English
Dne 26. září 2012 uplynulo osm set let od chvíle, kdy designovaný římský císař Fridrich II. potvrdil v Basileji českému králi Přemyslu Otakarovi I. listinu v českých zemích známou jako Zlatá bula sicilská. Potvrzovala výsadu dědičného královského titulu pro českého panovníka a obsahovala i další privilegia, jako např. právo investitury domácích biskupů či omezení povinné účasti na říšských sněmech.
Foto: Luděk Svoboda, Akademický bulletin
Zpřístupněné dokumenty vyvolaly veliký zájem nejen v den vernisáže.
Vedle Zlaté buly vydal Fridrich II. téhož dne další dva dokumenty pečetěné stejnou zlatou pečetí (bulou), první opět pro Přemysla Otakara I. a druhý pro jeho bratra, moravského markraběte Vladislava Jindřicha, které oběma vládcům potvrzovaly jejich územní zisky. Zlatá bula sicilská vstoupila znovu významně do českých dějin až za Karla IV., který ji spolu s několika dalšími dokumenty konfirmoval; navíc dal pořídit registra korunního archivu – nejdůležitějších státních písemností, v nichž se Zlatá bula sicilská stala druhým nejstarším dokumentem.
U příležitosti významného výročí uspořádaly Národní archiv a Historický ústav AV ČR ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze a Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně výstavu s odborným kolokviem pod společným názvem Zlatá bula sicilská, 1212 – 800 let mezi realitou a mýty; záštitu poskytli první místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg, ministr vnitra ČR Jan Kubice a předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš. Vernisáž se uskutečnila přímo ve výroční den vydání Zlaté buly sicilské (26. září 2012) v Národním archivu v Praze na Chodovci. Vedle Zlaté buly zde byly vystaveny i obě další basilejské listiny vydané Fridrichem II. a potvrzení Zlaté buly sicilské Karlem IV. z roku 1348. Vystavené listiny představovaly ve svém písařsky efektním provedení a s ozdobou zlatých pečetí skvělou podívanou. Jejich písmo je čitelné a pro diváka znalého latiny i srozumitelné. K výstavě byla navíc vydána patřičně vybavená informační brožura včetně barevného vyobrazení všech čtyř listin a reprodukce jejich úplného textu i s českým překladem.
Basilejské listiny z roku 1212 za sebou mají už více než století trvající diskusi o jejich historickém významu a přetrvávajícím smyslu pro české ústavní právo. Některé otázky dodnes nejsou beze zbytku konsensuálně vyřešeny, o některých se vášnivě polemizuje. Alespoň na část otázek hledalo odpověď odborné kolokvium konané v tentýž, jubilejní den v sousedství výstavy.
Foto: Acrhiv HIÚ AV ČR
Na odborném kolokviu vystoupili specialisté na dějiny raného evropského středověku. Jedním z nich byl spoluorganizátor výstavy i kolokvia Josef Žemlička z Historického ústavu AV ČR.
První z příspěvků se pokusil souhrnně vystihnout okolnosti, za nichž trojice „zlatých bul“ vznikala. Josef Žemlička z Historického ústavu AV ČR (Přemysl Otakar I. a jeho království) v něm poukázal na dlouhou a přerušovanou cestu, po níž se vládcové Prahy ubírali, než Přemysl Otakar v roce 1198 získal dědičnou královskou hodnost, z říšské strany definitivně potvrzenou právě Fridrichem II. v září 1212. Okolo roku 1000, v době první vlny královských povyšování ve střední Evropě, se to nezdařilo a dva další pokusy (1085, 1158) také nevyzněly úspěšně. Až vhodná politická konstelace po smrti císaře Jindřicha VI. a zklidnění uvnitř české panující rodiny po vymření moravských rodových linií otevřely stavidla k touženému úspěchu. I nadále však Přemysl musel zdolávat různé překážky, jež před něj stavěla říšská i domácí politika. Proč o nabytí královské pocty tolik usiloval, ukázalo závěrečné srovnání postavení řádně korunovaného a pomazaného krále se situací jeho knížecích předchůdců.
Přímo k basilejským listinám obrátil pozornost Martin Wihoda z Filozofické fakulty MU (Basilej: 26. září 1212. Otazníky nad listinami), autor publikace Zlatá bula sicilská (Argo, Praha 2005), která se nyní dočkala německého vydání. Upozornil na některé atypické rysy tohoto souboru listin, v první řadě na použití zlaté pečeti sicilského krále, ačkoli Fridrich již disponoval elekční pečetí římskou, a na absenci následných královských či císařských konfirmací, neboť první, kdo Zlatou bulu sicilskou výslovně potvrdil, byl až Karel IV. Do třetice autor upozornil na slabé echo, jehož se Zlaté bule dostávalo po následná staletí (spíše se odkazovalo na Karlovo potvrzení).
