesmír pravidelný diskusní klub, jehož první seminář k otázkám vědy a politiky se sešel za hojné účasti 4. září 2009. Pozvání za řečnický stůl přijali filozof Václav Bělohradský, socioložka Jiřina Šiklová, filozof, novinář Jaroslav Šonka a rektor Masarykovy univerzity v Brně Jiří Zlatuška, moderoval Antonín Kostlán a o hudební doprovod se postaral Jan Vodňanský.
O hudební intermezzo semináře se postaral Jan Vodňanský (vlevo) na snímku s Václavem Trojanem.
To, že iniciativa zamýšlí svůj diskusní klub vskutku jako místo pro výměnu a střetání názorů, a hlavně jako platformu kritického myšlení, dokázal hned první seminář. Už v úvodní části polemizoval s některými náhledy Václava Bělohradského Jiří Zlatuška, k němuž se později přidali zejména přítomní biologové. V čele s Janem Konvalinkou se důrazně ohradili proti některým interpretacím – rozdíl pojetí filozofa a exaktních vědců byl skutečně zásadní.
Široká a místy až nepřehledná škála témat, která se v průběhu diskuse objevila, dokládá množství neřešených problémů v dnešní české akademické obci. Od tématu, v tu chvíli nastiňovaného profesorem fyziky Jiřím Chýlou, navíc odbočil návrh temperamentní Jiřiny Šiklové, aby se iniciativa neprodleně vyjádřila k prohlášení Několik vět 2009, což ale nebylo účastníky diskusního klubu přijato. I tak byl seminář natolik hutný, že se z původně plánovaného času drahně protáhl. Celý jej zaznamenával pro Český rozhlas Leonardo rozhlasový mikrofon, nicméně jeho vysílání je zatím ve hvězdách.
S filozofickým pojetím Václava Bělohradského důrazně polemizovali exaktní vědci. Mimo Jiřího Zlatušky zejména Jan Konvalinka (uprostřed).
Moderátora prvního setkání iniciativy Athenaeum pro 21. století Antonína Kostlána jsem se zeptala, jestli první diskusní klub splnil jeho očekávání.
Co na něm podle vašeho názoru zaznělo „nejzvonivěji“?
„Řekl bych, že česká vědecká obec je stále ještě plná rozhořčení nad tím, jak autoritativně a arogantně si počínala Rada vlády pro výzkum, experimentální vývoj a inovace, když bez ohledu na protesty a námitky prosadila nový model financování, který má pro řadu oblastí základního výzkumu destrukční nebo až likvidační dopad. Takže vskutku „zvonivě“ zněla především kritika současného stavu vědní politiky u nás, o tom není pochyb.
První diskusní klub nepochybně splnil naše očekávání v tom smyslu, že ukázal, kolik lidí si uvědomuje současné ohrožení veřejného prostoru v naší zemi a je připraveno na jeho obranu podle svých možností vystoupit. O formách, ke kterým se tato obrana bude muset obracet, zatím příliš jasno není a v tomto ohledu nás čekají teprve zásadní diskuse.“
MARINA HUŽVÁROVÁ