English
„Neb je dodnes mým naprostým přesvědčením, že i žena, má-li žít vědou a pro vědu, musí mít k tomu stejné podmínky jako muž.“ (Milada Paulová)
Slova profesorky Milady Paulové, výrazné osobnosti české vědy 20. století, význačné československé historičky a byzantoložky, první ženy na Univerzitě Karlově v době, kdy u nohou Marie Curie ležel celý svět, a zároveň první ženy-profesorky u nás, zní i v současnosti velmi emancipovaně, až odvážně. V roce 2008 zaujal život M. Paulové členky týmu Národního kontaktního centra – ženy a věda Sociologického ústavu AV ČR a inspiroval je, aby se plánovaná cena za celoživotní přínos českým vědkyním jmenovala právě po ní. Laureátkou Ceny Milady Paulové za rok 2012 se stala Zdeňka Hledíková.
Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Laureátka ceny pro rok 2012 Zdeňka Hledíková, v pozadí koordinátorka NKC – ženy a věda Marcela Linková
Cena, kterou v roce 2009 ustavilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, je udílena každoročně ve spolupráci s NKC – ženy a věda Sociologického ústavu AV ČR a Domem zahraničních služeb, a to vždy v jiné vědní oblasti. První ročník se věnoval ekologii a udržitelnému rozvoji a jeho vítězkou se stala prof. Milena Rychnovská; ve druhém ročníku zasvěceném ekonomii zvítězila dr. Růžena Vintrová; v ročníku třetím se laureátkou ceny v oboru chemie stala prof. Kateřina Demnerová. Prestižní ocenění je určeno významným vědkyním za jejich přínos rozvoji oboru včetně pedagogické činnosti, vedení diplomových a disertačních prací, ale také za spolupráci s občanskými organizacemi nebo průmyslovou sférou; patří ženám, jež se angažují v akademické, občanské či soukromé sféře.
Letošní slavnostní udělení Ceny Milady Paulové se zásluhou MŠMT uskutečnilo 18. října 2012 v nádherných prostorách sálu v Lichtenštejnském paláci na Kampě za velké účasti mnoha hostů i médií. Akci byl mj. přítomen kardinál Miloslav Vlk, který nominoval letošní laureátku prof. Zdeňku Hledíkovou, prof. Helena Illnerová či členové a členky poroty včetně předsedy prof. Eduarda Maura.
Nominaci přijalo devět význačných českých badatelek v oblasti historických věd: emeritní profesorka Univerzity Karlovy v Praze prof. Zdeňka Hledíková, prof. Libuše Hrabová z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, prof. Kateřina Charvátová z Pedagogické fakulty UK, PhDr. Jiřina Langhammerová z Národního muzea v Praze, prof. Milena Lenderová z Filozofické fakulty Univerzity Pardubice, doc. Lydia Petráňová z Etnologického ústavu AV ČR, prof. Eva Stehlíková z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, doc. Soňa Štrbáňová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a PhDr. Natalie Venclová z Archeologického ústavu AV ČR, Praha.
Nominované badatelky Lydia Petráňová z Etnologického ústavu AV ČR (nahoře) a Soňa Štrbáňová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Při rozhodování o laureátce se devítičlenná porota ocitla v nelehké situaci, neboť, jak zdůraznil při udělování předseda E. Maur, všechny nominované by si cenu jistě zasloužily. Vítězkou letošního ročníku nakonec porota zvolila prof. Z. Hledíkovou, jíž cenu předal ministr školství prof. Petr Fiala, který v projevu mj. uvedl, že si uvědomuje dlouhodobě nízké zastoupení žen v české vědě i ve vedoucích rozhodovacích pozicích v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Jak ministr Fiala dále zdůraznil, v loňském roce tvořily ženy téměř 60 % všech absolventů vysokých škol; mezi absolventy doktorského studia jich figurovalo téměř 43 %. Česká republika má tedy vyrovnaný podíl mužů a žen, kteří mají kvalifikaci pro práci v oblasti výzkumu a vývoje, ovšem podle údajů Českého statistického úřadu a NKC – ženy a věda Sociologického ústavu AV ČR nedosahuje podíl žen mezi zaměstnanci ve vědě a výzkumu ani jedné třetiny. „Prostřednictvím Ceny Milady Paulové chceme upozorňovat na talentované české vědkyně a představovat jejich vědeckou a pedagogickou práci, kariéru, život a hodnoty, jež vyznávají, abychom inspirovali jejich mladší kolegyně, které možná právě teď zvažují kariéru v oblasti vědy, tj. ve sféře, jež je pro úspěch České republiky v mezinárodní konkurenci klíčová,“ uvedl ministr Fiala.
