English
Bulharská akademie věd (BAV) vznikla v roce 1869 jako Bulharská učená společnost (BLS) – současný název přijala v roce 1911. Sestává z 52 ústavů, 12 laboratoří a osmi center, které se člení do devíti vědeckovýzkumných sekcí. Mezi současné priority Bulharska v oblasti vědy a výzkumu patří: energie, energetická účinnost a doprava; rozvoj zelených a ekologických technologií; zdraví a kvalita života, biotechnologie a organická strava; nové materiály a technologie, kulturní a historické dědictví; informační a komunikační technologie.
Zdroj: Plamen Agov + Studiolemontree.com, Wikimedia Commons
Sídlo Bulharské akademie věd v Sofii se nachází v blízkosti katedrály sv. Alexandra Něvského, na jejíž výzdobě se podílel rovněž český malíř Ivan Mrkvička.
Jednotlivé ústavy BAV fungují samostatně s vlastním vedením. Akademie jako taková podléhá Radě ministrů a bulharské vládě.
Provozní financování zajišťuje státní rozpočet; vlastní výzkum je dotován ze smluv s ministerstvy, průmyslovou sférou, programů Evropské unie, strukturálních fondů (okolo 800 000 bulharských lev), školného, smluv se zahraničními společnostmi, prodeje knih a časopisů apod.
Po společenských změnách v ČR po roce 1990 dostála proměny i spolupráce Akademie věd s partnerskými organizacemi v bývalých socialistických zemích včetně Bulharska. Vzájemná kooperace navazovala na dlouholetou tradici vztahů mezi oběma institucemi. Aktualizovaná dohoda o spolupráci vstoupila v platnost 1. ledna 1994. Výměnná kvóta představovala 20 týdnů ročně; v roce 1997 předložila bulharská strana nové znění dohody a kvóta vzrostla na 30 týdnů. Změnil se i obsah spolupráce, jež se začala orientovat na 19 prioritních témat. V roce 2001 byla kvóta vzhledem ke vzrůstajícímu zájmu navýšena na 50 týdnů ročně a počet společných témat vzrostl na 32; o pět let později se výměnná kvóta zvýšila dokonce na 70 týdnů. V roce 2010 nastal útlum, neboť rozpočet BAV výrazně poklesl a na mezinárodní spolupráci nezbyly téměř žádné prostředky. Bulharské akademii se však podařilo situaci zvrátit a pro následující rok prostředky získala. Na období 2011–2013 bylo přijato 41 společných témat, na jejichž realizaci se za AV ČR podílejí ústavy všech tří vědních oblastí. Jelikož letos spolupráce končí, představíme si z každé vědní oblasti jeden projekt.
První vědní oblast reprezentuje dlouholetá spolupráce Astronomického ústavu AV ČR a Národního ústavu pro geofyziku, geodézii a geografii BAV. Na projektu Dlouhoperiodické a slapové variace rotace Země a zemské tíže se podílejí Ing. Cyril Ron, dr. Jan Vondrák a prof. Javor Čapanov.
„Do padesátých let minulého století, v době před vynálezem atomových hodin, sloužila za nejpřesnější a nejstabilnější hodiny rotující Země. Variace zemské rotace se odvozovaly z pozorování Měsíce, jehož polohy se lišily od teoretických předpovědí vztažených k rovnoměrně plynoucímu času coby nezávislé proměnné. Hodnoty rozdílu UT1-TT, tj. rozdílu času odvozeného z rotace Země UT1 od terestrického rovnoměrně plynoucího času (TT), jsou k dispozici na webových stránkách Mezinárodní služby rotace Země a referenčních soustav (IERS – http://www.iers.org) v intervalu od roku 1630 po současnost. Před zavedením atomových hodin se UT1-TT odvozovalo z pozorování zákrytů hvězd Měsícem a zatmění; po roce 1956, s prvními atomovými hodinami, pomocí astrometrických a kosmických pozorování. V současnosti se rozdíl UT1-TT určuje z pozorování extragalaktických radiových zdrojů metodou intereferometrie z velmi dlouhých základen (VLBI) s přesností na 10 μs,“ vysvětluje dr. C. Ron.
