English
Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Vážené členky a členové Akademického sněmu,
vážení hosté, dámy a pánové,
v úvodu bych se rád věnoval krátkému zamyšlení, jak se vyvíjela situace Akademie věd během uplynulého čtyřletého funkčního období Akademické a Vědecké rady AV ČR. V další části okomentuji zprávu o činnosti Akademické rady a krátce se zastavím u vybraných výsledků vědecké práce v AV ČR za období, jež uplynulo od posledního setkání. Závěr zaměřím na několik poznámek ke Strategii rozvoje Akademie věd v následujícím období.
Pokud bych měl jednou větou shrnout právě končící funkční období současného vedení Akademie věd, konstatoval bych, že v uplynulých čtyřech letech jsme se snažili přispět především k odvrácení hrozby destabilizace systému vědy a výzkumu v České republice a propadu financování AV ČR ohrožujícímu dokonce i samu existenci jejích pracovišť. Tuto situaci máme všichni spojenou s konáním mimořádného Akademického sněmu v červnu 2009. Krátce poté, co byl ukončen přechod našich pracovišť na formu veřejných výzkumných institucí, schválila vláda České republiky Reformu systému výzkumu, vývoje a inovací. Součástí kroků směřujících k uskutečnění této reformy v interpretaci tehdejší Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) byl i návrh na snížení institucionálních výdajů Akademie věd o více než jednu miliardu v roce 2010 oproti roku 2009, tj. o více než 20 %, a další pokles, zhruba padesátiprocentní, do roku 2012.
Ve složitém období po zmíněném mimořádném sněmu musela AV ČR a její pracoviště čelit opakovaným útokům na svoji integritu a postavení v systému vědy a výzkumu v ČR. Bylo nutné operativně řešit mnoho krizových situací vesměs vyvolaných návaznými stanovisky a postupy RVVI. To, že se nakonec podařilo dosáhnout alespoň částečné stabilizace rozpočtu a zachovat demokratický charakter řízení AV ČR, který odpovídá její úloze a pozici ve veřejném prostoru, považuji za jednoznačný úspěch, za který patří poděkování také vám. V této souvislosti bych chtěl zvláště poděkovat členům AR a VR, jejichž funkční období právě končí, a ocenit jejich mimořádné nasazení za nelehké situace, kterou jsem připomněl.
S výhodou určitého časového odstupu musím konstatovat, že návrh likvidačního rozpočtu pro AV ČR byl pro nás v mnoha ohledech poučný. Ukázal například, jak důležitá je pro naši existenci podpora veřejnosti a také naše schopnost komunikovat s veřejností prostřednictvím médií. V uplynulém období jsme proto hodně úsilí věnovali zajištění postavení Akademie věd a jejích pracovišť jako institucí nejen vědecky respektovaných, ale také dostatečně viditelných ve veřejném prostoru. Akademie věd je nyní veřejností vnímána jak svými výsledky, tak i úsilím jako instituce, které patří čelné místo v systému vědy a vzdělávání současné české společnosti. Je důležité, že se vědní politika, včetně postavení Akademie věd, a dokonce i věda samotná, staly součástí veřejné diskuse. V tomto smyslu pokládám za významné také přijetí memorand o spolupráci Akademie věd se Senátem a s Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Obě zmíněná memoranda již vyústila do konkrétních aktivit, přičemž mnoho dalších společných akcí se připravuje. S výše zmíněnou reflexí je rovněž spojena příprava Strategie dalšího rozvoje Akademie věd, kterou bychom chtěli reagovat na konkrétní problémy společnosti v České republice. Přitom jde stále také o to, aby bylo další směřování Akademie věd a jejích pracovišť srozumitelné a pochopitelné i veřejnosti.
S ohledem na snahu zvyšovat kvalitu výsledků vědecké práce i vědecký výkon v Akademii věd považuji za významnou událost předchozího období hodnocení výzkumné činnosti našich pracovišť a jejich vědeckých útvarů, které se uskutečnilo v letech 2010–2011. Rád konstatuji, že hodnocení, které na rozdíl od většiny těch předchozích tentokráte zasahovalo až na úroveň jednotlivých vědeckých týmů, potvrdilo, že Akademie věd je institucí, v níž je podpora špičkového výzkumu skutečnou prioritou. Je proto třeba ocenit úsilí všech, kteří na pracovištích AV ČR i v jejím vedení přispěli k úspěšnému průběhu hodnocení. Zvláštní poděkování patří členu Akademické rady prof. Petru Rábovi, pod jehož vedením hodnoticí proces probíhal.
