Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

60 let výzkumu biologie obratlovců

Přestože historie Ústavu biologie obratlovců AV ČR (ÚBO) je poměrně krátká, aktivity pracoviště se rozvíjejí pod hlavičkou různých ústavů Československé akademie věd, respektive Akademie věd ČR, již 60 let.

07_3.jpg
Všechna fota: Archiv ÚBO AV ČR
Sídlo ústavu v Brně
 
Počátkem roku 1953 totiž vznikla v Brně Laboratoř pro výzkum obratlovců ČSAV, jež se od roku 1960 stala samostatným ústavem.
Ústav založil a jako první ředitel vedl významný moravský zoolog Josef Kratochvíl, který byl nesporně vynikajícím vědcem a organizátorem, avšak zároveň poměrně složitou osobností. Pracoviště se v jeho éře věnovalo základnímu výzkumu ryb, ptáků a savců a v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století se postupně vyvinulo ve významnou instituci těchto oborů nejen v tehdejším Československu, ale i v mezinárodním měřítku. V té době zde působili odborníci evropského či světového formátu – mezi jinými Ivo Grulich, Jaroslav Pelikán, Radoslav Obrtel a Jan Zejda ve výzkumu savců, Karel Hudec ve výzkumu ptáků, Jiří Libosvárský, Stanislav Lusk a Milan Peňáz ve výzkumu ryb a Oldřich Štěrba v oblasti morfologických studií.
 
07_4.jpg
Ústav pořádá pravidelně řadu akcí zaměřených na odbornou i laickou veřejnost.
 
V druhé polovině sedmdesátých let vystřídal Josefa Kratochvíla ve vedení ústavu Vlastimil Baruš, který výzkumnou činnost zaměřil i na různé praktické oblasti. Jeden z nejvýznamnějších výsledků představovalo patentování nové nástrahy pro tlumení početnosti významného škůdce v zemědělství – hraboše polního. Do konce devadesátých let procházelo pracoviště administrativními reorganizacemi, které na činnost neměly úplně příznivý vliv. Výjimkou byl přesun skupiny Zdeňka Hubálka z Mikrobiologického ústavu do nového oddělení medicínské zoologie, jež mělo vynikající odbornou úroveň. Tehdy se pracoviště začlenilo do dvou ústavů Akademie věd – Ústavu systematické a ekologické biologie a Ústavu ekologie krajiny. Novodobá historie současného ústavu se začíná psát v roce 1998, kdy se znovuobnovilo samostatné pracoviště se zaměřením na výzkum obratlovců – ÚBO, o které se zasloužil zvláště ředitel Milan Peňáz. Návrat znamenal významný impulz pro další zaměření a profil ústavu. Kontinuita tradičních zoologických výzkumů byla sice zachována, ale vědecká práce postupně získávala nový metodologický rámec, který obohatily zejména molekulárně-­genetické či fyziologické laboratorní přístupy, telemetrická sledování zvířat a masivní aplikace moderních výpočetních a statistických metod. Ústav tak opět získal postavení vedoucí instituce oboru, která má v současnosti ambiciózní vědecký program směřující k řešení zásadních a aktuálních otázek základního i aplikovaného výzkumu.
 
07_7.jpg
07_7.jpg
07_2.jpg
K tradičním a dlouhodobým výzkumům v Ústavu biologie obratlovců náleží výzkum hnízdního parazitismu. Na snímku mládě kukačky obecné žadoní o potravu.
 
Za dobu existence ústavu zde pracovní uplatnění našly stovky biologů s hlubokým zájmem o život zvířat a jeho studium. Někteří pracovníci strávili na pracovišti celý profesionální život, jiní v něm byli zaměstnáni pouze na přechodnou dobu. Mezi zaměst­nanci v určitých obdobích působili také významní čeští vysokoškolští pedagogové jako Jiří Gaisler nebo Zdeněk Veselovský. Ti, kteří byli po roce 1968 nuceni emigrovat, se vynikajícím způsobem uplatnili na pracovištích na Západě – mj. anatom Milan Klíma nebo ichtyolog Antonín Lelek. Avšak i v pozdějších letech odcházeli někteří vědci na zahraniční pracoviště a dosáhli skvělých úspěchů – například Jiří Lukáš obhájil na konci 80. let kandidátskou práci a později odešel do Dánska, kde se stal jedním z nejcitovanějších vědců českého původu.
 
07_1.jpg
Základní i aplikovaný výzkum se realizuje u širokého spektra obratlovců. Mezi významné modelové druhy patří například myš domácí, kukačka obecná nebo vydra říční.
 
