English
Specifické zaměření a vysoká odbornost jsou u expertních vědeckých konferencí samozřejmostí. „Poznání v jednotlivých oborech se natolik prohlubuje, že si vědci z odlišných disciplín přestávají rozumět. Nejste-li odborníkem na dané téma, pravděpodobně si z přednášky příliš neodnesete,“ nastiňuje situaci moderních sympozií Bohdan Růžička z brněnského Ústavu přístrojové techniky AV ČR. Konferenci LASER se proto již pátým rokem snaží koncipovat odlišně. Kromě vědeckých a technických přednášek je na zámku v Třešti i prostor pro navazování osobních kontaktů.
Astronaut Don Petit z NASA zachytil světla naší planety přímo z paluby Mezinárodní vesmírné stanice, která se pohybuje rychlostí přibližně 27 359 km za hodinu ve výšce 386 km nad povrchem Země. Unikátní poloha mu umožnila časosběrným snímkováním zachytit dráhy hvězd, zemské osvětlení i polární záře. Snímek ale také ukazuje, kolik uměle vytvořeného světla zbytečně uniká ze zemského povrchu. Boj proti světelnému znečištění a snaha o zachování tmavé oblohy plné zářivých hvězd spojuje mnohé iniciativy včetně Roku světla.
Právě ÚPT společně s Fyzikálním ústavem AV ČR každoročně pořádají konferenci LASER, která kromě odborné stránky dává prostor i přátelské výměně názorů mezi vědci z různých oborů a zástupci aplikační a průmyslové sféry. „Mezioborová spolupráce je klíčová pro uvádění výsledků základního výzkumu do praxe,“ potvrzuje Pavel Zemánek z ÚPT a dodává: „Taková partnerství stojí převážně na osobním kontaktu. Atmosféra konference LASER je jedinečná, protože dokáže na tři dny v roce spojit různorodou skupinu expertů, kteří by se jinak na jednom místě obtížně potkali.“
O letošním ročníku multioborového setkání, jež se kromě 55. výročí vynálezu laseru hlásilo také k Mezinárodnímu roku světla pod hlavičkou OSN a UNESCO, jsme hovořili s organizátorem LASER55 Bohdanem Růžičkou a koordinátorem Roku světla 2015 v Česku Pavlem Zemánkem.
Zdroj: UNESCO
Rok světla zahájil v lednu v Paříži předseda řídící komise John Dudley osobně a ve videozdravici generální tajemník OSN Pan Ki-mun.
Jak vás před pěti lety napadlo upořádat první multioborové setkání?
BR: Během vědeckých konferencí jsem vždy cítil, že neformální setkávání po přednáškách je nejméně stejně důležité jako prezentace výsledků – navíc pro neodborníky často obtížně srozumitelných. V tomto uvažování mě mj. podpořil Pavel Kořán z firmy LAO, který se rozhodl první ročník sponzorovat. Padesáté výročí vynálezu laseru poté bylo záminkou, abychom umožnili expertům na lasery z celé republiky sejít se v Zámeckém hotelu Třešť; a tím myslím poznat se, spřátelit a navázat osobní kontakt nehledě, zda zrovna děláte základní výzkum v ústavu Akademie věd nebo používáte lasery k průmyslovému řezání. Zásadní je najít průnik těchto dvou světů. Řešení specifických problémů jsou totiž někdy nasnadě, ale žádná ze stran na ně sama bez pomoci nepřijde. Například můj bratr je mikrobiolog a vím, kolik drahocenného času ztrácí řešením technických problémů. Občas ale stačí nastínit problém kolegovi (byť je třeba z úplně jiné branže), který se mohl s podobnou situací setkat a v nejlepším případě zná i vhodné řešení. Několik takových spoluprací jsme navázali právě na konferenci LASER.
PZ: Zalíbila se mi myšlenka prolínání vědeckých a praktických přednášek, kdy například vystoupí lékař a podělí se o zkušenosti léčby očních vad nebo kožních chorob laserem. Přítomného posluchače zaujme takové vystoupení dvojnásob – jako odborník na lasery se dozví „co vše se s nimi dá dnes dělat“, ale poučí se i jako potenciální budoucí pacient. Stejně tak vystupují zástupci firem a prezentují nová technická řešení v nabízených výrobcích, což může být až nečekaně přínosné.
