English
V noci na Velikonoční pondělí 13. dubna 2009 zemřel náš kolega a učitel z nejváženějších, pan RNDr. Ivan Šetlík, CSc.
Ivan Šetlík byl žákem profesora Práta, rostlinného fyziologa z pražské přírodovědecké fakulty. Učarovala mu fotosyntéza ve všech svých aspektech, životadárná soustava reakcí přeměňující sluneční energii v chemickou energii sacharidů. Společenské podmínky v naší zemi nebyly Ivanovi na prahu jeho badatelské dráhy v 50. letech minulého století nikterak příznivě nakloněny, a tak jeho fotosyntetická cesta životem začala na východě tehdejšího Československa, v Košicích. Teprve po nějaké době se dostává souhrou příznivých okolností a přičiněním ředitele prof. Málka do Mikrobiologického ústavu ČSAV v Praze s úkolem vybudovat detašované pracoviště v Třeboni se zaměřením na výzkum a využití autotrofních mikroorganismů. A tak se s obrovským osobním nasazením Ivana Šetlíka zrodilo ve starém mlýně na hrázi Opatovického rybníka v Třeboni pracoviště světového věhlasu.
Ivan sám byl vědec tělem i duší, který se celý život vyznačoval permanentní potřebou klást sobě i druhým nové a nové otázky, permanentně pochybovat o správnosti naměřených výsledků a z nich učiněných závěrů, jakož i znovu ověřovat nové hypotézy. Dr. Šetlík se v průběhu let věnoval intenzivně nejméně třem velkým tématickým oblastem. V Třeboni to všechno začalo zakázkou na praktické využití autotrofních mikroorganismů coby zdrojů důležitých látek, potravinových doplňků, farmaceutických přípravků či nových zdrojů potravin pro lidstvo. To přivedlo Ivana k řešení náročných technologických otázek, které vyústilo v konstrukci originálních kultivačních plošin s proudící tenkou vrstvou řasové kultury exponované třeboňskému sluníčku. Zařízení se osvědčilo náramně, a stalo se tak předlohou pro podobné technologické aparatury v zahraničí.
Dalším velkým tématem Dr. Ivana Šetlíka se stal buněčný cyklus studovaný na modelu fotosyntetických řas, i tato problematika dosáhla v Třeboni také díky jeho četným žákům světového věhlasu. A konečně třetím velkým tématem Ivanova badatelského života byla fotosyntéza na všechny způsoby, její fyzikální, chemické, biologické a ekologické předpoklady. Právě díky Ivanovi se stala naše ve skutečnosti malá badatelská komunita světovou velmocí v oblasti výzkumu a využití fotosyntézy. Prakticky každý, kdo v naší zemi měl či má něco do činění s výzkumem a využitím fotosyntézy, byl v nějaké míře ovlivněn či nasměrován Ivanem Šetlíkem. Výrazným způsobem formoval početné řady svých žáků, byl laskavým ale velmi náročným učitelem a šéfem. Dělat úspěšně vědu u Dr. Šetlíka znamenalo oddat se vědě zcela, upsat se řeholi vědy, ale také nechat se unášet její nekonečnou krásou. Takový byl Ivan Šetlík jako badatel a jako šéf, laskavý a náročný, náročný k sobě i ke svým studentům a spolupracovníkům. S velkým obdivem jsem sledoval, jak přes všechny organizační starosti nikdy nezapomínal přemýšlet o nových/příštích zajímavých pokusech, které by dokázaly posunout naše znalosti o transportu elektronů při fotosyntéze o další kus dopředu. Jak to udělat, aby mohl oku unikající děje zastavit a zachytit v čase? A tak se mu docela nedávno podařilo uskutečnit svůj dávný sen, totiž sestrojit se svými studenty a spolupracovníky takzvaný kinetický mikroskop umožňující dosud nevídaná mikroskopická pozorování v reálném čase. Příznačné pro Ivana také bylo, že málo dbal o tituly či jiné společenské požitky, pro něho osobně to bylo téma velmi okrajově, dokonce až ostentativně přehlížené, nikoliv však v případě svých žáků, u nich naopak dbal o řádný kvalifikační postup. Jakkoliv se Ivan zpěčoval habilitačním a jmenovacím řízením, pro nás, kteří jsme měli tu čest a možnost mu být na blízku a s ním spolupracovat, byl a navždy zůstane panem profesorem z nejváženějších.
Dr. Ivan Šetlík byl zakládajícím členem Biologické (později Přírodovědecké) fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, dlouhá léta přednášel na naší fakultě fyziologii rostlin a bioenergetiku, vedl vstupní seminář pro studenty prvního ročníku, byl také u zrodu Ústavu fyzikální biologie Jihočeské univerzity v Nových Hradech a Akademického a univerzitního centra na zámku v Nových Hradech. Stál u zrodu Učené společnosti ČR a prezident republiky jej před časem ocenil vyznamenáním za zásluhy ve vědě a výzkumu.
Ivan Šetlík byl magická, po všech stránkách mimořádná osobnost, bude nám nesmírně chybět, jeho dílo a životní poselství bude nás i generace příští provázet i nadále. Chtěl bych Ivanovi tuze moc poděkovat za všechno, co pro naši vědu, akademii věd, fakultu, univerzitu, pro nás všechny vykonal. Nikdy na něho nezapomeneme!
