English
Při příležitosti 40. výročí smrti jednoho z nejvýznamnějších byzantologů minulého století Msgre. ThDr. Františka Dvorníka, profesora Karlovy a Harvardovy univerzity, uspořádal Slovanský ústav AV ČR 10. září 2015 ve vile Lanna mezinárodní sympozium „Francis Dvorník: Scholar and His Work“, které bylo zařazeno mezi akce ke 125. výročí založení České akademie věd a umění. Záštitu nad jeho konáním převzal mj. kardinál Dominik Duka OP, arcibiskup pražský.
Foto: Courtesy of Dumbarton OAKS
František Dvorník před vchodem do Dumbarton Oaks
Význam byzantologie v humanitních oborech pěstovaných v Akademii věd vyzdvihl v zahajovacím projevu místopředseda AV ČR dr. Pavel Baran. Kardinál Dominik Duka OP následně připomněl zásluhy F. Dvorníka jako profesora církevních dějin na Teologické fakultě Univerzity Karlovy.
Hlavní přednášku pronesl průvodce sympozia, někdejší osobní přítel prof. F. Dvorníka dr. Vladimír Vavřínek ze SLÚ. Stručně nastínil hlavní etapy jeho životní i akademické dráhy – studium ve Francii a působení v Praze, kdy vznikla jeho epochální díla věnovaná cyrilometodějské misii; dobu exilu v Anglii, kde vyšla jeho převratná kniha o Fotiovu schizmatu; a konečně poslední třetinu života strávenou v Dumbarton Oaks ve Washingtonu, kde vytvořil své monumentální dílo o raně křesťanské politické filozofii. Zdůraznil rovněž jeho podíl na vzniku Slovanského ústavu v Praze a na založení časopisu Byzantinoslavica, s nímž spolupracoval až do konce života a jemuž odkázal cennou osobní knihovnu. (Podrobněji o F. Dvorníkovi v navazujícím příspěvku.)
Foto: Martina Chromová, Archiv SLÚ AV ČR
Helena Ulbrechtová, Pavel Baran, Dominik Duka a Vladimír Vavřínek
Jímavým doplňkem byla přednáška Roberta Thomsona (Oxford), který představil nezapomenutelnou osobnost prof. F. Dvorníka z perspektivy postgraduálních studentů v Dumbarton Oaks, mezi něž sám kdysi patřil. Další část patřila podrobnějšímu rozboru některých částí vědeckého díla F. Dvorníka; zatímco Marcello Garzaniti (Florencie) a Maddalena Betti (Padova) přiblížili, v čem spočíval jeho převratný přínos ke studiu cyrilometodějské problematiky, Filippo Ronconi (Paříž) rozebral, co nového přineslo jeho dílo o Fotiovu schizmatu.
V závěrečné řeči V. Vavřínek vyzdvihl trvalou a stále inspirující hodnotu vědeckého odkazu F. Dvorníka a připomněl, že na vydání stále ještě čeká jeho nedokončený rukopis o křesťanské politické filozofii ve středověku.
MARTINA ČECHOVÁ,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.
Životní pouť spoluzakladatele Slovanského ústavu
František Dvorník se narodil 14. srpna 1893 v malé vsi Chomýži na úpatí posvátné hory Hostýn, která byla po celý život jeho oblíbeným poutním místem. Již od dětství jej zbožní rodiče předurčili ke kněžství, což odpovídalo i jeho vlastním představám a zájmům. V arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži získal vynikající znalost klasických jazyků; studium teologie v Olomouci posléze završil hodností doktora teologie. Měl však vyšší vědecké ambice a hned v roce 1919 se zapsal ke studiu slovanské archeologie a slovanské filologie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Prostřednictvím nevelkého, ale postačujícího stipendia, jež mu poskytl Svaz amerických katolíků, mohl už o rok později odjet do Paříže, v níž se mu na Sorbonně nabízela možnost studovat vedle slavistiky také obor v Praze do té doby téměř neznámý – byzantologii. Během necelých pěti let pod vedením proslulého Charlese Diehla napsal s využitím dosud neznámých primárních pramenů disertaci, v níž předložil originální koncepci christianizace balkánských Slovanů byzantskými misiemi a vrhl nové světlo na dějiny cyrilometodějské misie tím, že ji začlenil do tehdejších složitých mezinárodních vztahů a sporů mezi Konstantinopolí a Římem. Na jejím základě obdržel jako první Čech hodnost docteur ès lettres; poté, co disertace vyšla knižně, získala zvláštní cenu Francouzské akademie.
Po návratu do Prahy se F. Dvorník roku 1927 habilitoval na Teologické fakultě UK a v následujícím roce byl jmenován mimořádným profesorem pro obor církevní dějiny. V témže roce zahájil činnost Slovanský ústav založený z iniciativy a s podporou Tomáše G. Masaryka. Dvorník byl prezidentem jmenován jako jeden z jeho prvních řádných členů. Spolu s Jaroslavem Bidlem inicioval vytvoření byzantologické komise, jež si vzala za úkol vydávat mezinárodní časopis Byzantinoslavica, který ústav úspěšně vydává dodnes (viz také AB 7–8/2009). Jako první ze zamýšlené řady doprovodných svazků (Supplementa) publikoval k tomuto časopisu F. Dvorník další obsáhlou monografii, v níž podrobil zkoumání údaje staroslověnských Životů Konstantina-Cyrila a Metoděje na základě jejich srovnání s relevantními soudobými byzantskými prameny. Šlo o postup v dosavadní literatuře o jejich misii naprosto nový a jedinečný. Kniha vzbudila mezinárodní ohlas a kritici ji označili za počátek nové epochy (epoch making) v tomto bádání.
