Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Kde se v ČR pěstuje kvalitní základní výzkum?

Současné debaty o kvalitě výzkumu v ČR vyvolalo zavedení hodnocení výzkumných pracovišť na základě tzv. Metodiky, kterou vypracovala Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Metodika RVVI by měla odpovědět také na výše položenou otázku; to, k čemu vede, je však předmětem ostrých sporů. V příspěvku předkládáme jednu z možných variant posuzování kvality základního výzkumu. Jsme si vědomi, že tato varianta sama o sobě pro řádné zhodnocení nestačí a že metoda slouží spíše pro identifikaci těch organizací nebo skupin, které kandidují na příslušnost ke špičce, než metoda pro jejich srovnávání.

Zdůrazňujeme, že se budeme zabývat pouze základním výzkumem a jako příklad si vezmeme vědy o živé přírodě (LS) a chemické vědy (tj. vědy, které v AV ČR přísluší k tzv. II. vědní oblasti). Budeme se tedy věnovat pouze menšímu výseku toho, co postihuje Metodika RVVI. I v této oblasti však mohou být výsledky pro některé podobory pod- nebo nadhodnoceny. Příspěvek je proto míněný pouze jako upozornění na některé parametry, jež mohou do určité míry odrážet kvalitu výzkumu. V úvodu se pokusíme některé otázky diskutovat v obecnější rovině.
Jak se poznají organizace, ústavy, skupiny, které provádějí špičkový základní výzkum? Když se zeptáte váženého vědce, co je v základním výzkumu důležité, pravděpodobně vám odpoví, že to jsou kvalitní publikace, jež se poznají především podle jejich citovanosti. Bylo by tedy možné vzít souhrnný počet citací a ten použít jako kritérium „významu“ vědce, skupiny, ústavu apod. Skutečně se tak někdy postupuje, vzniká však řada problémů a otázek. Citace jsou několikerého druhu – citace věcné (kdy se někdo odvolává na výsledek, aby na něj navázal, popř. ho vyvrátil), citace zdvořilostní (autor se chce někomu zalíbit, ale ve skutečnosti jeho výsledek nepoužívá, jen zvyšuje jeho citovanost), citace formální (autor chce dát najevo, že přečetl hodně literatury, a zmiňuje vše, co se k danému tématu váže) apod. Všechny tyto citace se mohou vyskytovat také v dobrých článcích a dobrých časopisech (možná v menší míře než v těch špatných).
Za jaké období je vhodné citace brát? Za celý život? To závisí na cíli hodnocení. Pokud chceme někomu udělit vyznamenání za celoživotní zásluhy, je pravděpodobně vhodná citovanost celoživotní. Ta se však zřejmě nehodí, jestliže chceme hodnotit výzkumnou skupinu za účelem přidělení dotace na další období a zajímá nás její „okamžitý výkon“ jako určitý předpoklad budoucího úspěchu. Obvykle se proto používá období co nejkratší, ale takové, aby výsledky nebyly zatíženy velkými statistickými chybami. Citovanost každé publikace má určitý časový náběh a po určité době zase odeznívá, a je tudíž nutno brát ohled na publikace a citace několik let pozpátku. Velmi významné práce vznikají i v dobrých skupinách zřídka, a proto se při použití krátkého intervalu vystavujeme riziku, že to nejcennější bude pominuto.
Citovanost určité práce můžeme posuzovat až po delší době od jejího publikování. V krátkých časových intervalech se obyčejně používá tzv. impakt faktor (IF). IF publikace představuje očekávaný roční počet citací publikace určený z dvouletého intervalu pro časopis, který práci uveřejnil. Výhoda tohoto odhadu je, že IF známe ihned, jakmile byla práce přijata do tisku; nemusíme tak čekat, jak bude práce citována. Samozřejmě, skutečnost pro konkrétní publikaci může být hodně odlišná, ale v průměru vzato představuje IF vhodné kritérium, s nímž pracují komise hodnotící výzkumné pracoviště. Po určité době (několik let) je vhodné posoudit, do jaké míry skutečná citovanost dané práce odpovídala IF.
Další problém souvisí s tím, že „není citace jako citace“, tj. pokud nás někdo cituje v prvotřídním časopise, je to jistě významnější než citace v časopise lokálním, širší veřejnosti neznámém. Tento fakt se obvykle přehlíží, i když je dosti podstatný. Hodnoty IF jsou odvozeny ze všech citací, tj. pracuje se s určitou „průměrnou citací“, která se však pro různé časopisy liší (velmi kvalitní časopisy prakticky necitují práce z málo významných časopisů, kdežto naopak je to běžné). Proto je skutečná společenská odezva na publikaci dána nelineární závislostí na IF (spíše určitou mocninou).
Je možné citovanost „našvindlovat“? Mnozí vědci vám odpovědí, že je to obtížné a v dobrých časopisech téměř vyloučené. Zásluha jednotlivce na určité publikaci však může být velmi odlišná – od autorství myšlenky a vykonání experimentů, sepsání a prosazení do tisku ve významném časopise až po formální „připsání“ na práci, která je nakonec hodně citována. Setkal jsem se s případem profesorské obhajoby, kdy měl kandidát tisíc citací, všichni ho podpořili a on úspěšně prošel řízením s velkým a upřímným potleskem. Když jsem se však podíval podrobněji na jeho publikace, zjistil jsem zarážející věc: prakticky všechny citace byly na publikace z dřívějšího období, kdy dotyčný spolupracoval se světově známým vědcem. Pak se rozešli a dotyčný už publikoval pouze v nevýznamných časopisech, zatímco známý vědec pokračoval v úspěšné kariéře. Při hodnocení úspěšnosti jednotlivců, skupin i organizací je proto důležité pro každou publikaci určit, kde vznikla a kdo je skutečně jejím autorem. Důležitý je korespondující autor (alespoň v oblasti LS a chemických věd), neboť ten zpravidla práci napíše, je často „duchovním otcem“ publikace a jeho pracoviště je obvykle místem, kde vznikla její zásadní část.
Metodiky hodnocení výzkumu si obvykle nevšímají (nebo jen velmi málo), komu daná publikace patří. Metodika RVVI to řeší dělením bodů za publikaci mezi organizace v poměru počtu autorů (s určitými výjimkami). Jestliže však chceme zhodnotit stav výzkumu (např. za účelem rozhodnutí o dalším financování), je důležité zjistit, kde určitá publikace vznikla, tj. kde máme základnu, ze které lze vycházet a na níž lze stavět. Některé skupiny fungují na principu spolupráce s jinými skupinami a vlastně samy o sobě nic významného nevyprodukují; ty samozřejmě přispívají k výzkumné produkci a zejména při formálním hodnocení, např. „kumulativního IF“, mohou být velmi úspěšné. Zřejmě však netvoří základnu, na které by bylo možné plánovat další rozvoj výzkumu (v organizaci, v ČR). To platí také z toho důvodu, že vědecký pracovník může být vychován pouze jiným vědcem. Úroveň žáků je na dlouhou dobu určena úrovní učitele.

