Kosmické cíle Evropy

Významné téma závěru roku 2016 v oblasti evropského VaVaI představuje vesmír. Na konci října uveřejnila Evropská komise (EK) důležitý dokument Nová kosmická strategie pro Evropu (A New Space Strategy for Europe). Strategie je výsledkem domluvy EK, Evropské kosmické agentury (European Space Agency – ESA) a členských států. Určuje směřování evropské kosmické politiky v krátkodobém a střednědobém horizontu a vytyčuje konkrétní cíle do roku 2030. Pro evropský výzkum a vývoj budou cíle páteří příprav nejen posledního programového období „H2020“ (2018–2020), ale také navazujícího, devátého rámcového programu pro výzkum a inovace, jenž se předběžně nazývá „FP9“.

Evropa, tj. EU, ESA, EUMETSAT a členské státy, disponuje po USA světově druhým největším veřejným rozpočtem (zhruba třetinový oproti americkému) pro kosmické aktivity. S těmi je poměrně významně spjata hospodářská konkurenceschopnost: podle tržního průzkumu GNSS z roku 2016 závisí například okolo 10 % evropského HDP na dostupnosti satelitních navigačních systémů a toto číslo nadále poroste. Úspěchy Evropy v oblasti vesmírného průzkumu jsou navíc významnou evropskou značkou a v současnosti nedostatkovým tmelem Evropanů. Nehledě na to, že by se evropské i národní veřejné orgány a instituce při řešení přírodních ani geopolitických záležitostí neobešly bez dat družicové soustavy a satelitů na pozorování země, musí se Evropa udržet na špičce v technologickém vývoji i základním výzkumu, aby obstála v globální konkurenci. Do VaVaI proto plyne v období 2014–2020 prostřednictvím vlajkových programů Galileo a Copernicus a grantů H2020 celkem 12 miliard eur. Pomůže Evropě kosmická strategie udržet se v sedle v revoluční době globální digitalizace v situaci, kdy vesmírná agenda již dávno není výsadou státních agentur a ministerstev, nýbrž komplexním prostorem s dravými, zejména americkými soukromými subjekty, ať už na poli kosmických letů (Space X, Blue Origin, Boeing, Orbital), či při pořizování a zpracování satelitních dat (zejména) giganty čtveřice GAFA (Google, Amazon, Facebook, Apple)? Jaké jsou evropské cíle?

Výčet čtyř zastřešujících cílů, jež formulovala EK, působí, jak již to v úředních materiálech bývá, poněkud fádně: maximalizovat integraci kosmických aplikací do evropské společnosti a do evropského hospodářství, rozvíjet globálně konkurenceschopné vesmírné odvětví, zajistit samostatný přístup do vesmíru a zabezpečit prostředí v kosmu pro všechny aktivity, posílit roli Evropy jako globálního hráče a podporovat mezinárodní spolupráci. Pod floskulemi se však ukrývají konkrétní výzvy. Evropa musí efektivně zúročit dlouhodobé investice do programů Copernicus (pozorování Země) a Galileo/EGNOS (satelitní navigace). Oba vlajkové programy čeká v roce 2017 střednědobé hodnocení. Jejich infrastruktury na Zemi i na oběžné dráze jsou již z velké části připraveny poskytovat operační služby pro aplikace, jichž se ale musí ujmout především průmysloví hráči. Je tedy třeba aktivovat podnikatelský sektor a rozšířit povědomí veřejnosti o potenciálu a příležitostech, které kosmický vývoj skýtá. V tomto ohledu nabrala Evropa zpoždění oproti zámořskému rivalovi, kde se firmy na základě státních pobídek mobilizují již od konce devadesátých let 20. století. Ve zmíněné souvislosti s digitální ekonomikou (a tedy evropskou prioritou jednotného digitálního trhu) jsou kosmické technologie zásadní například pro cíl Junckerovy komise zajistit širokopásmové internetové připojení pro všechny evropské občany.

EK bude významně podporovat různé formy partnerství veřejného a soukromého sektoru, včetně předobchodního zadávání veřejných zakázek (PCP) a veřejného zadávání inovativních řešení (PPI) – na realizaci obojího lze čerpat prostředky z H2020 – či specifickou iniciativu společného programování (JPI), která má zamezit dublování evropských a národních aktivit. Zdůrazněna bude rovněž úloha vzdělávání (například vytvořením sítě školicích a informačních center Copernicus) a zakotvení základního i aplikovaného kosmického výzkumu na evropských univerzitách a výzkumných institucích. Strategie rovněž znamená lepší propojení kosmických priorit s ostatními výzkumnými oblastmi; ve struktuře programu H2020 jde zejména o informační a komunikační technologie a jejich prostřednictvím o většinu společenských výzev: v bezpečnosti otázka duálního, tedy civilního i bezpečnostního využití dat a technologií nejen pro ochranu vnějších hranic, v dopravě evropský systém řízení železniční, letecké i námořní dopravy. Bezpočet aplikací nalezneme v energetice a zemědělství. K tomu je potřeba zajistit kompatibilitu veškerých přijímačů a čipových sad GNSS se systémy Galileo a ENGOS. Evropský navigační systém má oproti americkému GPS mnoho předností, a to jak technologických (obecně vyspělejší stadium vývoje, přesnější určování polohy), tak i systémových (sedmiletý rozpočet na chod systému oproti ročnímu a méně stabilnímu rozpočtu GPS). Na druhou stranu má co dohánět, neboť GPS, který funguje od roku 1995, je standardizovaný mezinárodními organizacemi (IMO a ICAO) a Galileo má ambice nahradit většinu civilních přijímačů využívajících GPS. To se má podařit do roku 2030, kdy má být spuštěna nová generace amerického polohového systému.

Bude také nutné upravit regulační rámec, a to nejen na mikro-úrovni práv duševního vlastnictví, ale také na makroúrovni evropského uspořádání. Předpokládá to zejména právní úpravu vztahů EU s mezivládní Evropskou kosmickou agenturou ESA. Jejich dosavadní spolupráci upravuje rámcová dohoda z roku 2004. Lisabonská smlouva z prosince 2009 však přidělila vesmírnou politiku do kompetencí EU a koordinace činností na obou stranách je v současnosti klíčová. Představa z roku 2014, že se ESA stane další agenturou EU, ztroskotala, bez ohledu na skutečnost, že rozpočet ESA tvoří z 86 % příspěvek EK. Panuje však všestranný konsenzus nad výhodami komplementarity unijních a mezivládních zkušeností a kompetencí. Kosmická strategie je bezesporu dobrým odrazovým můstkem – jen se šikovně odrazit.

SOŇA JAROŠOVÁ,
Česká styčná kancelář pro VaVaI (CZELO), Brusel,
Technologické centrum AV ČR