English
Přesně 150 let uplynulo 6. dubna 2011 od chvíle, kdy se v domě českých stavů na Malé Straně sešel obnovený Zemský sněm Království českého. Obdobně tomu bylo i v ostatních korunních zemích habsburského soustátí. Na základě delegování jednotlivými zemskými sněmy se následně sešlo i celoříšské zastupitelstvo ve Vídni. Několik týdnů předtím byla obnovena ústavnost na základě císařem oktrojované Únorové ústavy. Znovunastolení parlamentního zřízení na počátku roku 1861 představovalo po porážce revoluce 1848 a desetiletí tzv. Bachova absolutismu mimořádnou událost, která otevírala novou éru politického a společenského vývoje a byla příslibem postupné integrace habsburské monarchie mezi evropské konstituční, parlamentní a většinou i liberální státy.
Všechna fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Rodící se občanské společnosti se tak otevíral prostor pro participaci širších vrstev na politickém rozhodování. Svolání zemských sněmů a následně i říšské rady ve Vídni ovšem od samého počátku vyvolávalo pochyby, zklamání a protesty. Na nesouhlas narážely zejména otázky týkající se státoprávního charakteru zřizovaných zákonodárných sborů. Jako sporná se jevila jak sama existence naoktrojovaného celoříšského parlamentu, tak historickoprávní kontinuita zemských sněmů s jejich někdejšími stavovskými předchůdci, z nichž např. ten český se scházel již od 13. století! Protesty vyvolávaly i národnostní dopady vládou oktrojovaných volebních řádů. Ačkoli např. Čechy obývaly asi dvě třetiny Čechů a jedna třetina Němců, početní poměr občanských poslanců obou národností byl téměř paritní. Nespokojenost zaznívala i v souvislosti s tím, že aktivní volební právo měly pouze majetné a vzdělané vrstvy.
Rakouský historik Helmut Rumpler přednášel na téma Promeškaná příležitost: předlitavská říšská rada mezi parlamentem a říšským shromážděním.
Vzhledem ke skutečnosti, že historie zastupitelských sborů tvoří důležitou a nepřehlédnutelnou součást moderních dějin, uspořádal Masarykův ústav a Archiv AV ČR ve spolupráci s Ústavem českých dějin FF UK a Kommission für die Geschichte der Habsburgermonarchie Rakouské akademie věd ve dnech 7. a 8. dubna 2011 mezinárodní vědeckou konferenci věnovanou právě otázkám a problémům vývoje moderního parlamentarismu ve střední Evropě. Organizačně se na konferenci podílela také Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, jejíž předsedkyně Miroslava Němcová nad ní převzala oficiální záštitu. Během dvoudenního jednání v Poslanecké sněmovně, resp. budově bývalého Federálního shromáždění (dnes nové výstavní prostory Národního muzea), zazněly více jak tři desítky referátů o aktuálním stavu výzkumu středoevropského parlamentarismu. Mezi referenty byli také významní odborníci na politický systém habsburské monarchie 19. století, jako např. Helmut Rumpler (Rakousko) či Pieter Judson (USA).
Vývoji parlamentarismu na území habsburské monarchie 2. pol. 19. a počátku 20. století se však konference věnovala pouze první den. Následující den účastníci zasvětili již výhradně proměnám parlamentarismu v průběhu 20. století. Jednotlivé bloky se týkaly jak meziválečného období, tak období autoritativních a totalitních systémů, které se bez výjimky snažily pěstovat iluzi fungujícího parlamentarismu. Prostoru se tak dostalo nejen období naší II. republiky a rozporuplné éry 1945–1948, ale zejména i dlouhému období státněsocialistické diktatury 1948–1989, která s oblibou prezentovala parlamentní fasádu jinak nedemokratického a pseudoparlamentního politického zřízení. Podnětné srovnání k českému vývoji nabídl blok referátů analyzujících postavení rakouského parlamentu v období autoritativního režimu 30. let nebo vývoj v Německu téže doby. Velkou pozornost více jak stovky registrovaných účastníků vyvolal blok o transformaci totalitních parlamentů po roce 1989, a to tím spíše, že téma referenti pojali jako komparaci českého, slovenského, maďarského a východoněmeckého prostoru; aktuální historické výzkumy této problematiky tak představily své první výsledky.
Odborný přínos konference spočívá nejen ve sledování dlouhého období s četnými rysy kontinuitního i diskontinuitního vývoje či v komparaci vývoje řady středoevropských států (Česko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Německo, Maďarsko), ale zejména v tom, že u nás dosud postrádáme jakékoli souhrnné zpracování vývoje parlamentarismu na našem území. Připravované vydání konferenčních příspěvků tak bude i malou splátkou tohoto těžko uvěřitelného dluhu české historiografie. Do budoucna se jedná o téma, které by mělo být jedním z pilířů vědecko-výzkumné činnosti Masarykova ústavu a Archivu AV ČR.
LUBOŠ VELEK,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.