Výchova vědce zasluhuje zvláštní pozornost, protože je během na dlouhé trati, který zdárně dokončí jen ti nejlepší.
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Výchova vědce zasluhuje zvláštní pozornost, protože je to „běh na dlouhou trať“, který zdárně doběhnou jen ti nejlepší. Ve společnosti je velmi málo lidí schopných vědecké práce, která je vysoce náročná a vyžaduje určitý talent – velmi inteligentního člověka ochotného mnoho let velmi tvrdě pracovat. Když to říkám mladým lidem, kteří se přijdou zeptat na možnost uplatnění, obvykle se už neozvou. Než vznikne výzkumný tým, tj. skupina schopných lidí, kteří intenzivně pracují, a než se propracuje na takovou úroveň, že ji kolegové v zahraniční uznávají, trvá to mnoho let a nedá se to uspěchat. Proto je potřeba při plánování základního výzkumu do budoucna vycházet z úspěšných týmů, jež u nás již existují. Destrukce těchto týmů by znamenala těžko obnovitelné ztráty.
Známý je také problém s různými obory, kdy citovanost může být odlišná v závislosti na zvyklostech, ale také na počtu pracovníků v daném oboru. Například obor (dle WoS) Biochemie a molekulární biologie má ročně ve všech časopisech 2,5 mil. citací, zatímco Námořní inženýrství má 1000 citací ročně. Zatímco někteří vědci v prvním oboru mají 1000 citací za rok, v tom druhém nebo podobném oboru by vědec vysoké citovanosti stěží dosáhl.
Jak bylo řečeno, hodnota citovanosti či jejího derivátu (např. kumulativního impakt faktoru) pro špičkového vědce se liší v závislosti na oboru, což je předmětem sporů. Z jedné strany je logickou interpretací citovanosti jakási „cena publikace(í) na vědeckém trhu“. Poté je možné citovanost kumulovat za celý život a součet je vlastně jakýmsi vyjádřením „hodnoty, kterou vědec vytvořil“. Ze strany druhé jsou však obvyklé citovanosti vědců v různých oborech různé. Očividně to znamená, že některé obory jsou ve společnosti žádanější, aktuálnější, mají větší počet časopisů atd. Jiné disciplíny jsou aktuální méně. To ale znamená, že špičkový vědec v aktuálním oboru bude mít více citací než špičkový vědec v odvětví málo aktuálním a „maximální hodnota“, kterou může v životě vytvořit, bude v prvním případě větší. Rozhodnutí o financování určitého oboru (nebo oblasti) je věcí spíše politickou než odbornou; každá země má určité priority, které by měly navazovat na tradici, tj. na existující „silné“ obory, a zohlednit potřeby země. V rámci těchto priorit by ovšem kvalitnější organizace nebo skupiny měly mít větší finanční podporu.
Důkladné hodnocení výzkumných organizací se obvykle provádí mezinárodním panelem expertů (komisí). Jak známo, toto hodnocení v sobě skrývá nebezpečí zaujatosti a nekompetentnosti. Pokud je ale panel vybrán odpovědně, měl by být výsledek objektivně lepší než jakákoli samotná scientometrická analýza. Hodnocení výzkumných organizací prvotřídními odborníky je vhodné také z toho důvodu, že některé velké objevy byly učiněny v oblastech na okraji vědeckého zájmu (např. Mendelovy zákony dědičnosti). Kvalitní výzkum v málo aktuálních oborech by mechanické hodnocení, založené na pouhém počítání citací nebo IF, poškodilo, zatímco komise by jej měla rozeznat. Komise by však také měla v zásadě vycházet ze scientometrických údajů (citovanosti, kumulativního IF) a odchylky ve svých závěrech kvalifikovaně zdůvodnit. Hodnocení by mělo být provedeno jednotným způsobem pro všechny (např. české) výzkumné instituce v daném oboru.

