English
Vážené členky a členové Akademického sněmu, vážení hosté, dámy a pánové,
hodlám se věnovat třem hlavním tématům. Nejprve závěrům hodnocení výzkumné činnosti našich pracovišť za období let 2005–2009. Poté bych rád uvedl několik poznámek k aktuální situaci ve vědě a výzkumu, a to v souvislosti s výsledky Mezinárodního auditu výzkumu, vývoje a inovací v České republice. V závěru okomentuji Zprávu o činnosti Akademické rady a pozastavím se u vybraných aktuálních výsledků výzkumné práce v Akademii věd.
Fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Dříve než přistoupím k samotným výsledkům hodnocení výzkumné činnosti pracovišť Akademie věd, bych rád zdůraznil, že hodnocení od samého počátku sleduje více cílů současně, čímž se zásadně odlišuje od jednoduchého mechanismu současné vládní metodiky hodnocení, pro niž se vžil název kafemlejnek. Jedním z hlavních cílů hodnocení v AV ČR je snaha o objektivní vykreslení vědecké kvality našich pracovišť, a to až na úroveň jednotlivých výzkumných týmů. Neméně důležitým cílem je vykonávat efektivní tlak směřující ke zvyšování úrovně výzkumu a k identifikaci a potlačení slabých míst. Jsem přesvědčen, že i v tomto ohledu současné kolo hodnocení splnilo svůj účel.
Nyní již konkrétní fakta: v poslední fázi hodnocení bylo 52 vědeckých pracovišť Akademie věd rozděleno do kategorií podle výkonnosti a jejich rozpočty na rok 2012 byly upraveny odpovídajícím způsobem. Kategorie Ia a Ib zahrnují pracoviště, v nichž je převážná většina vědeckých útvarů pracoviště hodnocena na úrovni srovnatelné s evropským standardem a některé týmy snesou srovnání s nejvyspělejšími zahraničními pracovišti v oboru. Do této kategorie mohlo být zařazeno 20 našich pracovišť. Kategorie IIa byla přiznána 27 pracovištím, v nichž jsou týmy dosahující evropské úrovně a převážná většina vědeckých útvarů představuje špičku v národním měřítku. Do kategorie IIb, ve které převažují týmy srovnatelné s národním standardem, byla zařazena čtyři pracoviště. Jednomu pracovišti byla přiznána kategorie III, což z celorepublikového hlediska představuje spíše průměrnou úroveň výzkumu.
Pro celkový vývojový trend je charakteristická výrazná diferenciace výkonnostního profilu našich pracovišť ve srovnání s předchozím kolem hodnocení, ve kterém bylo do obou nejvyšších kategorií zařazeno 73 % našich pracovišť a zbývajícím 27 % pracovišť byla přiznána kategorie nižší. Důležitou součástí strategie Akademické rady při promítnutí výsledků hodnocení do financování byla snaha o rozumnou finanční stabilitu pracovišť. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto alokovat k rozdělení podle výsledku hodnocení zhruba jednu čtvrtinu disponibilních institucionálních prostředků pro rok 2012. Při rozdělení takto alokované částky podle výsledku hodnocení dosáhla diference pro ty nejlepší ústavy +16 % ve srovnání s –35 % pro nejhůře hodnocená pracoviště, což odpovídá rozdílům od +4 % do –9 % v rámci celkové výše rozpočtu pracovišť.
Hlavní tíha konkrétních opatření ke zvyšování úrovně vědy a výzkumu bude samozřejmě ležet na vedeních jednotlivých pracovišť, která disponují informacemi o hodnocení každého vědeckého útvaru, a je jejich povinností promítnout výsledky tohoto hodnocení do aktualizace výzkumného profilu pracoviště i do konkrétních opatření na nejbližší dva roky. To vše samozřejmě nikoli mechanicky, ale s přihlédnutím k Programu výzkumné činnosti na léta 2012–2017, který vypracovala vedení každého pracoviště. Je zřejmé, že procedura hodnocení organizovaná vedením Akademie věd umožní efektivně ovlivňovat financování pracovišť podle jejich výkonnostního profilu, a to i v případech stagnujících či klesajících rozpočtů na vědu. Vedení každého pracoviště tak má prostřednictvím objektivního hodnocení jednotlivých výzkumných týmů možnost rozdělit finanční prostředky diferencovaně, s důrazem na kvalitu dosahovaných výsledků.
