Byzantské císařovny v Praze

Císařovny v průběhu dvanácti staletí existence Byzantské říše v kontextu spletitých osudů žen, jejich společenských rolí a materiální kultury s nimi spojené představil dvoudenní workshop „Lives, Roles and Actions of the Byzantine Empresses (4th–15th c.)“. Vůbec první mezinárodní akce věnovaná byzantským vládkyním navazovala na sympozium k poctě Františka Dvorníka (viz zde) a Slovanský ústav AV ČR ji uspořádal na témže místě ve dnech 11. a 12. září 2015.

ZDROJ: WIKIMEDIA COMMONS, MYRABELLA
Byzantská císařovna Zoe Porphyrogenneta, 11. století; výřez z mozaiky v chrámu Boží Moudrosti v Konstantinopoli

Na workshopu, který podpořila Grantová agentura ČR v rámci projektu pracovnice oddělení paleoslovenistiky a byzantologie dr. Petry Melichar (Foreign Bride, Negotiator and a Pious Woman: Empresses in Late Byzantium /1204–1453/) vystoupilo 18 přednášejících z 10 zemí světa, mezi nimiž byly zastoupeny mj. Francie, Belgie, Řecko, Srbsko, ale také například Austrálie. Vedle uznávaných odborníků seznámilo přítomné se svými výsledky rovněž několik perspektivních mladých byzantologů.

Často složitým osudům byzantských panovnic, které poprvé dramaticky ztvárnil francouzský byzantolog Charles Diehl v díle Figures byzantines I.–II. (Paris, 1924) již v první polovině 20. století, se v následujících desetiletích dostalo poměrně málo pozornosti zřejmě proto, že lesk a sláva císařů bohatě doložená v písemných pramenech zatlačila jejich ženy, dcery a příbuzné do stínu. Teprve v roce 2001 představila Judith Herrin v průkopnické knize Women in Purple (Ženy v purpuru, panovnice středověké Byzance, Mladá fronta, překlad Vladimír Vavřínek) příběhy významných panovnic středně byzantského období, Ireny, Euphrosyne a Theodory, které zprostředkovaly nový pohled na soudobý život Byzantské říše. Přestože se v následujících letech objevilo několik dalších monografií věnovaných především císařovnám rané a střední Byzance, je výzkum této oblasti byzantských studií stále na počátku.

Fota: Martina Chromová, Archiv SLÚ AV ČR

K velké radosti organizátorů přednesla úvodní slovo workshopu právě Judith Herrin, dlouholetá profesorka prestižní King’s College v Londýně, která tak otevřela první ze sedmi sekcí věnovanou společenské roli císařoven. Účastníci i hosté, mezi nimiž nechyběli významní zahraniční vědci z Dánska, Polska, Spojených států a Rakouska, si vyslechli vystoupení tří mezinárodně proslulých byzantologů – Leslie Brubaker (Birmingham), Kateriny Nikolaou (Athény) a Güntera Prinzinga (Mohuč), kteří představili pozici panovnic ve veřejném i osobním životě a poukázali na jejich úlohu a osudy v osidlech mezinárodní politiky. Další dvě části patřily vládkyním raně a středně byzantského období zaměřeného na životní osudy a působení císařoven 5. století (Judith Herrin), Gally Placidie (Cecily Hennessy, Londýn), Marie Alanské (Lynda Garland, Armidale) nebo Marie Uherské (Elisabeth Malamut, Aix-en-Provence). Podstatná zjištění přinesla i čtvrtá sekce věnovaná poměrně málo známým císařovnám byzantských exilových států, které vznikly po dobytí Konstantinopole křižáky 4. křížové výpravy, konkrétně vládkyním tzv. nikájského (Ekaterini Mitsiou, Vídeň) a trapezuntského (Małgorzata Dąbrowska, Lodž) císařství. Podnětný byl také příspěvek o působení byzantských princezen v expandujícím srbském království ve 14. století (Mihailo Popović, Vídeň).

Po přednáškách soustředěných na jednotlivé panovnické osobnosti se přenesla pozornost na dvě v pramenech málo zachycená období života byzantských císařoven – mládí (Despoina Ariantzi, Mohuč) a posmrtný život (Lioba Theis, Vídeň). Téma předposlední části přiblížilo pohled soudobých kronikářů na císařovny. Přednášející si všímali způsobů, jimiž byzantští historikové popisují panovnici jako svrchovanou vládkyni ve srovnání s mužským panovníkem (Michael Grünbart, Münster), utvářejí její obraz jako součást majestátního portrétu vládnoucí dynastie (Milan Vukašinović, Paříž/Bělehrad) nebo vyjadřují kritiku císařské sňatkové politiky (Petra Melichar, Praha). Závěrečná část pařila materiální kultuře. Přednášející představili význam císařoven jako patronek literárních textů (Peter Van Deun, Lovaň), poukázali na propagační význam pečetí (Christos Tsatsoulis, Athény) a mincí (Pavla Gkantzios-Drápelová, Athény) a na využití artefaktů pro zodpovězení konkrétních historických otázek.

Závěrečnou řeč sympozia pronesla Leslie Brubaker (Birmingham), která kladně hodnotila zejména skutečnost, že workshop zdůraznil téma ženské panovnické moci a úlohy v Byzanci, ocenila přínos jednotlivých příspěvků a vyjádřila naději, že stále ještě poměrně neprozkoumaná oblast přitáhne pozornost dalších badatelů a povede zejména k hlubšímu studiu materiální kultury a rituálů spojených s byzantskými císařovnami. Workshop zakončil nestor české byzantologie dr. Vladimír Vavřínek, který poděkoval přednášejícím za podnětné příspěvky, postřehy, jimiž do diskusí přispěli hosté, i za přátelskou atmosféru, která akci provázela. Poté se přítomní zúčastnili komentované prohlídky centra Prahy a navštívili sbírky středověkého umění Národní galerie v Anežském klášteře.

Abychom mohli workshop zařadit do kontextu českých byzantských studií, připomeňme, že tento obor má v České republice silnou tradici. Na jejím počátku stojí vynikající historici a lingvisté, mezi které patřily osobnosti jako František Dvorník, Miloš Weingart, Jaroslav Bidlo, Antonín Dostál, nedávno zemřelá profesorka klasických studií a novořecké literatury Růžena Dostálová nebo Vladimír Vavřínek, jehož kniha Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem (Vyšehrad, 2013) se v minulých letech stala bestsellerem v oblasti historických studií. Workshop zároveň důstojně navázal na tradici byzantologických sympozií v České republice, mezi něž patří Byzanz auf dem Höhepunkt seiner Macht (Liblice, 1977), From Late Antiquity to Early Byzantium (Praha, 1982), Byzantium and Its Neighbours from the mid-9th till the 12th c. (Bechyně 1990) nebo Ekphrasis. La presentation des monuments dans les littératures Byzantine et byzantinoslaves (Praha, 2010). Zájemce o byzantskou a balkánskou historii nebo o genderová studia, kteří se workshopu nemohli zúčastnit, jistě potěší informace, že jednotlivé příspěvky vyjdou v následujících letech v mezinárodním časopise Byzantinoslavica vydávaném Slovanským ústavem AV ČR.

MARTINA ČECHOVÁ,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.