Cyrilometodějská misie časově náležela do doby první velké roztržky mezi východní a západní církví označované běžně jménem tehdejšího byzantského patriarchy jako Fotiovo schizma. František Dvorník, který se již od začátku akademické kariéry zapojil i do unionistických snah o sblížení obou těchto částí křesťanského světa, upnul další badatelskou činnost k prozkoumání příčin církevního rozkolu a výsledkem bylo jeho další velké dílo, v němž na základě minuciézního rozboru řeckých i latinských pramenů objasnil zdroje a průběh těchto nedorozumění a sporů. Dospěl nakonec k převratnému závěru, že mezi Fotiem a římským papežem došlo posléze ke smíru a že tzv. druhé Fotiovo schizma bylo až vykonstruovanou teorií teologů 11. století, kdy trvalý rozkol obou církví skutečně nastal. Základní tezi přednesl na byzantologickém kongresu roku 1934 a následně i časopisecky publikoval; jeho rozsáhlá kniha na toto téma však vyšla až v Anglii roku 1948.
Zprávy o mnichovské krizi a následné okupaci ČSR nacisty zastihly F. Dvorníka na delším badatelském pobytu ve Francii. Po její porážce se mu jen s obtížemi podařilo dostat se do Anglie, kde ve skrovných životních podmínkách prožil zbytek druhé světové války. Za duchovní služby se mu dostalo ubytování a stravy v jednom klášteře řádových sester poblíž Londýna, kam pravidelně dojížděl, aby celé dny pracoval v knihovně Britského muzea. Po válce se už do Prahy nevrátil. Kritizoval prosovětskou politiku prezidenta Edvarda Beneše, neboť předvídal, kam v poválečné situaci povede. Sám ovšem zůstával v nejistém postavení; ačkoli byl vědecky uznáván, dostalo se mu čestného doktorátu, stal se členem Královské historické společnosti a účastnil se prestižních přednáškových cyklů, ve zchudlé poválečné Anglii marně hledal trvalé zajištění.
Zvrat v životní dráze F. Dvorníka přineslo pozvání do Dumbarton Oaks Center for Byzantine Studies ve Washingtonu D. C. v roce 1948. Samostatné badatelské centrum, volně připojené k Harvardově univerzitě a zasazené do rozlehlých skvostných zahrad, vlastní snad nejbohatší specializovanou byzantologickou knihovnu na světě. František Dvorník byl zprvu pozván k jednoročnímu badatelskému pobytu jako Visiting Professor, ale záhy se mu dostalo nabídky, aby zůstal natrvalo jako řádný člen fakulty. Jmenování s sebou automaticky neslo, že byl jmenován také řádným profesorem Harvardu (jako první katolický kněz na tradičně protestantské univerzitě). Tak začalo třetí, americké období Dvorníkovy vědecké kariéry. Uveřejnil dvě knihy o dějinách Slovanů založené na přednáškách na Harvardu, ale jeho hlavní badatelské úsilí se soustředilo ke studiu raně křesťanského politického myšlení – k otázce, jak se vyvíjel a byl vysvětlován a odůvodňován vztah mezi mocí duchovní (sacerdotium) a mocí světskou (imperium). Výsledkem bylo monumentální dílo Christian Political Philosophy. Origins and Background o téměř tisíci stranách, které představil na 13. mezinárodním byzantologickém kongresu v Oxfordu roku 1966.
Roku 1963 se připomínalo 1100. výročí příchodu cyrilometodějské misie na Velkou Moravu. Akademie věd k němu uspořádala monumentální výstavu archeologických nálezů z velkomoravských nalezišť, k jejímuž zahájení se uskutečnila mezinárodní konference o Velké Moravě. Počínající politické tání umožnilo, že na ni mohl být pozván jako čestný host i F. Dvorník – do té doby v komunistickém Československu persona non grata. Návštěva mu zavdala podnět, aby se znovu vrátil k cyrilometodějské problematice, zrevidoval a na základě nových zjištění doplnil svá předchozí díla; nová práce posléze vyšla současně s americkým originálem v českém překladu pod názvem Byzantské misie u Slovanů (1970); šlo o první, ale také jedinou Dvorníkovu knihu, jež za komunistického režimu u nás v češtině vyšla.
Profesor F. Dvorník mohl nadále do Československa přijíždět, trávil zde pravidelně letní měsíce s rodinou v Chomýži, stýkal se s redaktory časopisu Byzantinoslavica, do něhož opět přispíval články a recenzemi. Vztah k časopisu, který kdysi pomáhal založit, projevil tak, že jeho redakci věnoval mimořádně cennou osobní knihovnu čítající více než 1000 svazků. Roku 1975 přijel na návštěvu do Chomýže naposledy. Chtěl se ještě na jeden rok vrátit do Dumbarton Oaks, aby dokončil rukopis nové knihy, která měla navázat na jeho dílo o raně křesťanské filozofii a téma dovést až do raného novověku. Nebylo mu to však dopřáno, neboť jeho nemocné srdce nevydrželo. František Dvorník zemřel 4. listopadu 1975 v kruhu rodiny, která o něj s láskou pečovala až do posledních chvil. Pochován byl v rodinném hrobě na hřbitově u kostelíka v Bílavsku, v němž kdysi, o 60 let dříve, sloužil jako novokněz první mši svatou.
VLADIMÍR VAVŘÍNEK,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.