Rotaci Země ovlivňuje mnoho příčin. Některé z nich lze přesně modelovat (precese, nutace), některé je třeba určovat pomocí permanentních pozorování. Nepravidelné a dlouhoperiodické změny zemské rotace způsobují převážně přesuny hmot v zemském tělese, jež mohou vyvolat mj. slapové síly Měsíce a Slunce či projevy sluneční aktivity. Cykly sluneční aktivity mohou vyvolat geodynamické procesy spojené s konvekcí hmot na povrchu (atmosféra, oceán, zemská kůra) nebo v zemském plášti; se změnami sluneční aktivity jsou rovněž spjaty klimatické změny. Sluneční aktivitu popisujeme například pomocí počtu slunečních skvrn (SunSpot Numbers, SSN) nebo celkové zářivé energie Slunce (Total Solar Irradiance, TSI). I další veličiny, jako jsou změna výšky hladiny oceánu (Mean Sea Level, MSL), množství srážek, průběh teploty, ovlivňují změny sluneční aktivity. Změny TSI výrazně ovlivňují globální koloběh vody mezi oceány, kontinenty a polárním ledem a způsobují periodické změny momentu setrvačnosti Země; ty se následně projevují právě změnami rychlosti rotace Země.
ASÚ a NÚGGG sledují rotaci Země a zemskou tíži. Červená barva znázorňuje průběh UT1-TT v intervalu 1630–1961 po odečtení systematického vlivu zpomalení rotace v důsledku slapového tření; zelená zobrazuje regresní model UT1-TT jako výsledek lineárního vztahu 0,05–15,474 x TSI.
Ve společném projektu se vědci zabývali dlouhoperiodickými variacemi rychlosti rotace Země. V intervalu let 1630–1960 odvodili lineární vztah mezi hodnotami UT1-TT a TSI (viz obrázek výše) a podobně i závislost MSL na TSI. Na základě regresních modelů a pomocí harmonické analýzy dostupných dlouhodobých řad TSI (dlouhých 9300 let), MSL (300), SSN (11 000), průběhu teploty a množství srážek v Severní Americe (2000 a 8000 let dlouhé) odvodili model slunečních excitací dlouhoperiodických oscilací zemské rotace v období holocénu. Model umožní studovat variace zemské rotace na podstatně delším intervalu, než pro jaký jsou k dispozici její přímá pozorování. Badatelé společně prokázali jejich vztah ke sluneční aktivitě.
Jedním z projektů druhé vědní oblasti je výzkum Fyziologického ústavu AV ČR a Neurobiologického ústavu BAV EEG a behaviorální studie účinků separace mláďat od matky a chronického podávání látek ovlivňujících adenosinový systém na citlivost ke vzniku záchvatů v průběhu dalšího vývoje. Vedoucím řešitelem je prof. Pavel Mareš:
„Spolupráce s doc. Janou Tchekalarovou z Neurobiologického ústavu začala již v roce 2004. Při její návštěvě FGÚ jsme projevili zájem o společný výzkum (vliv kofeinu podávaného opakovaně v časném stadiu vývoje na další vývoj mozku) a podali jsme první žádost o jeho podporu, která byla schválena.
Mláďatům laboratorního potkana, jejichž stupeň vývoje mozku odpovídá lidskému perinatálnímu stadiu vývoje, podáváme po dobu pěti dnů kofein. Ten působí antagonisticky na adenosinové receptory, které mají převážně tlumivý vliv na dráždivost mozku.
Výsledky ukázaly, že podávání kofeinu v časných stadiích vývoje má mnoho účinků – některé jsou jen přechodné, po krátké době vymizí, ale existují i následky trvalé, které lze prokázat u dospělých laboratorních potkanů. Jako ukazatel dráždivosti nervového systému používáme epileptické záchvaty, které vyvoláváme farmakologicky nebo elektrickým drážděním mozkové kůry – tedy různými mechanismy, pokud jde o přenašečové systémy a mozkové struktury. Zjistili jsme, že nelze uzavřít, zda postnatálně podávaný kofein jednoznačně zvyšuje nebo snižuje dráždivost centrálního nervového systému, ale že existuje složitý vztah mezi podáváním kofeinu a různými mechanismy vyvolávání epileptických záchvatů. Zatímco citlivost na křečové účinky látek blokujících inhibiční systémy je snížena, obdobné účinky látek zesilujících účinnost excitačních systémů se výrazně potencuje.
