Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2006  > září  > Příloha

Pavel Hobza

Akademie věd ČR deklaruje podporu špičkovým vědcům již delší dobu, avšak neudělala v tomto ohledu prakticky nic. Připomeňme, že myšlenka Výzkumných center, což je zatím jediný praktický pokus podpory špičkových vědců, se původně zrodila na AV, ale realizaci nakonec provedlo MŠMT.

Jak by měla taková podpora vypadat a jak vlastně špičkového vědce poznat?

Odpověď na první část otázky je jednodušší. Zhruba tak, jak byla konstruována první Výzkumná centra. Především musí jít o dlouhodobou podporu, 5–7 let, směrovanou jak na investiční a režijní náklady, tak i na finanční zabezpečení zahraničních a tuzemských postdoků a Ph.D. studentů. Špičkový tým musí být atraktivní i pro "sabatical” a "visiting” profesory a na to musí být také pamatováno při plánování finančního zabezpečení. Přirozeně je nutné zajistit adekvátní platové podmínky pro řešitele a další tuzemské pracovníky. V případě řešitele musí jít nejméně o plat poskytovaný v rámci Purkyňovy ceny. Podstatné je, aby finance byly poskytnuty řešiteli přímo a ne přes ústav Akademie věd; ředitelé totiž často neunesou skutečnost, že někdo ze zaměstnanců má nadstandardní podmínky a česká závist již zahubila mnoho slibných projektů.

Odpověď na druhou část otázky je svízelnější. Výběr špičkových vědců (vzhledem k jejich nadprůměrné podpoře) by měl být pečlivý zejména proto, aby se předešlo jakýmkoliv pochybám. Kritéria ale jsou známá a poměrně jednoznačně definovatelná:

  • publikace v prestižních vědeckých časopisech;
  • citovanost srovnatelná s evropskou a světovou špičkou;
  • existence "vědecké školy" charakterizovaná týmem studentů, dokotorandů a postdoků z ČR a zahraničí, jakož i tuzemských a zahraničních hostujících profesorů;
  • úspěšnost v získávání velkých grantových projektů, tuzemských i zahraničních;
  • pravidelná pozvání k proslovení hlavních přednášek na evropských a světových konferencích jakož i k proslovení přednášek na zahraničních univerzitách;
  • členství v redakčních radách významných evropských a světových časopisů;
  • pravidelná recenzní činnost pro nejvýznamnější evropské a světové časopisy;
  • pedagogická činnost na univerzitách.
Osobností splňujících tato kritéria bude v české vědě poměrně málo, a tak se asi není třeba bát příliš vysokých finančních nároků. Výběrová komise by měla být malá, ale nezpochybnitelná. Je třeba se vyhnout inflaci a nemělo by se stát něco podobného jako s Purkyňovou cenou, kdy někteří kandidáti vzbuzují rozpaky. Závěrem, AV ČR by měla urychleně jednat, aby přesvědčila, že na excelentní vědě jí skutečně záleží. Jde však také o samotnou AV ČR, aby zůstala naší nejprestižnější vědeckou organizací.

Autor působí v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR