ARCHIV oficiálního časopisu AV ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Kontaminované krajiny neznamenají jen chemicky znečištěnou půdu

Kontaminierte Lanschaften – Bloodlands (Kontaminované krajiny) představovaly téma mezinárodní vědecké konference o traumatické paměti střední Evropy a její literární reflexi. Uspořádal ji Slovanský ústav AV ČR (SLÚ) s Rakouským kulturním fórem v Praze 6.–7. června 2016 jako součást Strategie AV21 – program „Evropa a stát – mezi barbarstvím a civilizací“.

18_1.jpg
Foto: Archiv SLÚ AV ČR

V poslední době tolik diskutované a zkoumané téma traumatické kulturní paměti a jak lze vlastní paměť předávat v podobě fikčního (literárního) díla se dostává také do popředí zájmu českých vědců. Etabluje se zde i zásluhou akademického stipendia Fellowship J. E. Purkyně, které umožňuje vynikajícím zahraničním badatelům předávat na naši akademickou půdu (abychom zůstali u „půdní metafory“) aktuální vědecké metody. Díky badatelskému týmu dr. Alexandra Kratochvila z Ústavu pro českou literaturu AV ČR je tak k dispozici česká antologie nejvýznamnějších textů zahraničních vědců Paměť a trauma pohledem humanitních věd (Praha, 2015); obdobně přispěje připravovaná monografie dr. Alexandra Höllwertha ze SLÚ k výzkumu literární reflexe polského holokaustu. I zmiňovaná konference patří k výsledkům vycházejícím z této podpory.

Uvedené badatelské téma má mnoho poloh a podob – od modelů kulturní paměti národa, jak je definovala Renate Lachmann, přes fenomén vzpomínky jakožto určitého imaginárního prostoru (Jan Assmann) až po problematiku paměti a národní identity (Aleida Assmann). Studia kulturní paměti jsou mnohdy spojena s traumatickým zážitkem vzešlým z kolektivního násilí ve válkách či totalitních režimech. Můžeme hledat polohu, v níž jsou tyto zážitky literárně zpracovány, tedy vyprávěny, a můžeme se zabývat také prostorem, v němž se odehrály. Právě střední Evropa nabízí různorodé možnosti a navíc v sobě spojuje i protiklad utopického projektu ideálního a idealizovaného mnohonárodnostního útvaru (mýtus střední Evropy) a neidylické skutečnosti, kdy v průběhu zhruba sta let došlo k dělení, spojování, okupacím, válkám, vzájemnému vraždění a nové snaze o mírové soužití mezi jejími národy. V krajině střední Evropy sám sebe rakouský spisovatel Martin Pollack, který byl čestným hostem konference, považuje za „archeologa hledajícího za zalesněnými vršky a půvabnými kopečky stopy vyvraždování národů“, jak napsal v knize Kontaminierte Landschaften (2014). Navazuje tak na amerického historika Timothy D. Snydera, který v roce 2010 v knize Europe between Hitler and Stalin nazývá prostor Evropy Bloodlands.

Tyto úvahy tedy tvořily výchozí rámec konference, které se zúčastnilo 19 literárních a kulturních vědců z České republiky, Polska, Německa, Rakouska a Maďarska. V šesti přednáškových a diskusních panelech zazněly příspěvky na téma nejen „kontaminace krajiny krví národů“, ale také diskuse o pojmech „Erinnerungsorte“ – „Místa vzpomínek“, problematika literárního ztvárnění topu či předávání traumatických zkušeností prostřednictvím literární narace. To vše na příkladech konkrétních literárních děl zabývajících se třeba dystopickým obrazem stalinismu na území Maďarska, odsunem Němců z českého pohraničí či literárním zpracováním předávání vzpomínek ve druhé a třetí generaci. Nechyběly ani konfrontace stalinismu, nacismu a holokaustu – zmiňme příspěvek organizátora konference A. Höllwertha, který načrtnul, do jaké míry holokaust „kontaminoval“ nejen polské území, ale i sémantický náboj polštiny; do jaké míry změnil vnímání dosud zažitých pojmů, jakými jsou pravda, spravedlnost, hrdinství atp.

První den konference vyvrcholil autorským čtením M. Pollacka z jeho knihy Kontaminované krajiny; avšak možná více než samo čtení podnítila přítomné diskuse se spisovatelem: M. Pollack totiž pochází z nacistické rodiny Němců, kteří žili na území současného Slovinska, a tudíž se již v jejich rodu „kontaminovala“ slovanská a germánská krev – ze svého „traumatu“ se „vypisuje“ v knihách. Analýzou rozporuplného vztahu ke svému původu i otci, nacistickému důstojníkovi, jehož však nikdy nepoznal a který byl zabit těsně po konci války v soutěsce Julských Alp (nikoli ze msty za jeho zločiny, nýbrž kvůli penězům, které s sebou měl), se vyznává v knize Der Tote im Bunker. Bericht von meinem Vater – Mrtvý z bunkru. Zpráva o mém otci). Kniha je mj. pozoruhodnou analýzou dějin vztahů německého a slovinského obyvatelstva na území současného Slovinska. M. Pollack upřímně přiznává, jak se žije s traumatem: vyrovnává se s ním otevřeným postojem k němu a postojem k sobě samému jako „produktu“ kontaminované evropské krajiny, kontaminovaných evropských dějin. Historii je třeba psát, nikoli se před ní uzavírat – a to platí nejen pro krásnou či esejistickou literaturu, ale i pro literární vědu, před níž se otevírají nové a inspirující možnosti trans- a interkulturních studií. Jak literatura, tak i věda o ní může fungovat jako varování před nebezpečím návratu totalitních a autoritářských režimů – téma, které je v současnosti povýtce aktuální.
 

HELENA ULBRECHTOVÁ,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.