English
XV. mezinárodní konference historických geografů (XV. International Conference of Historical Geographers) se uskutečnila v Praze ve dnech 6. až 10. srpna 2012. Sympozium s téměř čtyři desetiletí trvající tradicí se zrodilo na setkání kanadských a britských historických geografů v Kanadě v roce 1975. Počínaje šestým v roce 1986 (Louisiana, USA) nesou konference označení ICHG.
Fota: Archiv Martina a Radima Fialových
Úvod konference patřil ředitelce Historického ústavu Evě Semotanové.
Odborníci zabývající se krajinou, její minulostí, současností i budoucností, kteří jsou neformálně sdruženi okolo prestižního časopisu Journal of Historical Geography, se začali pravidelně každé tři roky setkávat v různých zemích. Čeští historičtí geografové se světových setkání účastní od devadesátých let 20. století (Belfast 1998, Quebec 2001, Auckland 2003, Hamburk 2006, Kjóto 2009). Uspořádání XV. konference v Česku – poprvé v postkomunistické zemi – bezesporu vyjádřilo uznání výsledků výzkumu českých historických geografů a představovalo i jeden z novodobých mezníků vývoje této disciplíny v českém, respektive středoevropském vědeckém prostoru.
Čeští historičtí geografové pojali organizaci významné akce jako příležitost představit světové odborné veřejnosti nejen dosavadní výsledky českých historickogeografických výzkumů, stávající stav vědní disciplíny i výzvy, jež před českou historickou geografií stojí. Zatímco v posledních dvou desetiletích byla spolupráce při historickogeografických výzkumech významně determinována institucionálně (výzkum se realizoval převážně v rámci „historického“ a „geografického“ křídla české historické geografie), je pro českou historickou geografii rok 2012 významný z hlediska institucionalizace společné platformy historickogeografického výzkumu. Tou je vznik Výzkumného centra historické geografie na bázi sedmiletého grantového projektu na podporu excelence v základním výzkumu, který podpořila Grantová agentura ČR (projekt excelence P410/12/G113 Historical Geography Research Centre; řešitel prof. Eva Semotanová – Historický ústav AV ČR, spoluřešitel dr. Pavel Chromý – Přírodovědecká fakulta UK; celkem 16 členů výzkumného týmu). Stavba pomyslného „mostu“ mezi historií a geografií se tak stala skutečností.
Historická geografie se v Česku podobně jako mnohé další (moderní) vědní disciplíny etablovala již v průběhu 19. století. Její kořeny jsou tak poměrně hluboké. Současná česká historická geografie je dynamicky se rozvíjejícím oborem a reflektuje vývoj jak ve společenských, přírodních, tak v humanitních a technických vědách. Inspiruje se jimi, hledá nová témata a možnosti jejich uchopení a zpracování. Historickogeografický výzkum se zaměřuje především na studium teoretických a metodologických problémů a otázek současné historické geografie v mezinárodním kontextu. V centru pozornosti je též základní výzkum historické (urbanizované i rurální) krajiny s tematikou revolučních změn české krajiny, regionů a hranic v minulosti v mezinárodních, zejména středoevropských souvislostech, uplatňování výstupů v odborných mezinárodních i domácích publikacích. Pozornost badatelů patří také (pro rozvoj oboru nezbytné) výchově mladých vědeckých pracovníků, přednáškové a konferenční činnosti, při níž se vhodně propojují životy vědeckého a akademického pracoviště.
Zahájení XV. mezinárodní konference historických geografů v Geologické posluchárně PřF UK v Praze na Albertově; hovoří Pavel Chromý.
Hlavní historickogeografické recenzované periodikum u nás reprezentuje Historická geografie, která profiluje historickou geografii jako obor se širokým spektrem témat, metod a pramenů. Časopis sleduje nové náměty a perspektivy historickogeografického výzkumu i rozpracované projekty historické geografie. Vychází od roku 1968 v nakladatelství Historický ústav. Při příležitosti světové konference bylo vydáno aktuální číslo, které shrnulo výsledky a tendence současného historickogeografického výzkumu v Česku (Historická geografie 38/1). Významnou základnu pro spolupráci vytváří činnost Komise pro historickou geografii při HÚ AV ČR a Sekce historické geografie a environmentálních dějin České geografické společnosti (ČGS). Prostorem ke společnému setkání a výměně názorů a poznatků se tradičně stávají sjezdy historiků a geografů (např. sjezd historiků v Hradci Králové 1999, v Pardubicích 2006, v Ostravě 2011; sjezd České geografické společnosti v Českých Budějovicích 2006 a v Ostravě 2010). Platformou pro výměnu poznatků jsou i tradiční tematizované konference, které se od roku 2005 konají pod záštitou HÚ AV ČR a katedry sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK (Cesty historické geografie – centra, trendy, projekty, perspektivy – 2005; Historická krajina a mapové bohatství Česka. Prameny, evidence, zpřístupňování, využívání – 2006; Společnost a krajina v minulosti na rekonstrukčních mapách – 2007; Regiony – časoprostorové průsečíky? – 2008; Vnímání krajiny v minulosti – historická krajina dnes – 2009; Krajina města – město v krajině – 2010; Průmyslová krajina jako kulturní dědictví – 2011; Krajina a společnost v geografickém názvosloví – 2012). Na rok 2013 plánujeme konferenci Historická geografie v digitálním světě.
