English
Od léta 1984 pořádají čeští a slovenští hvězdáři a přátelé astronomie týdenní prázdninové jízdy střídavě po hvězdárnách v Čechách, na Moravě a Slezsku i Slovensku. Nazýváme je „Ebicykl“, čímž navazujeme na expedice, které se v astronomii konají s cílem pozorovat i v odlehlých končinách zeměkoule unikátní astronomické úkazy (zatmění Slunce, zákryty hvězd planetkami aj.). Avšak název také připomíná pomocné kružnice (epicykly), které zhruba před 2000 lety využil Ptolemaios ke zlepšení předpovědi poloh planet v geocentrické soustavě. (Epicykloidy opisují ventilky na ráfcích kol, když bicykl jede po kulaté Zemi.)
Foto: Zdeněk Vaiz, archiv autora
Přepadení rodiny plzeňského ebicyklisty houfem Ebicyklu
V každé etapě „Ebicyklu“ násobíme ujetou trasu v kilometrech počtem ebicyklistů a násobek sčítáme přes etapy v ročníku a dále přes absolvované ročníky. Jako první cíl jsme si vytyčili dojet takto kolektivně ze Země na Měsíc ve střední vzdálenosti (384 400 kilometrů), což se podařilo ke konci 13. ročníku (Českosaská Třináctka) v roce 1996. O rok později (Slovenská Fajka) jsme dojeli k Měsíci, když je od Země nejdále (odzemí je ve vzdálenosti necelých 407 000 kilometrů od Země). Poté již nezbývalo než se k Zemi vracet z onoho odzemí; úkol jsme splnili před koncem 29. ročníku Moravský Džbánek (813 000 kilometrů).
Ještě před jubilejním 30. ročníkem Česká Půlkopa jsme si proto vytyčili další náročný cíl – planetku č. 7791 Ebicykl, která kolem Slunce obíhá v mírně eliptické dráze o velké poloose 362 milionů kilometrů. Využíváme totiž okolnosti, že i Země se pohybuje kolem Slunce po elipse, takže když je Země v odsluní a planetka 7791 v přísluní, činí vzájemná vzdálenost obou těles necelých 240 milionů kilometrů. Zvolili jsme si proto měřítko 1 : 1000 a v něm hodláme ke své planetce dojet zhruba v roce 2021.
Jakkoli se na trase jubilejního „Ebicyklu“ sešlo více než půl stovky ebicyklistů, v krajině se hvězdáři po příkladu husitských předků rozptylují, tj. táhnou opravdu polem a na silnici či cyklostezce potká náhodný pocestný nanejvýš klubko 4–6 ebicyklistů. Není výjimkou, když se dva ebicyklisté střetávají po cestě v protisměru – tehdy mají oboustrannou povinnost upozornit se na svůj omyl. Celý houf bývá k vidění jedině na hvězdárnách v cíli etap – obvykle až v nočních hodinách.
Letos jsme postupně navštívili kamenné hvězdárny v Chebu, Plzni, Rokycanech, Sedlčanech, Vlašimi, Pardubicích a Úpici v Podkrkonoší, dále hvězdárny, které si vybudovali astronomové-amatéři, ale též Horšovský Týn, kde se v roce 1781 narodil významný rakouský hvězdář Joseph Johann von Littrow – pozdější ředitel Vídeňské hvězdárny a autor vysokoškolských učebnic astronomie používaných nejen v monarchii, ale prakticky v celé Evropě. Jeho jméno nese kráter na Měsíci, poblíž něhož v roce 1972 přistála posádka Apolla 11 s kapitánem Eugenem Cernanem (AB 11/2004), který má – jak známo – československé předky. Ročník jsme uzavřeli ve Sloupnici u Litomyšle, kde nás hostil další astronom-amatér Ing. Jiří Veselý.
