English
Vztahy mezi Českou republikou a Rumunskem mají trvale dobrou úroveň. Opírají se totiž o letité tradice a zásadové postoje v klíčových momentech moderní historie (1938–1939, 1968, 1989) a nezatěžují je sporné otázky. Počátky spolupráce v oblasti vědy sahají do roku 1968, kdy byla podepsána vládní dohoda o spolupráci v oblasti kultury, školství, vědy, mládeže a sportu. Její obnovená verze byla vyjednána na základě iniciativy rumunské strany a uzavřena v říjnu 2007 v Praze u příležitosti návštěvy ministra zahraničí Rumunska v ČR. Tradici má rovněž spolupráce Akademie věd ČR s Rumunskou akademií (Academia Română). Současná dohoda o spolupráci byla podepsána v červnu 2002 během návštěvy tehdejší předsedkyně AV ČR prof. Heleny Illnerové v Bukurešti.
Logo Rumunské akademie zobrazuje římskou bohyni moudrosti a řemesel Minervu.
Spolupráci lze realizovat formou výměny vědců na základě reciprocity za účelem společných výzkumných projektů, vědeckých stáží, přednášek a účasti na mezinárodních konferencích, které organizuje druhá strana; rozsah stáží je 20 týdnů ročně. Dosavadní kooperace je oboustranně poměrně úspěšná, ačkoli zájem o výměnné cesty převažuje spíše z rumunské strany. Spektrum vědeckých oborů je již několik let ustálené a různorodé. Z české strany dohodu využívají zejména odborníci z oblasti chemie, fyziky, biologických a lékařských věd a soudobých dějin. Z rumunské strany je zájem o spolupráci ještě všestrannější – výraznější je ovšem zaměření na humanitní vědy, a to zejména na starší i soudobé dějiny a studium v archivech. Spolupráce v oblasti historického bádání se realizuje rovněž v rámci Smíšené komise českých a rumunských historiků, jež se schází pravidelně od roku 2001; výsledky hodnotí obě strany velmi pozitivně.
Od roku 2002 pořádá Rumunská akademie ve spolupráci s UNESCO každoročně mezinárodní společenskovědní seminář Penser l‘Europe/Think up Europe, který přestavuje vynikající platformu pro odbornou výměnu názorů v oblasti evropské historie, současné společenskopolitické, náboženské a národnostní situace v Evropě a vzájemného soužití evropských národů; AV ČR vysílá svého zástupce na konferenci víceméně pravidelně (viz AB 11/2003).
Nejvýznamnější kooperace se bezesporu odehraje v oboru fyziky, a to prostřednictvím panevropského projektu ELI (Extreme Light Infrastructure). Zatímco první centrum ELI Beamlines v Dolních Břežanech u Prahy má vytvářet novou generaci sekundárních zdrojů pro mezioborové aplikace ve fyzice, medicíně, biologii a materiálových vědách, druhé centrum v Rumunsku (centrum ELI Nuclear Physics – ELI-NP) se bude orientovat na fotonukleární fyziku. Třetí centrum ELI Attosecond v maďarském Szegedu se zaměří na ultrakrátké optické pulzy v řádu attosekund; o umístění čtvrté infrastruktury se v současné době jedná.
Rumunské centrum ELI-NP bude umístěno v oblasti Magurele jižně od Bukurešti, spuštění se plánuje na rok 2015. Evropská komise na podzim v roce 2012 schválila financování z Evropského fondu regionálního rozvoje (ERDF) pro první fázi ELI-NP ve výši 180 milionů eur; celkové náklady na projekt realizovaný v letech 2011–2015 činí 356,2 milionu eur.
Hlavním partnerem Fyzikálního ústavu AV ČR, který odpovídá za rumunskou část ELI, je bukurešťský National Institutute for Laser, Plasma and Radiation Physics. Na projektu se dále podílejí tři národní výzkumné ústavy (Horia Hulubei National Institute of Physics and Nuclear Engineering, National Institute for Research and Development in Optoelectronics a National Institute for Materials Physics) a dvě univerzity (University of Bucharest a Politehnica University of Bucharest).
