English
Pražský Archeologický ústav AV ČR uskutečnil v listopadu a prosinci 2014 záchranný archeologický výzkum v areálu developerského projektu Letňanské zahrady. Vedle osmi hrobů kultury se šňůrovou keramikou z pozdní doby kamenné (2800–2500 př. n. l.) byly objeveny dva komorové hroby kultury bylanské ze starší doby železné (halštatské) z 8.–6. stol. př. n. l.
Lokalita leží na jižním okraji Středolabské tabule v nadmořské výšce 260 m n. m. Půdní pokryv tvoří spraš, jíž místy prorážejí výchozy opukového podloží. Po standardní skrývce ornice byly v intaktním podloží začištěny rýsující se zahloubené objekty. Mezi malými, v pod-loží mělce zahloubenými hrobovými jámami se špatně zachovanými skrčenými kostrami doprovázenými keramikou kultury šňůrových pohárů vynikal obdélný obrys o rozměrech 484 × 267 cm, orientovaný delší osou ve směru sever–jih (očíslovaný jako obj. 6). Druhý, rovněž severojižním směrem orientovaný obdélník o rozměrech 525 × 230 cm se nacházel těsně u silnice, ve vzdálenosti 250 m od prvního (nadále označovaný jako obj. 14).
Obj. 6 – pohřeb na voze. Kresba M. Smelík a J. Kopřivová. Vysvětlivky barev: červená železo, zelená bronz, tmavošedá lidské kosti, světlešedá zvířecí kosti, hnědá dřevo, okrová keramika, žlutá jantar.
V obj. 6 se již mělce pod povrchem objevily železné pásy se zbytky dřeva, které čněly v severozápadním rohu obloukovitě směrem vzhůru. Ve spojení se zlomky malované halštatské keramiky bylo zřejmé, že odkrýváme tzv. knížecí pohřeb na voze. Hrobová jáma byla zahloubena 50 cm pod úrovní podloží, což zachránilo většinu z předmětů v něm uložených od poškození orbou. Rozmístění hrobové výbavy odpovídá zvyklostem odhaleným v jiných, dříve odkrytých bohatých hrobech bylanské kultury: v severozápadním kvadrantu vymezovaly čtyři železné obruče dřevěných kol se zdobenými náboji a zákolníčky umístění vozu ojí k jihu. Vzdálenost mezi středy zadních a předních kol činila 180 cm, rozvor asi 90 cm, korba vozu byla patrně o něco větší. Mezi zadními koly se zachovala dřevěná osa ve třech kusech, uvnitř obručí zase zůstaly zakonzervovány kousky loukotí spolu se spojovacími hřebíky. Pás zcela degradované dřevní hmoty představoval pravděpodobně zbytek oje vozu, k němuž byl železnými řetězy připevněn koňský postroj, z něhož se zachovaly ozdobné bronzové kroužky, cvočky a návlečky u jihozápadní stěny hrobové jámy. Vedle postroje u západní stěny hrobu byla umístěna velká bronzová nádoba rozdrcená na plíšky. Uhlíky na jejím dně jsou zřejmě zbytkem očistného ohně nebo vykuřování při pohřebních obřadech. Mezi úlomky bronzu z jejího rozdrceného okraje se zachoval i kousek spleteného březového proutí. Tělo zemřelé osoby, původně uložené na voze, se po zteření dřeva a upadnutí levého předního kola sesunulo na zem, z kostry zůstaly zachovány jen části dlouhých kostí bez kloubních hlavic. To můžeme přičíst na vrub působení dřevokazných hub, jež rozložily výdřevu hrobové komory a dřevěné vybavení s výjimkou kousků uchráněných blízkostí kovů. Zemřelý byl uložen hlavou k jihu, jak lze usuzovat z nálezu tří masivních bronzových a jednoho jantarového kroužku mezi předními koly vozu, buď součásti náhrdelníku, nebo spínání šatu.
Část pohřební výbavy z komorového hrobu. Celá nádoba je zachována v rohu vpravo dole. Části zvířecích skeletů jsou uprostřed dole kolem tří železných rožňů. Na tuto skupinu nálezů se zhroutila dvě z kol vozu.
