English
Stejnojmenný odborný seminář uspořádala 24. dubna 2013 Komise pro životní prostředí AV ČR v budově Akademie věd na Národní třídě v Praze. Aktéři pracovního setkání především upozornili na příklady současného vývoje, kdy by se přijetí vědeckých poznatků mohlo projevit zlepšením kvality života populace České republiky. Odborníci získali v uplynulých 20 letech mnohé poznatky, jak znečištěné životní prostředí ovlivňuje kvalitu života, a jejich uplatnění přispělo například ke zlepšení kvality ovzduší v pánevních okresech Ústeckého kraje a následně snížení nemocnosti. Zkušenosti posledních let však naznačují, že se nové vědecké vědomosti z této oblasti nedaří využívat v praxi, což dlouhodobě nepříznivě ovlivňuje zdravotní stav populace v zatížených oblastech i ochranu přírody.
Model ilustruje vliv a kauzalitu procesů, které utvářejí aktuální situaci Moravskoslezského kraje. Jádro modelu představuje hlavní bariéru rozvoje a konkurenceschopnosti tohoto kraje. Bariéru prezentují tři pojmy – dynamika modernizace, jež se jeví jako nedostatečná a v posledních letech spíše stagnuje; migrace jako zásadní jev pro rozvoj regionu (jelikož situace indikuje stálý „odliv mozků“); kvalita života jako zásadní faktor pro modernizaci a rozvoj Moravskoslezského kraje (výrazné zlepšení podmiňuje zvrácení migračního trendu na „příliv mozků“). Prstenec vymezuje kritickou oblast vlivu procesů na Moravskoslezský kraj; pozice v prstenci a v blízkosti jádra vyjadřuje hlavní děje. Barevné odlišení jednotlivých faktorů koresponduje s jejich pozicí v rámci sekcí diagnostické kapitoly. Prostřednictvím šipek jsou mezi jednotlivými faktory vyjádřeny vztahy a jejich síla.
Seminář uvedl dr. Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny AV ČR, který účastníky seznámil s výsledky úspěšného přenesení vědy do praxe v zahraničí, jež může pozitivně ovlivnit životní prostředí i život obyvatel; v České republice se to však momenálně nedaří.
V příspěvku Uplatnění vědeckých výsledků v práci MŽP ČR – historický pohled vyzdvihl prof. Bedřich Moldan z Univerzity Karlovy, že úloha vědy je v oblasti životního prostředí (ŽP) nezastupitelná. Obor životního prostředí je novým tématem a kompletně se zakládá na výsledcích vědeckého pozorování, věda v něm má mimořádný význam. Výsledky v tomto oboru však nejsou patrné na první pohled a často je nevidí ani politici. Prof. Moldan, zakladatel Centra pro otázky životního prostředí UK, poté připomněl historii ochrany životního prostředí (OŽP), jež začala vědeckými výzkumy (především knihu Mlčící jaro Rachel Carsonové, která vycházela z vědeckých výsledků a předcházela vzniku OŽP). Zdůraznil také důležitou úlohu vědeckých výsledků na prvním Ministerstvu životního prostředí, které spolupracovalo s vědeckými ústavy; existovala totiž představa o uplatnění vědeckých ústavů MŽP i jejich práce do budoucnosti. Ústavy se ovšem netransformovaly vždy k lepšímu, mnohé z nich z rezortu MŽP odešly a v současnosti se potýkají s problémy nejen ekonomického charakteru. Rovněž si nyní uvědomujeme kontrast s obdobím před 20 lety. Vědecký Program Teplice měl výsledky i regulativní, jež pomohly řešit regionální problémy dané oblasti. Stávající problém Ostravska prozatím nemá žádný podpůrný program, který by aktuální stav řešil podobně jako kdysi Program Teplice; uskutečňované projekty nejsou dostatečně koordinovány, aby měly kýžený účinek. Přednášející dále upozornil na neustálý spor o zdroje znečištění a na fakt, že se názory na situaci nezakládají vždy na kvalitních vědeckých výsledcích, které jsou potřeba k řešení problému. Úloha vědy je však nezastupitelná, vědecké výsledky se musí uplatnit v řešení konkrétních otázek. A to nejen v oblasti znečištění ovzduší, ale i zemědělské krajiny, u níž v současnosti zaznamenáváme nežádoucí vývoj – vzrůstá eroze a využívají se nežádoucí kultivační techniky, či národních parků – konkrétně NP Šumava.
