English
Nedílnou součást meteorologického a klimatologického výzkumu představují pozorování a měření stavu atmosféry. Příroda je jedna velká laboratoř, v níž se neustále dějí experimenty – ale zatímco lze ve standardních laboratořích experimenty připravovat a opakovat, příroda nic neopakuje a nezměřená data již nelze znovu získat.
Foto: Jaroslav Lahovský, Archiv autora
Obr. 1 – Výhled z Milešovky obdivoval i německý přírodovědec Alexander von Humboldt. Pohled od Milešova.
Potřeba nepřetržitě pozorovat počasí a měřit charakteristiky atmosféry vznikla již před několika staletími. Postupně se začaly stavět meteorologické stanice, na nichž se systematicky prováděla pozorování. Horské stanice, tj. s nadmořskou výškou nad 500 metrů, se vzhledem k náročnosti provozu budovaly později. Nejdéle měřící horskou stanicí na našem území a jednou z nejdéle měřících na světě je meteorologická stanice na hoře Milešovka v severních Čechách nedaleko Teplic. Nepřetržitou činnost zahájila 1. ledna 1905 a letos slaví 110 let provozu.
Unikátem stanice Milešovka je její umístění na vrcholu kuželovité hory ve výšce 837 m n. m. (obr. 1). V důsledku jedinečné polohy mají měření podobný charakter jako v okolní atmosféře; na druhé straně je důvodem finanční náročnosti jejího provozu. Stanice je dosažitelná pouze pěšky, přičemž je třeba na přibližně třech kilometrech překonat převýšení téměř 400 metrů. Veškeré zásobování včetně vody je možné pouze vynesením nebo nákladní lanovkou.
První písemná zpráva o Milešovce se objevuje v roce 1521 v Deskách dvorských, v nichž je vymezeno pozemkové vlastnictví Václava Kostomlatského z Vřesovic. Další zmínky pocházejí z roku 1607 z knihy o teplických lázních a z díla Bohuslava Balbína Miscellanea historica regni Bohemiae.
Vznik jména hory Milešovka není jednoznačně doložen. Za nejpravděpodobnější se pokládá odvození od majitele blízkého panství Milešův dvůr. Druhou možností je, že hora dostala jméno podle vesnice a zámku Milešov, který leží pod ní. Původ německého jména Donnersberg (v překladu hromová hora) je zřejmý, protože na vrcholu Milešovky jsou elektrické výboje při bouřce častější než v okolní krajině.
Obr. 2 (vlevo) – Na místě observatoře stávala kamenná rozhledna
Obr. 3 (vpravo) – Meteorologická observatoř Milešovka s vyhlídkovou věží (Spitaler, 1912)
Milešovka byla a je oblíbeným turistickým cílem vzhledem k výjimečnému výhledu z vrcholu (obr. 2). Cílem výletů „lepší společnosti“ nejen z okolních měst, ale i ze zahraničí byla již od počátku 19. století. Mezi pravidelné návštěvníky patřil pruský král Friedrich Wilhelm III., a to v doprovodu německého přírodovědce Alexandra von Humboldta, který výhled z Milešovky považoval za třetí nejkrásnější, jaký kdy viděl.
Meteorologická observatoř na vrcholu Milešovky vznikla z iniciativy komerčního rady Reginalda Czermack-Wartecka a Horského spolku v Teplicích. Stavba začala v květnu roku 1903, dokončena a předána byla v říjnu 1904 (obr. 3). Náklady činily 45 075 korun a 98 haléřů tehdejší měny.
Prvním ředitelem observatoře se stal prof. Rudolf Spitaler (1859–1946), vedoucí katedry pro kosmickou fyziku a geodynamiku na pražské Německé univerzitě. Prvním pozorovatelem, který nastoupil službu v polovině července 1904, byl Franz Löppen – na observatoři trvale bydlel a prováděl základní měření a pozorování v klimatických termínech 07, 14 a 21 hodin místního středního slunečního času. Základní přístroje pro pozorování dodal Ústřední ústav pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni; šlo o staniční teploměr, vlasový vlhkoměr, srážkoměr a přístroje na zaznamenávání průběhu meteorologických veličin: barograf (průběh tlaku), termograf (průběh teploty), hygrograf (průběh vlhkosti vzduchu), anemograf (průběh rychlosti a směru větru) a Campbellův-Stokesův heliograf (průběh slunečního svitu). V roce 1906 byly na observatoři umístěny ještě další přístroje: Assmanův aspirační psychrometr (měření vlhkosti vzduchu), aktinometr (přímé sluneční záření), maximální a minimální teploměr, přízemní minimální teploměr a oblačné zrcátko.