Mezinárodní „zasíťování“ spočívá ve spolupráci s týmem prof. Paola Micalizziho, Dipartimento di Studi Urbani, Facoltà di Architettura, Università Roma III, který se mimo jiné zabývá historickou ikonografií a kartografií měst – zpřístupňováním kartografických děl v digitálním prostředí, dále s Komisí pro dějiny měst (International Commission for the History of Towns) pro komparativní urbánní studia, v oblasti regionálních studií s Polsko-českou vědeckou společností (Polsko-Czeskie Towarzystwo Naukowe – Ośrodek Współpracy Polsko-Czesko-Słowackiej Uniwersytetu Wrocławskiego) a v oblasti výzkumu venkovské krajiny s Univerzitou Konštantína Filozofa v Nitře.
Čeští historičtí geografové stáli též u zrodu European Society for Environmental History (ESEH); zúčastnili se její zakládající konference v St. Andrews (2001), uspořádali 2. mezinárodní konferenci ESEH v Praze (2003) a pravidelně se účastní i dalších konferencí této společnosti (Florencie 2005, Amsterdam 2007, Kodaň 2009, Turku 2011). Pravidelně se účastní i sympozií American Society for Environmental History (ASEH); stáli u zrodu International Consortium of Environmental History Organizations – ICEHO (2009), participují na Permanent European Conference for the Study of the Rural Landscape (PECSRL) a kongresech a konferencích International Geographical Union (IGU).
Mezinárodní konference historických geografů se uskutečnila pod záštitou předsedy Akademie věd ČR prof. Jiřího Drahoše, rektora Univerzity Karlovy prof. Václava Hampla, prezidenta ČGS doc. Tadeusze Siweka, děkana PřF UK prof. Bohuslava Gaše, starostky MČ Praha 2 Mgr. Jany Černochové a hl. města Prahy (zastoupeného 1. náměstkem primátora dr. Tomášem Hudečkem). Vědecký výbor konference pracoval pod vedením prof. Andrease Dixe (Bamberg, Německo) a jeho členy byli prof. Felix Driver (Londýn, Spojené království), prof. Michael Jones (Trondheim, Norsko), prof. Hans Renes (Utrecht, Nizozemsko), dr. Mimi Urbanc (Lublaň, Slovinsko) a prof. Gordon Winder (Mnichov, Německo).
Poster projektu Regiony jako dědictví – rozdílné krajiny, rozdílné identity
Pětidenní program sestával z referátů, panelů a kulatých stolů, plakátové sekce, výstavy Historical Geographers in Czechia: Themes and Concepts, osmi exkurzí a několika společenských událostí. V úvodním plenárním zasedání přednesli hlavní referáty Eva Semotanová (Prague, the city and the space. From confined to the open), Ivan Bičík (Long-term land use changes: Case study Czechia 1845–2010) a Pavel Chromý (Changing regions, changing identities: Czechia during the 20th century).
Konference se zúčastnilo téměř 350 odborníků ze 44 států. Jsme potěšeni, že mezi účastníky byli i zástupci významných světových odborných organizací (IGU, ICEHO, ASEH, ESEH). Během sympozia se konalo též zasedání rekonstruované redakční rady nejvýznamnějšího oborového časopisu – Journal of Historical Geography (viz http://www.journals.elsevier.com/journal-of-historical-geography/).
Badatelé přednesli 300 příspěvků uspořádaných do téměř 60 sekcí (27 tematicky zaměřených sekcí navrhli sami účastníci); v plakátové sekci bylo prezentováno 26 posterů. Šíři zaměření současného historickogeografického výzkumu dosvědčuje i rozsah prezentovaných témat, přičemž k nejfrekventovanějším patřily náměty týkající se vývoje a proměn různých typů krajin, transformací městského prostředí, formování dědictví, změn hranic a identit, historické klimatologie, ale též dějin historické geografie. Zazněly příspěvky obecné povahy (k teorii a metodologii výzkumu; identifikace, zpracování a využití pramenů – včetně využití moderních technologií GIS), ale i referáty, v nichž autoři řešili specifické problémy regionů různých měřítek. Součástí programu bylo také osm odborných exkurzí; postkonferenční exkurze účastníkům přiblížila přírodní a kulturní dědictví jižních Čech a části Vysočiny.
Česká historická geografie na počátku třetího tisíciletí představuje disciplínu, která může výrazně ovlivnit tvorbu a ochranu současné krajiny viděním historických souvislostí krajin minulých a přispět k jejímu trvale udržitelnému rozvoji ve shodě s Evropskou úmluvou o krajině. Člověka přibližuje k přírodě, odpovídá na otázku, odkud vyšel, učí vnímat, poznávat a chápat pravidla vzájemného soužití. Usiluje, aby se paměť krajiny stala neoddělitelnou součástí národního kulturního dědictví. Abychom nemuseli spolu s Jaroslavem Seifertem říci: „Na zemi bude pusto a smutno, řešetem hvězd do nebe spadne skřivan a jeho zpěv zůstane nedozpíván, kouř hvězdy zacloní a slunce uhasí.“ XV. mezinárodní konference historických geografů patří k událostem, které mohou současné krajiny a jejich proměny pozitivně ovlivňovat. Historičtí geografové se sejdou opět za tři roky – tentokrát v Londýně.
EVA SEMOTANOVÁ,
Historický ústav AV ČR, v. v. i.,
PAVEL CHROMÝ,
Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy