Interakce s vědou v Letňanech

Pražské Letňany přilákaly ve dnech 19. až 21. května 2016 na 14 000 lidí, zvědavých, co pro ně připravilo 30 pracovišť Akademie věd i další popularizátoři na letošním „Veletrhu vědy“. Bohatý program s bezpočtem interaktivních exponátů z přírodovědných, technických a letos poprvé i humanitních oblastí oslovil návštěvníky všeho věku, od předškolních dětí až po seniory – Akademický bulletin nevyjímaje.

Foto: René Volfík, Archiv SSČ

Foto: René Volfík, Archiv SSČ

Rozlehlému stánku Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR vévodily barvy. Do tajů určování kyselosti nebo zásaditosti látek přítomných kolem nás, ať už jde o čisticí prostředky nebo potraviny, zasvětila přítomné Mgr. Monika Klusáčková z ÚFCH JH. Coca-Cola versus ocet – přestože mají pH tolik podobné, vypít půl litru octa si představit nedokážeme. Přestože je Coca-Cola vlastně kyselina – chutná hlavně kvůli cukru, který kyselou chuť přebíjí.

„Perloočka dafnie má šťastný život“, zaslechneme z protilehlého stánku Centra pro cyanobakterie a jejich toxiny, společného pracoviště Botanického ústavu AV ČR (oddělení experimentální fykologie a ekotoxikologie), Masarykovy univerzity Brno (Výzkumné centrum RECETOX a pracovní skupina Biodiverzita PřF MU) a Sdružení Flos Aquae. Pod mikroskopem se hemží spokojená perloočka, která si za dobrých podmínek vystačí jen sama se sebou. V případě, že se podmínky zhorší – jezírko začne vysychat, blíží se zima, dochází potrava – přečká těžké časy díky spáření. Zaujal mne však systém čištění vod od kontaminace pomocí nanočástic železa, které jsou pro vědce pozoruhodné hlavně pro svou reaktivní schopnost. Na zemi se rozprostíral návrh průtokového zařízení s magnetickou částí, jež by bylo možné využívat k dočišťování odpadních vod v čistírnách. „Jednou stranou teče voda, která už je předem smíchána s nanočásticemi – ty poté zareagují a následně se magneticky vychytají částice, na nichž jsou kontaminanty, a odtéká čistá voda,“ demonstruje Mgr. Markéta Hůlková (Brázdová).
Zcela praktický mi přijde i žabí vlas, který dokáže udržet jezírko dlouhou dobu bez sinic, řas a korýšů. Jen pro pořádek – není to žádný vlas, ani lidský, ani žabí, ale řasa. Roste v chumlu a nevypadá sice zrovna hezky, ale dokáže vychytat živiny (fosfor a dusík) z půdy, čímž brání velkému rozmožení sinic. Sama nevadí – stačí za ni lehce zatáhnout a je z jezírka (nebo i z akvária, jak jistě vědí milovníci rybiček) pryč.

Ústav fyziky atmosféry AV ČR lákal kolemjdoucí zejména na technologický model Magion 2, tedy druhou verzi družice, navržené v bývalém Československu. Předchůdce Magion 1, sestaven pracovníky Geofyzikálního ústavu AV ČR, se podíval do vesmíru na sovětském nosiči už v roce 1978, i když, jak mi prozradil dr. David Pisa z ÚFA, spíše jako zátěž. Přestože poslední mise Magionu skončila v roce 2002, Magion 5 pořád obíhá kolem nás.
V současnosti se však badatelé v ústavu nevěnují vývoji celých družic, ale přístrojům, které jsou součástí mezinárodních spoluprací. Například vysokofrekvenční analyzátor, jenž bude umístěn na francouzské družici Taranis, která se zaměřuje na tzv. nadoblačné blesky a do vesmíru by měla vyletět v roce 2018.

Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin  – FOTOGALERIE

Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Skupinka asi desetiletých dětí se s očima na stopkách dívá na vývěvu ve stánku Ústavu jaderné fyziky AV ČR, kde jim demonstrátor názorně předvádí, proč si při výstupu na pětitisícovku neuvaří čaj: voda začne totiž vřít při teplotě daleko nižší, než je 100 stupňů. Vysvětluje, proč bychom ve vakuu neměli skákat padákem, a vzápětí odpovídá na prý nejčastější a nejoblíbenější dotaz: Co by se stalo, kdyby do vakua vlezlo něco živého?. Zmíní, jak by se nám začala vařit krev, a místo drastických příkladů bere do ruky bílé a růžové kousky pěnových bonbonů marshmallow. Vloží je pod vývěvu, začne vysávat vzduch a válečky se nafukují, zvětšují – nadšení okolostojících ovšem netrvá dlouho: když odčerpání vzduchu pomine, marshmallow se z krásných velkých cukrovinek změní na malé scvrklé kousky, sice stále růžové a bílé, ale tak nevábného vzhledu, že se většina dětí zdráhá svrasklou hmotu ochutnat. Nakonec se na-jdou odvážlivci – a potvrzují, že bonbóny jsou nejen scvrklé, ale i studené, což se ostatně dalo čekat, když chvíli předtím pozorovali, že ve vývěvě může za okolní pokojové teploty dokonce mrznout voda v kelímku.

