English
Osobnosti vědy převzaly 8. října 2015 čestné medaile AV ČR včetně nejvyššího ocenění De scientia et humanitate optime meritis, kterým byl vyznamenán prof. Josef Syka z Ústavu experimentální medicíny AV ČR. Oborovou medaili Ernsta Macha za zásluhy ve fyzikálních vědách získal prof. Alexander Lichtenstein z Univerzity v Hamburku, medaili Františka Palackého za zásluhy v historických vědách prof. Pavel Oliva (Filosofický ústav AV ČR) a medaili Josefa Dobrovského za zásluhy ve filologických a filosofických vědách dr. Zdenka Ribarova (Slovanský ústav AV ČR).
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Zleva: Alexander Lichtenstein, Zdena Ribarová, předseda AV ČR Jiří Drahoš, Josef Syka a Pavel Oliva
Prof. Josef Syka je mezinárodně uznávaným vědcem v oboru neurofyziologie sluchu. Svou životní dráhu spojil s Akademií věd ČR. Od roku 1975 vedl laboratoř neurofyziologie sluchu v Ústavu experimentální medicíny ČSAV. V devadesátých letech 20. století se významně podílel na transformaci Akademie věd a české vědy jako místopředseda Rady vlády pro vědeckou činnost a vývoj technologií (1993–2000). V letech 2000–2008 byl předsedou Grantové agentury České republiky; členem Akademické rady AV ČR byl v letech 1992–1993 (členství ukončil, neboť se stal ředitelem Ústavu experimentální medicíny AV ČR, v jehož čele působil až do roku 2000) a v letech 2001–2009. Založil a stal se také prvním předsedou České společnosti pro neurovědy. Prof. J. Syka stále vede své oddělení v ÚEM AV ČR a věnuje se i dalším aktivitám – mj. každoročně spoluorganizuje popularizační cyklus Týden mozku. V oboru neurofyziologie sluchu byly jeho práce citovány podle SCI do současnosti 2400krát, jeho h-index činí 29. Je členem edičních rad mezinárodních časopisů Hearing Research, Experimenal Gerontology, Noise and Health, dále působí jako Associate Editor v Neuroscience Letters a Acta Acustica.
Prof. Alexander Lichtenstein je světovým odborníkem na mikroskopický popis magnetismu v kovech a v jiných pevných látkách. Jak zjistil, při dostatečně podrobném pohledu se ukazuje, že magnetické chování se objevuje jako důsledek vzájemných závislostí, takzvaných korelací, mezi pohyby jednotlivých elektronů krystalovou mříží. Prof. A. Lichtenstein se zaměřil na teoretický rozbor takových korelací v konkrétních materiálech, přičemž významně přispěl k vývoji metod umožňujících předpovídat magnetické vlastnosti látek pouze na základě znalosti jejich chemického složení. Než se roku 2004 stal profesorem teoretické fyziky na Univerzitě v Hamburku, působil mj. ve Forschungszentru Jülich a na Radboudově univerzitě v nizozemském Nijmegenu. Je držitelem Státní ceny Ruské federace za přínos k rozvoji vědy a techniky (1995), v roce 2014 získal Medaili Maxe Borna za mimořádný příspěvek k teorii magnetismu a elektronových korelací v reálných materiálech (ocenění společně udělují Německá a Britská fyzikální společnost). Spolupráce prof. A. Lichtensteina s fyziky z Akademie věd ČR začala zhruba před 10 lety při studiu magnetismu plutonia. Od té doby se společný výzkumný program rozšířil o další aktuální témata.
Prof. Pavel Oliva je nejvýznamnějším žijícím českým klasickým filologem a historikem antického starověku, jehož badatelská činnost byla spojena s Akademií věd ČR. Věnoval se především řeckým dějinám a dějinám římských provincií, byl hlavním redaktorem díla Tabula imperii Romani (Astra Regina, Vindobona, Carnuntum). Působil nejprve v Historickém ústavu ČSAV, později v současném Kabinetu pro klasická studia Filosofického ústavu AV ČR. O reprezentaci české vědy v zahraničí se zasloužil zejména během působení v Mezinárodní federaci pro klasická studia (FIEC) a v Mezinárodní akademické unii (UAI). Podílel se na četných mezinárodních kongresech, zastupoval československou a českou vědu o antických studiích v komitétu Eirene. Je dopisujícím členem Německého archeologického ústavu a Rakouského archeologického ústavu. Je neúnavným organizátorem domácího vědeckého života, zejména jako předseda Jednoty klasických filologů. Je autorem a spoluautorem řady učebnic dějin starověku a překladů antických řeckých a římských děl do češtiny.
Pražská rodačka PhDr. Zdenka Ribarova je emeritní vedoucí vědeckou pracovnicí Institutu makedonského jazyka ve Skopji, členkou Makedonské akademie věd a umění, v současnosti pracuje ve Slovanském ústavu AV ČR. Patří ke světovým specialistkám v oboru diachronní slovanské jazykovědy. Odborně se věnuje především výzkumu staroslověnského a církevněslovanského jazyka a písemnictví v jihoslovanském prostředí a dále textologickému vývoji slovanských překladů z řecké předlohy, které vznikly během cyrilometodějské misie na Velkou Moravu. Dlouhodobě působila také v Chorvatsku a Makedonii, kde dosud vede projekt Slovníku církevněslovanského jazyka makedonské redakce. Od roku 2012 je také hlavní redaktorkou Slovníku církevněslovanského jazyka chorvatské redakce. Kromě hojných ohlasů na vědecké studie dr. Z. Ribarové v odborné literatuře se mnozí diachronní slavisté často opírají o její precizně zpracované edice a lexikografické příručky. Aktivně rozšiřovala znalost českého jazyka v jihoslovanském prostředí a makedonského jazyka v České republice.
lsd