English
Dne 30. dubna 2014 uplynulo 50 let od úmrtí Jana Obenbergera, entomologa a prvního profesora entomologie v Československu, člena České společnosti entomologické (od roku 1910) a dopisujícího člena Československé akademie věd (od roku 1955).
Foto: Archiv MÚA AV ČR
Jan Obenberger se narodil 15. května 1892 v Praze. Studoval na státním gymnáziu v Praze na Žižkově. Maturitu složil v roce 1911 a poté pokračoval ve studiu přírodních věd na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. V roce 1914 narukoval do armády a bojoval na ruské frontě, kde utrpěl vážné zranění, a po kratším pobytu ve Vídni se nakonec vrátil zpět do Prahy. V roce 1917 dokončil vysokoškolské studium a od 1. ledna 1920 nastoupil do Zoologického oddělení Národního muzea v Praze, které od roku 1928 vedl. Zásluhou J. Obenbergera se z něj vyčlenilo entomologické oddělení, v jehož čele stál v letech 1953–1956. Zasloužil se také o výchovu mladých přírodovědců; v roce 1927 byl jmenován soukromým docentem pro obor entomologie na PřF UK a v roce 1947 mimořádným profesorem. Stal se tak prvním profesorem entomologie v tehdejším Československu, přičemž jeho studenti měli možnost získávat praktické zkušenosti v Národním muzeu a podílet se na zpracování obrovských sbírek entomologického oddělení.
V roce 1956 byl jmenován řádným profesorem, o rok později přešel z Národního muzea na PřF UK a zároveň vedl Entomologickou laboratoř ČSAV (založena 1955) po Juliu Komárkovi. Zasloužil se o její sloučení s oddělením Patologie hmyzu a přeměnu na Entomologický ústav v roce 1962. V témže roce v důsledku stále se zhoršujícího zdravotního stavu odešel do důchodu.
J. Obenberger projevoval zájem o zoologii, respektive se specializoval na entomologii, již během středoškolských studií. Postupně si budoval rozsáhlou sbírku krasců (Buprestidae), jichž je dodnes uznávaným znalcem. Sbírku, jež patřila mezi světové unikáty, věnoval Národnímu muzeu. (Za 2. světové války se jí pokusili neúspěšně zcizit němečtí okupanti.) Zasloužil se o rozvoj a rozmach taxonomické entomologie, podílel se na upřesnění různých nejasností a nepřesností v taxonomii. Díky jazykovým znalostem udržoval osobní i písemný styk s význačnými světovými entomology a výměnou doplňoval sbírku i knihovnu. Zajímal se především o čeleď krascovitých brouků, zpracovával jednotlivé rody či skupiny rodů této čeledě. Zabýval se též zpracováním materiálu z různých velkých expedic po celém světě. Popsal několik tisíc nových druhů a desítky nových rodů. Je autorem mnoha vědeckých publikací; nejvýznamnější z nich je pětidílná Syntetická Entomologie, jež vycházela v letech 1952–1964. Z jeho dalších publikací uveďme katalogizační dílo Coleopterorum Catalogus, pars Buprestidae, které vyšlo ve dvou svazcích v Jungově edici postupně od roku 1926 do roku 1937 (v rozsahu 1714 stran). Mnoho jeho významných studií bylo zveřejněno v Časopise Československé entomologické společnosti (v letech 1934–1945 zde působil jako redaktor). Monografie vydával ve Sborníku entomologického oddělení Národního muzea, který v roce 1923 založil a vedl jako redaktor.
J. Obenberger se staral též o popularizaci entomologie – kromě přednášek na vysoké škole pořádal i veřejné přednášky v Národním muzeu a vydával populárně-naučné publikace. V roce 1930 vyšla jeho kapitola Entomologie v Jandově ilustrovaném přírodopisu, z mnoha dalších následovaly například Zvířata a zvířátka (1944) či Zvířata a lidé (1946).
Foto: ANM, fond J. Obenberger, neuspořádáno.
V době působení v Národním muzeu přispěl k zásadnímu obohacení muzejní entomologické sbírky. Od kolegů a přátel získal pro entomologické oddělení množství darů, se spolupracovníky pravidelně podnikal studijní a sběrné cesty do různých zemí, především na Balkán a do Středomoří. Proslulou se stala tzv. Expeditio Obenberger z roku 1930 na jih Francie a na sever Afriky. Obrátil se též na cestovatele a na krajany po celém světě, kteří patřili mezi významné dárce entomologické sbírky, s nimiž vedl rozsáhlou korespondenci ohledně provádění entomologických sběrů. Za mnohé uveďme alespoň českou krajanku v Iráku Vlastu Kálalovou Di-Lotti, po které je pojmenován jeden z nově určených krasců právě z Iráku, nebo mecenáše Národního muzea a cestovatele Jiřího Bauma, případně afrického lovce Bedřicha Machulku. V Praze mu pomáhali též jeho studenti i dobrovolníci, kteří preparovali a zpracovávali darované přírůstky.
Obenbergerovy vynikající vědecké výsledky v oblasti entomologie nezaslouženě vytlačily z obecného povědomí jeho organizační práci v českém muzejnictví, kde se výrazně angažoval v rozvoji zahraničních kontaktů ve snaze o stavbu nové budovy Přírodovědného muzea NM a celkově o překonání dožívajícího přírodovědného muzejního konceptu A. Friče z 2. pol. 19. století. Obenbergerovo jméno tak symbolizuje těsné sepětí muzejní přírodovědy poloviny 20. století s Přírodovědeckou fakultou UK či s tehdejšími přírodovědnými vědeckými disciplínami.
ADÉLA JŮNOVÁ MACKOVÁ a LIBOR JŮN,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.