Mimo jiné se tak prokázalo, že systém hodnocení vědy a výzkumu v České republice, založený na metodě informovaného peer-review, který již mnoho let využívá právě AV ČR, je účinnou protiváhou zmíněnému kafemlejnku. Ani tento systém hodnocení samozřejmě není bezchybný a vyvíjí se. Všechny zkušenosti získané v průběhu hodnocení jak členy Akademické rady či Řídicí skupinou, tak jednotlivými hodnoticími komisemi, včetně podnětů z pracovišť, názoru Vědecké rady AV ČR i kritických postřehů kompetentních jednotlivců budou sloužit ke zkvalitnění příštího hodnocení. Tak tomu ostatně bylo v případě všech předchozích hodnocení prováděných v Akademii věd.
Uvědomujeme si, že situace svádí k diskusím kolem kategorizace ústavů a k sestavování různých výkonnostních žebříčků. Rád bych proto zdůraznil, že vedení Akademie věd i já osobně považujeme za jeden z klíčových výsledků hodnocení skutečnost, že se podařilo vyzdvihnout práci těch výzkumných týmů, které se zabývají špičkovým výzkumem, a současně poukázat na týmy, jejichž výsledky nejsou dlouhodobě povzbudivé.
Žijeme v demokratické společnosti a jsme tedy závislí, jak se nám podaří přesvědčit veřejnost, že investice do výzkumu jsou významné pro prosperitu naší země. Nezapomínejme tedy, že je velmi důležité pravdivě a srozumitelně informovat veřejnost nejen o tom, co a proč děláme, ale současně i jak a v čem jsme v naší činnosti úspěšní.
S vědomím odpovědnosti dostát všem těmto nárokům přistoupilo vedení Akademie věd k přípravě materiálu Návrh Principů stanovení institucionální podpory pracovišť AV ČR pro rok 2012 a rámec postupu pro další období, který je předkládán tomuto zasedání Akademického sněmu.
V závěru této části si dovolím shrnout, že za nejdůležitější výsledek hodnocení výzkumné činnosti našich pracovišť za období let 2005–2009 považuji, že se jasně ukázalo, že Akademie věd je institucí, v níž je podpora špičkového výzkumu skutečnou prioritou, a to někdy i za cenu nepopulárních rozhodnutí. Jsem přesvědčen, že právě prostřednictvím tohoto kritického a odpovědného přístupu k vlastní práci vědecká výkonnost Akademie věd a celé soustavy jejích pracovišť poskytuje do budoucna vysoce kvalitní a stabilní základ pro rozvoj vědy a výzkumu v České republice.
Krátce k aktuální situaci. Za velmi důležité považuji i nadále usilovat o změnu celkového prostředí vědy a výzkumu v České republice. Mnohá konkrétní doporučení, jak odstranit závažné nedostatky a zlepšit fungování a efektivnost celého systému, uvádí závěrečná zpráva Mezinárodní audit VaVaI v ČR a implementace jeho výsledků do strategických dokumentů (viz také AB 11/2011, pozn. red.), kterou na objednávku MŠMT vypracovalo konsorcium šesti renomovaných zahraničních institucí. Nehodlám tuto zprávu podrobně komentovat. Rád bych ale upozornil na některá její zjištění v širších souvislostech.
