English
Letošního 9. března jsme si připomněli 100. výročí narození významné klasické filoložky, odbornice v oblasti studia a edice díla Jana Amose Komenského a překladatelky z klasických jazyků doc. Julie Novákové. Ačkoli byla v několika oborech průkopnickou osobností a dosáhla i určitého uznání, její životní osudy rozhodně nepatří k těm jednoduchým.
Všechna fota: Luděk Svoboda, Akademický bulletin
Julie Nováková absolvovala Dívčí reálné gymnasium E. Krásnohorské, poté studovala klasickou filologii a češtinu na filozofické fakultě Karlovy univerzity. Pedagogické působení na pražských gymnáziích musela v době německé okupace ukončit. Vedle překládání stálo v počátcích její vědecké dráhy setkání s Pražským lingvistickým kroužkem; jeho vlivy mohla později využít zejména ve svých studiích versologických a literárněvědných.
Poválečná léta přivedla Julii Novákovou v roce 1948 do Olomouce, kde na Palackého univerzitě přednášela klasickou filologii a starověké dějiny; zde se o rok později habilitovala a roku 1954 byla jmenována docentkou. Avšak koncem 50. let byla klasická filologie v Olomouci zrušena. Julie Nováková sice tou dobou již spolupracovala s pražskou Karlovou univerzitou na antologii z pramenů k dějinám antického Řecka a Říma, jež vyšla ve dvou svazcích pod titulem Antika v dokumentech, ale místo (snad i slibované) pro ni nakonec na pražské katedře věd o antickém starověku nebylo.
V této situaci dostala nabídku prof. Jaromíra Běliče redigovat latinské spisy v rámci souborného vydání díla J. A. Komenského, čímž se otevřela další významná etapa v životě Julie Novákové – od vědecko-pedagogického působení na univerzitě přešla k vědecké a ediční práci v tehdejší ČSAV a od antického starověku k neolatinským studiím, konkrétně od antických básníků a historiků do světa latinského humanismu a Jednoty bratrské. V roce 1961 nastoupila do Sekretariátu redakční rady pro vydávání díla J. A. Komenského při Ústavu pro jazyk český ČSAV a v témže roce získala vědeckou hodnost doktorky věd na základě obhajoby práce Umbra, v níž se věnovala sémantickému rozboru tohoto výrazu v dílech římských básníků. To už se ale Jan Amos Komenský a jeho intelektuální svět stal hlavním tématem jejího vědeckého života.
Ke své předchozí badatelské tematice se vracela už jen příležitostně, publikovala ještě např. versologické studie nebo upravovala a připravovala k vydání některé své překlady; i ty, jež prvně vyšly až v posledních dvou desetiletích jejího života (např. Persiovy Satiry), měla patrně rozpracované delší dobu a pro tisk je dokončila, teprve když se naskytla příležitost k vydání. V ČSAV působila Julie Nováková do roku 1973, kdy odešla do důchodu; odcházela však z Pedagogického ústavu J. A. Komenského, kam byla ediční komeniologická skupina – po přeměně na Kabinet pro vydávání díla J. A. Komenského ještě v rámci Ústavu pro jazyk český – převedena během roku 1971 (z důvodů spíše personálních a politických, třebaže pod rouškou vědecky žádoucího spojení komeniologických pracovišť v rámci ČSAV). I po odchodu zůstala Julie Nováková vůdčí osobností především pro oblast edice latinských spisů J. A. Komenského. Vedle vlastní ediční práce zpracovávala komeniologická témata a v neposlední řadě také vychovávala mladší spolupracovníky, s nimiž ochotně a obětavě konzultovala jejich ediční i ostatní badatelské aktivity.
Oddělení pro studium a edici díla J. A. Komenského Filosofického ústavu AV ČR, v. v. i., uspořádalo k jubileu Julie Novákové seminář ve vile Lanna, na němž si hlavně klasičtí filologové a komeniologové připomněli její vědecký i lidský odkaz. V první části semináře představil Julii Novákovou jako autorku pamětí T. Motlíček, její působení v Pražském lingvistickém kroužku shrnul P. Čermák, literárně historické práce věnované antické literatuře zhodnotila E. Kuťáková. Překlady antických básníků ve spojení s versologickou problematikou se ve svém příspěvku zabýval M. Bažil. Druhá část semináře byla věnována působení Julie Novákové v komeniologii: souhrnně se její ediční i badatelské komeniologické činnosti věnoval ve svém příspěvku M. Steiner; některá dílčí témata poté zpracovali J. Beneš (studium a edice rukopisu Clamores Eliae), V. Urbánek a V. Schifferová (komeniologická korespondence J. Novákové).
Julie Nováková zůstává autorkou významných a u nás nepřekonaných literárněvědných prací o římském básnictví, zakladatelskou osobností souborné edice J. A. Comenii Opera omnia – Dílo J. A. Komenského a rovněž stále nedostiženou představitelkou filologické větve komeniologie. Vedle již uvedených prací připomeňme dvě knižní publikace, a sice Devět kapitol o takzvaném stříbrném věku římské slovesnosti a knihu shrnující a završující její studia díla J. A. Komenského Čtvrt století nad Komenským. Novákové studie vycházely v řadě časopisů, především v Listech filologických, Acta Comeniana a Studia Comeniana et historica, ale také např. ve Zprávách Jednoty klasických filologů. Julie Nováková patřila k osobnostem, jež si záměrně vytyčují náročné a obtížné úkoly; mezi jejími překlady z antických literatur k nim patří především Persiovy Satiry, v komeniologii už zmíněná edice rukopisu Clamores Eliae, který jako první kompletně spíše rozluštila než přečetla. Tyto úkoly zvládala s příkladnou vědeckou akribií. Přitom neokázale prosazovala důstojné postavení ženy v české vědě.
