English
Ti, kteří sdílejí nutkání zjistit i prozradit, co je mezi hvězdami, co skrývají mořské hlubiny i obyčejná zem, co je běžným smrtelníkům utajeno, jak a proč všechno funguje a jak by mohlo fungovat jinak nebo lépe, jaké jsou hry a tajemství vědy, se v létě sjeli do Barcelony na největší evropský vědecký festival European Science Open Forum 2008.
Barcelonské veletržní centrum nabídlo v horkých dnech 18. až 22. července širokou škálu na paletě vědeckých, vzdělávacích a inovačních aktivit od přednášek předních badatelů, přes politické diskuze o budoucím vývoji a trendech ve vědě, výzkumu i společnosti, přes prezentace velevážených institucí z Evropy i ze vzdálených světadílů až po výstavy a interaktivní „hraní si s vědou“ pro nejmladší generaci.
Vždy, když přijedu na větší akci, mám co dělat, abych se co nejrychleji zorientovala v daném prostředí, v cizím městě i v konferenčním prostoru. Většina z nás je na tom stejně, a tak si vždy kladu otázku, proč prahneme po stále monstróznějších akcích, v nichž se nakonec ztrácíme v časoprostoru, těžko vybíráme z naddimenzované nabídky a v ní vlastně bloudíme? Přesně tento pocit mě pronásledoval v Barceloně. V debatě s kolegy jsme se shodli, že předchozí ESOF 2006, který se konal v polovičním rozsahu v Mnichově v prostorách konferenčního centra a rozlil se také do přilehlého nesmírně zajímavého muzea a částečně i do ulic centra, měl tvář. V pořadí třetí European Science Open Forum, jež uspořádali Španělé v areálu Fira de Barcelona, už nabral takových rozměrů, které celek rozostřují. Přestože konferenční centrum postavené na počátku minulého století leží nedaleko centra Barcelony pod kopcem Montjuïc, turisté jej většinou míjeli míříc od Španělského náměstí Plaça Espanya rovnou vzhůru k fontáně, ještě výš k zámku, v němž sídlí národní galerie, nebo o kousek dál na prohlídku olympijského areálu z roku 1992. Ani nasměrování k dějišti ESOF od stanice metra a autobusů nebylo dokonalé, tudíž ani nepřekvapilo, když mě kousek od vchodu s viditelnou úlevou zastavila paní, že si všimla mé visačky, a zda jí poradím, kudy se dostane na ESOF.
ESOF 2008 řídili prezident Euroscience prof. Enric Banda ze Španělska a Ingrid Wünning Tschol, vedoucí oddělení vědy nadace Robert Bosch Stiftung. Výbor pro vědecký program vedl emeritní profesor University of London sir Colin Berry. Pořadatelství ESOF 2008 se zhostilo Euroscience (organizace sdružující téměř dva a půl tisíce členů ve čtyřiceti evropských zemích ze sféry vědecké, univerzitní, obchodní i laické) ve spolupráci s místní Katalánskou nadací pro výzkum a inovace, která je nevýdělečnou organizací koordinující katalánskou vědu a výzkum, jejíž předsednictvo tvoří katalánské úřady a několik soukromých organizací.
Jakožto „otevřený“ festival vědy oslovuje ESOF co nejširší obecenstvo i účastníky. Vedle plenárních zasedání věnujících se „vědecké politice“, otázkám financování a budoucnosti vědy, přednášek na nejvyšší odborné úrovni, které pronášejí nositelé Nobelových cen, v programu nechybějí stánky vědeckých, vzdělávacích i komerčních institucí, evropských a rovněž regionálních úřadů, široké veřejnosti se pak prezentují nejrůznější volnočasová sdružení, studenti všech typů škol a dokonce i žáčci věku skutečně útlého. Stejně tak různorodé je i obecenstvo. Zatímco mnozí cíleně vyhledávají témata a mluvčí, spousta lidí bloumá mezi stánky a zastavuje se u těch, kterým se podařilo zaujmout nápadem, designem, čímkoli. I vědu prodává – podobně jako zboží – způsob, jakým je nabídnuta. Zaujmout mezi třemi tisíci účastníků na největší události svého druhu v Evropě není jen tak. A debata o vědě, o spojení vědy s obchodem i politikou atd. nezůstala pouze na starém kontinentě, nýbrž se otevřela i mimoevropským účastníkům např. z Asie.