Jedním z klíčových problémů konstatovaných ve zprávě mezinárodního auditu je vysoká míra cynismu a nestability v politickém životě a s tím související nedostatek důvěry na všech úrovních – zdůrazňuji ze-jména nedůvěru valné většiny vědecké obce k vládním garniturám, neboť jde o dlouhodobější problém. Na jedné straně je třeba ocenit například skutečnost, že ani v období ekonomických problémů nesáhla současná vláda k redukci finančních prostředků ve výdajích na výzkum, vývoj a inovace. Na druhé straně nelze nevidět, jak jsou názory některých politických představitelů do značné míry ovlivňovány krátkozrakými představami určité části průmyslové lobby. Z její strany opakovaně zaznívají například názory typu, že jen úspěšní ředitelé výrobních podniků vědí, jak je třeba řídit vědecko-výzkumné instituce a univerzity; dále slýcháme, že jsme malá země, která si proto může dovolit podporovat základní výzkum pouze v několika málo oblastech – a to především v těch, kde lze takřka okamžitě očekávat prakticky aplikovatelné výsledky; častý je i názor, že je třeba co nejvíce snížit podíl institucionálního financování výzkumných institucí ve prospěch účelových prostředků ve smyslu hesla „o všechno se musí soutěžit“.
O věcné správnosti těchto tvrzení lze jistě úspěšně pochybovat, ale vzhledem k tomu, že zaznívají opakovaně a poměrně dlouhou dobu, docházejí sluchu u těch politiků, kteří mají rádi dobře znějící slogany. Dovolím si proto nabídnout několik protiargumentů, doplněných krátkým komentářem.
Řízení výrobního podniku se nepochybně liší od řízení špičkového vědeckého ústavu či univerzity již jen z toho prostého důvodu, že vědění je primárně zaměřeno na poznávání souvislostí a zákonitostí; lze také hovořit o kritériu pravdivosti, zatímco firmy pracují s kritériem ziskovosti. Namísto výčtu dalších argumentů snad postačí odkázat na příklady vědeckých institucí z vyspělých států, v jejichž čele stojí v drtivé většině renomované vědecké osobnosti. Neznamená to samozřejmě, že vědecké ústavy a výzkumné univerzity nemají mít v širším vedení kvalifikované ekonomy a manažery, neboť jakkoli ve vědě neplatí jednoduchá bilance „má dáti – dal“, korektní bilance finančních toků jsou velmi důležité i v této oblasti. Je však nefunkční a nepřípustné posuzovat vědu a vzdělávání pouze na základě externích kritérií typu aplikace a užitkovosti a kvantifikačních postupů přejímaných z učebnic podnikové ekonomie.
Jako poměrně malá země jistě musíme přemýšlet o stanovení určitého okruhu priorit na úrovni státu, ale takové priority se mohou týkat jen aplikovaného výzkumu a vývoje. Zásadněji omezovat základní výzkum je velmi krátkozraké – už jenom proto, že výzkum aplikovaný bez něj nemůže existovat. Znamená to, že i přes všechny dosavadní úspěchy ve vývoji nových technologií nemůže jít jen o prostou aplikaci již existujících poznatků, nýbrž také o produktivní pokračování ve výzkumu, který je v tomto smyslu vždy základním výzkumem. Takový výzkum je nutnou podmínkou pro získávání kvalitativně nových poznatků, pro dlouhodobý technologický rozvoj a inovace, ale také pro reflexi nových sociálně-kulturních souvislostí. Bohužel, pragmatický diskurz současné společnosti se odehrává především v kategoriích již vědecky známého a ve stejně omezeném duchu je chápán rovněž transfer poznatků, což je v příkrém rozporu s paradigmatickou představou o hranicích vědy a výzkumu.
Jako člověk s technologicky zaměřeným vzděláním a s vědeckou kariérou na hraně základního a aplikovaného výzkumu jsem se opakovaně kriticky vyjadřoval k nekvalifikovaným názorům části výrobní sféry na problém financování základního výzkumu – samozřejmě včetně specifických oblastí výzkumu na národní úrovni, bez jejichž podpory a nenahraditelných výsledků bychom se velmi brzy vytratili ze společenství civilizovaných zemí. Zmíněná zpráva mezinárodního auditu konstatuje, že podíl účelového financování je u nás v současné době riskantně vysoký. Diskuse o podílu institucionálního a účelového financování jsou však často vedeny s velmi povrchní znalostí věci. Při posuzování výše institucionální a účelové podpory je totiž třeba mít na paměti, že institucionální financování v současném tuzemském pojetí nezahrnuje pouze peníze na základní financování konkrétních výzkumných institucí, ale i další nemalé položky týkající se např. kofinancování projektů operačních programů nebo podpory projektů mezinárodní spolupráce, které však svou povahou patří do účelového financování. V posledních letech tak jde na přímé institucionální financování výzkumných organizací pouze zhruba 34 % celkových výdajů státního rozpočtu na VaVaI.
