English
Už padesát let je astronomickou vlajkovou lodí starého kontinentu Evropská jižní observatoř, která náleží k nejproduktivnějším astronomickým pozorovatelnám světa. Z pěti zakládajících členských zemí – Belgie, Francie, Německa, Nizozemska a Švédska – se rodina ESO postupně rozšířila na současných 14 států, Česká republika se zapojila jako třináctá v roce 2007. Ústředí ESO sídlí od roku 1981 v Garchingu nedaleko Mnichova, není tedy divu, že se právě v mnichovském paláci Residenz odehrála 11. října 2012 slavnost k půlstoletí jedné z prvních vskutku evropských vědeckých organizací, jež dala světu řadu významných objevů a loni vyústila v udělení Nobelovy ceny za fyziku pro Briana P. Schmidta.
Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Generální ředitel ESO prof. Tim de Zeeuw a prezident jejího řídicího výboru prof. Xavier Barcons uvítali na 250 významných hostů slavnostního večera, mezi nimi vrcholné představitele členských zemí a Chile, sedm ministrů a dva velvyslance. V Císařském sále se střídali významní řečníci, observatoř se připomínala prostřednictvím filmových záběrů a slavnost završil akt podpisu stvrzujícího společnou evropskou ambici na vybudování nejostřejšího oka do vesmíru. Jím je extrémně velký dalekohled E-ELT, který bude disponovat 39metrovým průměrem zrcadla složeného ze 798 šestistěnných skleněných dílů o úhlopříčce 1,4 metru a tloušťce pouhých 50 milimetrů. Představitelé členských států spolu s profesory Zeeuwem a Barconsem se upsali přímo na prototyp zrcadlového segmentu budoucího největšího optického teleskopu na světě. Chilský ministr zahraničí Alfredo Moreno k tomu připomněl, že jeho země má ty nejlepší podmínky pro pozorování oblohy. Chile si považuje příležitosti být hostitelskou zemí ESO i 50leté spolupráce při odhalování záhad Vesmíru. Evropská jižní observatoř provozuje v chilské poušti Atacama tři „hvězdárny“ světové úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Paranalu slouží nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle VLT a současně největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě VISTA. ESO je zároveň evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA, který vzniká na planině Chajnantor.
Zleva: Daniel Weselka, Tim de Zeeuw a Xavier Barcons
Světovou třídu „hvězd“, které toho večera zářily v Císařském sále, potvrdila ve svém projevu také německá federální ministryně pro vzdělávání a výzkum Annette Schavan, která uvedla, že vedoucí pozici si chce ESO podržet i v budoucnosti a k zodpovězení některých otázek astrofyziky jí pomůže právě dalekohled E-ELT. Její bavorský kolega dr. Wolfgang Heubisch vyzdvihl nemalý přínos vynikající „značky“ ESO ve vědecké krajině zaručující Bavorsku, že bude i nadále přitahovat špičkové vědce z celého světa.
Zleva: Claes Fransson, Brian P. Schmidt a Jan Palouš
Loňský nobelista Brian P. Schmidt ve svém ohlédnutí za Evropskou jižní observatoří glosoval, že neví, jestli je budoucnost stejně jasná jako ESO, ale ESO je budoucností astronomie.
Svátečnímu večeru předcházelo třídenní zasedání výboru ESO a jeho členských zemí, kterého se zúčastnil prof. Jan Palouš, zástupce České republiky v Radě ESO. V kavárně netradičně řešené budovy garchingského ústředí ESO jsme využili chvilku a položili mu několik otázek.
ESO přináší prospěch nejen astronomům, tedy vědě, ale také průmyslovým subjektům členských zemí. Česko má teď nejnovější „želízko v ohni“, resp. na observatoři La Silla…
AV ČR vyčlenila ze svého programu přístrojových investic přes devět milionů korun, které investovala do robotizace dánského dalekohledu s primárním zrcadlem o průměru 1,52 cm umístěného na observatoři La Silla. Práce provádí česká firma z Hradce Králové Project Soft. V Garchingu teď slyším obrovskou chválu, Češi dokonce objevili a odstranili nějaké staré závady. Tím, že dalekohled automatizovali a zpřístupnili vše na internetu, umožnili jeho ovládání na dálku, například z Prahy. Investicí naši astronomové ročně získali šest měsíců pozorovacího času tohoto dalekohledu na šest let. Částečně se to bude dít na dálku, částečně budou vědci pracovat přímo v Chile. O pozorovací čas se dělí tři instituce – Astronomický ústav AV ČR, Astronomický ústav UK a Masarykova univerzita v Brně. Na robotizaci pracovali schopní lidé a vše se dělalo podle moderních standardů, čímž jsme pro Evropskou jižní observatoř hodně stoupli v ceně. Nyní pravděpodobně získáme další zakázky nebo úkoly, které bychom tentokrát dělali nejen za české peníze.