MARTIN STEINER,
Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.
Všechna fota: Luděk Svoboda, Akademický bulletin
Julie Nováková absolvovala Dívčí reálné gymnasium E. Krásnohorské, poté studovala klasickou filologii a češtinu na filozofické fakultě Karlovy univerzity. Pedagogické působení na pražských gymnáziích musela v době německé okupace ukončit. Vedle překládání stálo v počátcích její vědecké dráhy setkání s Pražským lingvistickým kroužkem; jeho vlivy mohla později využít zejména ve svých studiích versologických a literárněvědných.
Poválečná léta přivedla Julii Novákovou v roce 1948 do Olomouce, kde na Palackého univerzitě přednášela klasickou filologii a starověké dějiny; zde se o rok později habilitovala a roku 1954 byla jmenována docentkou. Avšak koncem 50. let byla klasická filologie v Olomouci zrušena. Julie Nováková sice tou dobou již spolupracovala s pražskou Karlovou univerzitou na antologii z pramenů k dějinám antického Řecka a Říma, jež vyšla ve dvou svazcích pod titulem Antika v dokumentech, ale místo (snad i slibované) pro ni nakonec na pražské katedře věd o antickém starověku nebylo.
V této situaci dostala nabídku prof. Jaromíra Běliče redigovat latinské spisy v rámci souborného vydání díla J. A. Komenského, čímž se otevřela další významná etapa v životě Julie Novákové – od vědecko-pedagogického působení na univerzitě přešla k vědecké a ediční práci v tehdejší ČSAV a od antického starověku k neolatinským studiím, konkrétně od antických básníků a historiků do světa latinského humanismu a Jednoty bratrské. V roce 1961 nastoupila do Sekretariátu redakční rady pro vydávání díla J. A. Komenského při Ústavu pro jazyk český ČSAV a v témže roce získala vědeckou hodnost doktorky věd na základě obhajoby práce Umbra, v níž se věnovala sémantickému rozboru tohoto výrazu v dílech římských básníků. To už se ale Jan Amos Komenský a jeho intelektuální svět stal hlavním tématem jejího vědeckého života.
Ke své předchozí badatelské tematice se vracela už jen příležitostně, publikovala ještě např. versologické studie nebo upravovala a připravovala k vydání některé své překlady; i ty, jež prvně vyšly až v posledních dvou desetiletích jejího života (např. Persiovy Satiry), měla patrně rozpracované delší dobu a pro tisk je dokončila, teprve když se naskytla příležitost k vydání. V ČSAV působila Julie Nováková do roku 1973, kdy odešla do důchodu; odcházela však z Pedagogického ústavu J. A. Komenského, kam byla ediční komeniologická skupina – po přeměně na Kabinet pro vydávání díla J. A. Komenského ještě v rámci Ústavu pro jazyk český – převedena během roku 1971 (z důvodů spíše personálních a politických, třebaže pod rouškou vědecky žádoucího spojení komeniologických pracovišť v rámci ČSAV). I po odchodu zůstala Julie Nováková vůdčí osobností především pro oblast edice latinských spisů J. A. Komenského. Vedle vlastní ediční práce zpracovávala komeniologická témata a v neposlední řadě také vychovávala mladší spolupracovníky, s nimiž ochotně a obětavě konzultovala jejich ediční i ostatní badatelské aktivity.
Oddělení pro studium a edici díla J. A. Komenského Filosofického ústavu AV ČR, v. v. i., uspořádalo k jubileu Julie Novákové seminář ve vile Lanna, na němž si hlavně klasičtí filologové a komeniologové připomněli její vědecký i lidský odkaz. V první části semináře představil Julii Novákovou jako autorku pamětí T. Motlíček, její působení v Pražském lingvistickém kroužku shrnul P. Čermák, literárně historické práce věnované antické literatuře zhodnotila E. Kuťáková. Překlady antických básníků ve spojení s versologickou problematikou se ve svém příspěvku zabýval M. Bažil. Druhá část semináře byla věnována působení Julie Novákové v komeniologii: souhrnně se její ediční i badatelské komeniologické činnosti věnoval ve svém příspěvku M. Steiner; některá dílčí témata poté zpracovali J. Beneš (studium a edice rukopisu Clamores Eliae), V. Urbánek a V. Schifferová (komeniologická korespondence J. Novákové).
Julie Nováková zůstává autorkou významných a u nás nepřekonaných literárněvědných prací o římském básnictví, zakladatelskou osobností souborné edice J. A. Comenii Opera omnia – Dílo J. A. Komenského a rovněž stále nedostiženou představitelkou filologické větve komeniologie. Vedle již uvedených prací připomeňme dvě knižní publikace, a sice Devět kapitol o takzvaném stříbrném věku římské slovesnosti a knihu shrnující a završující její studia díla J. A. Komenského Čtvrt století nad Komenským. Novákové studie vycházely v řadě časopisů, především v Listech filologických, Acta Comeniana a Studia Comeniana et historica, ale také např. ve Zprávách Jednoty klasických filologů. Julie Nováková patřila k osobnostem, jež si záměrně vytyčují náročné a obtížné úkoly; mezi jejími překlady z antických literatur k nim patří především Persiovy Satiry, v komeniologii už zmíněná edice rukopisu Clamores Eliae, který jako první kompletně spíše rozluštila než přečetla. Tyto úkoly zvládala s příkladnou vědeckou akribií. Přitom neokázale prosazovala důstojné postavení ženy v české vědě.
MARTIN STEINER,
Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.