English
V knihovně Kabinetu hudební historie Etnologického ústavu AV ČR na Puškinově náměstí v pražských Dejvicích se ve dnech 3.–5. listopadu 2011 uskutečnila mezinárodní konference Mosty a propasti. Česko-německé hudební vztahy v meziválečném Československu. Kabinet hudební historie ji uspořádal ve spolupráci se Sudetoněmeckým hudebním institutem Regensburg (oddělení Krajského úřadu Horní Falc v Bavorsku) v čele s ředitelem Andreasem Wehrmeyerem a Ústavem hudební vědy univerzity v Regensburgu.
Foto: Archiv EÚ AV ČR
Ředitel Sudetoněmeckého hudebního institutu v Regensburgu Andreas Wehrmeyer a Jitka Bajgarová při zahájení první česko-německé muzikologické konference pořádané v Česku
Konference navázala na německo-česká muzikologická sympozia, která Sudetoněmecký hudební institut (Sudetendeutsches Musikinstitut) organizoval od roku 1991 v Německu, a poprvé tak předmět oboustranného zájmu přenesla do České republiky. Finanční podporu zajistil grant zmocněnce vlády SRN pro kulturu a média a prostředky z Etnologického ústavu AV ČR.
Jednání se zúčastnilo na 50 referentů a diskutujících z ČR, Německa, Rakouska a Slovinska. Ti se se z různých úhlů pokusili nahlédnout hudebně historicky bohatou epochu od založení československého státu v roce 1918 až po zřízení tzv. Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 ve sféře české i jazykově německé hudební kultury a zejména v jejich vzájemných vazbách. Badatelé, z nichž většina sleduje danou problematiku dlouhodobě, se zaměřili na obecnější otázky česko-německých vztahů v historickém výzkumu českých zemí, zvláště pochopení první Československé republiky jako „státně konstituované multikulturní společnosti“ (Eva Hahn), na kořeny „obrazu Němců bojujících s českým národem“ již před rokem 1918 (Josef Šebesta) či paralely ve slovinsko-německém prostředí (Primož Kuret). Prezentovali rovněž nové výzkumy o konkrétních hudebních aktivitách, institucích a osobnostech, a to jak ve velkých centrech (Praze, Vídni, Olomouci, Ostravě), tak např. na Trutnovsku (Gabriela Coufalová), v Jizerských horách (Lubomír Tyllner) či jiných okrajových částech Čech (Ulrike Präger). Další konkrétní obrysy tak dostala historie pražského Nového německého divadla (Jitka Ludvová) či popřevratového divadelního dění v Olomouci (Lenka Křupková), osobnosti pražské německé muzikologie a etnomuzikologie (Viktor Velek, Vít Zdrálek), mezinárodní festivaly soudobé hudby (Vlasta Reittererová), německé hudební vysílání čs. rozhlasu (Eckhardt Jirgens), sudetoněmecké pěvecké slavnosti (Klaus-Peter Koch, Hubert Reitterer) či formování (sudeto)německé hudební kultury v oblasti kompozice a recepce hudebních děl (Jitka Bajgarová, Undine Wagner).
Poznatky muzikologů doplnily pozoruhodné výzkumy literárních historiků a germanistů (Steffen Höhne, Václav Petrbok, Zdeněk Mareček) poukazující na styčné plochy i skutečné mosty mezi českými a německy hovořícími literáty a hudebníky (na příkladu Maxe Broda, Aloise Háby, Kamilla Hoffmanna či Waltera Seidela). Setkání obohatilo koncertní provedení houslových sonát pražských skladatelů Karla Reinera a dosud téměř neznámé Friederiky Schwarzové ve vynikajícím podání Miroslava a Vladislava Vilímcových.
Účastníci pozitivně hodnotili vysokou úroveň příspěvků i průběžnou diskusi, do níž vstupovali i přítomní „nestoři“ oboru – profesoři Ivan Vojtěch, Jiří Vysloužil či doc. Tomislav Volek. Úspěšné doplňování „bílých“ míst ve společné, byť mnohdy různými cestami se odvíjející historii hudebního dění a hudební tvorby českého a německojazyčného etnika v meziválečném Československu tedy může zdárně pokračovat.
JITKA BAJGAROVÁ,
Etnologický ústav AV ČR, v. v. i.