Do posmrtného života byl mrtvý vybaven sadou 21 keramických nádob všech velikostí od miniaturních pohárků přes malované mísy a talíře až po velkou zásobnici, které stály ve východní polovině hrobu. V nich byly původně uloženy potraviny a nápoje. Porce masa z mladých jedinců tří druhů zvířat – skotu, vepře a ovce nebo kozy – byly navlečeny na dlouhých tordovaných železných rožních. Masivní železný sekáč, rozpadlý na tři kusy, ležel mezi pravým bokem zemřelého a masitými milodary; zatím (před konzervací) tedy nelze říci, zda šlo o porcovací nůž nebo o zbraň. Dřevěnou konstrukci hrobky nesly čtyři kůly v rozích, po jejichž vyhnití zbyly kůlové jamky o průměru 40–45 cm kopané do hloubky 10–30 cm pod úroveň dna hrobové jámy. Do nich byl zaražen sloup o průměru 15 cm. Poloha u nosného sloupu uchránila jedinou nádobu v severovýchodním rohu hrobu před rozdrcením dřevěným stropem hroutícím se pod tlakem hlíny nad ním, všechny ostatní předměty kromě drobných bronzů byly tlakem rozbity a jejich původní tvar často deformován.
Obj. 14 – pohřeb se jhem. Kresba R. Moureček, D. Frolíková a J. Kopřivová. Vysvětlivky barev: viz obr. 1.
Obj. 14, který ležel přímo u silnice, se na povrchu zdál porušen výkopem vedeným podél krajnice. Naštěstí byly stěny hrobové jámy mírně zešikmené, takže dno hrobu v hloubce 50 cm pod úrovní podloží zůstalo nenarušené. V tomto hrobě se 10 cm pod povrchem začaly objevovat zlomky masivní stěny zásobnice umístěné v jihovýchodním rohu objektu, analogicky umístění zásobnice v obj. 6. Zemřelý ležel v tomto hrobě pohřbený v severozápadní části hrobu, avšak nikoli na voze, nýbrž zřejmě pouze na dřevěné podložce, jejíž obrys vyznačují skupiny železných kování nábojů kol a připojených kroužků a háčků. Rozměry tohoto lůžka-már činily 130 × 170 cm. Z těla pohřbeného se zachovaly pouze silně degradované dlouhé kosti. Mrtvý měl bronzový náramek na pravé ruce, další bronzový náramek ležel opodál, na horní části těla jsme našli jantarový kroužek a bronzovou tyčinku, zřejmě spínací soupravu oděvu. Za hlavou původně stála malá, dnes rozdrcená nádobka a vedle ní dvě keramická chrastítka ve tvaru koulí. Vlevo od těla za hlavou ležel železný hrot kopí. Skupiny dalších kroužků a háčků ze železných řetězů i drobných bronzových kroužků a kování z řemení postroje spolu s dřevěným jhem, z něhož zbyl tvar rozpoznatelný díky pobití bronzovými plíšky, se nacházely v jihozápadní části hrobu východní stěny hrobové jámy. Keramické nádoby byly seřazeny podél východní hrany hrobové jámy, počínaje skupinou pěti drobných nádobek v severovýchodním rohu, přes deset středně velkých mís a talířů, z nichž jednu mísu s červeným povrchem zdobilo černé malování, až po dvě velké zásobnice. V JV rohu hrobové jámy ležely zvířecí kosti, které zbyly po porcích masa z mladých jedinců dvou druhů zvířat, tura a pravděpodobně vepře. Po jejich vybrání se pod nimi objevily zlomky železného nože, zjevně určeného k porcování, dvě drobné nádobky byly překryté střepy velkých zásobnic.
Druhý hrob se jhem během výzkumu. Řada nádob je umístěna při jižní stěně hrobu. Menší předměty jsou kovové součásti koňského postroje.
Oba pohřby dodržují základní „pravidla“ pohřebního ritu bylanské kultury: mrtví byli uloženi v natažené poloze na znaku, hlavou k jihu, s rukama podél těla (dokládá poloha náramků v obj. 14) v západní polovině hrobu, keramické nádoby se nacházely ve východní polovině. Zvířecí kosti bývají umístěny v různých částech hrobu. Svou výbavou patří letňanské hroby jednoznačně do kategorie I-1 podle třídění D. Kouteckého, dříve nazývané knížecí pohřby. Hrob tvořila dřevěná komora zapuštěná do země a překrytá mohylovým násypem. Dřevěná konstrukce je doložena kůlovými jamkami v obj. 6, v obj. 14 lze předpokládat srubovou konstrukci. Mohylové náspy zanikly působením dlouhodobé zemědělské činnosti (nejméně od středověku), kdy se orbou zarovnával povrch pole a současně jej snižovala vodní i větrná eroze, až během plynoucích staletí mohyly zcela zmizely. Nejen to, hluboká orba v posledních desetiletích zničila i mělčeji založené hroby kultury šňůrové a žárové hroby kultury bylanské, jejichž posledním pozůstatkem je snad obj. 4 – oválná skvrna tmavé hlíny o rozměrech 54 × 44 cm, zahloubená pouhých 6 cm pod úroveň spraše, v níž jsme našli dno malé nádobky bylanské kultury. Z rozložení a vzdáleností hrobových jam je patrné, že mezi oběma mohylami mohly být i desítky malých žárových hrobů, které zase porušovaly starší kostrové hroby šňůrové kultury.