Z naléhavých úkolů, kterými jsme se zabývali, musím zmínit především systematickou a věcnou kritiku Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací, jež se stala trvalou součástí naší práce v posledních letech. Za pozitivní v tomto kontextu považuji skutečnost, že se podařilo omezit vliv metodiky na výši institucionální podpory. Z posledního vývoje jednání na Radě pro výzkum, vývoj a inovace se zdá, že připravovaná novela zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, vývoje a inovací, by mohla otevřít cestu k postupné eliminaci „kafemlejnku“ a k přípravě rozpočtu na vědu a výzkum v souladu s doporučeními Mezinárodního auditu; o konečném výsledku těchto jednání si dovolím informovat až na prosincovém zasedání Akademického sněmu.
Jednou z klíčových otázek a současně agend Akademické rady a Akademie věd jako celku je vztah k vysokým školám. Spolupráce a propojení na úrovni ústavů, kateder, fakult a škol se po uplynulé období dobře rozvíjely, o čemž mj. svědčí více než padesátka společných pracovišť a další, jen obtížně vyčíslitelný počet společných projektů. Za jednu z nejvýznamnějších událostí uplynulého období považuji rovněž podepsání Společného prohlášení předsednictev Akademie věd ČR, České konference rektorů a Rady vysokých škol o užší vzájemné spolupráci. Jsem rád, že se na tomto základě konalo v posledních měsících již několik pracovních jednání s představiteli těchto reprezentací vysokých škol.
Poměrně dobře, i když bohužel zdaleka ne v souladu se všemi odůvodněnými požadavky, se dařilo zajišťovat i naši výzkumnou činnost po stránce jejího technického a pří-strojového zabezpečení. Přes vynucené omezení některých investičních akcí pokračovalo úsilí vedení AV ČR o soustavné zlepšování přístrojového vybavení pracovišť. Velké naděje vkládáme do projektů ELI a BIOCEV financovaných z prostředků evropských strukturálních fondů, v nichž jsou hlavními aktéry pracoviště AV ČR.
Rád konstatuji, že i v tomto složitém období se dařilo badatelským týmům z AV ČR zvyšovat kvalitu i kvantitu výsledků vědecké práce. Lze to průkazně doložit například i počtem prací z ústavů Akademie věd každoročně registrovaných v systému Web of Science. Za uplynulé čtyři roky se počet těchto mezinárodně relevantních výsledků zvýšil o 13 tisíc, přičemž 84 % představovaly impaktované články. Průměrný počet citací na jeden článek byl přitom u pracovníků Akademie věd o 36 % vyšší než citovanost článků z produkce jiných výzkumných institucí v ČR.
Mnohem menší spokojenost musím bohužel projevit se stávající úrovní spolupráce s průmyslovou sférou. Přestože AV ČR v posledních letech opakovaně podpořila kontakty mezi svými pracovišti a uživateli výsledků ve sféře průmyslového výzkumu a na pracovištích se výrazně zvýšilo povědomí o využívání výsledků výzkumu a práv k duševnímu vlastnictví, podpora výzkumu uskutečňovaného na pracovištích AV ČR a veřejných vysokých škol ze strany českého podnikatelského sektoru stále téměř neexistuje. Za důležitou v této souvislosti proto považuji další kultivaci prostředí stimulujícího skutečnou spolupráci mezi akademickou a podnikatelskou sférou. Užitečnou pomůckou pro toto směřování jsou metodické výstupy tzv. Individuálního projektu národního „Efektivní transfer znalostí“ (IPn EF-TRANS). Jsem rád, že v této snaze nacházíme porozumění i u některých významných firem či podnikatelů, stojících ovšem často mimo oficiální reprezentace a podnikatelské svazy.
Přestože se v Akademii věd a na jejích pracovištích podařilo v uplynulých letech dosáhnout vynikajících výsledků, musím vyjádřit politování, že jsme značnou část našeho úsilí museli a stále musíme věnovat zápasu s mylnými a ve svých důsledcích škodlivými představami, jak by měla fungovat oblast vědy a výzkumu v ČR a jak by měl být řízen a zajišťován její další rozvoj. Za této situace považuji za nezbytné upozornit alespoň na jeden z významných aspektů: domnívám se totiž, že tím nejzásadnějším a dlouhodobým problémem systému české vědy a vzdělávání je, že v části české společnosti a její politické reprezentace je stále ještě hluboce zakořeněna zjednodušená představa o vědě a vzdělání jako primárně výrobní síle. V důsledku tohoto způsobu myšlení, které kupodivu přetrvává i po polistopadové změně politického režimu, jsme neustále konfrontováni se snahami zavádět do akademického prostředí primitivní manažerismus, který vede k naprosto zploštělému pohledu na svět vědy a jeho důsledkem je navíc byrokratizace vědecké práce a s tím spojené ohrožení schopnosti univerzit a pracovišť AV ČR provádět skutečně špičkový výzkum.