Nově fungující centrum ELI-NP by mělo zvýšit atraktivitu Rumunska jako destinace výzkumné excelence, tj. zabránit odlivu kvalifikovaných pracovníků, přilákat nové společnosti do regionu a podpořit výměnu znalostí a technologií. Ambiciózní projekt by měl také napomoci docílit do roku 2020 dvouprocentního podílu rumunského HDP na financování rumunského výzkumu a vývoje (v současnosti 0,5 %). Cíl pro Rumunsko vytyčila EU, která by na konci uvedené dekády chtěla dosáhnout v průměru tříprocentní hranice evropského HDP.
Academia Română
Historie Rumunské akademie (http://www.acad.ro/) se datuje do roku 1866, kdy nařízením prozatímní vlády vznikla Rumunská literární společnost s cíli výhradně z oblasti lingvistiky – vypracovat pravopis, gramatiku a slovník rumunského jazyka. Zaměření se však postupně rozšiřovalo (již o rok později vznikla Rumunská akademická společnost) a dlouholeté úsilí rumunských učenců o vznik národní akademie fungující po vzoru evropských akademií tehdejší doby bylo završeno v roce 1879, kdy vznikla Academia Română. V současnosti funguje na základě zákona z roku 1990 jako nezávislá instituce. Financována je ze státního rozpočtu, dále z darů, dědictví a dalších zdrojů. Zahrnuje 14 sekcí, které pokrývají veškeré vědecké, umělecké a literární obory.
Foto: Pixi, wikimedia commons
Academia Română sídlí na adrese Calea Victoriei 125 v Bukurešti od roku 1896.
Rumunská akademie je významným aktérem v základním i aplikovaném výzkumu (mezi další veřejnoprávní badatelské subjekty patří zhruba 45 národních výzkumných ústavů, 55 vysokých škol a 95 dalších institucí). Důležité jsou i její aktivity jako učené společnosti. Téměř 70 výzkumných ústavů a center Akademie, v nichž působí okolo 2500 vědců, se kromě Bukurešti soustředí až na výjimky v Iaşi, Cluj-Napoca a Timişoara. Akademie kromě nich řídí i činnost mnoha národních výborů, komisí a pracovních skupin.
Nejvyšším orgánem je Akademický sněm; předsednictvo sestává z předsedy, místopředsedů, generálního tajemníka a předsedů 14 vědních sekcí a tří teritoriálních poboček. Funkční období vedoucích představitelů trvá čtyři roky (pět v případě generálního tajemníka). Akademie se skládá z řádných, doživotně volených členů (akademiků a přidružených členů) – celkový počet 181 stanovuje zákon. Zatímco v počátcích byli členy pouze spisovatelé a filologové, v současnosti se poměr obrátil ve prospěch věd exaktních (75 % členů). Akademický sněm volí od roku 1948 čestnými členy významné osobnosti z Rumunska i ze zahraničí (v současnosti 135 osob z 27 států); Česká republika mezi nimi zástupce prozatím nemá.
Nakladatelství Rumunské akademie, které vzniklo v roce 1948, vydává kromě monografií 85 periodických publikací – většinu z nich v jednom ze světových jazyků. O činnosti Akademie informuje od roku 1869 kronika a dále sborníky, které vycházejí čtvrtletně ve třech edicích: Matematika, fyzika, technické vědy, informatika (A); Chemické vědy, vědy o živé přírodě, vědy o Zemi (B); Humanitní a sociální vědy (C).
Akademie nikdy nechtěla fungovat jako muzejní společnost, byť se jí podařilo nashromáždit podstatnou část kulturně-historického dědictví Rumunska. Jde především o Knihovnu Rumunské akademie, která vlastní největší část knižních fondů v zemi (14 milionů výtisků, z toho 3,6 milionu monografií a 5,3 milionu periodik); v rámci akvizic ročně získá 50 tisíc nových přírůstků. Knihovna dále vlastní rozsáhlé sbírky kreseb a rytin, fotografií a negativů, hudebních partitur, map a atlasů, mincí, medailí a známek.
Druhou pokladnici představuje Národní muzeum starožitností, které se stalo součástí Akademie v roce 1948. Jeho sbírky obsahují 100 tisíc položek a 150 tisíc mincí a patří mezi nejcennější v jihovýchodní Evropě. Akademie rovněž vlastní sbírku obrazů s více než 170 plátny především rumunských malířů 19. a 20. století, která je k vidění v sídle Rumunské akademie.
JANA VLACHOVÁ,
Kancelář Akademie věd ČR