English
Další díl cyklu o zahraničních partnerech Akademie věd věnujeme Maďarské akademii věd. Významný a v historii i současnosti vzájemných vztahů důležitý partner si totiž bezesporu zaslouží samostatný článek, v němž ozřejmíme jeho bohatou historii i genezi vzájemných styků mezi oběma institucemi od konce 80. let minulého století. A to nejen z důvodu, že jde o partnera ze země, s níž jsme byli geograficky sousedy, ale též z titulu členství obou zemí ve strukturách Visegrádské čtyřky.
Foto: Marina Hužvárová, Akademický bulletin
Budova Maďarské akademie věd se nachází v Budapešti na náměstí pojmenovaném po jejím zakladateli Istvánu Széchenyi.
Potřeba vzniku vědecké, respektive učené společnosti spadá již do roku 1808. V průběhu dalšího desetiletí byly předloženy nejrůznější návrhy na podporu maďarského jazyka a literatury a vědy povšechně, avšak shromáždit potřebné finanční prostředky se nepodařilo. Teprve v roce 1825 se na zasedání Parlamentu diskutovalo o založení učené společnosti, kdy se poslanci ze žup pustili do kritiky finančních magnátů, že nejsou ochotni obětovat se pro maďarské národní zájmy. V reakci na kritiku vystoupil hrabě István Széchenyi a nabídl roční příjmy ze svého majetku jako příspěvek k vytvoření učené společnosti. Jeho příkladu poté následovali další členové maďarské šlechty, kteří se zasloužili o vznik Maďarské učené společnosti.
První valné shromáždění Maďarské učené společnosti se uskutečnilo 14. února 1831 v Budapešti. Do čela byla jmenována 25členná řídicí rada, kterou potvrdil král. Rada, v níž byli zastoupeni převážně šlechtici a církevní hodnostáři, vybrala první členy, zvolila si ze svého středu prezidenta a viceprezidenta a spravovala majetek Společnosti; prezidenta a viceprezidenty následně v jejich funkcích potvrdil král. Jako první v jejím čele stanul hrabě Jozséf Teleki, viceprezidentem se stal hrabě István Széchenyi. Společnost se skládala ze šesti sekcí: I. Jazykověda, II. Filozofie, III. Historie, IV. Matematika, V. Právní vědy, VI. Přírodní vědy.
Zdroj: WGA HU
O založení Maďarské akademie věd se zasloužil šlechtic, politik a spisovatel István Széchenyi (1791–1860); portrét Miklóse Barabáse. Veřejnosti je zde přístupná umělecká sbírka, kterou spravuje Ústav dějin umění MTA.
Od roku 1845 nesla Společnost oficiálně název Maďarská akademie věd (MTA) a její členové připravovali reformu směřující k větší autonomii. Po porážce revoluce v roce 1848 byla ovšem příprava reforem pozastavena a naopak autonomie okleštěna. Po letech stagnace se v roce 1858 uskutečnilo další valné shromáždění MTA, kdy byl redukován počet jejích členů a posílen vliv v oblasti přírodních věd. Po desetileté vnitřní debatě o úloze a dalším směřování zvítězil názor, že hlavním cílem MTA má být zkoumání reality. Začal se uplatňovat vědecký princip, podle něhož měly být výsledky získané z bádání v oblasti přírodních a technických věd uváděny rychle do života. Humanitní vědy měly používat nových a moderních metod výzkumu a srozumitelně líčit a popisovat historickou minulost národa, současnost, změny v oblasti ekonomické a urbanizaci. Pokračovalo vytváření specifických komitétů pro užší vědecké oblasti, jako byly například Komitét pro statistiku, pro historii, jazykovědu či Národní komitét pro archeologii. Během 60. let 19. století rostly příjmy MTA jako důsledek zvýšení darů a donací, v roce 1867 obdržela poprvé příspěvek také od státu. V roce 1865 byla slavnostně otevřena budova Maďarské akademie věd, v níž byly k dispozici knihovny, konferenční sály a umělecká galerie.
Po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 padla omezení, která byla zavedena v roce 1858, a přijata nařízení o postavení a činnosti MTA; s některými modifikacemi platila až do roku 1945. Složení řídicí rady a její role se podstatně změnily. Správa finančních prostředků zůstala výhradně v kompetenci řídicí rady. Kromě prezidenta, viceprezidenta a generálního sekretáře rada sestávala z 24 členů, z nichž 12 bylo voleno ze zakladatelů a sponzorů, 12 z dalších členů. Ve stejné době se výrazně rozvíjely i mezinárodní styky a maďarští vědci se stále častěji zúčastňovali mezinárodních konferencí a kongresů. Čestné členství MTA získali například Alexander Humboldt, Charles Robert Darwin či Louis Pasteur.