Výsledky jsme od roku 2005 publikovali v sedmi primárních článcích v mezinárodních impaktovaných časopisech, další dva rukopisy jsou v současnosti přijaty do tisku. V současnosti žádáme o další projekt (již čtvrtý), v němž chceme analyzovat podíl jednotlivých typů receptorů pro adenosin na změnách dráždivosti vyvolaných kofeinem, který je nespecifickým antagonistou blokujícím všechny typy adenosinových receptorů.“
Výsledky studií mají význam nejen pro poznání vývoje důležitého modulačního inhibičního systému, ale i přímou klinickou paralelu – kofein se podává nedonošeným novorozencům pro podporu dýchání a možné následky této léčby se podrobně nestudují.
Obě fota: Marina Hužvárová, Akademický bulletin
Pamětní desky u vchodu do Bulharské akademie věd v Sofii připomínají zakladatele Bulharské učené společnosti (1869), historika a filologa Marina Drinova a prvního prezidenta BAV (1911) Ivana E. Gešova, politika a premiéra bulharské vlády.
Třetí vědní oblast zastupuje projekt Sociologického ústavu AV ČR a bulharského Institute for the Research of Societies and Knowledge.
Partnerské organizace a ústavy v bývalých socialistických zemích v oblasti společenských věd nejevily po roce 1990 o spolupráci zájem. Přes postupné navazování nových styků v rámci mezinárodních konferencí a organizací, multilaterální spolupráci při řešení projektů rámcových programů Evropské komise dospěla až k bilaterální kooperaci v oblasti prioritních témat.
Příkladem je spolupráce SOÚ a partnerského ústavu v Sofii při řešení projektu Důvěra a evropská integrace – komparace Bulharska a České republiky.
Zúčastněné strany se věnují výzkumu národních politických a ekonomických elit od počátku devadesátých let. V minulých letech se řešitelky dr. Zdenka Mansfeldová a dr. Dobrinka Kostova rovněž podílely na projektu 6. RP IntUne – Integrated and United? A Quest for Citizenship in an Ever Closer Europe s cílem prozkoumat změny v rozsahu, povaze a charakteristice občanství, které procházely proměnou v důsledku rozšiřování EU. Projekt se zaměřil na zkoumání integračních a decentralizačních procesů na národní i evropské úrovni ve starých a nových členských zemích EU, které ovlivňují tři základní dimenze občanství: identitu, reprezentaci a výkon dobrého vládnutí.
„Získali jsme cenný empirický materiál, který se nabízel pro bilaterální porovnání – to by umožnilo hlouběji adresovat otázky proměny občanství v postkomunistických, posttransformačních zemích – České republice a Bulharsku. Projekt umožnil využít existující empirická data, navázat na předchozí zkušenosti členů řešitelského týmu a zúročit je v komparativním přístupu k problematice důvěry, identity a integrace. Analýzy například ukázaly, že v rámci EU lze Bulharsko a Českou republiku charakterizovat jako země s nízkou mírou institucionální důvěry,“ konstatovala Z. Mansfeldová.
Výsledkem jsou jednak publikační výstupy orientované na akademickou obec a odbornou veřejnost, jednak spojení výzkumu a výuky v přípravě doktorandů a zapojení mladých vědeckých pracovníků. Při výměnných pobytech se uskutečnily i mnohé přednášky a konzultace pro doktorandy. Výsledky se uplatnily v rovině aplikační – tj. v seminářích pro zástupce decizní sféry, neziskových organizací, experty.
DANUŠE PAZOURKOVÁ,
Kancelář Akademie věd ČR,
CYRIL RON,
Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.,
PAVEL MAREŠ,
Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i.,
ZDENKA MANSFELDOVÁ,
Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.