Část jha s řetězem a bronzová kování koňského řemení
Od terénního výzkumu uplynulo pět měsíců, příliš krátká doba na laboratorní ošetření všech nálezů, natož pak na analýzy a vyhodnocení. Zatím lze vyslovovat spíše otázky, které by se měly v souvislosti s výjimečným nálezem bohatých hrobů řešit, než konečné soudy. Jednou z nich bude vztah nalezené hrobové výbavy a pohlaví zemřelých: v obj. 6 nebyla nalezena zbraň, kterou by měl být vybaven muž vysokého po-stavení (pokud nebude jako zbraň klasifikován sekáč), ale ani korále, vlasové ozdoby nebo jiné ženské šperky. V obj. 14 bylo kopí, zde bude důležité, zda antropologie potvrdí mužské pohlaví kostry. To však bude možné pouze na základě analýzy DNA, lebky i pánve u obou koster chybí, takže nelze morfologicky stanovit pohlaví a věk. Druhou otázkou nebo spíše okruhem otázek jsou odchylky od běžně nacházené výbavy: v hrobech jsme neidentifikovali udidla ani jejich postranice, které jako reprezentativní součást postroje v hrobech kategorie I bývají v počtech více kusů. Nebyl nalezen ani tzv. mondidol, keramická podložka s nástavcem ve tvaru půlměsíce, jež sloužila k rituálnímu vykuřování hrobu. Naopak díky odebírání vzorků hlíny z nádob i podloží je naděje, že získáme poznatky o tom, co v nádobách bylo, co se nacházelo na dně hrobu apod. Rovněž dřeva zachráněná na železných předmětech jsou podrobována přírodovědným analýzám. Odchylky ve výbavě mohly souviset s odlišnostmi ritu jednak místními, jednak časovými. Přesné časové zařazení letňanského nálezu bude možné až po konzervaci keramiky a kovových nálezů a rozboru analogií, avšak některé rozdíly místní jsou zřejmé již nyní: například v lokalitách pražského levobřeží se na pohřebištích vyskytují hroby s kamenným závalem, nikoli s výdřevou. Výklad zjištěných rozdílů však bude komplikovat skutečnost, že obě hrobky jsou ojedinělé, bez kontextu celého pohřebiště, neboť na žádném z dosud objevených bylanských pohřebišť v Praze nebyl objeven jeden hrob s pohřbem na voze a druhý se jhem, zato měly vícero prozkoumaných hrobů.
Další komplikací je různá úroveň terénní dokumentace, protože většina pražských pohřebišť byla zkoumána před druhou světovou válkou a hroby zachraňovány v různém stadiu poničení. Zatím se zdá, že Letňany spolu s okolím patřily spíše k oblasti východní větve bylanské kultury, kterou reprezentuje např. proslulé (leč dosud jen zčásti publikované) pohřebiště Hradenín na Kolínsku, zatímco pohřebiště na levém břehu Vltavy v Praze měla blíže k západní větvi, představované pohřebišti v severozápadních Čechách, včetně v poslední době moderně zkoumaného pohřebiště s bohatými hroby v Lovosicích. Důvodem mohlo být i to, že oblast odvodňuje Vinořský a Čakovický potok do Labe, zatímco od Vltavy a jejích přítoků je oddělena srázy nad potokem Rokytkou a jeho přítoky. Poslední problematikou, k jejímuž řešení může nový nález přispět, je otázka kulturních a obchodních styků vládnoucí vrstvy z prostředí bylanské kultury nejen s blízkými sousedy v rámci západo- i východohalštatského kulturního okruhu, ale i se vzdálenější středomořskou civilizací na jedné straně (bronzová nádoba) a s Pobaltím na straně druhé (jantar).
(Literatura: Fridrichová, M. – Koutecký, D. – Slabina, M., 1999: Die Gräberfelder der Bylaner Kultur in Praha, III. Teil. Památky archeologické 90, 1999, 319–397.
Koutecký, D., 1968: Velké hroby, jejich konstrukce, pohřební ritus a sociální struktura obyvatelstva bylanské kultury. Památky archeologické 59, 400–487.)
DRAHOMÍRA FROLÍKOVÁ,
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.