Chod průměrných ročních teplot
Činnost na observatoři nepřerušila ani druhá světová válka, kdy ji provozoval Říšský úřad pro meteorologickou službu nejdříve jako součást civilní služby a od července 1944 jako součást vojenské letecké služby. Po válce převzal observatoř Meteorologický ústav Karlovy univerzity, v roce 1953 přešla stanice do správy Československé akademie věd (ČSAV). Milešovku provozoval Geofyzikální ústav až do roku 1961, kdy správa stanice přešla do Laboratoře meteorologie a v roce 1964 do nově vzniklého Ústavu fyziky atmosféry. Technickému i odbornému rozvoji observatoře věnovala ČSAV značnou pozornost; v této souvislosti je třeba zmínit alespoň dvě jména: dr. Františka Reina, CSc. (1929–1981) a dr. Josefa Štekla, kteří se významně podíleli na rozšíření a vybavení observatoře.
Staniční měření na observatoři lze rozdělit do dvou druhů – klimatická a synoptická. Klimatická měření se provádějí třikrát za den, v 7, 14 a 21 hodin místního středního slunečního času; synoptická každou hodinu a jsou odesílána do sběrného centra Českého hydrometeorologického ústavu, odkud se distribuují do mezinárodní výměnné sítě. Stanice byla kvůli unikátní poloze a dlouhé řadě pozorování zařazena do mezinárodní sítě klimatických stanic Global Climate Observing System jako jediná z České republiky.
I když je většina měření automatizovaná, nepřetržitá přítomnost pozorovatelů je nezbytná pro kontrolu měření a pro subjektivní pozorování, která stále probíhají (určuje se druh a množství oblačnosti, stav počasí, výška sněhové pokrývky a další meteorologické charakteristiky). Kromě standardních měření se uskutečňovala a v rámci výzkumných projektů stále provádějí různá další specializovaná pozorování.
Pro ilustraci uveďme několik klimatologických charakteristik a extrémů naměřených právě na Milešovce. Průměrná roční teplota vzduchu na Milešovce za celé sledované období 1905–2014 je 5,3 °C s extrémy 7,5 °C (rok 2014) a 3,6 °C (rok 1940). Chod průměrných ročních teplot je zobrazen na obr. 4. Nejvyšší a nejnižší naměřená průměrná denní teplota byla 26,7 °C (28. 7. 2014) a –26,8 °C (9. 2. 1956). Milešovka je kvůli svému tvaru charakteristická nadprůměrnou rychlostí větru. Za posledních 50 let činila průměrná roční rychlost větru 8,4 m.s–1 s extrémy 9,7 m.s–1 v roce 1974 a 7,1 m.s–1 v roce 2014. Průměrný roční úhrn srážek za 110 let je 562 mm, přičemž nejsušším byl rok 2003 s roční sumou 330 mm, naopak nejdeštivějším rok 2010 s roční sumou srážek 913 mm, čímž byl překonán rekord z roku 1941 o téměř 100 mm.
Na Milešovce byly naměřeny následující extrémní hodnoty:
• nejvyšší denní srážkový úhrn byl zaznamenán 28. května 1916 a činil 96,1 mm;
• maximální teplota byla naměřena 20. srpna 2012, a to 36,5 °C;
• minimální teplota –28,3 °C byla změřena 9. února 1956;
• nejvyšší rychlost větru byla naměřena 14. ledna 1967, kdy přesáhla hodnotu 50 m.s–1, což byla tehdy nejvyšší hodnota měřitelná anemometrem METRA.
Milešovka je největrnější meteorologická stanice. Dále je to stanice s nejvyšším počtem bouřek za rok a s nejvyšším počtem dnů s mlhou (respektive s nízkou oblačností) v ČR.
(Některé informace o historii observatoře a obr. 2 byly převzaty z knih Josefa Štekla, jemuž tímto děkujeme.)
ZBYNĚK SOKOL a kol.,
Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i.