Dvě hypotézy o kvalitě základního výzkumu
Jak je vidět z úvodu, scientometrie je v zásadě uznávaným nástrojem pro hodnocení vědecké práce a jejího významu pro společnost, avšak citovanost, IF a podobné parametry jsou zatíženy mnoha závažnými problémy. Jde tedy o to vybrat takové parametry, které by odrážely skutečnou kvalitu co nejlépe. Pokusíme se nejprve ukázat na základě dat z WoS pro zahraničí, že o kvalitě základního výzkumu platí dvě hypotézy. Ty by se měly vztahovat striktně řečeno vždy jen k určitému oboru; pro dosažení dostatečné velikosti souboru dat však budeme předpokládat, že jejich platnost je obecnější, a to pro skupinu blízkých oborů (LS a chemické vědy). Pro účely tohoto příspěvku budeme o zemi, organizaci zabývající se výzkumem nebo výzkumné skupině hovořit jako o „organizačním celku“. Počet publikací za určité období (např. tři roky) označíme N a počet těchto publikací s IF > a označíme Na. O publikacích s vyšší hodnotou IF (IF ≥ 4) budeme hovořit jako o kvalitních publikacích; publikace s hodnotou IF ≥ 10 budeme považovat za vysoce kvalitní. První hypotéza je následující:
1. Úroveň výzkumu organizačního celku koreluje s podílem (vysoce) kvalitních publikací na celkové produkci publikací.
Poměr Na/N pro a ≥ 4 je vyšší, je-li vyšší vědecká úroveň organizačních celků. Hodnota Na/N je pro velké a zatížena větší statistickou chybou, a proto je vhodné volit pro porovnání určité optimum. Při testování pravdivosti této hypotézy budeme vycházet ze známé (všeobecně dosti uznávané) úrovně základního výzkumu vybraných organizačních celků (viz tab. 1).