Ebicyklisté však podle možností nevynechávají po cestě žádnou zastávku u místních pamětihodností; letos především Meditační zahradu (Památník obětem zla), kterou v Plzni-Doudlevcích vybudoval politický vězeň komunistického režimu plukovník Luboš Hruška (1927–2007), s jehož synem farářem Petrem Hruškou jsme se den předtím setkali v Chebu. Po L. Hruškovi je pojmenována planetka č. 18841 objevená na Kleti.
V kulturním domě Josefa Suka v Sedlčanech jsme si připomněli dílo velkého českého hudebního skladatele, který se narodil v nedalekých Křečovicích. Projeli jsme také Strašice, kde na podzim roku 2009 údajně řádil nebezpečný poltergeist a v postiženém domku samovolně hořely elektrické zásuvky; později se ukázalo, že pravdu měl klub Sisyfos – poltergeistem byl nezletilý syn majitele domku.
V Jincích jsme se zastavili u rodného domku českého Paganiniho Josefa Slavíka (1806–1833) a v Hořovicích si prohlédli fontánu, která až do roku 1848 stála na Václavském náměstí v Praze, ale po svatováclavských bouřích se jí magistrát chtěl zbavit; hořovičtí tehdy fontánu rozebrali a instalovali na důstojném místě.
Foto: Jiří Říha, archiv autora
Ebicyklisté v Kapli sv. Maksymiliana Kolbeho (1894–1941) v Meditační zahradě v Plzni
Mimořádný zážitek nás čekal v Národním hřebčíně v Kladrubech nad Labem, kde jsme prošli stáje unikátního chovu běloušů starokladrubského plemene koní a kde je v muzeu ke zhlédnutí mj. i kočár, jejž v prvních letech úřadu používal prezident Tomáš G. Masaryk.
„Ebicykl“ se nachomýtl rovněž k sobotním slavnostem ve vesnici ČR roku 2007 Havlovice v Podrkokonoší, kde byl nejspíš hlavní atrakcí pravý havlovický vodník z pohádky Karla Čapka. V havlovickém mlýně se v roce 1794 narodil vlastenecký kněz P. Josef Regner, jehož Alois Jirásek zpodobnil v kronice U nás jako faráře Havlovického. V roce 1893 se v Havlovicích narodil český elektrotechnik akademik Josef Řezníček.
Atmosféra setkání v Havlovicích byla náramná, až za soumraku se podařilo účastníky „Ebicyklu“ přesvědčit, aby přeci jen dorazili do cíle předposlední etapy na hvězdárně v Úpici, kde jsme v noci pozorovali planetu Saturn refraktorem, který pro první lidovou hvězdárnu v českých zemích zakoupil počátkem 20. století vzdělaný baron Arthur Kraus (1854–1930) z Pardubic; i po více než století funguje dalekohled bezvadně – obdivovali jsme kvalitu zobrazení planety i jejích prstenců.
Jubilejní ročník se trasou (a opravdu vřelým počasím) podobal „Spanilé jízdě“ z Orwellova 1984; za týden jsme najeli v průměru přes 670 km. Měli jsme tehdy problémy se sháněním náhradních dílů pro svá starožitná kola, ale zato provoz byl na silnicích I. třídy nepatrný, takže jsme mezi hvězdárnami jezdili ponejvíce právě po nich. Ve 30. ročníku nebyl problém ani s bicykly ani s náhradními díly, ale na silnice I. třídy jsme nemohli pomyslet ani ve snu, neboť se po nich řítí nekonečné kolony kamionů i rozměrných vozů SUV.
Příznivě však dopadá srovnání současného vzhledu měst i vesnic s tehdejším stavem. Prakticky každé městečko má skvěle upravené náměstí a také vesnické domky svítí fasádami, okna květinovou výzdobou a většina chodníků je schůdná za jakéhokoli nečasu. S potěšením jsme se při jízdě napříč Čechami utvrdili v přesvědčení, že žijeme v mimořádně malebné zemi. Neměli bychom si ji vlastní lhostejností k nejrůznějším nešvarům veřejného života nechat zkazit.
JIŘÍ GRYGAR,
polní hejtman Spanilé jízdy Ebicykl