English
Dlouhodobé česko-francouzské vědecké vztahy přinesly již mnoho významných úspěchů. Jejich příkladem je rovněž kooperace Akademie věd ČR s některými výzkumnými institucemi ve Francii, jež se rozvíjí v rámci několika dohod (viz AB 6/2010). Jednou ze spolupracujících institucí je Národní centrum vědeckého výzkumu (Centre National de la Recherche Scientifique – CNRS), veřejná výzkumná instituce, jež vznikla v roce 1939. V roli rozhodující vědecké organizace ve Francii se zabývá především základním výzkumem.
Akademie věd uzavřela s CNRS rámcovou dohodu, na jejímž základě badatelé z obou institucí realizují společné dvouleté projekty (v letech 2011–2012 se jich řeší osm). Za AV ČR na nich participují týmy z Hydrobiologického ústavu Biologického centra, Ústavu experimentální botaniky, Ústavu makromolekulární chemie, Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského, Ústavu chemických procesů, Fyzikálního ústavu, Astronomického ústavu a Filosofického ústavu. Pro léta 2013–2014 se v současnosti realizuje výběrové řízení, jehož se účastní 22 projektů ze všech tří vědeckých oblastí. Akademie věd i Národní centrum vědeckého výzkumu hodnotí vzájemnou součinnost jako úspěšnou, což potvrzují i oba následující projekty.
Metastabilní systémy na bázi železa za extrémních podmínek
Impulzem pro spolupráci s kolegy z Institutu L. Neéla v Grenoblu v rámci CNRS se staly intenzivní (někdy až bouřlivé) diskuse na konferencích, kde jsme si navzájem doplňovali poznatky o zásadních zákonitostech vztahů mezi magnetickými vlastnostmi pevných látek a jejich atomární strukturou. Zatímco na českém pracovišti – Oddělení magnetik a supravodičů Fyzikálního ústavu – se studují magnetické a transportní vlastnosti pevných látek za vysokých hydrostatických tlaků a také to, do jaké míry lze změnami meziatomových vzdáleností a odpovídajícím zmenšením objemu látky ovlivnit její magnetické vlastnosti, kolegové z Neélova ústavu zjišťují, jak lze tyto vlastnosti měnit zavedením dalších, intersticiálních atomů do studovaných látek. Důsledkem jejich postupu je naopak vzrůst objemu, jenž lze charakterizovat zápornými hodnotami tlaku.
Zařízení pro přímé měření magneto-kalorického jevu (vlevo) s adiabatickým uchycením vzorku (vpravo) je provozováno v Praze.
Experimentální metodiky používané na obou pracovištích se tak významně doplňují a umožňují účelně studovat látky v extrémních podmínkách – vysoké tlaky, silná magnetická pole, nízké teploty. Během prvních let neformální spolupráce jsme se věnovali studiu magnetických a transportních vlastností vybraných intersticiálních sloučenin – především karbidů a boridů intermetalických sloučenin. V této době také vykrystalizovala optimální forma součinnosti, kdy se příprava vzorků a stanovení jejich krystalické a magnetické struktury dělá prostřednictvím rentgenových a neutronových difrakčních metod v Grenoblu a v Praze se takto připravené a charakterizované materiály studují za vysokých hydrostatických tlaků.
Potřeba intenzivnější a soustavné spolupráce nás vedla k návrhu projektu, jehož cílem je získat významné informace o základních vztazích mezi magnetickou strukturou, magnetickými momenty, teplotami magnetického uspořádání a meziatomovými vzdálenostmi ve vybraných intermetalických sloučeninách, jejich hydridech a deuteridech. V uplynulých letech se podařilo prokázat, že odlišné objemové závislosti magnetických momentů kobaltu a gadolinia ve sloučenině GdCo12B6 potvrzují itinerantní charakter magnetických momentů kobaltu. V rámci projektu jsme provedli i experimenty ve velmi silných magnetických polích do 68 T a stanovili hodnoty výměnné interakce mezi magnetickými podmřížkami kobaltu a gadolinia, které určují složitou magnetickou strukturu uvedené sloučeniny.
Všechna fota: Zdeněk Arnold, Archiv autora
Zařízení pro přímé měření magneto-kalorického jevu (vlevo) s adiabatickým uchycením vzorku (vpravo) je provozováno v Praze.
