English
Foto: Jan Cerha, Archiv ÚFA
Někteří prohlašují, že nejvyšší hora v Litoměřickém kraji je nazvaná podle urozeného muže Mileše, zakladatele kaplířského rodu. Prostřední hory (České středohoří) se nazývají ty, jež se táhnou v souvislém řetězu od Litoměřic k Bílině a Mirošovicům. Královnou těch hor je nepochybně Milešovka, která nad ostatní vyniká svým temenem. Ostatní stojí kolem ní jako mlčenliví sluhové, kteří nic neoznamují. Ona sama však předpovídá jasné nebo deštivé počasí, chmurný a oblačný den nebo zase veselý a jasný, slovem: naprosto jasně naznačuje, jak bude. Právem tedy můžeme říci, že Milešovka prorokuje počasí […] Viděl jsem jednou zblízka, jak byla Milešovka zahalena hustými mraky – v takových mracích malují Mojžíše na hoře Sinai – ale ostatní hory kolem ní byly bez oblak a měly jasný vzhled, jako by se jich budoucí počasí netýkalo. Samo slunce plynulo po obloze v plném lesku. Obyvatelé těch míst se však kvapně ubírali domů, starali se o stáda a mne napomínali, abych si pospíšil domů a poručil pobídnout koně, kteří táhli povoz. Neuplynulo ani čtvrt hodiny, obloha se zatáhla, slunce se schovalo a veškerý výhled zmizel:
Z oblohy řítí se záplavy vod a nesmírné proudy,
samotné nebe se řítí,
hustý lijavec zaplaví pole i osení bujné,
zmaří práci býků a příkopy naplní vodou.
a další verše božského básníka. (Vergilia). Naproti tomu jsem také viděl, jak se z okolních kopců zdvíhala pára, kdežto Milešovka se nijak neprojevovala, a vskutku nehrozila ani mračnem, ani vichřicí; na můj dotaz odpověděli venkované, že se ani trochu nebojí ničeho jiného, že však pozorují jenom tu jedinou horu. Všechny mraky kolem pohlcuje totiž právě Milešovka. Pokud jde o výšku této hory (Milešovka), je tu neshoda, když ji srovnáváme s jinou horou, které Němci říkají Geltz, Češi podle vzhledu Sedlo. Tato hora je vzdálena tři až čtyři míle a ční nad Liběšicemi. Jedni prohlašují, že je vyš-ší než Milešovka, druzí zase, že je nižší. Já s plnou vážností a neodvolatelně přisuzuji palmu vítězství Milešovce. Učený páter Theodor Moretus, známý ve světě svými vydanými spisy a zároveň můj učitel matematiky, provedl měření na základě matematických propočtů a pomocí strouhy naplněné vodou, což je nejlepší způsob měření a prohlásil: „Sedlo je daleko nižší než Milešovka.“ Z obou hor však je možno spatřit Hvězdu u Prahy a věž sv. Víta. Na vlastní oči jsem se o tom přesvědčil.
Z knihy Bohuslava Balbína
Krásy a bohatství české země
OBSERVATOŘ NA MILEŠOVCE
Milešovku, vrchol Českého středohoří, lze navzdory vzdálenosti kolem 70 km poměrně často vidět z pražských návrší jako majestátní kužel na obzoru, zvlášť v teplejší polovině roku. Chce to jen dobré oči nebo dobré brýle a správný čas (po průchodu studené fronty). Daleký výhled je i z Milešovky, což na počátku 20. stol. přispělo k založení meteorologické observatoře na vrcholu hory.
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Snahy o vybudování meteorologické observatoře na Milešovce lze zaznamenat již od konce 19. a počátku 20. století. Rozhodující podnět pro stavbu dal tehdejší komerční rada Reginald Czermack-Warteck, který byl zasloužilým členem předsednictva Horského spolku v Teplicích a předsedou horských spolků severozápadních Čech. Pro realizaci observatoře bylo sestaveno několik komisí, přičemž vědeckou komisi vedl univerzitní profesor dr. Rudolf Spitaler. Z pěti projektů různých architektů komise vybrala dne 25. února 1903 návrh architekta J. Hocka.
Meteorologických stanic v horách s tolika kvalitními pozorováními není mnoho, a proto Milešovku jako jedinou českou stanici zařadila Světová meteorologická organizace mezi referenční stanice Globálního klimatického pozorovacího systému (Global Climate Observing System).
Foto: Jan Cerha, Archiv ÚFA
Výstavba observatoře byla zahájena na jaře 1903. Základním stavebním materiálem byl znělec, který dělníci vytěžili přímo na vrcholu Milešovky. Stavba trvala přibližně jeden rok, dokončena byla v červnu 1904. Je třeba si uvědomit, že veškerý materiál mimo kamene bylo potřebné na vrchol Milešovky dopravit. Součástí budovy observatoře je 18 metrů vysoká věž, na které se ve výš-ce 10 metrů nachází vyhlídkový ochoz. Od 1. ledna 1905 se zde nepřetržitě dělají meteorologická pozorování a měření (s malou přestávkou v roce 1917 a během 2. světové války). Řada meteorologických záznamů patří k nejdelším v ČR, protože Milešovka je nejstarší horskou observatoří na území České republiky.
