Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2010  > březen  > Výročí

Ohlédnutí za významným entomologem

Jméno profesora Julia Komárka je mezi entomology, vertebratology, myslivci a lesníky známé i po 55 letech od jeho úmrtí. Narodil se v Železné Rudě na Šumavě 15. srpna 1892 jako syn lesmistra Julia Komárka, který sloužil na hohenzollernském panství v Dražkově a později v Železné Rudě. Od svého otce získal lásku a zájem o entomologii a lesní zvěř.

Historický snímek Julia Komárka na terénní exkurzi
Historický snímek Julia Komárka na terénní exkurzi
Foto: Archiv autora

Po studiu na gymnáziu v Klatovech přichází do Prahy na filozofickou fakultu, v jejímž rámci se tehdy přednášely přírodní vědy. Po ukončení studií se stal v letech 1916–1921 doktorem filozofie a profesorem přírodopisu. Již ale v roce 1921 se habilitoval pro obor zoologie a působil jako docent na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Současně však byl pro své rozsáhlé znalosti hmyzích škůdců jmenován ředitelem Výzkumného ústavu pro ochranu lesů. V roce 1933 se ve svých 41 letech stává jedním z nejmladších řádných profesorů na univerzitě. V roce 1917 přichází do Čech a části střední Evropy velká kalamita můry bekyně sosnové, lidově zvané „mniška“, která působí rozsáhlé škody zejména na smrcích, ale i na borovicích. Ty se projevily zvláště v západních, středních a severních Čechách, na Českomoravské vrchovině i na severozápadní Moravě. Komárek se věnoval studiu mnišky celých 10 let. Jako prvý proti ní použil její vlastní chorobu – polyedrii – a rovněž jako prvý použil v Česku letecké ošetření lesů arzenovými preparáty. Se šesti kolegy pracujícími v lesnictví v Česku a na Moravě zpracoval poznatky získané za 10 let pozorování a studia v rozsáhlé monografii Mnišková kalamita v letech 1917–1927, která vyšla ve Sborníku výzkumných ústavů zemědělských (Svazek 78, 1931). Bylo to v tehdejší době nejrozsáhlejší kompendium o tomto hmyzím škůdci.

Bekyně mniška
Studiu bekyně mnišky se Julius Komárek věnoval přes deset let.
Foto: Kurt Kulac, Archiv autora

Julius Komárek se však mimo hmyzu zabýval i červy a dalšími bezobratlými. Několikrát navštívil jeskyně v okolí Ochridského a Prespanského jezera v Makedonii a stal se uznávaným odborníkem na jeskynní faunu této oblasti. Byl také znalcem obratlovců, především lovné zvěře. V roce 1955 byla v tehdejší Československé akademii věd zřízena Laboratoř entomologie a Laboratoř pro výzkum obratlovců. Rozhodovalo se o tom, ve které instituci bude vedoucím profesor Julius Komárek a ve které profesor Josef Kratochvíl. Komárek se tehdy rozhodl pro entomologii, především na základě čtyřletých dobrých výsledků pražského entomologického kolektivu. Kratochvíl se pak ujal řízení ústavu pro výzkum obratlovců v Brně.

Období druhé světové války, kdy byly vysoké školy uzavřeny, využil prof. Komárek ke psaní vysokoškolských učebnic, cestopisů ze svých cest po Podkarpatské Rusi, Makedonii, Řecku a Kavkazu, na kterých byl buď s budoucím docentem Josefem Mařanem nebo s dr. Cyrilem Purkyněm. Mezi nejznámější patří knihy Hovoříme o zvířatech, Lovy v Karpatech, Česká zvířena, Neznámá Makedonie, Neznámá tvář Prahy, Kavkazská cesta a Milování v přírodě. Tyto populární publikace mají celkem více než 1500 stran, jeho učebnice čítají 1170 stran.

Profesor Komárek přednášel na Přírodovědecké fakultě dvě přednášky, a to zoologii obratlovců a šestisemestrovou přednášku o bezobratlých, při níž kreslil na tabuli výborné obrázky. Tato přednáška byla povinná pouze pro posluchače – specialisty zoology – a Komárek ji přednášel za jakéhokoli počtu účast-níků. Když se jednou stalo, že přišel jen jeden posluchač, prohlásil: „Jsme tu dva, a protože pámbu je všude, „tres faciunt collegium“ (= tři tvoří společnost), svou přednášku pak proslovil i v této situaci.

Václav Skuhravý,
Entomologický ústav BC AV ČR, v. v. i.