Roztříštěnost environmentálního výzkumu je nežádoucí. Politici zadávají jednoduché otázky, které lze obtížně zodpovědět a k nimž je třeba shromáždit mnohé vědecké podklady a výsledky. Věda neplní svou úlohu, nedaří se jí zhostit úkolů, v tomto směru nevzkvétá. Vědecká rada MŽP se již jeden a půl roku nesešla, její vědecký program neexistuje. V rámci Technologické agentury ČR rovněž nebyl žádný program vyhlášen. Ve světě se však prosazují nové trendy, jako je například věda o udržitelnosti, ačkoli politikové hlásají, že cesta do budoucna vede přes nové metody, inovace – ty se ale bez výzkumu neobejdou. Rada pro výzkum, vývoj a inovace, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ani Akademie věd nemají v tomto odvětví žádný vědecký program. Ocitli jsme se tak opět na začátku.
Diskuse k příspěvku B. Moldana se věnovala rozdělování financí na vědu a výzkum. Chybí-li někde akademický výzkum, v dané sféře se rychle rozvine výzkum soukromý, který podléhá zájmovým skupinám. Akademii věd chybí PR agentura, která by ji zastupovala a podporovala v Evropské komisi a Parlamentu ČR. Diskutéři rovněž podotkli, že pokud bude věda trpět nedostatkem peněz, problémy se budou řešit mediálně, marketingově, prostřednictvím soukromých zájmů a skutečný problém se nevyřeší. Avšak existencí kvalitní vědy, jež by řešila aktuální problémy v České republice, by se otázky ŽP daly řešit kvalitně a nízkonákladově.
V přednášce Národní park Šumava představil prof. Pavel Kindlmann z Ústavu pro životní prostředí PřF UK problémy, obecné úkoly a účely zřizování NP, mezi něž patří i ochrana přírody. Celkem 16 % území České republiky je chráněno, otázkou však zůstává forma ochrany. Kolik procent území člověk nechává přírodě, aby se vyvíjela podle svého (viz například přirozené bezzásahové procesy, tzv. jádrová území NP)? Účelem těchto území je chránit přírodní procesy (nikoli ovšem maximalizace procesů, produkce dřeva apod.). Prof. Kindlmann přiblížil, kde jsou na Šumavě relativně původní ekosystémy, a vysvětlil historický vývoj oblasti současného NP a lidskou činnost na Šumavě. V místech, která člověk ovlivnil jen málo – ve vyšších polohách – stále existují relativně nepozměněné smrčiny, v nižších polohách jsou již člověkem pozměněné. NP Bavorský les eviduje více než 14 000 živočišných druhů, Šumava by jich mohla mít podle odhadů více než 18 000; NP by měl poskytovat ochranu i před jejich vyhubením.
Autor příspěvku rovněž přednesl mýty a pověsti ohledně výskytu kůrovce na Šumavě, když ukázal, že se kůrovec nevyskytuje jen na Šumavě; dostalo se i na otázku, zda proti němu zasahovat, či nezasahovat, a případně v jakých lokalitách (viz také rozhovor s prof. Kindlmannem Kůrovec na Šumavě: AB 7–8/2011). Vyjádřen byl názor, že zasahovat by se mělo jen v nižších polohách, v ekosystémech ovlivněných člověkem. Vyšší polohy, tedy ekosystémy blízké přirozenému stavu, by měly zůstat bez zásahu. Prof. Kindlmann vysvětlil rozdílná stanoviska k otázce, zda kůrovec Šumavu „sežere“. Gradace lýkožrouta je přirozený jev, který se podle pylových analýz vyskytuje jednou za 180 let. Pokud Šumava předchozí gradace přežila, je pravděpodobné, že přežije i ty současné. Není proto důvod kácet v prvních zónách NP. Autor dále prezentoval výsledky výzkumů v Bavorském NP, jež potvrdily, že nevznikne mrtvý les; naopak se neprokázalo, že by se samovolně nezmlazoval. Kácení v této oblasti by však zahubilo ohrožené druhy, přírodní a přirozená společenstva. Pozornost se obrátila také k ekonomickým a jiným výhodám NP, s kritikou se setkala oficiální hlášení NP Šumava. Konfrontaci jednotlivých názorů naleznete v autorově knize Lesy Šumavy, lýkožrout a ochrana přírody, kterou v roce 2012 vydalo nakladatelství Karolinum. Účastníci diskutovali i problematiku nového zákona a zonace parku. Na základě map výskytu chráněných živočichů byl navržen plán zonace, který vycházel z mapování Natura 2000 a dalšího cenného mapování jednotlivých biotopů, neregulovaných toků a oblastí chráněných živočichů (například tetřev hlušec). Výsledek mapování ukázal, že by 54 % území svědčil bezzásahový management.
V referátu Statistika v oblasti ŽP představila předsedkyně Českého statistického úřadu prof. Iva Ritschelová historii vývoje statistiky v ŽP. Ukázala především dva rozdílné mezinárodní přístupy k citované problematice – Organizace spojených národů disponuje od roku 1984 rámcem pro rozvoj environmentální statistiky, jenž je považován za základ environmentální statistiky (Framework for Development of the Environmental Statistics – FDES, 1984, 2013). Druhý přístup reprezentuje systém národních účtů Eurostat (System of Environmental and Economic Accounting – SEEA, 1993, 2003, 2012).
