English
Před 50 lety, ve dnech 27.–28. května 1963, se v liblickém zámku konala konference o díle Franze Kafky. Šlo o význačnou událost, jež měla dosah nejen vědecký, nýbrž také kulturně-politický. Náběhy k pozitivnějšímu vnímání Kafkova díla zaznamenáváme již v druhé polovině 50. let, kdy vychází studie Ivana Dubského a Mojmíra Hrbka O Franzi Kafkovi (Nový život 1957, č. 4, s. 415–435). Rok nato se objevuje román Proces v překladu Pavla Eisnera a studie Pavla Reimana Společenská problematika v Kafkových románech (Nová mysl, č. 1, 1958, s. 52–63).
Reprofota: Franz Kafka. Liblická konference 1963, Praha, NČSAV 1963
Dům vědeckých pracovníků ČSAV v Liblicích (zadní strana); místo, kde se konala konference
Posledně jmenovaný se podle svědectví Alexeje Kusáka podílel na tom, že byl projekt konference nakonec prosazen. Na její přípravě kromě A. Kusáka participovali zejména Eduard Goldstücker a František Kautman.
Konference chtěla představit marxistický výklad Kafkova díla, kterým by se česká literární věda zapojila do světového kontextu soudobých diskusí, v nichž převažovala hlediska nemarxistická. Na setkání zavítali i hosté ze zahraničí: Roger Garaudy (Francie), Ernst Fischer (Rakousko), Anna Seghers či Ernst Schumacher (NDR), Roman Karst (Polsko) a další. Účastníky pozdravil Max Brod, který ze zdravotních důvodů zůstal v Tel Avivu (a jehož devětasedmdesáté narozeniny shodou okolností připadly na 27. května). Určující tón zvolil vstupním slovem Pavel Reiman. Liblické pracovní setkání nemělo být apologetikou Kafky, nýbrž kritickým zhodnocením jeho života a díla (příznačným pro kritiku byl motiv Kafkova uměleckého a životního ztroskotání).
Manželé Fischerovi, Eduard Goldstücker, Ivo Fleischmann a A. Seghers o přestávce konferenčního jednání; zleva: František Kautman, Roman Karst a Alexej Kusák před budovou liblického zámku
Záběr z konferenčního sálu, v popředí Roman Karst
Konference se ovšem nenesla v duchu všeobecného souhlasu. Stala se naopak místem názorových konfrontací a otevřené diskuse. Právě polemičnost některých vystoupení představuje jednu v současnosti z nejživotnějších rovin liblického rokování a zahrnuje snad nejcennější segment textů záhy vydaného sborníku (viz E. Goldstücker, F. Kautman, P. Reiman [eds.], Franz Kafka. Liblická konference 1963, Praha, NČSAV 1963). Zásadní polemický střet se odehrál mezi E. Goldstückerem a A. Kusákem. Zatímco E. Goldstücker vyslovil tezi, podle níž může být interpretace Kafkova díla adekvátní tehdy, vychází-li z důvěrné znalosti specifického pražského prostředí, A. Kusák tento sociologický přístup odmítl jako příliš zužující. Kafka podle A. Kusáka ztělesňuje autora, který dobové sociální determinace umělecky přesahuje, a proto si jeho dílo zachovává aktuálnost: je spíš modelové než dokumentární.
Předsednictvo konference (A. Hofman, M. Majerová, P. Reiman, E. Goldstücker)
Záběr z konferenčního sálu; v první řadě zleva Anna Seghersová, Ernst Schumacher a manželé Fischerovi
Za pozoruhodné můžeme považovat i polemiky implicitní, tedy příspěvky, jež záměrně vystupují z dobového marxistického diskurzu a odhalují kafkovské významy z nečekaných úhlů. Uveďme především esej Ivana Svitáka, ve kterém je Kafkovo myšlenkové univerzum prizmatem existencialistické filozofie. Dále zmiňme diskusní příspěvek Petra Rákose, který se podobně jako A. Kusák zaměřil na umělecký přesah Kafkových děl, avšak formuloval jej na základě konkrétní analýzy textu: mnohoznačnost či univerzálnost Kafkova díla je dána tím, že lze určité pasáže jeho textů číst v různých rovinách (například právnickou terminologii v Procesu lze nahradit terminologií lékařskou apod.), přičemž jedna nevylučuje druhou. A konečně do třetice vzpomeňme hutnou glosu Pavla Trosta promýšlejícího významovou mnohovrstevnatost Kafkových textů, která stupňuje jejich záhadnost, radikální otevřenost jejich smyslu.
František Kautman při projevu
Záběr z konferenčního sálu
Kafkovská konference přinesla rovněž zprávu o nových kafkovských dokumentech (Josef Čermák), úvahy o pojmu moderního umění (R. Garaudy), analýzy tvůrcova vztahu k české literatuře (F. Kautman) nebo českých překladů Kafky (Otto F. Babler) atd. Souhrnně vyjádřeno, stala se rozhodujícím impulzem k dalšímu výzkumu a poznávání Kafkova života a díla.
Celá 60. léta byla obdobím intenzivního zájmu o tohoto autora světového významu a přinesla mnohé pozoruhodné události a intelektuální výkony. Rok po konání liblické konference, 23. června 1964, byla zahájena – tentokrát za účasti Maxe Broda – výstava Franz Kafka – život a dílo, kterou organizoval Památník národního písemnictví. Dne 10. července 1966 byla odhalena pamětní deska Franze Kafky, vytvořená Karlem Hladíkem. Filozof Karel Kosík píše eseje patřící k vrcholným pokusům o interpretační uchopení Kafkova enigmatického díla. Kafkovská konference v Liblicích tomuto pohybu otevřela cestu.
ROMAN KANDA,
Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.