Poslední dekáda 19. století přinesla změnu v postavení a prestiži MTA. Její váha a role ve společnosti se začaly omezovat, protože stát si zřizoval vlastní výzkumné ústavy, a vznikla tak paralelní struktura mimo MTA. Tento stav přetrvával v podstatě až do konce 2. světové války.
V krátkém období atmosféry demokracie po 2. světové válce nabyly na důležitosti přírodní vědy. Předtím se nezávislá Akademie přírodních věd, kterou založil nositel Nobelovy ceny Albert Szent-Györgyi, spojila s MTA a v jejím rámci se rozšířily sekce přírodních věd. Dominantní úloha řídicího výboru skončila a jeho členové byli voleni z řad akademiků. Proces demokratizace se však zastavil v roce 1949 s nástupem komunistické diktatury. Od roku 1949 do roku 1988 kopírovala MTA model sovětské Akademie věd se všemi jejími atributy.
V přechodném období od roku 1988 do roku 1996, kdy se i v souvislosti s globální ekonomickou krizí vedly diskuse o postavení MTA v novém uspořádání společnosti a o možnosti jejího zániku a připojení k vysokým školám, začala MTA pracovat na novém zákonu o svém postavení a úloze ve společnosti. Nový zákon byl přijat v roce 1994. Definuje MTA jako veřejnou učenou společnost založenou na samosprávném principu. Jejím hlavním cílem je studium vědy, publikování vědeckých výsledků a podpora výzkumu; členy MTA jsou akademici. Počet maďarských akademiků mladších 70 let nesmí překročit 200. Jako veřejná organizace sestává MTA z akademiků a dalších zástupců vědecké komunity. Nejvyšším orgánem je Valné shromáždění, v němž zasedají akademici a členové-korespondenti a 200 zástupců vědecké komunity, kteří nejsou akademiky nebo členy-korespondenty a jsou voleni v tajném hlasování na období tří let. Valné shromáždění je oprávněné schvalovat vnitřní předpisy pro své řádné fungování, stejně jako rozpočet, volit své funkcionáře (prezidenta, viceprezidenty, generálního sekretáře, výbory Valného shromáždění) a vybrat si členy Prezidia.
V současnosti má MTA 11 vědeckých sekcí: I. Sekce literárních a jazykovědných studií, II. Sekce filosofických a historických studií, III. Sekce matematických věd, IV. Sekce zemědělských věd, V. Sekce lékařských věd, VI. Sekce inženýrských věd, VII. Sekce chemických věd, VIII. Sekce biologických věd, XI. Sekce ekonomických a právních věd, X. Sekce věd o Zemi, XI. Sekce fyzikálních věd.
V rámci sekcí existuje 46 vědeckých pracovišť.
Kooperace Akademie věd ČR s MTA se uskutečňuje na základě rámcové dohody o spolupráci, která vstoupila v platnost 1. června 1998 a má časově neomezenou účinnost, pokud ji některá ze smluvních stran v souladu s příslušným článkem dohody nevypoví. K dohodě se pravidelně sjednávají prováděcí protokoly, jež mj. stanovují tematické okruhy vzájemné spolupráce na tříletá období. Výměnná kvóta pro reciproční pobyty vědeckých pracovníků činila do roku 2010 50 týdnů ročně; těžiště spolupráce spočívalo ve výměnách v rámci společně dohodnutých tematických okruhů.
Po nástupu nové vlády vedené Maďarskou občanskou unií – FIDESZ byla v roce 2011 jako důsledek úsporných opatření v oblasti výzkumu a vývoje snížena výměnná kvóta ze strany MTA na 35 týdnů. MTA dále v roce 2013 přešla na systém tzv. mobilitních projektů; každá strana si interně vyhodnocuje podané návrhy na projekty (témata spolupráce) a ty, které uspějí, dotuje příslušnou částkou na pobytové a cestovní náklady. Nový přístup ovšem snížil počet společných projektů o více než polovinu. Zlepší-li se finanční situace MTA, lze předpokládat, že objem vzájemných výměn se vrátí na úroveň před rokem 2013. Jistě by to bylo ku prospěchu obou stran.
DAN DVOŘÁK,
Kancelář Akademie věd ČR