English
Od smrti významného českého archeologa a historika Karla Gutha uplyne 21. září t. r. 125 let. Jeho vědecký zájem se nesl několika směry.
Působení v památkovém úřadě a v muzeu ho přivedlo k problematice památkové ochrany, které se dlouhá léta aktivně věnoval v Klubu Za starou Prahu coby člen Památkového sboru hl. města Prahy či výboru hradu Karlštejna. Neméně významná byla jeho muzejnická práce v Národním muzeu, kde vedl své oddělení až do odchodu na odpočinek roku 1942 a v němž prováděl soustavnou inventarizaci a instalaci historicko-archeologické sbírky.
Po studiích na gymnáziu v Žitné ulici se v letech 1902–1907 pustil do studia práv na pražské univerzitě. U práv ale nevytrval a začal studovat dějiny umění a obecný dějepis jako žák profesorů Karla Chytila, Gustava Friedricha, Josefa Pekaře a Josefa Šusty. Zejména u posledních tří si osvojil přísně kritickou metodu pro své budoucí medievalistické bádání. Po promoci byl od roku 1915 zaměstnán v Zemském památkovém úřadě v Praze, v roce 1917 však přešel do historicko-archeologického oddělení Národního muzea. Roku 1935 se na Karlově univerzitě habilitoval z dějin umění. Za Guthova vedení se sbírky Národního muzea neobyčejně rozrostly a dočkaly se roku 1923 nového uspořádání podle vývojového, chronologického hlediska. Ze své dlouholeté muzejní praxe i z dokonalé znalosti moderních muzeologických zásad následně Guth těžil také jako zemský muzejní inspektor pro Čechy i jako učitel muzejnictví na Státní škole archivní. Od roku 1919 byl také činný ve Svazu českých muzeí.
Jeho specializace na dějiny počátků české architektury v 10. a 11. století ho postupně dovedla k archeologii. S Guthovým jménem jsou proto spjaty nejvýznačnější archeologické výzkumy českých středověkých památek, v nichž dovedl sloučit praktické zkušenosti a metody prehistorické archeologie s teoretickými znalostmi historickými a umělecko-historickými. Položil tak základy pro vědecky podloženou historickou archeologii.
Od roku 1923 řídil vykopávky na Vyšehradě a spolupracoval při vykopávkách ostrovského kláštera
u Davle. Významně se zapsal i do poznání architektonického vývoje Pražského hradu, jehož archeologický průzkum vedl od roku 1925 až v podstatě do své smrti v roce 1943. Coby uznávaný odborník se stal členem Archeologické komise při České akademii věd a umění.
Architektura raného středověku byla sice nejoblíbenějším předmětem Guthova teoretického vědeckého zájmu, ale nikoli jediným tématem jeho publikační činnosti. Českého stavitelství se týká jeho studie o pravděpodobné podobě někdejší kaple Betlémské v Praze (1916 a 1922) a o něco starší pojednání o paláci Příchovských na Příkopě v Praze (1913). Od roku 1913 začal přispívat drobnými umělecko-historickými články do Časopisu Společnosti přátel starožitností, Uměleckých pokladů, Věstníku Klubu Za starou Prahu, Krásy našeho domova, do Zpráv soupisné komise města Prahy, Ročenky Kruhu přátel dějin umění a později i Památek archeologických. Ve výčtu aktivit Karla Gutha nelze opomenout také jeho redakční práci v Muzejním obzoru.
KATEŘINA MOJSEJOVÁ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.