Tabulka č. 1.
Počet publikací (2007–2010) v oblasti LS a chemických věd vybraných zemí a ústavů se známou úrovní výzkumu v závislosti na IF časopisu. Podíly N4/N, N10/N, a N20/N jsou uvedeny v %.
Poznámka: Data byla stažena z WoS k 15. lednu 2010.

Země (organizace)Počet publikací (N)Počet publikací s IF > 4 (N4)Počet publikací s IF > 10 (N10)Počet publikací s IF > 20 (N20)
Rakousko47 93010 017 (20,9 %)1 342 (2,8 %)326 (0,68 %)
Finsko39 0367 729 (19,8 %)781 (2,0 %)269 (0,69 %)
Česká republika36 4684 595 (12,6 %)438 (1,2 %)113 (0,31 %)
Polsko71 4437 716 (10,8 %)643 (0,9 %)157 (0,22 %)
Slovensko11 3651 102 (9,7 %)57 (0,5 %)23 (0,20 %)
Inst Canc Biol (Dánsko)11881 (69,0 %)20 (16,9 %)11 (9,30 %)
Inst Mol Biotechnol (Rakousko)151115 (76,0 %)49 (32,4 %)23 (15,20 %)

Z tabulky vidíme, jak se mění podíl (vysoce) kvalitních publikací v závislosti na IF pro jednotlivé země, kdy podíl Na/N je pro zemi s vyšší úrovní výzkumu v oblasti kvalitních publikací (a = 4, 10, 20) také vyšší. Rovněž je vidět, že uznávané instituce s vysokou úrovní výzkumu mají velký podíl těch nejkvalitnějších publikací (a = 10 a 20). Pokud bychom provedli srovnání s ještě vyspělejšími zeměmi (Německo, Anglie, USA, Japonsko), dostali bychom ještě vyšší podíly v oblasti kvalitních publikací.

Označíme dále jako „vlastní publikace“ určitého organizačního celku (Nv) takové publikace, v nichž je korespondující autor z daného organizačního celku. Vlastní a současně (vysoce) kvalitní publikace pak označíme N4v/N, N10v/N, N20v/N. Druhá hypotéza je následující:
2. Úroveň výzkumu organizačního celku koreluje s podílem vlastních publikací na celkovém počtu (vysoce) kvalitních publikací.
Organizační celky s vysokou úrovní výzkumu se poznají podle toho, že mají vysoký podíl vlastních (vysoce) kvalitních prací (viz tab. 2).