BR: Za posledních pět let jsme zástupce firem naučili nebát se a vysvětlovat do hloubky, jak lasery používají v praxi. Zpětná vazba a potenciální partnerství třeba s vědci z Akademie věd mohou výrobní technologii komerčního subjektu posunout výrazně vpřed. Takový cíl – vývoj vědy ve veřejném zájmu – si konec konců klade i nová Strategie AV21 nebo projekt aplikovaných laboratoří ALISI v ÚPT (viz AB 6/2010).
Zdroj: UNESCO
Budovu OSN k zahájení Roku světla nasvítil finský vizuální umělec Kari Kola.
Účastníci si letošní ročník pochvalovali. Čím se lišil od předchozího?
PZ: Podařilo se pozvat několik českých badatelů, kteří jsou nadprůměrně úspěšní v zahraničí. Jejich přednášky mezinárodního formátu byly opravdu příjemným osvěžením. Pozvání přijal například Jan Peychl z německého Max Planck Institute, který poodkryl úžasné možnosti zobrazování živých vyvíjejících se organismů na úrovni jednotlivých buněk. Tomáš Čižmár ze skotského Dundee pro změnu ukázal, jak lze nahradit optický mikroskop multimodovým optickým vláknem. Známý popularizátor vědy Michael Londesborough z Ústavu anorganické chemie AV ČR zase dokázal, že umí nejen poutavě vyprávět o vědě, ale hravě zvládá milou češtinou bavit společnost u sklenky moku.
BR: Michael ideálně ilustruje princip, o který na LASER jde. Přednáškou, která je v podstatě na hony vzdálená mé odbornosti, ve mně vyvolal touhu ponořit se do chemie, kterou jsem se naposledy zabýval na gymnáziu. Upoutal mě, inspiroval, přesvědčil, že chemie může být krásná, a dokonce mě také navedl, abych se podíval na několik dílů seriálu Breaking Bad. Tomu říkám chemie v praxi! Myslím to ale vážně: člověk může na důvěrně známém „písečku“ trošku zakrnět, a tak je čas od času potřeba nechat se vytrhnout a inspirovat novými vlivy.
Na kterou přednášku nejčastěji vzpomínáte?
PZ: Přiznám, že na úplně nevědecký začátek vystoupení Aleny Zavadilové z Českého vysokého učení technického v Praze, která barvitě vylíčila, jak se v případě blackoutu den po dni rozpadá fungující společnost. Její detailní časové schéma pro mne představovalo jasné poselství, že v takovém případě má člověk pouhých 10 dní, aby zvládl dovednosti přežití našich „neelektrifikovaných předků“.
Poutaví hosté přijeli i kvůli Roku světla, který se však chýlí ke konci. Ohlédnete-li se za uplynulým rokem – byl opravdu rokem světelným?
PZ: Světelné technologie si celoroční oslavu zasloužily. V posledních 30 letech umožnily optika a fotonika velký pokrok ve vědě i společnosti. Optické komunikace, uchovávání dat, nové zobrazovací i diagnostické metody v medicíně a buněčné biologii, ultrapřesná měření vzdáleností v nanosvětě i vesmíru… jen zlomek zásluh, které si dynamicky rozvíjející se obor může připsat. Ve světě se během Roku světla konal bezpočet přednášek, konferencí, kulturních a vzdělávacích akcí, které, doufejme, přesvědčily veřejnost o potenciálu světelných technologií a některé z nich možná i nadchly k jejich studiu. Český koordinační tým působil na neziskové bázi a s minimálním rozpočtem. Na začátku jsme byli, řekněme, zdravě pesimističtí. O to víc překvapily zájem a nápaditost nadšenců, kteří nás informovali o svých akcích; v programovém kalendáři se nakonec objevovalo každý měsíc nejméně pět akcí! K Roku světla se přidaly i školy mateřské, základní a vysoké, dětské nemocnice, muzea, festivaly, konference, výstavy, soutěže a další. Upřímně všem děkujeme a jsme rádi, že účastníci mohli pod společnou hlavičkou zažít i v Česku pozoruhodné „světelné“ chvilky.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Výstava Světlo je život byla pro veřejnost otevřena již dvakrát; naposledy během Týdne vědy a techniky.