Důsledkem této situace je rezignace na dlouhodobé strategie a ohrožení stability výzkumných institucí. Další zvýšení podílu účelového financování by výrazně poškozovalo zejména dvě nejvýkonnější složky výzkumu v tomto státě – Akademii věd a vysoké školy. Přitom pouze stabilní instituce se zajištěným systémem financování se mohou úspěšně ucházet o velké grantové projekty u našich i evropských grantových agentur a o velké infrastruktury v rámci operačních programů EU. Je poměrně symptomatické, že hlasy po omezování podpory základního výzkumu zaznívají zejména od těch, kteří do spolupráce s veřejnými vysokými školami či veřejnými výzkumnými institucemi investují z firemního portfolia zanedbatelné částky, ale sami přitom konzumují nemalou finanční podporu právě z veřejných zdrojů.
V této souvislosti musím s politováním konstatovat, že v důsledku realizace Reformy systému výzkumu, vývoje a inovací přestala být Akademie věd poskytovatelem účelové veřejné podpory výzkumu a vývoje. Jedinou agenturou podporující základní výzkum v České republice se stala Grantová agentura ČR. Negativním důsledkem této situace, na níž se samozřejmě podílí i výše finančních prostředků alokovaných pro GA ČR, je neadekvátně nízká úspěšnost žadatelů ve veřejných soutěžích této agentury – ta se aktuálně pohybuje kolem 20 %, což v evropském i celosvětovém kontextu představuje velmi nízkou hodnotu. Dlouhodobější neúspěšnost v grantové soutěži by tak mohla vést de facto k likvidaci některých oborů, protože systém jediné grantové agentury neumožňuje institucím žádat o účelovou podporu z jiných relevantních zdrojů. Hlavním úkolem grantových agentur je podporovat kvalitní vědecký výzkum, nikoli ovlivňovat vědeckou politiku a určovat výzkumné priority prostřednictvím posuzovacího řízení. Vedení Akademie věd povede proto diskusi s vedením GA ČR o možné restrukturalizaci oborů a doplnění hodnoticích panelů a také diskusi o složení oborových a podoborových komisí.
Chtěl bych se také krátce vyjádřit ke jmenování nové Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Odhlédnu-li od přetrvávajících nejasností ohledně dodržení zákona č. 130/2004 Sb. při jmenování některých členů Rady do třetího funkčního období, mohl bych konstatovat, že současná Rada má vcelku vyvážené složení. Na druhé straně ale nevidím v tomto novém složení žádný významnější systémový posun – za ten rozhodně nemohu považovat odvolání statutárních zástupců klíčových institucí působících v oblasti vědy a výzkumu, jakkoli tuto změnu osobně vítám. Zatímco však Česká konference rektorů, Rada vysokých škol ani Akademie věd skutečně nemají v současné Radě statutární zástupce, nelze totéž říci o Svazu průmyslu a dopravy, který je v Radě zastoupen viceprezidentem. Asi stejně jako většina z vás si kladu otázku, proč bylo vlastně nutné provést tuto obměnu znamenající mimo jiné i více než dvouměsíční výpadek v činnosti Rady. Sám jsem v diskusích na téma odvolání a jmenování členů Rady k tomu nezaznamenal žádný relevantní argument. V každém případě bych rád popřál nové Radě hodně úspěchů v nelehké práci, jejíž výsledky budou jistě se zájmem sledovat všichni aktéři v oblasti vědy a výzkumu.