V příspěvku dále popsala historii v České republice do roku 1992, kdy existovala statistika zemědělství, lesního a vodního hospodářství. V roce 1993 vzniklo samostatné oddělení statistiky ŽP ČSÚ v Ústí nad Labem, od roku 1999 existuje oddělení statistiky ŽP jako součást odboru statistiky zemědělství, lesnictví a ŽP ČSÚ. Autorka představila příklady kapitol, jimiž se statistický úřad zabývá: roční výkaz o vodních tocích a dodávkách povrchové vody, o vodovodech a kanalizacích, o odpadech a druhotných surovinách. V letech 1980 a 1987 se uskutečnilo jednorázové šetření skládek a produkce odpadů. V rámci environmentálního účetnictví byl v roce 1993 přijat nový rámec SEEA OSN a v roce 1993 účet emisí do ovzduší, materiálové toky, environmentální daně, environmentální zboží a služby, výdaje na ochranu ŽP apod.
Investice na ochranu ŽP v letech 1986–2011 lze dohledat na webových stránkách ČSÚ – www.czso.cz; existuje i roční výkaz o výzkumu a vývoji od roku 1995.
Z ekonomické perspektivy se na zkoumanou problematiku v příspěvku Kvalita života jako základní předpoklad rozvoje MSK podíval Ing. Jiří Adamovský z Katedry regionální a environmentální ekonomiky Vysoké školy Báňské v Ostravě.
Moravskoslezský kraj (MSK) disponuje nashromážděnými negativními charakteristikami, což je důsledek dlouhodobého koncentrovaného průmyslového rozvoje. Z tohoto důvodu je bezpodmínečná modernizace a transformace MSK, který pozbývá přitažlivosti především kvůli ztrátě přírodních zdrojů. Je proto nutné zatraktivnit a zlepšit kvalitu života v regionu. Stěžejními faktory jsou ekonomika versus ŽP, zdraví a zdravé ŽP versus zaměstnanost či ekonomické a výrobní potřeby jednoho segmentu ekonomiky kraje. Přístup založený na kvalitě života přináší do problematiky strukturálního rozvoje nový rozměr a není jednostranně (například ekonomicky) orientován. Pro tyto účely byl vytvořen socioekonomický kauzální model signifikantních procesů v MSK – viz obr. výše, který odhaluje jádro problému v MSK. Koordinační spolupráce v regionu však není na dobré úrovni. Špatná situace ŽP se musí řešit též na obou stranách česko-polské hranice.
Autor dále definoval prioritní strategické oblasti modernizace, do nichž by měly plynout peníze na rozvoj v příštím období, tj. vzdělávání a věda, veřejná správa a participace na veřejném životě. Formulován byl i návrh opatření, tedy dynamizace strukturální modernizace (modernizace provozů, těžkého průmyslu, inovační aktivity). Přetrvávajícím problémem je, že MSK má nejnižší participaci osob na veřejném životě. Je proto nezbytné iniciovat změnu, kdy každý problém, který je problémem všech, nalezne řešení. Sporné otázky ŽP se musí řešit jako součást socioekonomického ozdravení, nikoli jako doprovodná aktivita ekonomické činnosti. Kvalita života je spolu s dlouhodobou konkurenceschopností celého regionu klíčovým faktorem.
V diskusi mj. zaznělo, že se připravuje Ostravská vize 2050, protože koncepcí je mnoho a vize žádná. Odpovědi na otázky, jaký má být podíl průmyslu na zaměstnanosti kraje a jak by se měla změnit struktura průmyslu směrem k zaměstnanosti či kvalitě života, naznačily, že migrace obyvatel z této oblasti bude pokračovat, pokud se kvalita života v regionu nezvýší. Kraj však prozatím nevypracoval žádný politický dokument o rozvoji.
V referátu Využití poznatků o vlivu znečištění ovzduší na zdravotní stav populace vysvětlil dr. Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny AV ČR problémy s přenosem výsledků do praxe, rozdíly mezi Českou republikou a zahraničím, a to například ve vztahu k Japonsku, kde výsledky ke zlepšení zdraví a kvality života v praxi úspěšně využívají. Referoval o Programu Teplice – mezinárodním programu v severních Čechách, v jehož rámci se zjistilo, že v minulosti k znečištěnému ovzduší nepřispívaly hlavně tepelné elektrárny, nýbrž domácí topeniště. Tehdejší vláda vynaložila šest miliard korun na plynofikaci dané oblasti; z analýzy mj. vyplynulo, že v letech 1995–2004 zemřelo o 1950 mužů a 920 žen méně než v období 1982–1994. Střední délka života je však i po 20 letech příznivého vývoje v Ústeckém kraji stále nižší, což dokládá, že jsou změny dlouhodobé a v populaci indukovány. Materiály Světové zdravotnické organizace (World Health Organization – WHO) naznačují, že znečištěné ovzduší může za počátek nemocí, které se mohou projevit až mnohem později.
