Vzpomeňme Seiferta

Před třiceti lety získal naši první Nobelovu cenu za literaturu básník Jaroslav Seifert. Bylo mu tehdy 83 let, stejně jako Nobelově ceně, která se uděluje od roku 1901, kdy se básník narodil. Pro tehdejší režim to znamenalo katastrofu: ačkoli byl Seifertovi už dříve udělen titul národní umělec i státní ceny, podpisem Charty 77 se stal nepřítelem režimu.

Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Komunisti si jej sice nedovolili přímo perzekvovat, ale jeho knihy nechtěli dlouho vydávat. Jenže tituly se přesto dostávaly na svět v samizdatu; zásluhou českého fyzika žijícího ve Švédsku prof. Františka Janoucha vyšly básníkovy Sonety o Praze ve Francii a vědělo se i o aktivitách směrem k nominaci na Nobelovu cenu. Obavy představitelů režimu se v roce 1984 naplnily, když ze Stockholmu skutečně jméno Jaroslava Seiferta zaznělo. Však se také po udělení ceny nesměly ve výlohách knihkupectví vyvěšovat básníkovy portréty, ve školách se o Nobelově ceně nehovořilo a byly zabavovány zahraniční noviny, které o Seifertově ocenění referovaly, a to včetně komunistického L’Humanité.

Je nesporné, že za nominací na Nobelovu cenu stál F. Janouch. Byl to on, kdo poslal členům Švédské akademie knihu se Seifertovými básněmi v češtině, švédštině a angličtině s autorovými fotografiemi od Ivana Kyncla. Knihu, jež nebyla běžně k sehnání, dostal mimo vlivných lidí také švédský tisk, který reagoval řadou článků, recenzí a úvah, čímž se Seifertovo jméno stalo známým.

Nejdůležitější roli zřejmě sehrál kolektivní dopis Švédské akademii od významných literátů (Jean-Paule Sartre, Simone de Beauvoir, Louis Aragon, Raymond Aron, Milan Kundera, Roman Jakobson a Jean-Pierre Faye) z roku 1978. Mj. se v něm uvádí: „Jaroslav Seifert je posledním velikým mluvčím generace, která vytvořila zářící české souhvězdí dvacátého století na křižovatce mezi surrealismem, ruským formalismem a futurismem, německou avantgardou, strukturalismem a následnými proudy. Je svědkem zmizelé pevniny: českého kulturního rozkvětu Masarykovy epochy, souostrovím svobody v srdci střední Evropy. Z tohoto tragického ztroskotání se vynořuje zářící poezie Jaroslava Seiferta.“

Seifertovu cestu na piedestal české poezie dokumentuje F. Janouch v knize Šel básník chudě do světa, která vyšla v roce 1995 v Nakladatelství Český spisovatel.

HaM