English
„Jeho císařské a královské Apoštolské Veličenství ráčil Nejvyšším rozhodnutím daným 23. ledna 1890 zřízení české Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnosť a umění v Praze nejmilostivěji schváliti a předložené osnově stanov Akademie této (…) Nejvyšší schválení nejmilostivěji uděliti,“ oznamuje se nám v úvodu sto dvacet let starého tisku prvních stanov instituce, která později vstoupila do našich dějin pod názvem Česká akademie věd a umění. Po rozdělení pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou v roce 1882 to bylo v krátké době již podruhé, kdy rakousko-uherská státní moc se vší obřadností, které byla schopna, vyhlašovala veřejně svůj závazek podporovat české národní snahy nejen na poli umění, ale i v oblasti vědeckého poznání. Několikaleté houževnaté úsilí stavitele Josefa Hlávky (záhy zvoleného prvním předsedou této akademie) a jeho podporovatelů z českého zemského sněmu tak přineslo své plody.
Česká akademie věd a umění nebyla ovšem ani zdaleka první institucí, v níž se v českých dějinách zhmotnila myšlenka „akademie“ jakožto „tovaryšstva učených lidí k vydokonalení nauk a umění všelikých“, abychom tu nechali zaznít jadrnou obrozeneckou definici Josefa Jungmanna. Ponecháme-li stranou různá volnější sdružení, jaká v českém a moravském intelektuálním životě vznikala už od sklonku středověku (připomeňme alespoň olomouckou Societas Maierhofiana z přelomu 15. a 16. století), musíme jmenovat tři instituce, které ji v historickém vývoji předcházely: olomouckou Societas incognitorum, na níž si císařovna Marie Terezie v letech 1746–1751 experimentálně ověřovala, zda už je její říše připravena otevřít okna do osvícenské Evropy, pražskou Královskou českou společnost nauk z konce 18. století, která i po roce 1918 sdružovala české i německé u nás žijící vědce, a nakonec i vídeňskou Císařskou akademii věd, kterou v roce 1847 císařský dvůr zakládal jako vědeckou instituci pro všechny země a národy habsburského soustátí (žel pro ni příliš pozdě, aby se k ní její čeští členové v čele s Františkem Palackým neobraceli zády).
Myšlenka Akademie věd byla prostě v českém prostředí důvěrně zakořeněna již před komunistickým převratem v roce 1948 a má nepochybné místo i v naší současnosti.
ANTONÍN KOSTLÁN