V závěru této části bych rád zdůraznil, že pokud opravdu chceme zlepšit fungování systému výzkumu, vývoje a inovací, pozvednout jeho úroveň a přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti České republiky, musíme co nejdůrazněji vystupovat proti nekvalifikovaným, ale mnohdy o to hlasitějším názorům, záměrnému zkreslování skutečnosti a krátkozrakému podřizování se účelovým zájmům. Určitou nadějí do budoucna je skutečnost, že převzetím závěrečné zprávy mezinárodního auditu tento projekt nekončí. Úkolem projektového týmu v následujícím roce bude navrhnout, jak získané informace a doporučení implementovat do strategických dokumentů českého systému vědy a výzkumu. Věřím, že ke zlepšení situace přispějí i výstupy projektu Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací v ČR, který jako další tzv. Individuální projekt národní (IPn) připravuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Na výsledky projektu si však budeme muset počkat nejméně dva roky. Vzhledem k naléhavosti doporučení mezinárodního auditu je velmi důležité co nejrychleji přijmout opatření pro přechodové období, která zabrání narůstání dalších škod v českém systému vědy a výzkumu.
Zpráva o činnosti Akademické rady
V souvislosti s III. fází hodnocení výzkumné činnosti našich pracovišť za léta 2005–2009 jsme naprostou většinu času věnovali tomu, abychom výsledky hodnocení jednotlivých útvarů optimálně promítli do návrhu institucionálního financování pracovišť na rok 2012 i roky následující. Rád bych poděkoval všem, kteří se na tomto náročném úkolu podíleli.
Velkou pozornost jsme v uplynulém období věnovali i přípravě návrhu výdajů státního rozpočtu České republiky na výzkum, vývoj a inovace na rok 2012 s výhledem na léta 2013 a 2014. Přes veškeré komplikace s variantními návrhy rozpočtu, kdy Akademii věd reálně hrozilo snížení rozpočtu na příští rok o 250 milionů korun, se nakonec podařilo dosáhnout udržení rozpočtu Akademie věd na rok 2012 i částek plánovaných ve výhledu na léta 2013–2014 na úrovni kolem 4,6 miliardy korun ročně.
Chtěl bych se také krátce vyjádřit k přípravě věcného záměru zákona o vysokých školách. K jeho obsahu jsme předložili zásadní připomínky a stanoviska, v nichž jsme upozorňovali zejména na to, že užší zaměření věcného záměru tohoto zákona zabraňuje definovat roli Akademie věd i dalších institucí ve vysokoškolském vzdělávání a účelně využít jejich značný vzdělávací potenciál. Koncept tohoto zákona je z uvedeného hlediska neúplný, neboť nesystémově pomíjí mnohé další instituce, které aktivně působí v oblasti vzdělávání v České republice.
Závažnou otázkou, která má pro Akademii věd a její pracoviště mimořádný význam, je postavení a úloha Akademie věd při uskutečňování vysokoškolských studijních programů třetího (doktorského) stupně. Dosavadní návrh záměru předpokládá, že uskutečňování doktorských studijních programů ve spolupráci s veřejnými výzkumnými institucemi v České republice bude upraveno na základě dohody s příslušnou vysokou školou. Domníváme se, že pokud by tato varianta byla realizována, bude nezbytné specifikovat podmínky akreditace a zejména velmi zřetelně definovat obsah uzavírané dohody. Ta by měla obsahovat jednoznačné vymezení povinností, pravomocí a odpovědnosti smluvních partnerů. Právě nedostatečná definice těchto souvislostí a návazností vyvolává značné potíže a neshody v současném systému. Budeme proto i nadále prosazovat, aby precizní stanovení veškerých podmínek této spolupráce bylo obsaženo v samotném zákonu, jehož paragrafované znění bude připravováno v příštím roce. Bylo by trestuhodné nevyužít potenciálu a kapacit pracovišť Akademie věd pro vzdělávání nových generací vysoce kvalifikovaných odborníků a vědeckých pracovníků.
