Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Akademie udělila tituly „doktor věd“

Diplomy s titulem DSc. převzali 14. října 2015 nejnovější nositelé nejvyššího vědeckého titulu v České republice. Ceremoniál se tradičně uskutečnil v reprezentativní dvoraně Knihovny AV ČR za účasti zástupců pracovišť, na nichž vyznamenaní badatelé působí, představitelů Akademie věd ČR, členů komisí pro obhajoby i dalších význačných hostů. Titul „doktor věd“ uděluje AV ČR od roku 2003 osobnostem jako výraz uznání jejich zvláště vysoké vědecké kvalifikace prokázané vytvořením závažných, vědecky originálních prací důležitých pro rozvoj bádání v určitém vědním oboru, navíc charakterizujících vyhraněnou vědeckou osobnost.

14_1.JPG
Fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Zleva: Dalibor Tureček, Pavel Izák, Stanislav Hencl, Filip Šroubek a Alexandr B. Shick


Vědecký titul DSc. převzali Ing. Filip Šroubek, Ph.D., DSc., z Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR (disertace Multichannel blind image restoration – viz AB 2/2015); prof. RNDr. Jaroslav Peregrin, CSc., DSc., z Filosofického ústavu AV ČR (disertace Inferentialism – viz AB 5/2015); doc. RNDr. Jiří Spurný, Ph.D., DSc., z Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze (disertace Perfect mappings and their applications in the theory of compact convex sets); Ing. Kamil Lang, CSc., DSc., z Ústavu anorganické chemie AV ČR (disertace Singlet oxygen producing sensitizers: from molecular photophysics to photofunctional materials); Ing. Pavel Izák, Ph.D., DSc., z Ústavu chemických procesů AV ČR (disertace Separation of fluids by nonporous membranesAB 6/2015); Ing. Alexander B. Shick, CSc., DSc., z Fyzikálního ústavu AV ČR (disertace Electronic structure theory of complex actinide materials with strong Coulomb interactions); doc. RNDr. Stanislav Hencl, Ph.D., DSc., z Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze (disertace Lectures on mappings of finite distortion – viz AB 10/2015); PhDr. Robert Šimůnek, Ph.D., DSc., z Historického ústavu AV ČR (disertace Reprezentace české středověké šlechty – viz AB 9/2015); prof. PhDr. Dalibor Tureček, CSc., DSc., z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (disertace České literární romantično – viz AB 10/2015); RNDr. Drahomír Hnyk, CSc., DSc., z Ústavu anorganické chemie AV ČR (disertace Molecular structure of free boron and gallium clusters).

14_1.JPG
Zleva: Jiří Spurný, Drahomír Hnyk, Kamil Lang, Robert Šimůne

Za nové nositele titulu doktor věd přednesl závěrečnou řeč prof. Dalibor Tureček z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Mimo poděkování Akademii věd se zamyslel nad okolnostmi, které umožnily vědeckým pracovníkům získat titul DSc. a nakolik je tento akademický doktorát výjimečný. Zkrácenou verzi zprostředkováváme i čtenářům Akademickému bulletinu.

Pracovali jsme a pracujeme v čase a prostoru, které jsou vědeckému bádání relativně velmi příznivé. Každopádně vzpomeneme nejrůznější okolnosti institucionální a kolegiální, počínaje našimi učiteli, přes spektrum spolupracovníků až k našim případným oponentům – i oni se jistě spolupodíleli na formování naší odborné pozice. A stranou jistě nenecháme okolnosti ryze privátní povahy, bez nichž by naše odborná práce také nebyla myslitelná. Zůstane bezpochyby na každém z nás, zda tato sféra vděčnosti nabude větší či menší váhy, zda položíme důraz na tu nebo onu okolnost, zda své díky směrujeme spíše ke konkrétním lidem, nebo k obecným principům, a zde třeba k souhře náhod, osudu či konečně k milému Pánu Bohu. V něčem bychom ale přece mohli a měli být zajedno. Ve vděčnosti za titul, kterého se nám právě slavnostně dostává. Titul DSc. je totiž svým způsobem výjimečný. Od počátku jeho udílení až po dnešní den jím Akademie věd obdařila – hrubě počítáno – o něco více než 130 lidí (dosud uděleno 125 titulů). To je zlomek univerzitních profesorů a docentů za jeden průměrně úrodný akademický rok. Titul DSc. se zkrátka nestal součástí oné neblahé a poměrně vysoko vzedmuté inflační vlny, která jinak zachvátila domácí akademickou sféru v nejširším slova smyslu a napříč všemi jejími úrovněmi. Předcházející potěšitelné konstatování je pochopitelně zaplaceno patrným deficitem v rovině pragmatické. Akademie věd zatím – bohudíky – nezačala rozlišovat mezi vědními oblastmi či ústavy podle výnosu příslušného titulu na hektar akademické půdy. Podle analogického kritéria nepřivoluje ani akreditační komise k jednotlivým studijním programům. Titul doktora věd tak není ušpiněn po česku pokřivenou účelovostí; nutká ale na druhou stranu otázku: jaký je tedy jeho možný smysl a význam?

Nechme stranou souvislosti obecné povahy, význam příslušné titulatury pro Akademii věd či pro naši společnost vůbec a zůstaňme v osobní rovině. A tu se nejprve pokusme o odpověď per negationem. Bylo by krajně nedobré i směšné, pokud by onen titul byl jen pokušením našeho ega. Pokud by byl redukován na pouhý ornament na našich vizitkách a pro futuro na našich úmrtních oznámeních či náhrobních kamenech. Co kdyby se nám ale místo toho stal svého druhu podnětem, pobídkou, abychom jej budoucím odborným i lidským konáním – či také nekonáním – neposunuli na onu neblahou trajektorii inflace. Abychom se mu naopak pokusili dostát. Či dokonce abychom alespoň trochu v něčem ještě překročili, či dokonce překračovali vlastní odborný i lidský stín. Nelze říci, komu z nás, zda a v jaké podobě i míře bude případně dáno právě vyslovenému přání vyhovět. Budoucnost nemáme – bohudíky – před očima, natož zcela ve vlastních rukou. I proto se raději vraťme k právě jsoucí chvíli. I za ni je přece dobré poděkovat. Je dostatečně slavnostní, aby nás vytrhla z každodennosti, jakkoli si na tom bláhově nezakládáme. Je náležitě radostná: vždyť se tu setkáváme s tolika váženými i milými lidmi – a obě kritéria se dokonce případ od případu setkávají v identickém jedinci. Je patřičně dobrá a pravdivá, nepokřivená po česku švejkující pragmatičností, jakou je jinak naše společnost dnešních dnů takřka skrz naskrz prolezlá. Buďme proto za běžící slavnostní chvíli náležitě vděčni a ve vděčné radosti ji prožijme až k jejímu poslednímu okamžiku, jakkoli žádného z nás – stejně jako titul DSc. – neučiní lepším člověkem, než jakým právě jsme.