English
Pamětní medaile Jana Patočky
Jeden z nejvýznamnějších znalců středověké a raně novověké filozofie prof. Stanislav Sousedík z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy převzal 8. března 2012 od předsedy Akademie věd ČR prof. Jiřího Drahoše Pamětní medaili Jana Patočky za své celoživotní zásluhy v oblasti humanitních věd.
Fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Stanislav Sousedík uvedl středověkou a raně novověkou filozofii do českého myšlenkového prostředí v mnoha původních publikacích, studiích a knihách a také prostřednictvím nesčetných vystoupení na konferencích a přednáškách. Po roce 1989 založil a rozvíjel tento obor na Univerzitě Karlově. Právě studium uvedeného období dějin filozofie bylo v době totality nejvíce opomíjené; o to více je role prof. Sousedíka záslužná. Svým zaměřením na dějiny myšlení v českých zemích zároveň významně obohatil poznání domácího kulturního dědictví středověkého a raně novověkého období. Stanislav Sousedík objevil mnoho ve své době významných a dnes neprávem opomíjených autorů, čímž přispěl k pochopení vývoje dějin filozofie a inspiračních zdrojů známější filozofie novověké. V mnohých překladech zpřístupnil různé aspekty děl největších myslitelů středověku.
Níže otiskujeme laudatio, které při předání Pamětní medaile Jana Patočky pronesl Petr Dvořák z Filosofického ústavu AV ČR.
Dovolte, abych se inspiroval tradičním heslem dominikánského řádu, oné středověké učenecké společnosti, contemplata aliis tradere, které v širším smyslu znamená: to, co je prožito, předávat jiným. Pravda získaná v životním zápase, promyšlená a promodlená, je darem pro druhé. Přesně takto vidím život a dílo profesora Stanislava Sousedíka. Vyžaduje to mimořádně pevného ducha jít osaměle proti proudu, studovat scholastickou filozofii v době, která potlačovala veškerou alternativu, kdy z knihoven byly vyřazeny potřebné odborné knihy a samotné jejich získání bylo malým dobrodružstvím. Z vyprávění vím, že se některé z nich dostaly profesoru Sousedíkovi do rukou z tajného úkrytu na půdě, kam je někdo statečný uschoval v době likvidace klášterů a jejich knihoven. Za cenu osobních obětí i obětí rodiny, zkrátka situace dnes již nepředstavitelné, dosáhl erudice a rozhledu vpravdě světového formátu. Řada jeho článků a knih, v nichž snoubí hluboké a rozsáhlé znalosti dějin myšlení s moderními filozofickými přístupy, zejména s dnešní anglosaskou analytickou filozofickou tradicí, je mimořádná a obdivuhodná, o čemž svědčí překlady do jiných evropských jazyků. Za všechny vzpomeňme zvláště cennou monografii o raně novověké filozofii v našem prostoru Filosofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím (Vyšehrad, 1997) a významné zpracování scotistické školy na našem území v knize Jan Duns Scotus – Doctor Subtilis a jeho čeští žáci (Vyšehrad, 1989), která mohla vyjít těsně před listopadem jen proto, že se prý kdesi Karl Marx pochvalně zmínil o tomto středověkém učenci. Všichni, s nimiž jsem hovořil, obdivují krom odborné úrovně také nevídanou pedagogickou jasnost, s níž prof. S. Sousedík mnohdy obtížnou látku představuje. Toto vše svědčí o mimořádném všestranném talentu a píli, vpravdě nezdolné osobnosti. Traduje se historka z pražské filozofické fakulty, že jednou přišel za prof. Sousedíkem posluchač s dotazem, zda u něj může psát ročníkovou práci, třebaže neumí latinsky. „Ale jistě,“ odpověděl pan profesor, „do pondělí je ještě spousta času se jazyku naučit.“ Stanislav Sousedík byl zkrátka na studenty stejně náročný jako sám na sebe. Přesto nebo právě proto se mu podařilo v našem prostředí a oboru neobvyklé – shromáždit kolem sebe slušný počet žáků a pokračovatelů v jeho díle, kteří dnes působí na filozofických pracovištích od Ústí nad Labem přes České Budějovice, Prahu až po Olomouc. Nemusel nijak zvlášť přesvědčovat. Stačilo být jen sám sebou. Životní zkušenost, lidská hloubka a odborná úroveň mluví za vše. Contemplata aliis tradere. Nejen znalosti, ale vášeň životního poslání hledat a předávat pravdu. Opravdová láska k moudrosti.
red
Stanislav Sousedík s manželkou