V souvislosti s přípravou a projednáváním vládních dokumentů stojí za kritický komentář způsob přípravy Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012–2020 v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu. V rámci této strategie jsou jako jeden z pilířů konkurenceschopnosti prezentovány inovační procesy, včetně oblasti výzkumu a vývoje, kde jsou navrhovány mnohé zásadní změny. Návrh Strategie však nebyl před předložením vládě ČR konzultován ani s Radou pro výzkum, vývoj a inovace, ani s hlavními aktéry vědy a výzkumu – s Akademií věd, vysokými školami či představiteli dalších výzkumných organizací; s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy byl konzultován jen ve velmi omezené míře. Považuji za nepřijatelné, a to zejména z věcných důvodů a v situaci, kdy hrozící krize vybízí k uvažování a postupům hledajícím synergické efekty v podstatných oblastech společenského života, aby při přípravě dokumentu tohoto významu byly marginalizovány klíčové instituce výzkumu a vývoje v ČR. V předložené podobě materiál představuje v části týkající se oblasti výzkumu, vývoje a inovací pro konkurenceschopnost ČR spíše zásadní ohrožení než dobrou příležitost.
Pokud jde o evropskou agendu Akademické rady, považuji za důležité připomenout přípravu nového Rámcového programu EU pro výzkum a inovace označovaného jako Horizont 2020. Akademická rada pečlivě sleduje vývoj v této oblasti a aktivně se účastní prostřednictvím svých zástupců jednání a diskusí s cílem dosáhnout toho, aby národní dokumenty obsahovaly priority a návazná konkrétní opatření v souladu se zájmy Akademie věd. Druhou významnou oblastí v rámci evropské agendy je příprava kohezní politiky EU pro období počínající rokem 2014, kdy zejména strukturální fondy nabízejí velké možnosti pro financování vědy a výzkumu. AV ČR se snaží, aby bylo možné tyto zdroje využít pro podporu provozu nově vybudovaných výzkumných kapacit, k rozvoji lidských zdrojů ve vědě a výzkumu a pro obměnu experimentální výzkumné základny v ČR, zejména také v hlavním městě Praze.
Tolik stručně k naší práci v uplynulém období, za kterou bych chtěl ještě jednou poděkovat všem, kteří se na ní aktivně podíleli.
Výsledky výzkumné činnosti
V následující části projevu si dovolím obrátit pozornost k výsledkům naší výzkumné práce; zmíním vždy jen jeden subjektivně vybraný výsledek za každou vědní oblast.
Oblast věd o neživé přírodě
Skupina badatelů z Astronomického ústavu AV ČR ve spolupráci s Výzkumným a zkušebním leteckým ústavem přispěla k vývoji měřicího přístroje určeného pro mezinárodní kosmickou misi Swarm, takzvaného mikroakcelerometru. Projekt Swarm má za úkol zmapovat změny v magnetickém poli Země a procesy, které se v něm odehrávají. Pomůže k tomu nová generace družic, jež budou mít na palubě umístěny speciální měřicí přístroje včetně českých mikroakcelerometrů.
Oblast věd o živé přírodě a chemických věd
V Ústavu nanobiologie a strukturní biologie, jenž je součástí Centra výzkumu globální změny AV ČR, badatelé ověřili a aplikovali techniku dvoufotonové polarizační mikroskopie ke studiu struktury a funkce proteinů. Vyvinutá technologie staví na pokročilém druhu optického, tzv. dvoufotonového mikroskopu ke zjišťování nejen toho, kde se fluorescentní molekuly nacházejí, ale i jak jsou orientovány. Uspořádání a aplikace nového mikroskopu jsou nyní chráněny českým patentem, současně probíhá proces patentové ochrany na mezinárodní úrovni.
