Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2006  > září  > Příloha

Václav Janiš

Současné možnosti podpory maximálně efektivního rozvoje špičkových vědeckých osobností jsou poněkud omezené strukturou a způsobem získávání nových vědců, absolventů zahraničních pobytů.

Pokud se podaří získat špičkové perspektivní badatele, potom ve většině případů zůstávají osamoceni, třebaže eventuálně získají i vedoucí místo. Problém vidím v tom, že tito lidé nedostanou dostatek prostředků a možnost vybudovat "čerstvý" vědecký tým, který by se věnoval jeho problematice. Tito lidé přicházejí do ústavů s již většinou hotovými, samostatnými badateli a trvalou smlouvou, takže ani vedoucí místo nedává příliš možností nové myšlenky skutečně prosadit.

Podle mého názoru podloženého zkušenostmi ze zahraničních pobytů jsou nezbytné pro rozvoj a udržení výrazných vědeckých osobností v institucích základního výzkumu ČR dvě provázané podmínky:

  1. dlouhodobá podpora zajišťující základní prostředky pro existenci malého vědeckého týmu, který by jednak urychlil realizaci vědeckých myšlenek vůdčí osobnosti, jednak by vytvořil dostatečně kritické prostředí pro tříbení a zrod nových myšlenek;
  2. přenesení větší zodpovědnosti za činnost a výkonnost badatelského týmu na vedoucí vědecké osobnosti včetně výchovy doktorandů a mladých vědeckých pracovníků.

Moje představa k těmto bodům je v hrubých rysech následující:
1. Pokud nechceme, aby špičkové vědecké osobnosti zůstaly izolovány, je třeba pro ně vytvořit takové podmínky, aby kromě významné pozice ve vědeckých institucích získaly možnost založit pracovní skupinu nezávisle na existujících strukturách. Toho by mohlo být docíleno např. vytvořením speciálních, konkursem obsazovaných míst, kde by úspěšný kandidát získal současně prostředky na obsazení jednoho až tří míst mladých vědeckých pracovníků (nebo jejich ekvivalent). Přitom počet míst pro takovou skupinu by mohl být časově omezen, obnovoval by se např. po pětiletých periodách, pokud tým bude vykazovat kvalitní vědecké výstupy. Tyto prostředky by však neměly být přidělovány nejistým grantovým systémem, ale individuálně pro každou pozici. Navíc každá taková nová pozice by měla být dotována počáteční finanční injekcí pro pořízení základního vybavení. Financování takových skupin (počáteční materiální a průběžné personální) by mělo jít mimo institucionální strukturu, tj. bylo by navýšením k existujícím prostředkům. V jistém smyslu by skupiny kolem významných vědeckých osobností doplňovaly a možná později alespoň částečně nahrazovaly současnou strukturu vědeckých oddělení ústavů AV ČR. Takové pozice by měly vznikat a eventuálně zanikat s vybranými osobnostmi a jejich počet v různých oborech by mohl fluktuovat dle počtu špičkových osobností a dle společenské poptávky po vybraných vědních směrech. Vcelku by však jednotlivé obory měly být zastoupeny dle struktury a váhy jednotlivých vědních oblastí AV ČR. Asi by bylo optimální, aby část institucionálních prostředků byla v rámci AV ČR vyčleněna na financování těchto individuálních pozic (pracovních skupin) pro význačné vůdčí vědecké osobnosti. Jen tak se asi podaří udržet trvalou podporu takovým osobnostem. Současná silná závislost vznikajících vědeckých týmů na grantových prostředcích je nezdravá. Navíc "centrální" administrace těchto vybraných specializovaných pozic umožní daleko lépe a pružněji reagovat na vývoj vědeckého bádání např. i tím, že snáze mohou vznikat mezioborová pracoviště a pracoviště s hraniční vědeckou tematikou, která není v současné struktuře ústavů zahrnuta.
2. Větší pravomoci spojené s ustavením a vedením vědeckých týmů však současně vyžadují větší zodpovědnost vedoucích vědeckých pracovníků. O co bychom měli usilovat, je to, aby hlavně ideově a koncepčně byl výzkum veden na pracovištích ústavů v ČR. Není dostatečné, pokud si přední vědečtí pracovníci udrží svoje postavení v mezinárodní vědě pouze tím, že budou součástí výzkumu vedeného a řízeného na zahraničních pracovištích. Významné vědecké osobnosti musí zaručit, že větší část jejich výzkumu bude prováděna na domácím pracovišti, kde by taky tito pracovníci měli trávit většinu svého pracovního času. Jedině tím se může docílit, že nejenže budou schopni vychovat své nástupce, ale taky přilákají na kratší nebo i delší pracovní pobyty (mladší) kolegy ze zahraničí. Význam vědeckého pracoviště lze a měl by se také měřit i podle toho, jaký je zájem doma a v zahraničí na tomto pracovišti vědecky působit.

Autor působí ve Fyzikálním ústavu AV ČR