Pozoruhodná minulost ÚBO je i pro jeho současné pracovníky inspirativní výzvou. Základní vědecký výzkum v oblastech evoluční ekologie, vývoje biodiverzity či medicínské zoologie je na vynikající mezinárodní úrovni. Prestižních výsledků dosáhli zdejší badatelé například při studiu vzájemného vztahu hostitele a parazita (hořavka duhová, kukačka obecná) či při detailní analýze vzniku druhů na modelu hybridní zóny myší domácích. Na nejrůznějších modelových druzích obratlovců se testují predikce teorie pohlavního výběru či mechanismy stárnutí. Rozšíření biologické rozmanitosti a procesy jejího vzniku se studují fylogenetickými a fylogeografickými přístupy, a to s praktickými dopady na ochranu přírody. Značná pozornost se věnuje genetice ochrany druhů – například vydry říční. Studium nově se objevujících patogenů volně žijících i hospodářských obratlovců a člověka naznačuje velký význam současných globálních změn na jejich šíření.
 
07_9.jpg
Vydra říční
 
Výzkum se neomezuje pouze na evropský kontinent, ale stále více se jednotlivé projekty realizují v Africe, kde například ve studiu netopýrů, primátů a hlodavců mají vědci z ÚBO výsadní postavení. Za dobu existence ústavu nashromáždili unikátní sbírky osteologického materiálu, jež čítají téměř 100 000 položek. Na detašovaném pracovišti ve Studenci lokalizovali chovy zejména volně žijících hlodavců, které jsou zaměřením a rozsahem unikátní. 
Vlastní vědecká činnost je závislá na schopnosti získávat grantové prostředky z národních i zahraničních zdrojů. Kromě projektů základního výzkumu financovaných Grantovou agenturou ČR jsou pracovníci úspěšnými žadateli podpory například i u resortních grantových agentur (například Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) či v Operačních programech (mj. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost a OP Životní prostředí). Nadto se ústav zapojuje i do mezinárodních konsorcií, jež jsou financována ze 7. rámcového programu EU. Ve spolupráci s mnohými zahraničními pracovišti zde řeší problematiku nově se šířících nemocí („emerging diseases“; projekty EDEN a EDENext) či možnosti aplikací vědeckých výsledků do úspěšné a finančně efektivní ochrany vnitrodruhové genetické rozmanitosti (projekt ConGRESS). Vedle publikací ve vědeckých časopisech se zdejší pracovníci výrazně podíleli na přípravě mnoha knih – mj. Fauna ČR – Ptáci, Fauna ČR – Mihulovci a ryby, které ovlivnily generace zoologů. Ústav vydává i mezinárodní časopis Folia Zoologica, zařazený do nejvýznamnějších publikačních databází; letos vychází již v 62. ročníku. ÚBO je také každoročně hlavním organizátorem nejvýznamnější zoologické konference v České a Slovenské republice (tzv. Zoologické dny), které se v posledních letech pravidelně účastní více než 450 mladých i etablovaných výzkumníků se společným zájmem o biologii živočichů.
 
07_5.jpg
Ústav je již od roku 1969 hlavním organizátorem největší české a slovenské zoologické konference "Zoologické dny", které se v poslední době účastní každoročně téměř 500 účastníků, zejména studentů.
 
P řestože je ÚBO relativně malým vědeckým ústavem AV ČR a působí v něm 20–25 výzkumných pracovníků, významně se zapojuje do výuky na vysokých školách, a to nejen v Brně, ale i v Praze, Olomouci či Českých Budějovicích. Zaměstnanci ročně odpřednášejí téměř 1000 hodin a vedou desítky bakalářských, magisterských a postgraduálních prací; například jen v letech 2011–2012 školili 61 studentů doktorského studia. Je potěšující, že většina z nich po ukončení studia pokračuje v oboru na postdoktorandských pozicích v domácích i zahraničních institucích.
 
06_7.jpg
Výzkum nových patogenů a jejich hostitelů je kromě Evropy prováděn i v Africe.
 
Kromě základního a aplikovaného vědeckého výzkumu musí badatelé ÚBO intenzivně vysvětlovat důvody svého konání odborné i laické veřejnosti. V této souvislosti poskytl významnou podporu OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost – v rámci dvou projektů se organizují nejrůznější popularizační akce pro střední školy a veřejnost se zaměřením zvláště na kraj Vysočina. K tomuto účelu se také částečně zrekonstruovalo terénní pracoviště v Mohelenském mlýně, zasazeném do malebného údolí řeky Jihlavy, které v současnosti využívají i studenti a pedagogové přírodovědeckých fakult v České republice.    
 
JOSEF BRYJA, MARCEL HONZA, JAN ZIMA,
Ústav biologie obratlovců AV ČR, v. v. i.
 
07_13.jpg