Oblast humanitních a společenských věd
V Masarykově ústavu a Archivu AV ČR ve spolupráci s Österreichisches Theatermuseum vznikla publikace Die Wiener Wochenschrift Die Zeit als Mittler zwischen der Tschechischen und Wiener moderne, která otevírá nový pohled na vztahy mezi českou a vídeňskou modernou přelomu 19. a 20. století. Její autoři poprvé syntetickým způsobem zpracovali kontakty mezi vedoucími představiteli české literární i politické moderny (T. G. Masaryk, J. S. Machar, F. V. Krejčí, V. Mrštík, K. Kramář a další) a vídeňským týdeníkem Die Zeit, který se stal důležitým orgánem středoevropské moderny.
Z dalších událostí, k nimž došlo v krátkém období od minulého zasedání Akademického sněmu ve vědeckém životě naší Akademie, chci připomenout alespoň ty nejvýznamnější.
Začnu dobrou zprávou z Bruselu: Evropská komise schválila dotaci z evropských fondů ve výši 2,3 miliardy korun na výstavbu nového biomedicínského a biotechnologického centra BIOCEV, které do roku 2015 vyroste ve Vestci u Prahy. Rád bych velice poděkoval všem, kteří se o zdar projektu zasloužili. Jde o nepochybný úspěch jak Ústavu molekulární genetiky AV ČR a ostatních zúčastněných ústavů Akademie věd, tak Univerzity Karlovy i celé České republiky.
Velmi potěšitelná je skutečnost, že Péter Szabó z brněnského oddělení vegetační ekologie Botanického ústavu AV ČR získal prestižní startovací grant od Evropské výzkumné rady, podporující významné vědce a jejich projekty v oblasti hraničního výzkumu. Dílčím úspěchem je rovněž účast Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR na řešení projektu vedeném Sofijskou univerzitou, který zkoumá společenský vývoj ve východní Evropě. Z celkového počtu sedmi grantů Evropské výzkumné rady udělených vědcům z České republiky se nyní čtyři řeší na pracovištích AV ČR. Jsem ale přesvědčen, že jejich počet neodráží skutečný výzkumný potenciál Akademie věd. Rád bych vás tudíž vyzval k zodpovědnému zvážení účasti v programech Evropské výzkumné rady.
Cenu ministra životního prostředí v soutěži Česká hlava 2011 získali Blahoslav Maršálek z Botanického ústavu AV ČR a jeho kolega z VUT Brno František Pochylý, a to za vývoj flexibilní destratifikační technologie pro řízení kvality vody ve vodních nádržích. Blahopřeji k tomuto úspěchu.
Cena ministra školství, mládeže a tělovýchovy za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v roce 2011 byla udělena Juliu Lukešovi a jeho spolupracovníkům Marku Jindrovi, Ivo Šaumanovi a Masako Jindrové Asahiné z Parazitologického a Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR. Oceněným srdečně gratuluji.
Prestižní Cenu Jeana-Marie Lehna za projekt nových bezpečných nehořlavých Li-ion baterií získala Martina Nádherná z Ústavu anorganické chemie AV ČR. Daniele Hodrové z Ústavu pro českou literaturu AV ČR byla udělena Státní cena za literaturu pro rok 2011 za román Vyvolávání a za celou její dosavadní literární tvorbu. Oběma dámám srdečně blahopřeji k úspěchu.
Vědecká činnost Františka Vyskočila z Fyziologického ústavu AV ČR byla oceněna udělením medaile Josefa Hlávky. Nejvyšší ocenění České astronomické společnosti za celoživotní badatelské dílo, Cenu Františka Nušla, získal Jiří Grygar. Oběma oceněným též gratuluji.
Stříbrnou pamětní medaili Senátu Parlamentu České republiky za mimořádné zásluhy ve výzkumu a vývoji virostatik obdržel Antonín Holý. Srdečně blahopřeji profesoru Holému k ocenění a také mu děkuji za oddanost vědě a za osobní postoje, které nebyly a nejsou poplatné často jednoduchým heslům současné doby, ale vždy působily ve prospěch vědy, vědeckého poznání a k užitku společnosti jako celku.