Z mylné představy, že stát a vědci, tj. veřejná sféra, jsou zodpovědní, zda a jak, a dokonce jak úspěšně firmy inovují své výrobky, vycházela do jisté míry i již zmíněná Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací v České republice z roku 2008. Jedním z jejích důsledků je, že v současnosti jsou ze stagnujících veřejných prostředků na vědu ve výši zhruba 26 miliard korun ročně dotovány aktivity podnikatelského sektoru ve výši téměř 5,5 miliardy korun, což představuje více než 20 % z celkového objemu těchto ročních výdajů. Jde o vysoký poměr již proto, že je téměř dvojnásobkem průměru Evropské unie. Zarážející je rovněž, že pouze 1,8 % podnikatelských výdajů na výzkum, což je necelých 600 milionů korun, směřuje k podpoře vědecké práce na vysokých školách a veřejných výzkumných institucích. Uvedený řádový rozdíl jasně signalizuje problémy jak v oblasti vědní politiky, tak v určité části podnikatelského sektoru, jenž bez kontaktu s vědou a výzkumem prakticky není schopen zvyšovat vlastní inovační výkonnost.
Dalším příznačným projevem uvedeného způsobu uvažování o oblasti vědy a výzkumu v tomto státě je i nedávno prezentovaný dokument Svazu průmyslu a dopravy České republiky Opatření na podporu konkurenceschopnosti v oblasti VaVaI. Dokument bohužel doložitelně přináší mnoho nepodložených či zkreslujících tvrzení, na jejichž základě se však navrhují dalekosáhlá opatření, jako např. „vybudovat integrovaný systém řízení vědy spojením ústavů AV ČR s vysokými školami a sladit jej s reformou vysokých škol tak, aby tento systém umožnil podstatně větší rozvoj excelentních ústavů a zánik slabých institucí“. Pro tyto návrhy je typická absence jakékoli seriózní analýzy situace, včetně věcného zdůvodnění, v čem je současný stav nevyhovující a jaké zásadní zlepšení by navrhované změny měly přinést. Spojena je s tím i snaha o nové přerozdělení veřejných finančních zdrojů určených primárně do oblasti vědy a výzkumu. Jsem přesvědčen, že právě taková řešení by vedla k další ztrátě tak často skloňované konkurenceschopnosti, které jsme bohužel svědky u mnoha podnikatelských subjektů, a to také v důsledku rezignace na podporu vlastního výzkumu a rozvoj inovativního potenciálu.
Abych však tuto část uzavřel alespoň s mírným optimismem, dovolím si, jistě nejen za sebe, vyjádřit naději, že budeme mít v příštích letech více času na seriózní práci, tvůrčí vědeckou činnost a řešení skutečných problémů AV ČR a systému české vědy a vzdělávání. Právě kvalitní výzkum a rozvoj vědy a vzdělanosti v ČR představují ve střednědobém i dlouhodobém výhledu (nikoli jen v horizontu roční účetní závěrky) efektivní investice a zásadně posilují nejen ekonomický, ale i kulturní a sociální potenciál státu – tj. jeho civilizační konkurenceschopnost. Právě proto musíme věnovat pozornost nejen otázkám dostupnosti vzdělání či kvality vykazovaných výsledků, ale i naléhavé potřebě posílit veřejnou podporu vědy a vzdělanosti.
Zpráva o činnosti Akademické rady
I letos věnujeme pozornost záležitostem okolo návrhu výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace na rok 2014 s výhledem na léta 2015 a 2016. Pozitivní je, že podle usnesení 280. zasedání RVVI připravuje pracovní skupina pro rozpočet jeho prorůstovou variantu. Další jednání o rozpočtu se budou konat v nejbližších dnech a týdnech, o aktuálním vývoji vás budeme průběžně informovat.
Stejně jako na minulém jednání sněmu musím bohužel konstatovat, že evergreenem práce AR se v posledních letech stala kritická stanoviska a připomínky k Metodice hodnocení výsledků výzkumných organizací, která již nyní existuje ve verzi M 2013 jako osmá od roku 2004. Patřím k jejím zásadním odpůrcům, nehodlám zde však znovu rozvádět argumenty, které jsem při různých příležitostech opakovaně předkládal a jež nikdy nebyly relevantním způsobem zpochybněny, bohužel však ani reflektovány. Zásadní připomínky a stanoviska jsme uplatnili v rámci meziresortního připomínkového řízení minulý týden. Dovolím si pouze podotknout, že česká věda potřebuje hodnoticí systém, který bude motivovat ke kvalitě, nikoli ke kvantitě, průměrnosti a neetickému chování. Věřím, že ke zlepšení situace přispěje projekt Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací v ČR, který jako tzv. Individuální projekt národní (IPn Metodika) realizuje Ministerstvo školství.
Kolegové z AR se dále účastnili prací na novele zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, vývoje a inovací z veřejných prostředků. Jak jsem již zmínil, zdá se, že připravovaná tzv. technická novela (zpracovávají se ještě dvě další) by mohla otevřít cestu k postupné eliminaci vlivu „kafemlejnku“ na poskytování institucionální podpory. Materiál má být předložen koncem března ke schválení Radě a poté postoupen na jednání vlády. Po zkušenostech z posledních let bych chtěl projevit opatrný optimismus, že se snad ledy brzy pohnou.
Krátce se vyjádřím k připravovaným legislativním změnám v systému vysokoškolského vzdělávání. Koncepční pojetí vzdělávání v ČR s užším zaměřením na vysoké školy neumožňuje definovat roli Akademie věd i dalších institucí ve vysokoškolském vzdělávání a účelně využít jejich značný vzdělávací potenciál. Diskutovaný koncept je tak z uvedeného hlediska neúplný, neboť nesystémově pomíjí další instituce aktivně působící v oblasti terciárního vzdělávání v ČR. AV ČR by zároveň přivítala rozsáhlejší změny v současném pojetí doktorského studia v ČR, aby se vhodně využíval potenciál pracovišť AV ČR. V tomto ohledu jsme připraveni vést věcnou a konstruktivní diskusi.
Akademie věd obecně vítá každou rozumnou změnu v této věci, která bude vytvářet lepší podmínky pro spolupráci mezi jejími ústavy a pracovišti na vysokých školách. Z tohoto hlediska také podporujeme myšlenku konsorcií, ve kterých by se kapacity vysokých škol a veřejných výzkumných institucí účelně spojovaly. Není však vůbec jasné, proč by zakládaná konsorcia měla mít status samostatných právnických osob. Dosavadní zkušenosti ukazují, že společná pracoviště Akademie věd a univerzit mohou velmi úspěšně a užitečně existovat i bez této podmínky. Status právní subjektivity by jen zvýšil administrativní zátěž a ztížil realizaci aktivit společných pracovišť.
Kriticky pohlížíme rovněž na myšlenku umožnit zřizování veřejných výzkumných institucí veřejným vysokým školám. Právní formy „veřejná vysoká škola“ a „veřejná výzkumná instituce“ byly do zákonů zavedeny právě proto, že jde o odlišný charakter činnosti, a zejména o odlišný charakter právního zakotvení vysokoškolského a akademického výzkumu. Je proto protismyslné, aby veřejné školy nakonec svůj výzkum takto „delimitovaly“ do pod-řízených organizací. Máme za to, že zřizovatelem může být i při současně platné právní úpravě Ministerstvo školství, což představuje systémové řešení.
Velmi kriticky se musím vyjádřit i k poslednímu vývoji v Grantové agentuře ČR. Vzhledem k poklesu průměrné úspěšnosti podaných návrhů projektů hluboko pod 20 % dochází k tomu, že nejsou přijímány k financování ani velmi kvalitní projekty. Další pokles tohoto ukazatele lze očekávat v souvislosti s uváděním nových výzkumných center do provozu. Hrozí tak, že během několika málo let nebude mít GA ČR dostatek finančních prostředků na zahajování nových projektů, což by mělo devastující účinek na celý český základní výzkum. Akademická rada se proto připojila na 52. zasedání dne 19. února 2013 k výzvě Vědecké rady AV ČR, v níž žádá vládu ČR, aby se neprodleně začala zabývat touto situací s cílem stabilizovat základní výzkum.