R. Šrám dále vysvětlil, jak se výsledky jeho studií promítají do praxe a naznačují, že dlouhodobá zátěž u populace vyvolává u obyvatel určitou adaptivní odpověď. Měl by se proto více zdůraznit význam a nebezpečí karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků, které v oblasti Ostrava-Radvanice ovlivňují těhotenství a v zimních měsících i kvalitu spermií. Děti mají nezralou imunitu a jsou v prvním roce života častěji nemocné. Studie dr. Miroslava Dostála ukazuje, jak je důležité, aby se uvedené parametry studovaly dlouhodobě spolu s dalšími vlivy životního stylu, jako jsou druh topení, vaření, kouření apod. Přenos výsledků do praxe ukázal výjimečnost Ostravska, kterou je jemná frakce vzdušného aerosolu.
Představeny byly i negativní vlivy polycyklických aromatických uhlovodíků na lidské zdraví (studie poukazují na poškození DNA ve formě DNA aduktů, chromozomových aberací, mikrojadérek či fragmentace DNA ve spermiích). Benzo[a]pyren jako hlavní zástupce karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků vyvolává mutace v pohlavních buňkách, tedy způsobuje transgenerační přenos. Z posledních studií také vzešly následující otázky a výzvy. Ovlivňuje adaptivní odpověď pozorovaná u dospělé populace na Ostravsku rodiče i jejich děti? Jak je ovlivněn genetický materiál? Získané poznatky bychom měli využít pro objektivní hodnocení rizik a návrhy, jaká opatření lze pro zlepšení dané situace doporučit. Výsledky získané v Ostravě jsou prioritní a měly by se stát podkladem nového výzkumného projektu, který by analyzoval dlouhodobé důsledky znečištění ovzduší na populaci v Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Křivky délky života jsou v těchto oblastech špatné i po 20 letech. Ministerstvo zdravotnictví ani hlavní hygienik dodnes problému nevěnují dostatečnou pozornost, což potvrdila i zpráva zástupkyně veřejného ochránce práv dr. Jitky Seitlové. Epidemiologové upozorňují, že z hlediska zdravotních dopadů by měl být limit pro PM2,5 (aerosolové částice ≤ 2,5 μm) 15 μg/m3 (v současné době je podle 2008/50/ES pro ČR doporučena roční průměrná koncentrace 25 μg/m3). S odkazem na studie v USA bylo vypočítáno, že snížení koncentrace PM2,5 o 10 μg/m3 může prodloužit střední délku života o 0,35 roku.
V poslední přednášce Přejímání a úloha vědeckých poznatků při aktivitách občanské společnosti vysvětlila Kamila Plocková z obecně prospěšné společnosti Čisté nebe smysl této občanské společnosti a důvody jejího vzniku. Sdružení vzniklo v důsledku zveřejnění výsledků ostravského výzkumu, tj., že škodliviny ze vzduchu mohou měnit náš genom. Překvapením bylo prohlášení náměstka ostravského primátora Dalibora Madeje o podání žaloby na R. Šráma za šíření poplašné zprávy. Zástupci společnosti by čekali, že se dané výsledky použijí jako beranidlo vůči státu, znečišťovatelům, nikoli jako zastrašování organizátora výzkumu. Občanské sdružení pořádá v Ostravě osvětové akce, jako jsou například Science Café, které se setkávají s velkým zájmem občanů. Přednášející dále prezentovala výhody spolupráce občanských iniciativ a vědecké komunity. Občanské společnosti se podle ní mohou stát vhodnými komunikačními kanály pro vědeckou obec; existují však i rizika v podobě dezinterpretace vědeckých dat či zprostředkovávaných informací.
Kamila Plocková dále hovořila o popularizaci vědeckých dat i případném vytvoření aplikace pro chytré telefony s informacemi o aktuálním znečištění pro občany Ostravska. Zdůraznila nutnost medializace výsledků vědy, které se občanské organizace, jež jsou v kontaktu s místními občany, mohou ujmout. V diskusi účastníci semináře opět připomněli důležitost zjednodušeného výkladu výsledků výzkumu pro veřejnost spolu s možností spolupráce s vědeckými i občanskými společnostmi.
VLASTA ŠVECOVÁ a RADIM ŠRÁM,
Komise pro životní prostředí AV ČR