Na téma klimatických změn

Fota: Viktor Černoch, Archiv KAV ČR

Spíše skeptické názory v souvislosti s pařížským klimatickým kongresem ze sklonku loňského roku zazněly 30. března 2016 v Poslanecké sněmovně na semináři Pařížská dohoda o klimatu 2015 a její dopady na ČR. Dohoda má velké cíle a v současnosti jde o konkrétní strategické a legislativní kroky. Seminář z cyklu Vědecké poznatky – základ pro lepší, konkurenceschopnou společnost zahájil předseda Poslanecké sněmovny PČR Jan Hamáček: „Je předčasné říci, co dohoda fakticky znamená, co v boji proti změnám klimatu přinese a zda konference skončila úspěchem, či nikoli. Její účinnost je totiž podmíněna ratifikací alespoň v 55 státech, které jsou odpovědné minimálně za 55 % světových ročních emisí skleníkových plynů. První tak učinilo Fidži a doufám, že se ostatní země připojí co nejdříve. Předpokládám, že i v Poslanecké sněmovně získá smlouva – i přes některé její nedostatky – podporu.“ Senátorka Jitka Seitlová vyzdvihla důraz dohody mj. na vývoj a inovace nových technologií, které povedou k nižším emisím. Upozornila také, že klimatické změny přispívají i k současným migračním tokům.

Podle moderátora semináře dr. Václava Cílka z Geologického ústavu AV ČR kvůli využívání Země a kořistné mentalitě působí dopady klimatické změny nejvíce na nejchudší země: „Migrace lidí z chudších oblastí na Západ tak v jistém smyslu vrací problémy zpět zemím, které je způsobily.“

Před jedním z možných důsledků klimatické změny, kolapsem atlantické cirkulace, který se však nepředpokládá do roku 2100, varoval dr. Radan Huth z Přírodovědecké fakulty UK. Připomněl rovněž, že zvýšení globální průměrné teploty již o 1 °C, což si člověk nijak neuvědomí, vede k výkyvům extrémů teplot. Důsledky změny klimatu ilustroval prof. Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (ÚVGZ), když konstatoval, že v USA snížilo loňské sucho produkci kukuřice o čtvrtinu, přestože je většina tamějších kukuřičných polí uměle zavlažována.

Možné cesty k nízkoemisní energetice nastínil dr. Vladimír Wagner z Ústavu jaderné fyziky AV ČR, který na příkladu Kanady (Ontaria), Francie, Švédska, Švýcarska a Slovenska na jedné straně a Německa s Dánskem na straně druhé demonstroval svou tezi, že pro Českou republiku je jedinou cestou k nízkoemisní energetice stavba nových bloků jaderných elektráren. Dr. Alexander Ač z ÚVGZ považuje za největší nedostatek pařížské dohody, že nejsou zpoplatněny emise CO₂ – nemáme tedy globální ekonomický nástroj k vynucení splnění deklarovaných cílů. Závěrečná diskuze se dotkla i případných pozitivních dopadů na klimatické změny či energetické koncepce České republiky a padl též oprávněný názor, že problém klimatické změny je v zásadě socioekonomický: „Vidím rozpor ve snaze o pokračování růstu spotřeby a výroby, navíc za světového populačního růstu, a touhou mít čistou vodu, vzduch a stabilní klima. Pokud nedokážeme zavést neroustoucí sociofinanční systém, který neporoste, vše, co řešíme, jsou jen symptomy růstu. V takovém případě jsou veškeré snahy jen přesouváním stoliček na Titaniku,“ uvedl dr. Alexander Ač.

lsd