Tabulka č. 2.
Podíl vlastních publikací na celkovém počtu publikací u vybraných zemí a ústavů se známou úrovní výzkumu v závislosti na IF časopisu. Data byla stažena z WoS k 15. lednu 2010 (nejprve byly stanoveny podíly ze vzorku 3 x 500 publikací a z nich počty publikací). Údaje v posledním sloupci jsou v některých případech zatíženy značnou statistickou chybou.
Země (organizace)Počet vlastních publikací (Nv/N)Počet vlastních publikací s IF > 4 (N4v/N4)Počet vlastních publikací s IF > 10 (N10v/N10)Počet vlastních publikací s IF > 20 (N20v/N20)
Rakousko25 403 (53 %)4 007 (40 %)510 (38 %)111 (34 %)
Finsko23 031 (59 %)3 710 (48 %)250 (32 %)86 (32 %)
Česká republika22 610 (62 %)1 195 (26 %)70 (16 %)12 (11 %)
Polsko56 440 (79 %)1 929 (25 %)90 (14 %)14 (9 %)
Slovensko6 933 (61 %)176 (16 %)6 (10 %)1 (4 %)
Inst Canc Biol (Dánsko)51 (43 %)41 (50 %)10 (50 %)4 (36 %)
Inst Mol Biotechnol (Rakousko)54 (36 %)40 (35 %)28 (57 %)15 (65 %)

Když porovnáváme dva organizační celky (např. Slovensko a Rakousko), opět vidíme, že vyšší úroveň výzkumu jednoznačně koreluje s vyšším podílem vlastních publikací v oblasti kvalitních výsledků (N10v/N10 = 10 % pro Slovensko a 38 % pro Rakousko; také N20v/N20 = 4 % a 34 % pro uvedené dvě země); rozdíly však nalezneme i pro a = 4. Excelentní instituce se vyznačují právě vysokým podílem vlastních prací, a to u vysokých IF, protože o tyto publikace v jejich případě zejména jde. S rostoucí úrovní výzkumu se tedy nejen zvyšuje zastoupení kvalitnějších publikací, ale navíc uvnitř této kategorie roste podíl vlastních prací.

Kde v ČR vznikají vlastní a současně kvalitní publikace
Nyní vyhodnotíme publikace z ČR pro LS a chemické vědy s využitím výše zmíněných hypotéz. Vzhledem k malému počtu vlastních publikací v časopisech s IF ≥ 10 se omezíme na IF ≥ 4 (vzali jsme 10 %, tj. 670, nejlepších časopisů z WoS, což odpovídá IF ≥ 4). Podobně jako v předchozí kapitole budeme hodnotit období tří let. Určíme počty publikací typu N4v a podíváme se ve WoS, kdo v těchto časopisech z ČR pravidelně publikuje.
Celkem snadno si můžeme sestavit seznam úplných názvů zmíněných časopisů a ten použít v režimu „Advanced Search“ k vyhledání všech publikací v těchto časopisech za léta 2007–2010. Publikace českých vědců lze najít příkazem „cu = czech republic“ (15. ledna 2010: zhruba 36 000 publikací). Zatím jsme vzali práce všech typů (články, dopisy, přehledové články, některá abstrakta konferencí apod). Průnikem této množiny s množinou všech prací v časopisech s IF ≥ 4 dostaneme přibližně 4600 publikací. Vytvoříme si Marked List všech těchto prací, soubory s jejich charakteristikami, a stáhneme si je do počítače (nutno vytvořit 10 souborů po 500 publikací). Málo významná jsou zřejmě abstrakta konferencí, byť publikovaná v kvalitních časopisech, a proto je vypustíme, stejně tak dopisy do redakce apod. Ponecháme publikace typu „article“, „review“ a „proceeding paper“ (těch však není mnoho); dohromady zbude 2800 prací.
Při dalším kroku zjistíme počet vlastních publikací podle korespondujícího autora (viz předchozí kapitola). U interdisciplinárního výzkumu mohou být dva kores­pondující autoři, z nichž se v našem výsledném souboru objeví pouze jeden. Tyto případy by šlo samozřejmě zohlednit, ale vzhledem k velmi malému počtu takových publikací se jimi nebudeme blíže zabývat. Nebudeme dále určovat podíly vlastních publikací k celkovému počtu, protože cílem je najít, kde a v jakém rozsahu je zastoupen kvalitní základní výzkum nehledě na počty pracovníků, velikost organizací a jejich finanční zdroje. V tabulkovém procesoru snadno nalezneme odpovídající pole se jménem a adresou korespondujícího autora. V seznamu sloupce korespondujících autorů vyhledáme „Czech Republic“; výsledkem je seznam přibližně 1200 prací, které však zahrnují všechny obory.
Abychom vymezili obor, jímž se chceme zabývat, seřadíme si data podle sloupce SC (Science Category – oblast vědy) a vymažeme obory neživé přírody a společensko-vědní. Zbude 945 prací, které budeme dále analyzovat. Tento seznam umožňuje určit pracovníky a pracoviště v oblasti LS a chemických věd, kde se ve smyslu tohoto příspěvku „dělá kvalitní výzkum“. Lze samozřejmě diskutovat, zda je 10 % nejlepších časopisů vhodný podíl (nebo zda IF ≥ 4 je vhodná mez). Při posledním hodnocení našeho ústavu (BFÚ AV ČR) komisí odborníků byly brány v úvahu práce v časopisech s IF nad 5 a komise z jejich počtu vyvozovala pro náš ústav závěry. Z toho lze soudit, že pro určité obory zvolené oblasti (LS a chemické vědy) bude IF ≥ 4 vhodná mez; u jiných oborů může být tato mez příliš vysoko nebo nízko. Získaný počet prací (přibližně 1000) je pro další analýzu přiměřený. Pokud bychom zvolili hranici vysoko (např. pro IF ≥ 10), byl by počet prací 20krát nižší. V této kategorii u nás systematicky publikuje jen velmi málo vědců.
Zaměříme-li se na jednotlivé organizace, celkem snadno zjistíme počty prací (viz tab. č. 3).