Rozhodující a přitom netriviální vliv atomárního objemu na stabilitu magnetického uspořádání se nám podařilo prokázat studiem hydridů a deuteridů sloučenin železa. Výsledky studia deuteridu YFe2D4.2 ukázaly, že působení hydrostatického tlaku vede nejen k výraznému poklesu kritické teploty pro feromagnetické uspořádání, ale i k úplnému potlačení základního feromagnetického stavu deuteridu tlakem 0,54 GPa. Pokles objemu deuteridu při kritickém tlaku je přitom shodný se vzrůstem objemu, který vyvolalo zavedení deuteria do výchozí sloučeniny YFe2, nezbytné pro vznik feromagnetického uspořádání.
Teplotní závislosti magnetizace YFe2D4.2 měřené za vysokých tlaků ilustrují potlačení základního feromagnetického stavu v deuteridu.
V následujícím období se chceme soustředit na studium nových funkčních materiálů s nestabilitou magnetických momentů atomů železa. Pochopení komplexních magnetických vlastností látek typu Hf1-XTaXFe2 a LaFe12B6 otevírá možnosti nových aplikací těchto materiálů v oblasti senzorové techniky nebo magnetického chlazení. Přímé měření magnetokalorického jevu provedeme na zařízení, jehož vývoj již ukončila pražská laboratoř.
Součástí projektu je i účast studentů doktorského studia obou institucí a společenské aktivity při vzájemném setkávání; patří mezi ně i návštěvy pravidelných podzimních ochutnávek vín v Grenoblu, pomoc kolegům při sklizni oliv s překvapivým zjištěním (pro českého fyzika), že na jednom stromě mohou být současně jak zelené, tak černé olivy, či zasvěcené návštěvy kulturních akcí francouzskými kolegy při jejich pobytech v Praze.
Fenomenologická filozofie a její rakousko-český kontext
Bilaterální projekt mezi Filosofickým ústavem a CNRS vzešel z dlouhodobého výzkumného zaměření obou pracovišť na dějiny rakouské a německé filozofie z přelomu 19. a 20. století. V druhé polovině 19. století se zformoval vlivný filozofický směr kolem rakouského myslitele Franze Brentana (1838–1917), který v protikladu k tehdy obvyklé kauzálně vysvětlující psychologii propagoval deskriptivní přístup k psychickým fenoménům. Tento směr se v díle německého filozofa Edmunda Husserla (1859–1938) originálním způsobem propojil s pátráním po základech logiky a vědy, které rozvíjelo myšlenky dalšího rakousko-českého filozofa – Bernarda Bolzana (1781–1848). Husserlova fenomenologická filozofie, jež se zrodila z této originální syntézy, se stala jedním z nejvlivnějších myšlenkových proudů filozofie 20. století, z jehož okruhu vzešly takové postavy, jako jsou Martin Heidegger či Jean-Paul Sartre.
Zatímco pozdější vývoj fenomenologické tradice je již dobře historicky vysvětlen, objasnění zrodu fenomenologie z jejích rakousko-českých kořenů je dosud poznamenáno značnými mezerami. Právě na tento aspekt jsme zaměřili projekt, který jsme předložili za Oddělení současné kontinentální filosofie Filosofického ústavu a Archives Husserl na École normale supérieure Paris, CNRS. Zmíněné vědecké útvary se ve svých zemích řadí k čelným pracovištím pro studium, interpretaci a překlad díla Edmunda Husserla. Členové pražského týmu se například podíleli na vzniku většiny českých překladů Husserla po roce 1989, včetně letos dokončeného třísvazkového překladu Husserlových Logických zkoumání z let 1900–1901, průlomového díla fenomenologické filozofie. Vedoucí francouzského týmu a současný ředitel pařížského Husserlova archivu prof. Jocelyn Benoist pro změnu publikoval na téma rané fenomenologie a jejího rakouského myšlenkového kontextu již několik respektovaných monografií.
Projekt si předsevzal jako hlavní cíl objasnit pojetí jazyka a soudu v Brentanově škole a u raného Husserla a odkrýt kořeny tohoto pojetí na pozadí tehdejší filozofie. Odhaluje společné myšlenkové podhoubí, na němž v počátku stály dvě velké filozofické tradice, které se později ve 20. století ubíraly samostatnými cestami jako tzv. kontinentální (něměcko-francouzská) a analytická (anglo-americká) filozofie. Současné tendence k překonání tohoto protikladu volají mj. právě po důkladnějším poznání společných východisek, z nichž oba filozofické proudy původně vzešly.
MILUŠE VYHNANOVSKÁ, Kancelář Akademie věd ČR,
ZDENĚK ARNOLD, Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i.,
PETR URBAN, Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.