Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2006  > listopad  > Věda a výzkum

100 let vědeckých pozorování na ondřejovské hvězdárně

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

V roce 1898 koupil Josef Jan Frič v Ondřejově rozsáhlý pozemek v okolí vrchu Manda a započal s výstavbou vlastní hvězdárny. Trvalo několik let, než byly vybudovány první objekty, z nichž nejdůležitější byla pracovna s hodinovým sklepem, dále západní a centrální kopule a také pozorovací domky se sklopnou střechou. Neméně důležitým úkolem bylo získání nebo zkonstruování pozorovacích přístrojů s vlastnostmi vhodnými pro vědecké účely.

Dr. Frič měl tehdy v Praze malou firmu, která se zabývala konstrukcí a výrobou přesných mechanických přístrojů, a tak za pomoci kolegy a přítele prof. Františka Nušla vzniklo několik modelů cirkumzenitálu. Jde o malý speciální dalekohled určený k pozorování průchodů vybraných hvězd tzv. almukantarátem, čili kružnicí na obloze v určité výšce nad obzorem. K tomu jsou dále potřebné přesné hodiny. Měření průchodu více hvězd dává potom možnost přesnějšího určení zeměpisné polohy pozorovacího místa. Dnes nám k tomu slouží GPS, ale tehdy, na počátku minulého století, to byla jedna z důležitých náplní práce některých hvězdáren.

V pozorovacím deníku prof. Nušla o prvém vědeckém pozorování v Ondřejově J. J. Frič napsal:
Po půlnoci dne 1. srpna 1906, po prvním zdařilém pozorování na Žalově, seběhli jsme dolů a já ve vzpomínkách na Jeníkův shaslý život činím o tom záznam do této památné knihy. Klid jest vše, co při tom cítím…
Po několikadenních předběžných pracích přípravných v sousedství zedníků, tesařů, truhlářů, zámečníků a natěračů zavěsili jsme hodiny Strasserovy, chronograf Hippův, sekundární hodiny, rozvodní desku sestavili jsme v pracovně, baterie 20 článků s akumulátory uvedena v činnost, protaženy dráty pod zemí, sestaven a zrektifikován nově upravený cirkumzenital s invarovým nosičem zrcátek v západním domku se sklopnou stříškou.

Prvního pozorování byli účastni
Josef Jan Frič
Boh. Mašek
Pařízek Vojtěch
Fr. Nušl
Jaroslav Jeništa
Julius Spíšek

(Frič zde vzpomíná na svého předčasně zesnulého bratra Jana, s nímž připravoval výstavbu hvězdárny.)

Jak se ukázalo podrobnějším rozborem, pozorování bylo provedeno dne 1. srpna 1906 večer. Použitý cirkumzenitál tehdy patřil ke světové špičce (viz obrázek).

První srpen 1906 lze tedy považovat za den, kdy byla na ondřejovské hvězdárně zahájena regulérní vědecká pozorování. Stoleté výročí tak připadlo na letošní rok, necelých 14 dní před zahájením světového kongresu Mezinárodní astronomické unie (IAU) v Praze (viz AB 10/2006). V předvečer jubilea se na ondřejovské hvězdárně uskutečnilo setkání řady našich astronomů, hostů a pracovníků ústavu. Zúčastnil se ho rovněž předseda Akademie věd ČR prof. Václav Pačes a někteří další členové Akademické rady AV ČR. Po oficiálním zahájení a vystoupení kytaristy a příznivce astronomie prof. Štěpána Raka se v očekávání slíbeného pozorování oblohy rozproudila živá debata. Byla připravena celá řada dalekohledů včetně ondřejovského "dvoumetru" (největší dalekohled v České republice s průměrem zrcadla dva metry). Bohužel, vrtkavé počasí s přeháňkami nám nepřálo, a tak jsme mezi mraky viděli jen Měsíc. Naši hosté si dvoumetr mohli alespoň prohlédnout a současně měli možnost si vyslechnout přednášku dr. Jana Vondráka o historii cirkumzenitálu. O celou akci projevila značný zájem i Česká televize, která z večera v Ondřejově odvysílala několik přímých vstupů a rozhovorů.

Záměr konat v předvečer výročí pozorování různými dalekohledy byl více méně symbolický, účelem bylo navodit atmosféru klasických astronomických pozorování pomocí menších přístrojů. K těm "menším" patří z celosvětového hlediska už i náš dvoumetr, uvedený do provozu při příležitosti jiného kongresu IAU, který se konal v roce 1967 rovněž v Praze.

Na ondřejovské observatoři dnes probíhá celá řada významných pozorovacích programů, jako je sledování dvojhvězd pomocí dvoumetru, sledování jasných meteorů (bolidů) pomocí speciálních automatických kamer, pozorování zejména blízkozemních planetek, sledování aktivních procesů na Slunci, systematické hledání optických protějšků gama záblesků ve vesmíru a konečně také sledování pohybů hvězd v okolí zenitu (více informací na www.asu.cas.cz). Vše se děje v rámci široké mezinárodní spolupráce. Naši astronomové jsou paralelně zapojeni také do pozorování na velkých světových dalekohledech, ať už jde o věžové sluneční dalekohledy na Kanárských ostrovech (přímo se podílíme na projektu největšího evropského slunečního dalekohledu GREGOR se zrcadlem o průměru 1,4 m), nebo o Evropskou jižní observatoř (ESO) v Chile. Právě o vstupu České republiky do ESO se nyní vážně jedná, naše členství v projektu bylo předmětem diskusí i během nedávného pražského kongresu IAU. S ohledem na nové observační trendy a na význam kosmických pozorování, na nichž se také aktivně podílíme, se může naskytnout otázka, jak se budou pozorování na ondřejovské observatoři nadále vyvíjet. V klimatických podmínkách střední Evropy, navíc v prostředí se stále se zvyšujícím světelným znečištěním (proti němuž se snažíme bojovat), lze provozovat pouze střední přístroje, nemá smysl uvažovat o výstavbě velkých dalekohledů. Pokud jsou však naše menší nebo střední dalekohledy účelně "dedikovány" některým dobře promyšleným, zpravidla specifickým záměrům, mohou často přinést velmi významné výsledky i za relativně malé náklady. Uvedu jednoduchý příklad: pozorovací čas na velkém slunečním dalekohledu na Kanárských ostrovech, který nám příslušná komise může přidělit, činí zpravidla jeden, maximálně dva týdny v roce. K tomu, abychom však mohli podpořit např. systematické sledování slunečních erupcí z družic, nám stačí menší, plně dedikovaný přístroj v Ondřejově, který má srovnatelné nebo dokonce i lepší rozlišení než kosmický a ještě k tomu doplňuje kosmická pozorování o optický obor spektra. Toto je jeden z našich trvalých programů pozorování v Ondřejově, navíc se snažíme menší přístroje plně robotizovat, takže nevyžadují prakticky žádnou obsluhu.

Na závěr bych popřál ondřejovské observatoři, nebo jak si naše široká veřejnost již zvykla říkat ondřejovské hvězdárně, mnoho nových úspěšných pozorování, která významnou měrou přispějí do mozaiky poznání vesmíru.

Petr Heinzel,
Astronomický ústav AV ČR