Pokud jde o evropskou agendu Akademické rady, považuji za důležité připomenout, že se průběžně účastníme přípravy ČR na budoucí programovací období zahrnující víceletý finanční rámec, který mj. stanoví výši rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace na léta 2014–2020. Z pohledu AV ČR je zvláště důležitý Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání v gesci Ministerstva školství a Operační program Praha – pól růstu, jehož řídicím orgánem je Magistrát hl. m. Prahy. Na počátku roku 2013 byl ustaven Řídicí výbor OP Výzkum, vývoj a vzdělávání a pracovní skupiny, jež jsou zaměřené na řešení jednotlivých prioritních os. V rámci zjišťování absorpční kapacity budoucího OP Výzkum, vývoj a vzdělávání se na konci roku 2012 a počátkem roku 2013 uskutečnil Prescreening VaV a VŠ, který mapoval projektové záměry pro tento OP. Akademická rada sleduje vývoj v této oblasti a účastní se prostřednictvím svých zástupců jednání a diskusí s cílem dosáhnout, aby národní dokumenty obsahovaly priority a návazná konkrétní opatření v souladu se zájmy pracovišť AV ČR.
Výsledky výzkumné činnosti
Tradičně zmiňuji jen jeden subjektivně vybraný výsledek za každou vědní oblast.
Oblast věd o neživé přírodě
Skupině z Fyzikálního ústavu se ve spolupráci s finskou univerzitou v Oulu podařilo prokázat vznik feromagnetického rozhraní mezi nemagnetickými materiály s nerovnováhou nábojů. I když jde o jev pozoruhodný především z hlediska základního výzkumu, jeho praktický význam není zanedbatelný. Umožňuje totiž navrhovat nové materiály, které vykazují zároveň magnetické a feroelektrické uspořádání bez nutnosti použití magnetických prvků.
Oblast věd o živé přírodě a chemických věd
Badatelům ze společné laboratoře Ústavu organické chemie a biochemie a Vysoké školy chemicko-technologické se ve spolupráci s mezinárodním týmem vědců podařilo publikovat významný výsledek v prestižním odborném časopise Nature, který může znamenat další krok v boji s HIV. Pro léčbu pacientů nakažených HIV je totiž obvykle nutná kombinace tří různých látek (inhibitorů), tj. sloučenin blokujících klíčové kroky v životním cyklu tohoto viru. Aby však po čase nezačal být odolný k některé z těchto složek, je třeba hledat stále nové a nové inhibitory. Právě tomu může napomoci práce zmíněného mezinárodního vědeckého týmu.
Oblast humanitních a společenských věd
Centrum medievistických studií Filosofického ústavu publikovalo knihu Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy jako další svazek monumentální ediční řady Nakladatelství Lidové noviny. Ačkoli chronologickou osnovu knihy tvoří politické dějiny, její rovnocennou součástí jsou výklady věnované vzdělanosti, kultuře a umění, jež ve vzácné symbióze představují dědictví lucemburské éry. Na výpravné knize obsahující více než 600 ilustrací se podílelo více než pět desítek předních odborníků na lucemburské období.
Strategie dalšího rozvoje Akademie věd ČR
Zmínil jsem některé problémy v oblasti vědy a výzkumu v ČR a v tomto kontextu situaci a postavení pracovišť AV ČR. Kriticky jsem se vyjádřil také k otázkám a trendům, s nimiž jsme konfrontováni. Jsem ovšem přesvědčen, že povinností vedení AV ČR je rovněž – a snad především – hledat vhodné formy organizace vědecké práce, které by odpovídaly měňícím se podmínkám a aktuálnímu vývoji vědních oborů, a konec konců i vývoji a proměnám společnosti na počátku 21. století.
V uplynulých měsících jsme proto diskutovali o Strategii dalšího rozvoje Akademie věd a jejích pracovišť. Na úrovni předsednictev AR a VR jsme se shodli, že základním cílem nové strategie musí být, i s ohledem na dosavadní vědecké renomé AV ČR, zvýšení jejího vědeckého výkonu, a to vytvořením koherentního programu Akademie věd jako celku, který by reflektoval aktuální trendy světové vědy a vývoje poznání a zároveň reagoval na základní společenské výzvy v oblasti vědy a výzkumu. Soustředění výzkumných kapacit Akademie věd ve vybraných strategických směrech výzkumu, a to napříč jednotlivými vědními obory, by mělo zvýšit efektivitu vědecké práce v Akademii, jednoznačně ji směřovat k badatelské excelenci a v českém prostředí jí i pro budoucnost zajistit postavení nezastupitelné a nezpochybnitelné instituce.