Festival se „opíral“ o deset ústředních témat, která se soustředila na lidskou mysl a chování, „velmi velké a velmi malé”, otevřenou společnost a otevřenou vědu, inženýrství těla, aktuálně se zabýval tím, co máme jíst a jak máme vypadat, jak zlepšovat energetickou bezpečnost, jak čelit globálnímu oteplování, vědou a inovační politikou. Vytvořil galerii průnikům vědy a umění nebo se snažil vidět zisky a výdaje vědeckého bádání a jak o tom všem komunikovat.
Futuristický vzhled některých expozic byl fotogenický. Početné obecenstvo přilákal temperamentní projev výkonné ředitelky Evropské vědecké nadace (European Science Foundation) Marji Makarow při její prezentaci.
U příležitosti zahájení konference pohovořil nositel prestižní ceny Asturias Award za výzkum malárie, španělský vědec Pedro Alonso, na téma Výzvy globálního zdravotnictví. Zdůraznil, že se díky stále lepší zdravotnické péči ve všech částech světa prodloužila délka života během minulého století o neuvěřitelných 25 let, a připomněl vymýcení černých neštovic jako největší lékařský úspěch všech dob. Poté už pokrývaly každodenní paralelní sekce všechna témata. Hlavními mluvčími byli: izraelský nositel Nobelovy ceny za chemii Aaron Ciechanover z TECHNION v Haifě, který prozradil, Proč naše proteiny musejí zemřít, abychom my mohli žít?, Marcus Du Sautoy z oxfordské univerzity otevřel diskuzi na téma Matematika: tvořivé umění nebo užitečná věda?, americký vědec Richard J. Roberts zavzpomínal v přednášce Rebel bez příčiny na svou kariéru před získáním Nobelovy ceny za medicínu v r. 1993, Eva Beyer-Fluckiger z Polytechnického institutu v Lausanne vysvětlila, že věda o komunikaci vznikla v r. 1948 díky americkému matematikovi Claude Shannonovi. Mimo dvanácti ústředních přednášek k nejrůznějším tématům bylo možno si vybrat z 85 zasedání, z nichž dvě třetiny se týkaly výzev (calls for proposals), vše doplňovaly doprovodné akce v jiných lokalitách, výstavy apod.
Letní španělské slunce žhnulo a sálalo, čemuž nemohla zabránit ani střecha výstaviště, takže nakonec posluchači začali v přeplněném programu vybírat nejen podle zajímavosti mluvčího, ale také podle výkonnosti klimatizace v tom kterém sále.
Českou republiku tentokrát jako jediný reprezentoval v doplňujícím programu projekt Akademie věd ČR Otevřená věda se studentskou popularizační prezentací Rainbow as a bridge to stars. Lenka Corlannová, Šárka Gregorová a Matěj Peterka s dalším týmem v ní hosty seznámili se svým výzkumem a základními badatelskými problémy svých oborů. Jejich vystoupení doprovázel komentářem Michael Londesborough z Ústavu anorganické chemie AV ČR, v. v. i.
Snímek zachycuje české studenty prezentující projekt „Duha jako most ke hvězdám“, který už letos představili také v Izraeli. V pozadí se zájmem přihlíží pokusům Jan Hrušák.
V Barceloně i již zmiňovaném Mnichově jsme se průběžně setkávali s členem předsednictva Akademické rady odpovědným za řešení koncepčních otázek integrace AV ČR do evropského výzkumného prostoru Janem Hrušákem. Zeptala jsem se, jaké dojmy si odváží z Barcelony a zda by mohl pro naše čtenáře oba festivaly porovnat.
Během debaty při společné cestě na ESOF jste zdůraznil, jak je nezbytné stále udržovat kontakty a „být vidět“. Témata konferencí i mluvčí na nich se stále opakují, přesto je nezbytně nutné se těchto akcí osobně účastnit, budovat kontakty a setkávat se s lidmi. Co se vám na ESOF v Barceloně nejvíce líbilo, co vás zaujalo a co se vám naopak nelíbilo?
