Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Arnošt Vilém Kraus (1859–1943)

Dne 4. listopadu tohoto roku uplyne 150 let od narození českého germanisty Arnošta Viléma Krause.

Arnošt Vilém Kraus (1859–1943)
FOTO: Archiv MÚA AV ČR

Arnošt Kraus se narodil 4. listopadu 1859 v Třeboradicích v čistě židovské rodině. Jak vzpomíná ve svých pamětech, základy školního vzdělání si osvojil v židovské škole. Poté odešel do Prahy, kde absolvoval středoškolské studium na novoměstském německém gymnáziu. Po jeho skončení se v roce 1879 zapsal na pražské univerzitě jako student germanistiky. V průběhu vysokoškolských studií absolvoval rovněž několik studijních pobytů – v letním semestru 1881 na univerzitě v Mnichově a v zimním semestru 1882–1883 na berlínské univerzitě. V roce 1883 získal doktorát filozofických věd a v následujících dvou letech složil rovněž zkoušky učitelské způsobilosti pro jazyk český a německý. Do tohoto období spadají také jeho aktivity spojené se spory o pravost Rukopisů, jichž se zúčastnil společně se svým učitelem Janem Gebauerem.

V rozmezí let 1884–1898 pracoval Kraus na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako lektor německého jazyka a od roku 1884 zároveň na Vysoké škole technické v Praze. Tři roky poté, co získal doktorát, se habilitoval jako docent germánské filologie. V roce 1898 se stal mimořádným a v roce 1905 řádným profesorem německého jazyka a literatury na Karlově univerzitě. Současně se svým vysokoškolským působením vyučoval v průběhu devadesátých let 19. století rovněž na gymnáziu v Žitné ulici a na malostranské reálce v Praze.

Vedle studia německého jazyka a literatury patřilo ke Krausovým hlavním zálibám poznávání skandinávských zemí. Poprvé se mu podařilo, v rámci stipendia přiděleného za účelem účasti na kongresu germanistů v Kodani, navštívit v roce 1890 Dánsko. Tuto zemi v následujících letech navštívil ještě mnohokrát, když jej zaujalo především dánské zemědělství. Své poznatky z této oblasti shrnul v několika přednáškách a brožurách pojednávajících o dánském mlékařství a družstevnictví, a zorganizoval rovněž několik výprav českých rolníků do této severské země. Stranou Krausova zájmu nezůstávalo ani Švédsko, kam se v roce 1904 vydal sledovat stopy Bedřicha Smetany a jeho žáků. Při této cestě navštívil mimo jiné Göteborg a Stockholm. Své skandinávské kontakty dokázal využít i pro politické účely, když jako stoupenec T. G. Masaryka a realistické strany v době první světové války zprostředkovával přes severské země spojení mezi domácím a zahraničním českým odbojem. Po vzniku samostatné československé republiky stál v letech 1919 a 1920 v čele československé kulturní mise v Dánsku a Švédsku. Skandinávii Arnošt Kraus propagoval i po návratu do Československa z pozice čestného předsedy nově založené Československo-dánské společnosti a od roku 1930 předsedy Ústavu skandinávského a nizozemského.

Ve svých vědeckých pracech se Kraus věnoval zejména zkoumání česko-německých literárních vztahů v minulosti. Výsledkem byly spisy: Pověst o Libuši v literatuře německé (1889); Goethe a Čechy (1893); Faustiana aus Böhmen (1898); třídílná práce Husitství v literatuře, zejména německé (1917–1924). Arnošt Kraus byl rovněž autorem syntézy dějin německé literatury v českých zemích Německá literatura na půdě Československé republiky do roku 1848, otištěné v roce 1933 v Československé vlastivědě. Zmíněný Krausův zájem o skandinávské země se promítl ve studiích věnovaných severské literatuře: Dánsko, jeho hmotná a duševní kultura (1908); Björnson a Ibsen (1913); Smetana v Göteborgu (1925).

Za svou vědeckou práci se Arnošt Kraus dočkal řady ocenění. Roku 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk, 1911 mimořádným a 1920 řádným členem III. třídy České akademie věd a umění. Byl rovněž čestným členem Jednoty českých filologů a Národopisné společnosti československé. Ceněny byly i jeho aktivity spojené s propagací skandinávských zemí. Aktivní vědecký život Arnošt Kraus ukončil v roce 1930, kdy odešel na odpočinek, v roce 1942 násilně přerušený deportací do koncentračního tábora v Terezíně, kde 16. dubna následujícího roku zemřel.

Jan Hálek,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.