Slyším známý, i když již dávno zapomenutý ťukot letitého psacího stroje – vychází ze stánku Ústavu pro českou literaturu, který se rozhodl mladším návštěvníkům ukázat, dříve narozeným připomenout, jak dávno před érou osobních počítačů vznikal a vydával se samizdat.

Nad hlavou mi létají drony, ale jdu dál až k stánku Ústavu přístrojové techniky AV ČR. Mladá dáma zrovna vysvětluje fascinovaným divákům princip optické pinzety: světlo nemusí sloužit jen ke svícení, ale může se využít i k hýbání s předměty a manipulaci s nimi. Jediný zaostřený laserový svazek totiž dokáže zachytit a přemístit mikroskopický objekt či nanoobjekt – například nanotrubičky, ale i třeba živou buňku. Badatelka na obrazovce ukazuje, jak se dá například chytit a prozkoumat olejová kapka v buňkách řas z rybníka. Vysvětluje, že optická pinzeta může pomoci při práci s nebezpečnými bakteriemi: nehrozí riziko kontaminace, optickou pinzetou se zároveň buňka nepoškodí, pomocí světla s ní lze manipulovat podle libosti: tímto způsobem se sleduje kupříkladu účinek antibiotik na bakterie.

Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

O kousek dál vědci Biologického centra AV ČR ukazují, jak studovali rozšířenou chorobu brambor – strupovitost, kterou způsobují bakterie Streptomyces scabies. Dozvídám se, že se ji pokoušeli potlačit přidáním bio-uhlu do půdy – biouhel je zuhelnatělá biomasa, která zlepšuje kvalitu půdy. Ukázalo se však, že je v něm vysoký obsah vápníku a bakterie způsobující strupovitost brambor bohužel mají rády zásadité pH, takže tento krok by naopak napomohl jejich rozvoji.

Snažím se probojovat ke stánku Fyzikálního ústavu AV ČR, ale daří se mi to až na druhý pokus: pronikám do malého temného kabinetu laserového centra HiLASE a sleduji, jak si asi dvanáctiletí kluci nadšeně hrají s paprsky světla, různě je odklánějí, lámou a provádějí s nimi další kouzla – nemám šanci se k tomuto pokusu dostat. Raději si se skupinkou studentů nechávám vysvětlit princip vytváření hologramů a poté sledujeme, co dovedou lasery různých barev, ale i ten, který svítí na vlnové délce neviditelné lidským okem: infračervený laser, jehož působení prozradí až detekční destička. Společně sledujeme fluorescenční kartičku citlivou na modré světlo – modrý laser v ní vybudí atomy, jež fluoreskují. Mladý demonstrátor z HiLASE ukazuje i praktické využití: dvě baňky naplnil olivovým olejem – na první pohled je v obou stejný, ale když se na ně posvítí modrým laserem, který s olejem dokáže interagovat, je vidět, že v jedné baňce svítí zcela jinak než ve druhé. Vysvětlení přichází vzápětí: kvalitní olivový olej má pohlcovat fialové, resp. modré záření – takže olej, který svítí po ozáření modře, má kvalitu horší. Připraven je i jednoduchý experiment, v němž se pomocí laseru měří tloušťka lidského vlasu, aniž by bylo potřeba se ho dotknout.

Vycházím z temného kabinetu, ale zůstávám stále u stánku FZÚ, abych se za pomoci mikroskopu i počítačové obrazovky ještě nechala poučit o principu, na němž fungují materiály s tvarovou pamětí. V mikroskopu i na monitoru mohu pozorovat celou transformaci v jejím průběhu a dozvídám se, že právě tento jev slouží v medicíně při zavádění stentů do žil a tepen: za pokojové teploty jsou smrštěné, při zavedení do těla se vlivem tělesné teploty rozvinou do potřebného tvaru.
 

GABRIELA ADÁMKOVÁ a JANA OLIVOVÁ