Nevím, jestli jsem použil spojení „být vidět“, ale zdá se mi nesporné, že se v oblasti evropské vědní politiky pohybuje poměrně omezené množství lidí. Neformální setkání s nimi nad rámec oficiálního programu akcí je vždy důležitým doplňkovým zdrojem informací. Jednou z mých motivací, proč jsem se této akce zúčastnil, bylo hledání vhodných řečníků na vědecké akce, které se budou pořádat v rámci českého předsednictví Rady EU na jaře příštího roku. Také z tohoto pohledu byla účast na ESOF 2008 velmi úspěšná. Tím se dostávám k vaší vlastní otázce. ESOF 2008 v Barceloně mělo těžiště jednoznačně posunuté do oblasti dialogu o různých aspektech vědní politiky a bylo přímo nabito informacemi. Organizátorům se podařilo získat velmi zajímavé řečníky do plenárních sekcí, stejně jako sestavit diskusní platformy kolem vybraných okruhů evropské vědní politiky a celé zasadit do rámce doprovodných akcí pro širší veřejnost. Nechci teď hodnotit, zda se mi líbila více přednáška toho či onoho nositele Nobelovy ceny, nebo zda pro mne byly zajímavější závěry dizkusního panelu k některé z palčivých otázek evropské vědní politiky. Svou hodnotu měly i prezentace na výstavní ploše či další doprovodné akce. Na obecné úrovni bylo ESOF 2008 jistě velkým úspěchem a jediné, co bych snad drobně kritizoval, byl příliš široký záběr akce a z toho vyplývající nutnost velkého množství paralelních aktivit. I když většina akcí probíhala pod jednou střechou, nebylo sestavení harmonogramu účastí triviálním problémem.
Jak byste porovnal letošní ESOF v Barceloně s předcházejícími ročníky ve Stockholmu a Mnichově?
Já jsem se v minulosti účastnil pouze ESOF 2006 v Mnichově a moje možnost srovnání je tedy poměrně omezená. Jediné, co se snad odvážím říci, že obě setkání byla zcela jiná. Zdá se mi, že akce v Mnichově byla zaměřena mnohem více na interakci s laickou veřejností a byla také mnohem rozmanitější. ESOF 2006 probíhal v podstatě po celém městě a popularizační aktivity probíhaly i v místech, kde by je nikdo nečekal. Nechci spekulovat, zda to bylo tím, že jedním z organizátorů byl prof. Heckel z Mnichovského technického muzea, nebo zda se zde projevilo rozdílné pojetí vědy ve společnosti. Faktem je, že z Barcelony jsem si odvezl mnohem více informací a z Mnichova mnohem více zážitků. Toto porovnání je ale velmi zjednodušující a také zabarveno čerstvou vzpomínkou na ESOF 2008.
Sešli jsme se mj. na prezentaci Otevřené vědy – projektu, který vznikl na půdě AV ČR. Mohl byste jej zhodnotit?
Projekt Otevřená věda hodnotím dlouhodobě veskrze pozitivně. Na obecné úrovni je neoddiskutovatelným faktem, že jakákoliv aktivita vedoucí k podchycení zájmu mladých lidí o vědu je činností velmi žádoucí. Nad rámec tohoto jsem byl ale velmi překvapen zaujetím a nadšením, se kterým studenti prezentovali výsledky své vědecké práce. V popularizačně pojatém vystoupení bylo zcela zřejmé, že nezávisle na tom, jakou další profesní kariéru si ve svém dalším profesním životě zvolí, tak je práce na projektu Otevřená věda silně ovlivnila a obohatila. V souvislosti s ESOF 2008 je třeba zdůraznit, že projekt OV byl jedinou prezentací z České republiky a že nám mladí lidé v Barceloně zcela jistě ostudu neudělali.
Monumentální vstup s věžemi z náměstí Plaça Espanya zve k výstavišti a dál k fontáně, kulturnímu centru Caixaforum, pavilonu Mies Van der Rohe, skanzenu Poble Espanyol, kde všude se konaly doprovodné akce.
Těžko dnes hledat hranici mezi vědou, uměním, kulturou, ale i sportem. Vše je provázané a neexistuje jedno bez druhého. Však byla vědě a umění věnována jedna z ústředních sekcí. Mikroskopická zobrazení převedená do grafik, statické výpočty jako umělecké dílo, biologické zkoumání jako nekonečná báseň. I to byl ESOF 2008 Barcelona.
(Pokračování)
MARINA HUŽVÁROVÁ