Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Volba předsedy AV ČR – výzva a nelehký úkol

Koncem tohoto roku se bude volit předseda AV ČR. Zajisté to nebude lehký úkol ani pro volitele, ani pro kandidáty. Pro volbu samotnou i pro naši Akademii by bylo dobré, kdyby kandidovalo více zájemců, což by dokázalo, že Akademie je instituce živá, dynamická a existují v ní různé názory na její další působení a postavení v české společnosti.

Měli bychom si uvědomit, že nadcházející volba bude skutečně jiná. Jiná proto, že se bude volit předseda instituce, která sestává z již velmi samostatných organizací typu v. v. i. Nejsem si jist, zda tuto zásadní změnu my všichni plně chápeme. Druhým aspektem oné novosti je, že předsedu jmenuje prezident republiky. To sice může být vnímáno jako formální krok, ale pozor – tento akt způsobí, že se předseda stává osobou více a více veřejnou, která má povinnost se více prezentovat veřejnosti. Právě prezentace Akademie k veřejnosti je slabou stránkou, čímž nemyslím stále kvalitnější prezentace výsledků činnosti Akademie, ale prezentace Akademie jako silného, sebevědomého článku soustavy VaV v ČR. Platí sice, že se mnohdy Akademie sice prezentuje, a věřím, že právem, jako nejčistší mezi všemi, ale okolní prostředí to vnímá jako důvod k útoku. Asi to ještě neděláme dobře.
Rád bych na tomto místě vyjádřil opravdu hluboké poděkování předešlým Akademickým radám a předsedům i předsedkyni AV za to, že se podařilo udržet postavení Akademie jako výrazně nepolitické organizace. To považuji za obrovsky významné a opravdu buďme za to rádi.
Přemýšlím-li o novém předsedovi, předsedkyni, jsem přesvědčen, že v Akademii pracují velmi schopné kolegyně, které by měly kandidovat. Koneckonců dobré zkušenosti tu již máme. Možná, že by nebylo špatné prodiskutovat i naše nároky a představy, co by měla osobnost nového předsedy či předsedkyně splňovat. Pokusím se o to, i když vím, že můj výčet bude nedostatečný. Třeba se mi tak podaří vyvolat diskusi, což by bylo velmi dobré.

Zralá vědecká osobnost, která si už „může dovolit“ vysadit z badatelského tempa
To je podle mne velmi důležité. Předseda AV nemůže žít v osobní schizofrenii, že objektivně nemůže aktivně bádat. Jsem si jist, že především ústav, z kterého kandidát vyšel, jeho badatelský tým mu musí být výraznou podporou. Je nemožné, aby předseda žil s vědomím, že mu ujíždí vlak a jeho návrat na mateřský ústav není jistý. Navíc by předseda AV měl být také mezinárodně uznávanou osobností nejen po stránce vědecké, ale i po stránce zkušeností z působení v nadnárodních výborech a jiných organizacích. Funkce předsedy totiž spočívá nejen na české společenské scéně, ale musí AV reprezentovat v zahraničí, být uznáván mezinárodní komunitou.

Silná celospolečenská pozice
Předseda akademie se stává součástí společenského života. Musí mít tedy obecný respekt daný jeho erudicí a jeho schopností komunikovat v celém společenském spektru. To je obrovsky složitý úkol, zvláště když si asi všichni přejeme zachovat apolitičnost Akademie.
Nástropní freska „Alegorie štědrosti“ od Eduarda Veitha
Nástropní freska „Alegorie štědrosti“ od Eduarda Veitha ve dvoraně před pracovnou předsedy AV ČR
© Stanislava Kyselová, Archiv SSČ

Předseda akademie je reprezentantem všech oborů pěstovaných v AV
Zdá se to být samozřejmé, ale ne vždy se to daří. V konečném důsledku může předseda i nadále na „svůj“ ústav myslet více, než je zdrávo. Nechci se pouštět do polemiky na toto choulostivé téma, ale myslím, že mé konstatování bude pochopeno.

Předseda akademie musí mít silný a přirozený respekt na úrovni vysokých škol a ostatních organizací VaV
V turbulencích vývoje situace v celém sektoru vzdělávání VaV v ČR je skutečně důležité vytvořit sebevědomý a silně kolegiální přístup k ostatním partnerům. Stále se nemohu smířit s ponižujícím postavením AV v procesu výchovy doktorandů. Nechci ani domyslet a odhadnout obrovský lidský i kapitálový vklad AV. Akademie by měla trvale usilovat o skutečně spravedlivý podíl na doktorském vzdělávacím programu. Na straně druhé konflikt s univerzitním prostředím je špatný a škodí AV. Nepléduji za servilnost a podlézání, ale za respektovanou spolupráci. Ne se zatlačit do bojůvek o regionální projekty programu VaVpI.

Odvaha k novátorským krokům a vědomí, že AV tvoří ústavy – srdce její existence
Každá inaugurace nového vedení AV byla spojena s odvážnými proklamacemi typu „struktura AV není strnulá, požadavky doby a vývoje vědy musí přesahovat stávající strukturu AV“. Bohužel, těsná vesta veřejných zakázek a poziční boj ředitelů ústavů jakýkoliv pohyb týmů a vznik nových jednotek brzdí. Výjimku lze nalézt snad jen v oblasti molekulárně-genetických věd. Tam byla krusta VZ překonána. To je dobře a snad i do budoucna se bude jednat o trend platný pro celou šíři oborů. Je potřeba znova připomenout, že základem činnosti AV je úspěšná a aktivní činnost jednotlivých ústavů. Tam se vše tvoří, tam vznikají úspěchy, ale i prohry. Proto by i pozice vedení ústavů měla nacházet adekvátní odezvu a respekt vedení AV.

Excelence ano, ale excelence vznikající nad prosperující „střední třídou“
O tom, že Akademie musí směřovat k výrazné a selektované podpoře excelence, není pochyb. Bezpochyby ale nebudou excelentní úplně všechny ústavy. Prostě to tak nebylo, není a nebude. Proto i v Akademii budou úspěšné ústavy s excelentními týmy tvořit v „podhoubí“ činorodé „střední“ kvality.

Podpora inovací, aplikovaného a translačního výzkumu
Ať se nám to líbí či ne, celosvětový trend tlačí i na badatelský výzkum, aby směřoval k užitným výsledkům. Každá vláda nyní bude prosazovat tento celosvětový trend. Proto je třeba podporovat inovace, aplikovaný výzkum, translační výzkum, firmy s účastí ústavů, inkubátory a spin-off firmy. Musíme k tomu nalézt odvahu.

Věřím, že mé názory přispějí k rozproudění diskuse k volbě předsedy. Vím, že nevyčerpaly dané téma, ale ocením i velmi rozdílné podněty. Jde o to, že my všichni musíme nést svůj díl odpovědnosti. Věřím, že volba předsedy se nám povede a bude se nám dařit.

Michal V. Marek,
Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, v. v. i.