English
LUDĚK SVOBODA
V malebném prostředí hustopečských vinic nedaleko jihomoravské metropole se ve dnech 15. až 18. března 2016 uskutečnila stejnojmenná konference (TVIP 2016), na které její účastníci představili nejnovější výsledky v oblasti životního prostředí. Oproti předchozím ročníkům rozšířili organizátoři stávající témata týkající se odpadů, průmyslových rizik a havárií o oblast vod, ovzduší, obnovitelných zdrojů energií, dobrovolných nástrojů a zelených veřejných zakázek – oblasti, jimž se věnuji i vědci z pracovišť Akademie věd.
Foto: Archiv CEMC
Jak uvedl výkonný ředitel Českého ekologického manažerského centra (CEMC) Ing. Vladimír Študent, organizátoři se podobně jako v předchozích ročnících snažili vzájemně propojit potřeby průmyslu v oblasti vědy, výzkumu a inovací s akademickou sférou. TVIP 2016 zastřešil tři tematicky specializovaná setkání – APROCHEM 2016, ODPADOVÉ FÓRUM 2016 a nově PRŮMYSLOVÁ EKOLOGIE 2016. „Česká republika v současnosti řeší problémy, jako jsou sucho, kvalita ovzduší nebo problematické množství fosforu obsaženého ve vodních tocích, a tak jsme i tato témata zařadili do programu, aby si představitelé badatelské a firemní sféry vyměnili znalosti a poznatky,“ vysvětlil V. Študent.
V této souvislosti připomeňme, že na konci roku 2015 schválila Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) Národní politiku výzkumu, vývoje a inovací na léta 2016–2020 s výhledem do roku 2025. Podle místopředsedy vlády a předsedy RVVI Pavla Bělobrádka byl vůbec poprvé do přípravy vědní politiky přizván i soukromý sektor a také na základě jeho připomínek se bude systém připravovat pro příští léta, přičemž podpora by měla směřovat především do perspektivních oblastí.
Témat je ve vědě a výzkumu mnoho, a proto se k nim na plenárním zasedání vyjádřili odborníci, kteří se na konferenci seznámili mj. s metodikou Evropské unie pro hodnocení ekoinovací EU ETV. Ověřování environmentálních technologií představuje metodiku hodnocení shody mezi prohlášením výrobce/dodavatele o výkonnosti produktu a jeho skutečnými provozními výkonovými parametry, přičemž CEMC je jako jediný v České republice akreditován v oblastech odpadů a odpadních vod.
Foto: Luděk Svoboda, Akademický bulletin
Josef Lazar z Ústavu přístrojové techniky AV ČR představil na konferenci mj. Strategii AV21 v souvislosti s konceptem Zodpovědného výzkumu a inovací.
Na konferenci se představili rovněž badatelé z pracovišť Akademie věd včetně prof. Josefa Lazara z Ústavu přístrojové techniky, který v plenární sekci úvodního dne hovořil o Strategii AV21 a transferu technologií.
Jaké téma plenárního zasedání vás oslovilo nejvíce?
Plenární sekce měla kupodivu malou účast. Pravděpodobně proto, že účastníky zajímala především odborná témata v jednotlivých sekcích; příliš mne to nepřekvapilo, v mém případě by tomu bylo také tak, kdybych se konference účastnil z odborného zájmu. Za důležité považuji, že jednotliví představitelé ministerstev prezentovali různé dotační programy. O některých z nich jsem nevěděl a je možné, že nabytých informací využiji.
Na konferenci jste uvedl, že „Strategie AV21“ souvisí s konceptem „Zodpovědného výzkumu a inovací“. Rozvedl byste vzájemné souvislosti?
Ačkoli se Strategie AV21 konceptem Zodpovědného výzkumu a inovací (Responsible Research and Innovations – RRI) přímo nemotivovala, ukazuje se, že mnohé její principy v sobě zahrnuje. Záměrem RRI je nově definovat cíle a smysl vědy s ohledem na společenské výzvy a zájmy. Formulovány jsou zeširoka: zahrnují nejen tradiční pohledy, jako jsou posouvání hranic poznání či podpora konkurenceschopnosti ekonomiky a jejího růstu, ale připojují i další hlediska a kritéria. Patří mezi ně chytré (smart) inovace, dlouhodobá udržitelnost, inkluzivita, etické otázky a další. Metodicky představuje koncept RRI především další kroky k podpoře multidisciplinarity výzkumu a zaměření na klíčové společenské výzvy, s nimiž je společnost 21. století konfrontována. Dále usiluje o využití výsledků vědy v praxi, které se neomezují jen na komercializaci s finančně měřitelnou návratností.
