English
Zájemce o historii astronomie a meteorologie v Čechách nemůže pominout práce Otto Seydla, jehož profesní život byl úzce spojen se Státní hvězdárnou v Praze – předchůdkyní Astronomického ústavu AV ČR.
FOTO: Archiv MÚA AV ČR
Otto Seydl se narodil 5. května 1884 v Merklíně u Přeštic. Po maturitě na plzeňské reálce odešel ve stopách svého otce – stavebního inženýra – studovat na českou techniku do Prahy. Záhy však přešel na filozofickou fakultu české univerzity, která až do let 1919–1920 zahrnovala také přírodní vědy. V popředí Seydlova zájmu totiž stála astronomie: na univerzitě navštěvoval přednášky Gustava Grusse a Františka Nušla, praktikoval v univerzitním astronomickém ústavu. Po dokončení studií učil dvanáct let na obchodní akademii v Českých Budějovicích.
Konečně na žádost F. Nušla, tehdejšího ředitele Státní hvězdárny, přeřadilo ministerstvo školství a národní osvěty Seydla od února roku 1921 na pražskou hvězdárnu. Seydl zde byl pověřen správou odborné knihovny a brzy také převzal administrativní agendu celé hvězdárny, jež tehdy sídlila v areálu Klementina. Ředitel Nušl byl totiž převážně zaměstnán na observatoři v Ondřejově, kterou její majitel Josef J. Frič poskytoval Státní hvězdárně k praktickým pozorováním. Seydl se v Praze podílel na meteorologických pozorováních a obstarával pravidelnou časovou službu. Prováděl rovněž magnetická měření, a to až do roku 1927, kdy vybudování železných konstrukcí v depozitářích univerzitní a technické knihovny v Klementinu znemožnilo pokračovat v měřeních s požadovanou přesností. Jako absolvent reálky mohl být Seydl připuštěn k rigorózu až po změně příslušných předpisů; v roce 1924 vykonal zkoušku a obájil práci Rozdělení stálic velikosti 6.5 a jasnějších katalogu „Revised Harvard Photometry“ v soustavě souřadnic galaktických. Stelární statistikou se poté zabýval i v dalších letech.
Pořádání archivu Státní hvězdárny přivedlo Seydla k hlubšímu zájmu o dějiny astronomie. Tomuto tématu, zvláště pak dějinám klementinské observatoře, se s plným zaujetím věnoval po zbytek života. Jeho pilná badatelská práce v českých archivech zpřístupnila odborné veřejnosti cenné informace o někdejším technickém vybavení pražské hvězdárny, o vývoji meteorologických měření v Čechách ad.
V průběhu třicátých let, v souvislosti s blížícím se odchodem F. Nušla do penze, vyvstala otázka, kdo by jej měl ve funkci ředitele Státní hvězdárny nahradit. Situaci tehdy komplikoval poměr Státní hvězdárny k univerzitě a k ondřejovské observatoři. J. Frič sice daroval hvězdárnu v Ondřejově státu pro Univerzitu Karlovu (1928–1933) jako samostatný ústav, provoz observatoře však zajišťovali pracovníci Státní hvězdárny a na Fričovo přání se právě Nušl stal na Ondřejově ředitelem. Avšak Nušl se Seydlem jako se svým nástupcem nepočítal, přestože ten měl dlouholeté zkušenosti s administrativním vedením celé hvězdárny a od roku 1936 byl jejím finančním správcem. Argumentem v Seydlův neprospěch paradoxně bylo, že se vzhledem ke svému úřednímu zaneprázdnění nemohl věnovat praktické astronomii a že nebyl habilitován. Vztahy mezi Nušlem a Seydlem byly v té době velmi napjaté.
Teprve rok po Nušlově odchodu do výslužby byl počátkem března 1939 Seydl oficiálně potvrzen jako zatímní správce Státní hvězdárny, ačkoli tuto činnost fakticky vykonával již předtím. Léta okupace tíživě dolehla také na hvězdárnu. V roce 1940 byla nucena vystěhovat se z Klementina do činžovního domu v Budečské ulici na Vinohradech, v červnu 1942 byl Seydl odvolán z funkce jejího správce, v listopadu 1942 byla ondřejovská observatoř včetně personálu převedena pod německou univerzitu. Administrátorem Státní hvězdárny se pak Seydl znovu stal až v roce 1945, posléze byl jmenován ředitelem. Od srpna roku 1948 byl penzionován.