První blok referátů ukončila Lenka Bobková z Filozofické fakulty UK, jejíž příspěvek se dotýkal právě karlovských potvrzení (Zlatá bula sicilská v konfirmacích Karla IV.). Poukázala na Karlův zájem o majetkové zisky za českou hranicí, které se mohly stát součástí Koruny, a na to, jak Karel při nabývání takových lén využíval odkazů na minulost.
Druhou část jednání zahájil Christian Friedl z Univerzity Ludvíka Maximiliána v Mnichově, který se zaměřil na stav Fridrichovy kanceláře (Die Kanzlei Friedrichs II. im Jahr 1212). Jeho paleografický i diplomatický rozbor potvrdil, že v září 1212 to zdaleka ještě nebyla konsolidovaná a plně funkční kancelář. Prvky normanských (či sicilských) kancelářských tradic se v ní mísily se zvyklostmi říšskými. I tak jsou vysvětlitelné některé odchylky a „záhady“, které listiny provázejí.
Foto: Acrhiv HIÚ AV ČR
Poslední z přednášejících, Denko Čumlivski z Národního archivu, nazval svůj vstup Vývoj Archivu české koruny a osudy tak zvané Zlaté buly sicilské a plasticky vylíčil rustikální prostředí, v němž se i cenné státní listiny v přemyslovské době uchovávaly. Popsal rovněž další místa, na nichž byly Fridrichovy zlaté buly uloženy až do 20. století.
Podtitul výstavy i kolokvia 800 let mezi realitou a mýty vyzývá odbornou veřejnost, aby se bez patosu a superlativů vrátila k basilejským listinám a v celém kontextu je nezaujatě zhodnotila. Kolokvium tímto směrem vykročilo. Spíše jen jako perlička se opět objevil problém interpretace třetí basilejské listiny a jejího sousloví Mocran et Mocran. Existuje domněnka, že se tato slova vztahují k některému říšskému lénu, nejspíše v okolí Altenburku (Josef Žemlička), může v sobě ale také skrývat Moravu a Moravu (dvě části Moravy), jak soudí Martin Wihoda. Plejáda dalších podnětů a otázek zaznívala také z publika. Diskuse v každém případě pomohla k tříbení názorů. K publikování všech příspěvků se již nabídlo Nakladatelství Lidové noviny. O řízení a moderování kolokvia se podělili Petr Sommer z Centra medievistických studií a Ferdinand Opll z Vídeňské univerzity, jimž patří poděkování za bravurní zvládnutí náročného zasedání.
Z hlediska veřejnosti nebyla výstava zanedbatelnou událostí. Propagována byla dobře a dostalo se jí pozornosti i ze strany politiků; vernisáže se zúčastnili předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR Miroslava Němcová, ministr vnitra Jan Kubice, arcibiskup pražský kardinál Dominik Duka, kardinál Miloslav Vlk, guvernér České národní banky Miroslav Singer a velvyslanec Rakouské republiky J. E. Ferdinand Trauttmansdorff. Zaznělo několik proslovů, které rozhodně nebyly jen formální. Vernisáž doprovodila hudební skupina Ritornello vedená Michaelem Pospíšilem, jejíž podání svatováclavského chorálu vyvolalo spontánní potlesk.
Od 27. do 30. září 2012 byly vystavené listiny za přísných bezpečnostních podmínek zpřístupněny veřejnosti. Zájem předčil původní očekávání; lidé stáli v dlouhé frontě, aby směli strávit nanejvýš patnáct minut v místnosti s historickými dokumenty. Potvrdilo se tak, že česká státnost a její dějiny nejsou lidem lhostejné. Pro většinu vzdělaných obyvatel České republiky je a zůstává dědičný královský titul Přemysla Otakara I. milníkem dějin. Zlatá bula sicilská je dodnes zmiňována v politických debatách v souvislosti s hledáním počátků české suverenity a jí zdánlivě protikladné lenní závislosti českých panovníků na říši. Někdy s v těchto souvislostech události roku 1212 dezinterpretují. Jejich původní význam bývá aktualizován podle moderních potřeb, jindy je naopak bagatelizován. I přesto však Zlaté bule sicilské patří jedno z čelných míst v národní paměti.
EVA DOLEŽALOVÁ a JOSEF ŽEMLIČKA,
Historický ústav AV ČR, v. v. i.