Projekt Energetické unie

Evropská komise (EK) zveřejnila v září tohoto roku témata výzkumu, vývoje a inovací v oblasti energetiky – v následujících dvou letech tak podpoří projekty ve výši 1,35 miliardy eur. Jde o tzv. pracovní program (work programme, WP) na období 2016–2017 v oblasti třetí společenské výzvy (societal challenge 3, SC3) sedmiletého rámcového programu EU pro VaVaI „Horizont 2020“, jejíž název zní „Zajištěná, čistá a účinná energie“. V podstatě jde o výzkumné priority k naplnění ambiciózního politického projektu – Energetické unie.

Státy Evropské unie dovážejí přes polovinu surovin na pokrytí energetické spotřeby, přičemž strategický import souhrnně vyjde evropské státy denně (!) na zhruba jednu miliardu eur. Evropský energetický trh je ale roztříštěný a při vyjednávání o dodávkách energetických surovin (především zemního plynu) jednají státy každý zvlášť, čímž je jejich pozice značně znevýhodněna, především států východní Evropy. Země EU však platí za dodávky zemního plynu vyšší cenu než ostatní globální hráči. Spolu s nimi musí Evropa řešit tíživý problém týkající se klimatu, který samozřejmě s energetikou souvisí. Politické východisko představuje projekt Energetické unie Junckerova týmu. Jeho cílem je zabezpečit dodávky energetických surovin (mj. diverzifikací zdrojů), vytvořit jednotný integrovaný energetický trh a zajistit světové prvenství evropského trhu na globální úrovni prostřednictvím orientace na obnovitelné zdroje. Cíle určují prioritní oblasti VaVaI, které chce EU finančně podporovat.

Hlavním prvkem evropského energetického trhu má být spotřebitel. V červenci tohoto roku zveřejnila EK sdělení New Deal for Energy Consumers. Uvedená strategie má občanům zajistit kvalitnější přístup k informacím o transparentních cenách a dodavatelích a motivovat je k uvědomělé spotřebě. Plně integrovaná evropská energetická soustava má také energii vyrábět a dodávat (a tedy spotřebitelům účtovat) pouze tehdy, když ji reálně využívají (demand-sized response), což předpokládá klíčovou roli informačních a komunikačních technologií (ICT) a plošný sběr dat pro efektivní regulaci nabídky a poptávky. Využití Big Dat umožní rozvoj tzv. chytrých domů, čtvrtí a regionů prostřednictvím stále dokonalejších přenosových sítí (Smart Grids), technologií na skladování vyrobené energie a souvisejícího odvětví zelené dopravy. Letos v září představila EK také související strategický plán pro urychlení transformace evropské energetiky, tzv. Strategic Energy Technology Plan: Accelerationg the European Energy System Transformation.

Již zmiňovaný pracovní program (WP SC3) vybízí výzkumníky (akademiky i podniky), aby hledali vědecká a technologická řešení pro dosažení uvedených vizí. Obsahuje tematické výzvy pro podávání projektových návrhů na výzkum energetické účinnosti ve stavebnictví, vytápění a chlazení, dekarbonizace energetické soustavy, vývoje nízkouhlíkových technologií, využívání lokálních obnovitelných zdrojů včetně jádra, ale také výzkum možností, jak podpořit tuto významnou integraci ze společenského a politického hlediska, tj. jak zajistit důvěru občanů a zapojení veřejných i soukromých subjektů.

Rozpočet H2020 na energetiku na období 2014–2020 činí šest miliard eur (z toho polovina na obnovitelné zdroje). Odhad ročních investic pro zásadní transformaci evropské energetiky se však pohybuje ve výši 200 miliard eur, z čehož vyplývá, že je třeba mobilizovat investice ze soukromého sektoru, které jsou v současnosti stále pod úrovní z let před vypuknutím finanční krize. Kromě investic Junckerova investičního balíčku (EFSI) proto EK společně s Evropskou investiční bankou (EIB) navrhla speciální finanční nástroj Energy Demo Project Facility, který má uvolňovat úvěry pro inovativní projekty v oblasti energetiky v nejkritičtější fázi vývoje mezi demonstrací a komercializací, a překonat tak tzv. údolí smrti, jak se tato fáze označuje – a to z důvodu nejčastější „úmrtnosti“ projektů, které v tomto stadiu o běžné úvěry žádat nemohou.

Tyto cíle jsou bezpochyby žádoucí a teoreticky logické a správné. Otázkou zůstává, jak se EU vyrovná se dvěma hlavními praktickými překážkami. První z nich se týká ochrany osobních dat a duševního vlastnictví (Data Protection and Intellectual Property Rights), neboť předpokladem je, že spotřebitel musí automaticky poskytovat data o vlastní spotřebě. Evropští občané, ať už o nich hovoříme jako o spotřebitelích nebo voličích, jsou na toto téma obzvlášť citliví. Druhou a snad ještě zásadnější překážku představuje nutnost harmonizovat tržní podmínky a legislativu pro vytvoření jednotného energetického trhu, což je v současnosti největší problém aplikace již existujících a dále vyvíjených technologií a inovací. Na téma vzniku jednotného trhu (New Energy Market Design) probíhají konzultace na úrovni EK, Rady i ČR během celého podzimu. Vznešené cíle Evropské komise a nepochybně i evropských vlád se však v zákulisí nutně střetnou se zájmy těch energetických subjektů, které svá hájemství v Energetické unii rozpustit nechtějí.

SOŇA JAROŠOVÁ,
CZELO – Česká styčná kancelář pro výzkum, vývoj a inovace v Bruselu, Technologické centrum AV ČR