Světlo sehrává důležitou roli také v ÚPT. Zaslouží si přízvisko „světelný“ ústav?
BR: V tomto ohledu máme silné soupeře! Vždyť Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR má světlo dokonce v názvu, tomu konkurovat nemůžeme (smích)…
PZ: V ÚPT se věnují světelným technologiím jen dvě oddělení. Na druhou stranu se zde historicky vyvinul první kontinuálně pracující laser na území Československa a dodnes se vyvíjí nové metody pro měření délek pomocí laseru a pro zobrazování a manipulaci částicemi pomocí světla v mikro- a nanosvětě. Stejně tak navrhujeme senzory na bázi optických vláken nebo testujeme způsoby, jak přesněji řídit například svařování laserem. Myslím, že se vhodně doplňujeme; ÚFE je neoddiskutovatelný expert na vývoj optických biosenzorů, FZÚ se svými centry PALS (společně s Ústavem fyziky plazmatu AV ČR), HiLASE a ELI v oblasti ultravýkonových laserů.
Při zahajovací ceremonii Roku světla v Paříži se často skloňoval potenciál světelných technologií. Jakému směru výzkumu v této oblasti fandíte?
BR: Určitě světelným počítačům; klasické polovodičové se totiž dostávají na hranici fyzikálních možností. Nová generace počítačů, kdy se operace provádějí světlem, by mohla být ještě rychlejší a ještě menší. Na druhou stranu bychom se neměli dívat pouze do budoucnosti. Světlo je základem života na zemi, jak ho známe, bez něj bychom tu nebyli – to sice není kdo ví jak inovativní, ale přeci jen klíčové.
PZ: Souhlasím; předpokládá se, že tzv. plazmonika, která se zabývá interakcí světelného záření s elektrony v kovech, by mohla hrát hlavní roli při dalším technologickém skoku k rychlejším, menším a výkonnějším počítačům. Slibnou větví světelného výzkumu jsou i vysokovýkonné lasery (v Česku zastoupené pracovišti PALS, ELI a HiLASE), nové typy senzorů schopné detekce miniaturních koncentrací látek, kombinace mikrofluidních a optických technologií pro specializované „laboratoře na čipu“. Jako převratná se v posledních pěti letech skloňovala také optogenetika, která zkoumá možnosti aktivace nebo naopak inhibice aktivit buněk v lidském těle pomocí světla. Tím se v podstatě vracím k myšlence konference LASER – největší potenciál leží v mezioborové spolupráci.
Foto: Archiv Nemocnice Bulovka
Roku světla se kromě klasických škol účastní také malí pacienti ve škole při Nemocnici Na Bulovce.
Vědecký a technologický pokrok je v posledních letech natolik markantní, že si už ani neuvědomujeme, k jak rozsáhlým změnám dochází. Smart-phone by před pouhými 10 lety jistě vyvolal úžas…
PZ: Jistě; kdyby mě během gymnaziálních let zmrazili a probudili dnes, otevřeně přiznávám, že bych si myslel, že v ruce držím trikodér ze Star Treku nebo jsem se přenesl do jednoho ze sci-fi románů, které jsem tehdy tak rád četl.
Kdybyste měli tu moc vyhlásit mezinárodní rok čehokoli, co by to bylo?
BR: Já bych si dal Rok světla klidně ještě jednou.
PZ: Vyhlásil bych „Rok zdravého selského rozumu“, kterého svět potřebuje jako soli – takový návrat k osvícenství. Takže se oklikou dostávám k tomu, že světlo, ať už ve fyzické nebo metaforické rovině, je potřeba oslavovat pořád.