Čest jeho památce.
LIBOR GRUBHOFFER
Ivan Šetlík byl žákem profesora Práta, rostlinného fyziologa z pražské přírodovědecké fakulty. Učarovala mu fotosyntéza ve všech svých aspektech, životadárná soustava reakcí přeměňující sluneční energii v chemickou energii sacharidů. Společenské podmínky v naší zemi nebyly Ivanovi na prahu jeho badatelské dráhy v 50. letech minulého století nikterak příznivě nakloněny, a tak jeho fotosyntetická cesta životem začala na východě tehdejšího Československa, v Košicích. Teprve po nějaké době se dostává souhrou příznivých okolností a přičiněním ředitele prof. Málka do Mikrobiologického ústavu ČSAV v Praze s úkolem vybudovat detašované pracoviště v Třeboni se zaměřením na výzkum a využití autotrofních mikroorganismů. A tak se s obrovským osobním nasazením Ivana Šetlíka zrodilo ve starém mlýně na hrázi Opatovického rybníka v Třeboni pracoviště světového věhlasu.
Ivan sám byl vědec tělem i duší, který se celý život vyznačoval permanentní potřebou klást sobě i druhým nové a nové otázky, permanentně pochybovat o správnosti naměřených výsledků a z nich učiněných závěrů, jakož i znovu ověřovat nové hypotézy. Dr. Šetlík se v průběhu let věnoval intenzivně nejméně třem velkým tématickým oblastem. V Třeboni to všechno začalo zakázkou na praktické využití autotrofních mikroorganismů coby zdrojů důležitých látek, potravinových doplňků, farmaceutických přípravků či nových zdrojů potravin pro lidstvo. To přivedlo Ivana k řešení náročných technologických otázek, které vyústilo v konstrukci originálních kultivačních plošin s proudící tenkou vrstvou řasové kultury exponované třeboňskému sluníčku. Zařízení se osvědčilo náramně, a stalo se tak předlohou pro podobné technologické aparatury v zahraničí.
Dalším velkým tématem Dr. Ivana Šetlíka se stal buněčný cyklus studovaný na modelu fotosyntetických řas, i tato problematika dosáhla v Třeboni také díky jeho četným žákům světového věhlasu. A konečně třetím velkým tématem Ivanova badatelského života byla fotosyntéza na všechny způsoby, její fyzikální, chemické, biologické a ekologické předpoklady. Právě díky Ivanovi se stala naše ve skutečnosti malá badatelská komunita světovou velmocí v oblasti výzkumu a využití fotosyntézy. Prakticky každý, kdo v naší zemi měl či má něco do činění s výzkumem a využitím fotosyntézy, byl v nějaké míře ovlivněn či nasměrován Ivanem Šetlíkem. Výrazným způsobem formoval početné řady svých žáků, byl laskavým ale velmi náročným učitelem a šéfem. Dělat úspěšně vědu u Dr. Šetlíka znamenalo oddat se vědě zcela, upsat se řeholi vědy, ale také nechat se unášet její nekonečnou krásou. Takový byl Ivan Šetlík jako badatel a jako šéf, laskavý a náročný, náročný k sobě i ke svým studentům a spolupracovníkům. S velkým obdivem jsem sledoval, jak přes všechny organizační starosti nikdy nezapomínal přemýšlet o nových/příštích zajímavých pokusech, které by dokázaly posunout naše znalosti o transportu elektronů při fotosyntéze o další kus dopředu. Jak to udělat, aby mohl oku unikající děje zastavit a zachytit v čase? A tak se mu docela nedávno podařilo uskutečnit svůj dávný sen, totiž sestrojit se svými studenty a spolupracovníky takzvaný kinetický mikroskop umožňující dosud nevídaná mikroskopická pozorování v reálném čase. Příznačné pro Ivana také bylo, že málo dbal o tituly či jiné společenské požitky, pro něho osobně to bylo téma velmi okrajově, dokonce až ostentativně přehlížené, nikoliv však v případě svých žáků, u nich naopak dbal o řádný kvalifikační postup. Jakkoliv se Ivan zpěčoval habilitačním a jmenovacím řízením, pro nás, kteří jsme měli tu čest a možnost mu být na blízku a s ním spolupracovat, byl a navždy zůstane panem profesorem z nejváženějších.
Dr. Ivan Šetlík byl zakládajícím členem Biologické (později Přírodovědecké) fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, dlouhá léta přednášel na naší fakultě fyziologii rostlin a bioenergetiku, vedl vstupní seminář pro studenty prvního ročníku, byl také u zrodu Ústavu fyzikální biologie Jihočeské univerzity v Nových Hradech a Akademického a univerzitního centra na zámku v Nových Hradech. Stál u zrodu Učené společnosti ČR a prezident republiky jej před časem ocenil vyznamenáním za zásluhy ve vědě a výzkumu.
Ivan Šetlík byl magická, po všech stránkách mimořádná osobnost, bude nám nesmírně chybět, jeho dílo a životní poselství bude nás i generace příští provázet i nadále. Chtěl bych Ivanovi tuze moc poděkovat za všechno, co pro naši vědu, akademii věd, fakultu, univerzitu, pro nás všechny vykonal. Nikdy na něho nezapomeneme!
Čest jeho památce.
LIBOR GRUBHOFFER