Tabulka č. 3.
Počty vlastních publikací (N4v) zveřejněných v 10 % nejlepších časopisů pro české výzkumné organizace za období 2007–2010 (zkratky podle WoS)

OrganizacePočet vlastních publikací v 10 % nejlepších časopisůDělení na podjednotky
Acad Sci498Inst Mol Genet 37, Inst Expt Med 17, Inst Organ Chem & Biochem 128, Inst Expt Bot 14, Inst Macromol Chem 23, Inst Biophys 61, Inst Microbiol 49, Inst Analyt Chem 10, Inst Phys Chem 46, Inst Entomol 8, Inst ­Parasitol 9, Inst Plant and Mol Biol 3, Inst Physiol 31, Inst Syst Biol& Ecol 5, Inst Chem Proc 12, Inst Anim Physiol & Genet 12, Inst Bot 8, Inst Inorgan Chem 7, Inst Vertebrate Biol 2
Charles Univ192Fac Sci 51, Fac Med-1 45, Fac Med-2 4, Fac Med-3 9, Fac Pharm 14, Fac Math 9, Med Fac Hosp 8, Univ Hosp Motol 6, other Hosp of Charles Univ 19 a další
Masaryk Univ61Fac Sci 43, Natl Ctr Biomol Res 8, Fac Med 8 (nejsou zde brněnské nemocnice), viz Hosp
Palacky Univ27Fac Sci 22, Fac Med 5
Other Univ74Univ Pardubice 13, Univ S Bohemia 23, Univ Def 7, Mendel Univ 5, Tech Univ Ostrava 4, Univ JE Purkyne 3 a další
Hosp (nemocnice)22St Annes Univ Hosp 7, Univ Hosp Brno 8, a další (nemocnice UK uvedeny pod Charles Univ)
Other Institutes71Inst Chem Technol 28, Inst Cli nand Expt Med 10, Inst Hematol and Blood Transfus 6, Masaryk Mem Canc Inst 5, Natl Inst Publ Hlth 4 a další

