Tvary – formy – ideje

Při příležitosti jubilea historika architektury profesora Rostislava Šváchy z Ústavu dějin umění AV ČR ­vydalo nakladatelství Artefactum sborník Tvary – formy – ideje. Studie a eseje k dějinám a teorii architektury v grafické úpravě Rostislava Vaňka pocházejí od ­renomovaných historiků architektury a jejich mladších kolegů z generace spolupracovníků a žáků Rostislava Šváchy.
Celkem 17 původních textů spojují tři témata, která se odrážejí v pracích Rostislava Šváchy. Tvary odkazují k jeho knize Lomené, hranaté a obloukové tvary. Česká kubistická architektura 1911–1923 (2000), v níž promítl svůj zájem o klasiky dějin umění a tvarovou psychologii. Uvažování Rostislava Šváchy o prostoru, který je konkrétní formou i představou, sleduje intelektuální linii vedoucí od čistě formálního, stylového výkladu k hlubšímu ideovému pochopení uměleckých děl. Studie sledují témata, jež jsou předmětem jeho prací i s jejich nezaměnitelnou metodou, jež tkví ve spojení formálního výkladu s otázkami morální kvality architektonické tvorby. Na ideovém pozadí výkladu tvarů a forem se představuje výběr textů některých významných kolegů a žáků Rostislava Šváchy. Názorově blízcí jsou mu Kenneth Frampton objasněním urbanistické megaformy, Monika Platzer zájmem o nekanonické užívání forem architektury klasické moderny, brutalismu a stylu high-tech v sousedním Rakousku nebo Henrieta Moravčíková s příspěvkem o slovenském brutalismu šedesátých let 20. století. Přitažlivost i odstředivost Šváchových podnětů skvěle zastupují studie Vojtěcha Lahody o problému architektonické formy v sochařství a Jindřicha Vybírala, jehož metodologické uvažování o psaní biografií umělců je sebeironickou reflexí oboru. Příspěvky a témata nejmladších Šváchových spolupracovníků Richarda Biegela, Huberta Guzika, Martina Horáčka, Ludmily Hůrkové nebo Ivany Panochové naznačují, že silné osobnosti dokáží vychovat jedince sobě podobné.
Petrasová, T – Platovská, M. (eds.), Artefactum, Praha 2013. Vydání 1.