Za svou odbornou činnost byl Seydl v roce 1937 zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Rovněž byl členem několika zahraničních společností pro astronomii a dějiny vědy.
Jan Boháček,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.
FOTO: Archiv MÚA AV ČR
Otto Seydl se narodil 5. května 1884 v Merklíně u Přeštic. Po maturitě na plzeňské reálce odešel ve stopách svého otce – stavebního inženýra – studovat na českou techniku do Prahy. Záhy však přešel na filozofickou fakultu české univerzity, která až do let 1919–1920 zahrnovala také přírodní vědy. V popředí Seydlova zájmu totiž stála astronomie: na univerzitě navštěvoval přednášky Gustava Grusse a Františka Nušla, praktikoval v univerzitním astronomickém ústavu. Po dokončení studií učil dvanáct let na obchodní akademii v Českých Budějovicích.
Konečně na žádost F. Nušla, tehdejšího ředitele Státní hvězdárny, přeřadilo ministerstvo školství a národní osvěty Seydla od února roku 1921 na pražskou hvězdárnu. Seydl zde byl pověřen správou odborné knihovny a brzy také převzal administrativní agendu celé hvězdárny, jež tehdy sídlila v areálu Klementina. Ředitel Nušl byl totiž převážně zaměstnán na observatoři v Ondřejově, kterou její majitel Josef J. Frič poskytoval Státní hvězdárně k praktickým pozorováním. Seydl se v Praze podílel na meteorologických pozorováních a obstarával pravidelnou časovou službu. Prováděl rovněž magnetická měření, a to až do roku 1927, kdy vybudování železných konstrukcí v depozitářích univerzitní a technické knihovny v Klementinu znemožnilo pokračovat v měřeních s požadovanou přesností. Jako absolvent reálky mohl být Seydl připuštěn k rigorózu až po změně příslušných předpisů; v roce 1924 vykonal zkoušku a obájil práci Rozdělení stálic velikosti 6.5 a jasnějších katalogu „Revised Harvard Photometry“ v soustavě souřadnic galaktických. Stelární statistikou se poté zabýval i v dalších letech.
Pořádání archivu Státní hvězdárny přivedlo Seydla k hlubšímu zájmu o dějiny astronomie. Tomuto tématu, zvláště pak dějinám klementinské observatoře, se s plným zaujetím věnoval po zbytek života. Jeho pilná badatelská práce v českých archivech zpřístupnila odborné veřejnosti cenné informace o někdejším technickém vybavení pražské hvězdárny, o vývoji meteorologických měření v Čechách ad.
V průběhu třicátých let, v souvislosti s blížícím se odchodem F. Nušla do penze, vyvstala otázka, kdo by jej měl ve funkci ředitele Státní hvězdárny nahradit. Situaci tehdy komplikoval poměr Státní hvězdárny k univerzitě a k ondřejovské observatoři. J. Frič sice daroval hvězdárnu v Ondřejově státu pro Univerzitu Karlovu (1928–1933) jako samostatný ústav, provoz observatoře však zajišťovali pracovníci Státní hvězdárny a na Fričovo přání se právě Nušl stal na Ondřejově ředitelem. Avšak Nušl se Seydlem jako se svým nástupcem nepočítal, přestože ten měl dlouholeté zkušenosti s administrativním vedením celé hvězdárny a od roku 1936 byl jejím finančním správcem. Argumentem v Seydlův neprospěch paradoxně bylo, že se vzhledem ke svému úřednímu zaneprázdnění nemohl věnovat praktické astronomii a že nebyl habilitován. Vztahy mezi Nušlem a Seydlem byly v té době velmi napjaté.
Teprve rok po Nušlově odchodu do výslužby byl počátkem března 1939 Seydl oficiálně potvrzen jako zatímní správce Státní hvězdárny, ačkoli tuto činnost fakticky vykonával již předtím. Léta okupace tíživě dolehla také na hvězdárnu. V roce 1940 byla nucena vystěhovat se z Klementina do činžovního domu v Budečské ulici na Vinohradech, v červnu 1942 byl Seydl odvolán z funkce jejího správce, v listopadu 1942 byla ondřejovská observatoř včetně personálu převedena pod německou univerzitu. Administrátorem Státní hvězdárny se pak Seydl znovu stal až v roce 1945, posléze byl jmenován ředitelem. Od srpna roku 1948 byl penzionován.
Za svou odbornou činnost byl Seydl v roce 1937 zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Rovněž byl členem několika zahraničních společností pro astronomii a dějiny vědy.
Jan Boháček,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.