Má-li Akademie věd a soustava jejích pracovišť plnit své poslání a funkci i v dynamice proměn v 21. století, je třeba hledat nové perspektivy a pohledy na orientaci výzkumu a vědecké práce, posilovat identitu neuniverzitního výzkumu na pracovištích a současně klást důraz na synergii badatelských programů. Více než kdykoli v minulosti patří k úvahám o dalším směřování potřeba vhodně prezentovat uvažované kroky směrem k veřejnosti, a to také proto, že ukazatele společenské relevance vědy a výzkumu nabývají mj. na významu jako kritérium jejich financování.
V úvodu zamyšlení nad uplynulým čtyřletím jsem nikoli náhodou vyzdvihl roli české veřejnosti v kritických okamžicích na jaře roku 2009. Jednoznačně se totiž prokázalo, že právě podpora veřejnosti je pro existenci AV ČR a úspěšný rozvoj jejích pracovišť zásadní. Jde totiž o to, že pozice vědy a výzkumu v demokratické společnosti je do značné míry závislá na tom, zda a nakolik se podaří přesvědčit veřejnost a její reprezentaci o tom, že investice do výzkumu jsou významné pro prosperitu naší země. Zavedení koordinovaného programu výzkumu Akademie věd, který bude mj. reagovat i na konkrétní problémy české společnosti, považuji tedy i za výraz odpovědnosti AV ČR vůči české veřejnosti – a to také proto, že právní zakotvení našich pracovišť je založeno na statutu veřejných výzkumných institucí, jejichž činnost je podporována z veřejných zdrojů, určena veřejnosti a kontrolována veřejností.
Je přitom zřejmé, že ČR jako malá země nemá dostatečné kapacity a prostředky, aby uskutečňovala excelentní výzkum ve všech hlavních směrech a oblastech vědy. AV ČR však zároveň nesmí rezignovat na sledování vývoje světové vědy a jejích hlavních trendů a perspektivních směrů, protože jedině interakce s kvalitními výsledky světové vědy umožňuje odpovídajícím způsobem reagovat na aktuální informace a včas orien-tovat vědeckou práci směrem k novým a slibným tématům. S ohledem na nezbytnost efektivního využívání veřejných zdrojů i výzkumných kapacit musí proto Akademie věd ve své činnosti podporovat ty oblasti vědeckého výzkumu, které v našich podmínkách prokázaly životaschopnost, a zároveň pravidelně přehodnocovat akcenty obsažené v badatelských programech.
Nyní stručně k postupu prací na Strategii Akademie věd. Oproti schématu prezentovanému na prosincovém jednání Akademického sněmu byla v aktuální struktuře základních výzkumných směrů a výzkumných okruhů Akademie věd nově zahrnuta infrastruktura výzkumu a experimentální zařízení. Zároveň jsme zrušili hranice mezi jednotlivými výzkumnými směry i dílčími okruhy výzkumné činnosti – záměrem je poukázat nejen na horizontální provázanost řady výzkumných témat, ale také na vertikální provázanost základního a aplikovaného výzkumu. V souladu s tím jsme se již pokusili formulovat konkrétní výzkumné programy. Zdůrazňuji, že jde o pracovní návrh základní struktury výzkumné činnosti AV ČR, který byl předložen k diskusi a připomínkám pracovištím AV ČR, tudíž si prezentovaný návrh v žádném případě nečiní nárok na úplnost. Rozvíjený strategický model také konzultujeme s vedením Centre national de la recherche scientifique a Helmholtzovy společnosti. Návrh Strategie bude zaslán pracovištím AV ČR ke konzultacím a dalším připomínkám v průběhu května, a to s cílem vést o všech aspektech připravované Strategie transparentní a otevřenou diskusi. Vyzývám proto ředitele a další představitele akademických pracovišť, aby se její přípravy zúčastnili.
Jde o počátek dlouhodobého procesu – příprava Strategie bude jedním z klíčových úkolů pro příští Akademickou radu. Konečné rozhodnutí v této věci samozřejmě přísluší Akademickému sněmu.
V závěru bych vám všem ještě jednou rád upřímně poděkoval za podporu a pomoc, kterou jste v uplynulých čtyřech letech poskytovali jak mně osobně, tak i ostatním členům AR a VR. Zvláště děkuji nejbližším spolupracovníkům – členům AR, VR, ředitelům pracovišť i pracovníkům Kanceláře Akademie věd a Střediska společných činností. Zároveň přeji členům nové AR i VR, které si zvolíte, a samozřejmě vám všem mnoho úspěchů v další práci pro rozvoj vědy a výzkumu v České republice.