Česká republika přistoupila k ESO v roce 2007, ale již předtím se na jihoamerickém kontinentu, konkrétně v Argentině, podílela také na projektu Pierre Auger segmenty zrcadel pro fluorescenční teleskopy (viz AB 1/2006). Nyní ESO plánuje nový ambiciózní projekt extrémně velkého dalekohledu E-ELT. Co schází k jeho zahájení?
Letos v červnu zde v Garchingu hlasovalo šest zemí – ČR, Rakousko, Německo, Švýcarsko, Švédsko a Nizozemí – pro výstavbu největšího dalekohledu na světě. Další čtyři státy hlasovaly ad referendum: v době hlasování neměly jejich delegace povolen souhlas, ale předpokládají, že ho získají do příštího zasedání Rady ESO. Na právě ukončeném jednání představitelů ESO se Belgie písemně vyjádřila pro stavbu, takže zbývá Velká Británie, Itálie a Finsko, které doufají, že do prosincového zasedání Rady budou schopné říci závazně ano. Při souhlasu deseti ze čtrnácti členských států může projekt začít za podmínky, že se velké zakázky mohou zadávat až tehdy, bude-li zajištěno 90 % financí. K tomu jsou třeba alespoň dva větší státy, protože česká ekonomika tvoří jen 1,5 % z celku.
Rýsuje se již patnáctý členský stát – Brazílie. Pokud vím, ESO spolupracuje s daleko více zeměmi.
Brazílie je novým přistupujícím – prvním mimoevropským – státem. Ještě je třeba ratifikovat přístupní smlouvu brazilským parlamentem. Organizace ESO si vytkla několik cílů. Je to především budování špičkových teleskopů na těch nejlepších místech, aby se dosáhlo nejkvalitnějšího pozorování. Dále se jedná o pěstování astronomie jako takové, tedy nejen rozvíjení přístrojů, ale i výuku astronomie atd. V tomto smyslu spolupracujeme skutečně bez hranic. V kontextu členských států je strategií ESO zadávat zakázky na bázi soutěže mezi jejich firmami. V projektu ALMA zastupuje ESO Evropu a spolupracuje se Severní Amerikou a východní Asií, tj. Japonskem a Taiwanem.
Nakolik pomáhá rozvoji latinskoamerické astronomie, že má na svém území umístěno nejlepší astronomické zařízení na světě? Má vůbec takovou kapacitu?
Pomáhá to velice, zvláště Chilanům – řekl bych, že je to více než dostatečné. Za své území, které ESO částečně koupilo a z části dostalo darem, dostávají 10 % času na všech přístrojích ESO, což je hodně. Ani na jejich využití nemají vlastní kapacitu. Evropané záhy našli nejjednodušší způsob, jak získat pozorovací čas v Chile – oslovit kamaráda, který tam pracuje, a pozorovat pod vlajkou Chile. Pro ostatní pozorovací čas je velká konkurence.
Půlstoletí ESO „vygenerovalo“ loňského nobelistu za fyziku Briana P. Schmidta, který pracoval na dalekohledu VLT na Paranalu a jehož doménou jsou supernovy Ia. To je ohromný úspěch…
Teleskop VLT pracuje intenzivně a jedná se o velmi produktivní observatoř. První dalekohled byl uveden do provozu v roce 2000, což není tak dlouho, a Nobelova cena přišla za objev zrychlující se expanze vesmíru. Tu dokázal Schmidtův tým zjistit pomocí metody proměřování vzdálenosti vesmíru, která je založena na supernovách Ia. Supernovy jsou konečné fáze vývoje hvězd, kdy hvězda začne kolabovat do sebe (kolaps jde zevnitř ven, nejprve zkolabuje střed, na to padají vnější oblasti, odrazí se od hustého středu a expandují do okolního prostoru). Hvězdy se vyvíjejí, až přejdou do stadia, kterému říkáme bílý trpaslík, což je hvězda o hmotnosti menší než 1,4 hmotnosti Slunce. A protože hvězdy rády žijí ve dvojicích, které obíhají okolo společného těžiště, může být bílý trpaslík ve dvojici. Jeho partner ve dvojhvězdě se během svého vývoje nafoukne do tzv. obřího stadia a hmota začne přetékat na bílého trpaslíka. S. Chandrasekhar dříve předpověděl limitu bílých trpaslíků – bílý trpaslík může existovat jen do již zmíněné hmotnosti, když jí dosáhne, zkolabuje a stane se z něj neutronová hvězda. A právě tento kolaps je supernova Ia, která uvolní vždy stejné množství energie, tudíž i absolutní hvězdná velikost supernovy Ia je vždy stejná. Pak se dá stanovit i její vzdálenost.
Čím lépe budou astronomové do vesmíru vidět, tím více toho budeme vědět také my ostatní. Do druhého půlstoletí své existence vstupuje ESO stvrzením výstavby Evropského extrémně velkého dalekohledu E-ELT s průměrem primárního zrcadla 39 metrů. Profesor de Zeeuw říká: Pokud by se naše společnost přestala zajímat o vědu, odsoudila by se. Bez brilantního myšlení a základního výzkumu se neobejde.
MARINA HUŽVÁROVÁ