Blížím se k závěru projevu, ve kterém jsem informoval, v jaké konkrétní podobě se výsledky hodnocení budou promítat do další činnosti pracovišť Akademie věd. Dotkl jsem se i obecnějších otázek týkajících se fungování systému výzkumu, vývoje a inovací v České republice. Zároveň jsem se pokusil shrnout výsledky mezinárodního auditu české vědy, který jednoznačně poukázal na chybnost a škodlivost dosavadního postupu.
Množství a závažnost auditem zjištěných problémů ukazuje, k jakým chybám v oblasti vědní politiky v minulých letech došlo. Chceme-li situaci změnit k lepšímu, je zapotřebí s okamžitou platností zrušit stávající metodiku hodnocení české vědy a zafixovat rozdělení výrazné části rozpočtových výdajů na výzkum, vývoj a inovace do té doby, než bude k dispozici nová metodika hodnocení a financování, vypracovaná v rámci již zmíněného projektu MŠMT Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací v ČR. Zároveň je třeba snížit podíl účelových prostředků ve prospěch institucionálního financování kvalitních výzkumných institucí – jinak hrozí zásadní snížení výkonu českého výzkumu, které se v delším časovém horizontu nutně promítne i do vývoje konkurenceschopnosti České republiky. Současně bych však chtěl zdůraznit, že k potřebnému navýšení institucionálních prostředků by v žádném případě nemělo docházet na úkor dnes již jediné grantové agentury podporující základní výzkum, tedy GA ČR.
Vše, o čem jsem výše hovořil, by nemělo v žád-ném případě být vykládáno tak, že se věda má řídit pouze vlastními pravidly a s problémy okolního světa nemá nic společného. Naopak, právě v její orientaci na poznávání světa a v jejím vynalézavém kladení otázek a řešení problémů spočívá síla, s jakou přetváří a proměňuje svět. Mělo by však být naprosto jasné, jak krátkozrace uvažuje každý, kdo vidí naplnění společenských potřeb pouze v tzv. aplikovaném výzkumu nebo průmyslovém vývoji a inovacích. Společnost, která se snaží vnutit vědě vlastní ideologická paradigmata a omezit svobodu vědeckého bádání a orientovat ji ke krátkodobým výhodám a úspěchům, však z dlouhodobého hlediska nevyhnutelně směřuje k vědecké a tím také společenské a hospodářské sterilitě.
V této souvislosti připomínám, že věda a vzdělávání se v našich podmínkách opírají o legislativně zaručené svobody, které jsou prakticky naplňovány díky existenci svobodné soustavy vysokých škol a pracovišť Akademie věd. Připomenutím základní charakteristiky našeho systému chci zdůraznit, že určující roli hraje v jeho rámci svobodné hledání výzkumných a badatelských orientací. To, a nic jiného, umožňuje, aby vzdělávací a výzkumné instituce byly ohnisky tvořivosti a kritického myšlení, z nichž se tyto kompetence šíří dále do ostatních oblastí lidského života – podnikání, politiky, kultury a samozřejmě i technického vývoje. Jsem přesvědčen, že vztah akademické a komerční sféry je třeba založit na oboustranně vhodných a dlouhodobých motivacích, jejichž uplatnění přinese ve výsledku trvalý prospěch a užitek především České republice a jejím občanům.
Úspěchy, kterých AV ČR dosáhla, nepochybně zavazují a současná Akademie věd musí takovému závazku dostát, má-li obhájit své jméno a postavení v české a mezinárodní vědecké komunitě. Je zřejmé, že se jí to bude dařit pouze tehdy, nesleví-li z nároků na kvalitní vědecký výzkum. Rád konstatuji, že výsledky hodnocení výzkumné činnosti pracovišť Akademie věd jednoznačně ukázaly, že při plnění tohoto náročného úkolu jsme obstáli a dokázali z něj vytěžit potřebné maximum pro další úspěšný rozvoj vědecké práce. Jsem přesvědčen, že pouze tímto způsobem se lze vyrovnat se současným nelehkým obdobím stagnujícího financování a současně vytvářet nezbytné podmínky pro to, aby i další generace badatelů nacházely v Akademii věd a na jejích pracovištích spolehlivé institucionální zázemí.