English
Národopisný časopis Český lid, jehož první číslo vyšlo v září roku 1891, vznikl na pozadí dějinných událostí spjatých s velkými výstavami v devadesátých letech 19. století (Zemská jubilejní výstava – 1891, Národopisná výstava českoslovanská – 1895). Byl důkazem i projevem mimořádného sebevědomí mladé generace vědců, kteří byli ještě částečně spjati s idejemi českého národního hnutí 19. století, i když jejich rozhled byl mnohdy světový a „otcové zakladatelé“, etnograf a kulturní historik Čeněk Zíbrt a archeolog Lubor Niederle, koneckonců sami napsali:
„[…] Bedlivé studium českého lidu uvítá i celý svět vědecký s radostí a uznáním; tím, že chceme zkoumati jeho minulost i přítomnost, jeho vznik i dráhu, kterou prošel ve svém vývoji, tím budeme moci přispěti i českou hřivnou ku poznání vývoje lidstva celého, jenž, jak Lubbock, Tylor, Bastian aj. ukázali, řídí se často zákony všude platnými. Nemůže proto býti pochyby, že důkladné studium i jedné skupiny lidové přispěje k rozřešení mnohých otázek národovědy světové, jako tomu naopak.“
Časopis vycházející s podtitulem Sborník věnovaný studiu lidu českého v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku se záhy stal předlohou pro vznik a vydávání dalších historických a etnografických periodik. Přes dílčí přestávky vychází Český lid dodnes, čímž se řadí mezi nejstarší odborné společenskovědní časopisy nejen ve střední Evropě. Rok 2013 přinese již jeho jubilejní, stý ročník.
Časopis měl podle původního projektu tvůrců prezentovat výsledky studia způsobu tradičního života a kultury ve vědecké antropologicko-archeologické a historicko-etnografické perspektivě. Č. Zíbrt se však již od počátku snažil vybudovat přispěvatelskou základnu složenou většinou z amatérských nadšenců, a protože časopis vycházel s množstvím fotografií a kreseb, byl přístupný a oblíbený i u veřejnosti. Oslabení přísné vědeckosti následně vyvolalo ostrý střet s L. Niederlem, který redakci opustil. Přesto se „zíbrtovský“ Český lid stal centrálním a respektovaným orgánem českého národopisu, v němž vycházely především texty, zprávy a recenze ke studiu lidové architektury, oděvu, způsobu bydlení, stravy, lidové výroby, umění, sociální kultury, rodinného života, zvyků a obyčejů, slavností kalendářního cyklu apod.
Po propuknutí první světové války se časopis odmlčel a obnoven byl v roce 1924; obsahová stránka periodika však v této době občas pokulhávala. Po Zíbrtově smrti se od roku 1933 Český lid odmlčel podruhé (a naposledy) – tentokrát na patnáct let. V roce 1946 byl z iniciativy význačného etnografa Karla Chotka obnoven s podtitulem Měsíčník pro dějiny venkova a národopisu. Zásadním přelomem se pro Český lid stal rok 1951 spojený s nástupem vyhraněně marxisticky orientovaných badatelů a následným převzetím časopisu Československou akademií věd. V letech 1953 až 1962 jej na pozici hlavní redaktorky řídila Olga Skalníková.
Od padesátých let vydával časopis Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV (ÚEF). Zůstával zaměřen především na český národopis a středovýchodní Evropu. Vycházely v něm hojné studie k tzv. etnografii dělnictva, součástí zůstaly také příspěvky z oblasti tradiční kultury, umění a folkloristiky. Politické a společenské uvolnění v Československu v šedesátých letech přineslo změny nejen v etnografickém bádání, ale i v redakci a obsahu Českého lidu. Na stránkách se objevovaly příspěvky reagující na dění v tzv. západní vědě, příspěvky pojaté sociologicky a dokonce sociálně-antropologicky. Mezi autory patřily i osobnosti, které se v dalších desetiletích prosadily v zahraničí (např. Ladislav Holý). V čele časopisu se vystřídali Jaroslav Kramařík (1963–1969) a Vladimír Scheufler (1969–1973).