Prvním ředitelem observatoře se stal prof. Rudolf Spitaler, vedoucí katedry pro kosmickou fyziku a geodynamiku na pražské Německé univerzitě. Tuto funkci vykonával až do února 1929, kdy odešel do výslužby. Jeho nástupcem se stal prof. Leo Wenzel Pollak, který převzal všechny funkce profesora Spitalera a vedl observatoř až do své emigrace v r. 1939. Po 2. světové válce přešla observatoř pod Meteorologický ústav Karlovy univerzity. V roce 1953 převzala správu tehdejší Československá akademie věd (ČSAV) – nejdříve její Geofyzikální ústav, posléze Laboratoř meteorologie, v roce 1964 Ústav fyziky atmosféry. Součástí Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i., je i v současnosti.
Na observatoři jsou uloženy historické meteorologické přístroje a kopie stavebních plánů.
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
V roce 1998 vědci na observatoři instalovali automatickou meteorologickou stanici, klasické meteorologické přístroje se používaly pouze pro klimatická měření. Observatoř tak mohla přejít z režimu pozorování jedenkrát za tři hodiny na pozorování (lépe řečeno předávání meteorologických zpráv, neboť pozorování je nepřetržité) každou hodinu. V posledních letech ústav na Milešovce realizoval významné opravné práce (zateplení, výměna oken, oprava fasády, renovace vnitřních prostor apod.). Zateplení budovy umožnilo přechod od vytápění pevnými palivy k elektrickému, což otevřelo prostor pro současné výzkumné aktivity. V roce 2005 (1. ledna) byla na Milešovce završena stoletá řada meteorologických pozorování. K tomuto termínu jsme ukončili měření na klasických meteorologických přístrojích i pro klimatické účely. Přístroje nyní slouží jako záloha pro případ výpadku automatické stanice.
Pohled na „meteorologickou zahrádku“, kde je umístěna většina přístrojů jako např. PVM-100 pro měření obsahu kapalné vody v mlze (vpravo) nebo aktivní zařízení na odběr vzorků vody z mlh (vlevo).
Foto: Jaroslav Fišák, Archiv ÚFA
Na observatoři uskutečňujeme všechna základní meteorologická měření a pozorování. Observatoř je zařazena do základní sítě klimatických stanic WMO (Světové meteorologické organizace). V roce 1999 jsme na Milešovce zahájili výzkumné práce v rámci projektu podporovaného Grantovou agenturou ČR. Týkaly se fyzikálních vlastností a chemismu mlh. V pozdějších projektech byl výzkum rozšířen i na ostatní druhy srážek. V získávání podpory výzkumných projektů od grantových agentur jsme byli úspěšní i v dalších letech, a tak výzkumné projekty podobného zaměření vedeme dosud. Výsledky výzkumu, které světová odborná veřejnost kladně přijímá, jsme prezentovali na řadě mezinárodních vědeckých konferencí i v odborných časopisech. Pro uvedené výzkumy byla postupně observatoř přístrojově vybavena tak, že může úspěšně soupeřit s podobnými zařízeními v Evropě i ve světě. Aktuálně jsme schopni zjišťovat obsah vody v kapalném skupenství a velikostní spektrum kapiček v mlze, zároveň na Milešovce odebíráme vzorky vody z mlh a nízké oblačnosti. K tomu slouží aktivní i pasivní odběrová zařízení umístěná na observatoři. Vzorky vody k následné chemické analýze odebíráme také z ostatních atmosférických srážek. Není bez zajímavosti, že koncentrace znečišťujících látek ve vzorcích z mlh a nízké oblačnosti jsou výrazně vyšší než v padajících srážkách (déšť, mrholení, sněžení apod.). Naskýtá se otázka: nejsou nebezpečnější „kyselé“ mlhy než „kyselé“ deště?
Klasická meteorologická budka s vybavením
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Přístroje, které se nyní na observatoři nacházejí (i na ostatních podobných pracovištích ve světě) však umožňují sledování uvedených parametrů pouze v jednom místě. Podařilo se nám proto zakoupit přístroj – oblačný radiolokátor, který poskytuje možnost sledovat uvedené veličiny prostorově. Přístroj v současnosti testujeme a odstraňujeme zjištěné výrobní nedostatky. S jeho nasazením na observatoři počítáme během příštího roku. Tím se observatoř z hlediska přístrojového vybavení dostane ve výzkumu chemismu a fyzikálních vlastností mlh a nízké oblačnosti mezi světovou špičku.
Pozorovatel při sestavování a předávání meteorologické zprávy
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Výzkumné aktivity na Milešovce se neustále rozšiřují, neboť nechceme, aby byl výzkum zaměřen pouze na jednu oblast. Na observatoři proto zkoumáme také vliv počasí – hlavně mlh a nízké oblačnosti – na spolehlivost optických spojů. Na Milešovce je instalován zkušební optický spoj, na kterém realizujeme měření útlumu v závislosti na dohlednosti a obsahu kapalné vody v mlze či nízké oblačnosti. Zahájili jsme i přípravné práce na projektech zaměřených na tvorbu a ověřování modelů pro předpověď srážek z konvektivní oblačnosti (přívalových srážek) s hlavním cílem zlepšit předpověď výskytu tzv. „bleskových povodní“. V tomto výzkumu počítáme s využitím již zmíněného oblačného radiolokátoru. Doufáme, že v těchto aktivitách budeme pokračovat a naši práci nezastaví nějaká neuvážená politická rozhodnutí.
JAROSLAV FIŠÁK,
Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i.