Emeritní profesorka Univerzity Karlovy Zdeňka Hledíková je významnou a mezinárodně uznávanou českou historičkou a pedagožkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od svého nástupu na FF UK v roce 1965 vychovala několik generací českých archivářů a historiků. Zabývá se problematikou církevních dějin a pomocných věd historických ve středověku a dějinami středověku obecně. V knihách často spojuje historická pojednání a analýzy s edicemi, je autorkou a spoluautorkou více než 150 odborných prací a učebních textů a členkou mnoha domácích i zahraničních odborných grémií, komisí a redakčních rad v oboru pomocných věd historických a církevních dějin. Z politických důvodů se mohla habilitovat až po roce 1991, profesuru získala o pět let později. V této době již působila jako ředitelka Českého historického ústavu v Římě, který svou činností znovu ustavila.
Zdeňka Hledíková při převzetí ocenění připomněla, že všechny nominované vědkyně měly za minulého režimu složitou situaci: ne všechny mohly působit po celou dobu své kariéry na vysokých školách, a pokud ano, považovaly za podstatné věnovat se především další generaci studentů a studentek. Česká archivářka a historička dále ocenila, že letos byla Cena Milady Paulové udělena v oboru historických věd: „V tomto oboru jde také o uchování paměti společnosti v době, kdy se za historii leckdy považují nejrůznější, ne zcela odpovídající žurnalistické statě. Je třeba uchovávat paměť a bránit se proti ideologizaci.“ Ve svém projevu vzpomněla i historku ze života Milady Paulové, jež se udála, když byla Z. Hledíková aspirantkou: „Po válce již byla Milada Paulová řádnou univerzitní profesorkou. Když byl jistý profesor upozorněn, že o půl hodiny přetahuje svou přednášku, reagoval následovně: „Slečna Paulová může počkat…“ Řekla bych, že to mluví za vše. I v tomto smyslu se mnoho změnilo,“ uvedla Z. Hledíková.
Ceremoniál udílení Ceny Milady Paulové měl důstojný, reprezentativní charakter. Domnívám se, že veškerá ocenění pro vědkyně jsou jistě smysluplná – již jen pro zviditelnění práce (často neviditelné), kterou ženy-vědkyně stejně jako vědci pro společnost dělají. Jak konstatovala jedna z nominovaných Lydia Petráňová, cesta žen českou vědou nekončí.
Videoprezentaci Ceny Milady Paulové naleznete na http://www.youtube.com/watch?v=ykcbzDv4emM. Střípky ze života Milady Paulové na www.zenyaveda.cz.
ALENA ORTENOVÁ,
Národní kontaktní centrum – ženy a věda,
Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.
Knihu během slavnosti představil Jan Hálek z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR.
„Drahý pane kancléři…“
V letech 2011 a 2012 vydal Masarykův ústav a Archiv Akademie věd dvoudílnou kritickou edici korespondence historičky Milady Paulové a kancléře prezidenta republiky Přemysla Šámala z let 1921–1939 „Drahý pane kancléři…“. Editory jsou pracovníci MÚA dr. Daniela Brádlerová a dr. Jan Hálek. První díl obsahuje korespondenci z let 1921–1935, druhý z let 1936–1939, a to v celkovém rozsahu více než 750 archivních dokumentů. Originály editovaných dokumentů se nacházejí v MÚA a v Archivu Kanceláře prezidenta republiky. Edice představuje důležitý pramen pro dějiny Jugoslávie, když zaznamenává bouřlivé politické zvraty na jihoslovanské politické scéně, a pro dějiny konstituování československé historické vědy. Především však jde o pramen popisující a dokumentující osobní i profesní život Milady Paulové. Zejména v prvním dílu lze sledovat její úspěšný profesní život vrcholící v roce 1935 jmenováním mimořádnou profesorkou všeobecných dějin východní Evropy a Balkánského poloostrova na FF UK v Praze. S ním kontrastuje pohnutý osobní život poznamenaný ztrátami jejích nejbližších, těžkou nemocí a s tím související osamělostí, psychickou nevyrovnaností a finančními problémy, který je charakteristický zejména pro druhou polovinu třicátých let dvacátého století. Při práci na druhém svazku se editoři vyrovnávali s otázkou, zda zveřejnit i dopisy obsahující intimní informace, které dokládají problematický psychický stav M. Paulové. Po dlouhém zvažování se však rozhodli vydat korespondenci v úplnosti, a vyhnout se tak vědomému zkreslování historické skutečnosti. Inkriminované dopisy proto v plné syrovosti dokreslují těžký osud, s nímž se M. Paulová po celý život potýkala a který v jeho většině oblastí překonala.
Brádlerová, D., Hálek, J. (eds.), Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Praha 2011 a 2012.