V sedmdesátých letech odmítli vůdčí představitelé české etnografie i časopisu (šéfredaktorem v letech 1977–1990 byl Antonín Robek) přijímání západních vědeckých teorií. ÚEF i jeho klíčový časopis se postupně orientoval na studium tzv. lidu a lidového umění období národního obrození, na studium dělnictva, na etnickou problematiku českého novoosídleneckého pohraničí, na cikánskou (romskou) otázku a problémy týkající se zahraničních dělníků. Situace se začínala pozvolna měnit k lepšímu až v polovině osmdesátých let, avšak i v době normalizační Český lid publikoval mnoho cenných odborných textů, zejména k tematice dějin materiální kultury.
Změna politického systému v listopadu 1989 znamenala pro českou etnologii i samotný časopis zásadní zlom. Nová redakční rada a vedoucí redaktoři Zdenek Hanzl (1990–2005) a Jiří Woitsch (od 2005) se vydali složitou cestou kombinace linií, navazujících na starší tradice etnograficko-historické se stále se rozšiřujícím spektrem interpretativně pojatých studií zaměřených etnologicky a hlavně kulturně a sociálně-antropologicky.
Radikální rozchod se „socialistickým“ Českým lidem představovala nová grafika a nový formát, ve kterém časopis začal vycházet od roku 1992. Postupný příklon k moderněji pojaté etnologii signalizovala změna podtitulu na Časopis pro etnologická studia v roce 1998. Na přelomu tisíciletí se uskutečnila diskuse o radikální změně názvu a designu Českého lidu. Výsledkem dosti ostrého názorového střetu byl kompromis – oficiální název uváděný v tiráži se nezměnil, ovšem na obálce již jednoznačně dominuje podtitul Etnologický časopis uváděný rovněž v angličtině. S novým podtitulem a v nové grafické podobě časopis vychází od roku 2001.
Jaký tedy je současný Český lid: Etnologický časopis? Z formálního pohledu „normální“ – vychází čtyřikrát ročně v nákladu 500 kusů na jedno číslo. Rozsah ročníku je 512 stran ve formátu B5, příspěvky přijímáme v češtině, slovenštině a všech světových jazycích. Hlavní náplní časopisu jsou vždy původní vědecké studie (rubrika Stati/Articles), každé číslo obsahuje zprávy o odborných konferencích, seminářích, výstavách atd. (Zprávy/News) a recenzní oddíl (Literatura/Reviews). Nepravidelně se objevují příspěvky diskusní či rozhovory. Vydavatelem je Etnologický ústav AV ČR, spravuje jej dvoučlenná redakce (vedoucí a výkonný redaktor) za pomoci redakční rady a mezinárodní dozorčí rady. Obsahově věrně odráží stav a paradigmatický vývoj etnologie a příbuzných oborů v Česku. Český lid v současnosti pokrývá spektrum disciplín od vlastivědně orientovaného národopisu, slovesné, hudební a taneční folkloristiky, etnomuzikologie, historické etnologie, historické antropologie, archeologie, lingvistiky až po studie z tzv. evropské etnologie či kulturní/sociální antropologie. Poskytuje publikační základnu jak etablovaným odborníkům, tak vynikajícím studentům magisterských a doktorských programů. Charakterizuje jej názorová otevřenost a vysoká odborná úroveň, kterou zaručuje mj. přísné anonymní recenzní posuzování všech příspěvků.
Český lid je nepochybně nejrespektovanějším etnologickým časopisem v Česku; srovnatelný je se zahraničními periodiky obdobného typu. Stále více plní také funkci ústředního etnologického časopisu pro středovýchodní Evropu. Je tomu mj. i proto, že jako jediný etnologický časopis v regionu a jeden z nemnoha v humanitních sociálních vědách (kromě indexování v oborových systémech ERIH či Scopusu) je indexován a abstraktován také na Web of Science a má přidělen (v Journal Citation Reports – Social Science Edition) impaktní faktor. Jeho aktuální hodnota je sice relativně nízká (IF = 0,094), avšak i tak má pro etnologii a příbuzné obory symbolickou, i povýtce praktickou cenu zlata.
Vize do budoucna? Více hodnotných teoreticko-metodologických prací, více textů ve světových jazycích, ještě přísnější recenzní řízení a postupný přechod (vedle zachování „elitní“ tištěné verze) k paralelnímu bezplatnému publikování časopisu na internetu. Úkoly nemalé a nelehké, avšak vlastně nijaké proti těm, které byly v uplynulých 99 ročnících Českého lidu bohatě naplněny.
JIŘÍ WOITSCH a KATEŘINA SEDLICKÁ,
Etnologický ústav AV ČR, v. v. i.