Rozvíjí se spolupráce pracovišť Akademie věd a podnikatelského sektoru výrazněji než v předchozích letech? Lze již v souvislosti se „Strategií AV21“ sledovat určitý posun?
Spolupráce Akademie věd a podnikatelského sektoru se rozhodně zlepšuje. Důvody jsou jistě mnohé a říci zodpovědně, které hrají jakou roli, lze jen obtížně – jde o téma spíše na obsáhlou analýzu. Vyjmenoval bych však zlepšující se pozici domácího průmyslu a s tím související skutečnost, že manažeři podniků si stále více uvědomují důležitost výzkumu (a nejen vývoje) pro jejich prosperitu a pozici na trhu, existenci projektů aplikovaného výzkumu podporovaných z veřejných prostředků, které se staly pro mnohé vědecké týmy běžnou součástí jejich účelového financování a další. Roli samozřejmě hraje také čas – spolupráce vědeckého a podnikatelského sektoru si žádá vzájemnou důvěru a tu nelze vybudovat ze dne na den. Jaký je přímý přínos Strategie AV21, se v tuto chvíli neodvážím odhadovat; je příliš brzy, abychom pocítili reálný posun, který lze připisovat pouze nové strategii.
Foto: Archiv CEMC
Jeden z bodů „Národní politiky VVI“ se týká posílení výzkumné a inovační aktivity podniků. Jak se na tento návrh díváte? Mohlo by být v následujících letech ohroženo institucionální financování Akademie věd, nebo naopak: lze tento bod chápat jako podporu hlubší spolupráce badatelských institucí a podnikatelského sektoru?
Posílení výzkumné a inovační aktivity podniků je jistě chvályhodný cíl, o tom nemůže být sporu, jak jsem uvedl výše; domnívám se, že se tak již děje a výzkumná a inovační aktivita podniků roste. Otázkou je, jak by měla být ještě posílena. Podíváme-li se na finanční toky v oblasti výzkumu a vývoje, vidíme, jak velký je objem prostředků, který na ně podniky vynakládají – v naprosté většině na vlastní výzkum a vývoj. Ve srovnání s tím je objem veřejných peněz pro výzkum a vývoj v podnicích naprosto zanedbatelný. Pokud by se měl zvýšit (například na úkor institucionálních prostředků pro AV ČR), neznamenalo by to – v relativních číslech – pro firemní výzkum a vývoj téměř nic, zatímco pro Akademii věd by byl dopad velký. Jestliže bychom měli posílit výzkumnou a inovační aktivitu podniků, nejlépe nepřímými nástroji a nikoli přílivem veřejných peněz. Dovolím si odbočku: loni jsem se účastnil hodnocení pracovišť AV ČR – jako vedoucí hodnoceného týmu a také jako pozorovatel jedné z komisí. Mimo v zásadě předvídatelná zjištění, že je někdo lepší a někdo horší, jsem si uvědomil zásadní věc: totiž jak zoufalá je fragmentace výzkumu, a to i na úrovni týmů. Jsou-li týmy nuceny z významné části (někdy úplně) žít z účelových peněz, znamená to, že řeší téměř tolik grantů/projektů, kolik mají lidí. Každé další snížení institucionální podpory by proto znamenalo další tříštění úsilí a zhoršení kvality naší vědy.
Může v této souvislosti ohrozit financování Akademie věd i dosud nevyřešená podpora velkých infrastruktur?
To je otázka spíše pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Pokud je mi známo, úmysl s financováním velkých infrastruktur je takový, že investice do nich se má projevit po nějaké době v nárůstu produkce bodů podle Metodiky hodnocení, čímž bude jejich institucionální podpora zajištěna. Než k tomu dojde, má přechodné období pokrýt program udržitelnosti. Otázkou je, jak to bude s infrastrukturami akademických pracovišť, protože AV ČR nedostává institucionální podporu podle Metodiky hodnocení. Na tuto otázku tedy přesnou odpověď neznám.
Dodejme, že záštitu nad konferencí převzali také Akademie věd ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo školství a tělovýchovy, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Asociace malých a středních podniků a Generální ředitel HZS ČR. Akce se pravidelně účastní hosté z řad vědecké komunity, odborných firem a zástupci státní správy a samosprávy.
Foto: Archiv CEMC