Soubor si lze stáhnout na webových stránkách http://www.ibp.cz/Vlastni_publikace_CR_2007-10.xlsx. V prvním sloupci je uveden korespondující autor a jeho adresa. Můžeme si snadno ověřit tabulku č. 3 a po seřazení podle jména lze zjistit, kdo (který tým) v dané oblasti věd (systematicky) publikuje vlastní práce v kvalitních časopisech. Jak již bylo řečeno, také uvnitř oblasti LS a chemických věd je řada podoborů, které mohou mít „laťku“ příliš vysoko, a proto je pro ně hodnota N4v nižší, než by odpovídalo jejich kvalitě. Tyto podobory by tedy měly být srovnávány pouze mezi sebou. Z tabulky můžeme jít až na úroveň skupin, pro něž nám hodnota N4v poskytne první orientaci o kvalitě výzkumu daného týmu. Tak např. pro BFÚ AV ČR (Inst Biophys) lze zjistit, že většina týmů publikuje pravidelně vlastní práce v kvalitních časopisech. Kromě absolutních počtů publikací je však vhodné si všímat dynamiky vývoje týmu, a to ze-jména nově ustavených skupin a dalších atributů „zdravého kolektivu“. Důležitá je mezinárodní spolupráce, počet grantů, účast na výuce na VŠ, věkové složení týmu atd. Kvalitní může být samozřejmě také tým, který má řadu vlastních publikací pod zvolenou hranicí (IF = 4). Pokud má někdo výsledky uplatnitelné v praxi, bývá to také důvodem pro určitou toleranci menší výkonnosti v publikování. Je proto potřebné, aby tyto skutečnosti posoudil člověk s využitím dalších analýz. Všechny uvedené okolnosti bychom však viděli spíše jako korekce nebo dočasné výjimky než jako pravidlo. Pravidlem pro výzkumný tým by mělo být systematické publikování vlastních prací v kvalitních časopisech.

Zavedení a použití „vlastních publikací“ ve smyslu tohoto příspěvku samozřejmě neznamená, že bychom chtěli snižovat význam spolupráce, zejména se zahraničními partnery. Například BFÚ AV ČR má dalších přibližně 60 publikací za tři roky v kategorii IF > 4 ve spolupráci s jinými pracovišti, v nichž je uveden korespondující autor z cizího pracoviště. Spolupráce je potřebná, ale měla by vycházet co nejvíce z vlastního kvalitního výzkumu a měla by být budována na rovnoprávném základě. Tento výzkum je tedy podle našeho názoru třeba podporovat.

Závěr
Vycházejíce z obecných úvah jsme formulovali dvě hypotézy o kvalitě základního výzkumu, které se nám zdály důležité, a sice že úroveň výzkumu organizačního celku (země, organizace, skupiny) koreluje (1) s podílem (vysoce) kvalitních publikací na celkové publikační produkci a (2) s podílem vlastních publikací na celkovém počtu (vysoce) kvalitních publikací. Tyto hypotézy jsme se pokusili doložit s využitím údajů z WoS pro některé země a některé organizace, u nichž je úroveň výzkumu dosti obecně známá. Soudě podle výsledků se zdá, že kvalitní výzkum v určité zemi nebo organizaci je charakterizován publikacemi s vysokým IF, které navíc vznikají na vlastních pracovištích země či organizace. Vzali jsme proto tuto charakteristiku za základ a pokusili jsme se vyhodnotit kvalitu výzkumu v organizacích ČR pro LS a chemické vědy tak, že jsme stanovili počty publikací v 10 % nejlepších časopisů (IF ≥ 4), jež vznikly na pracovištích těchto organizací za období 2007–2010. Výsledky analýzy uvedené v tabulce č. 3 ukazují, že z tohoto hlediska je zdaleka nejvýkonnější výzkumnou organizací v ČR Akademie věd ČR, kde vzniká více než 50 % vlastních publikací s IF ≥ 4. Na druhém místě je Univerzita Karlova s 20 %. Výkonnost ostatních organizací je podstatně menší. Jak již bylo uvedeno, vyhodnocení nelze považovat za konečné či úplné; je to jedna z možností a k formulaci konečných závěrů nestačí. K tomu jsou potřebné další údaje a měla by je provést korektně sestavená mezinárodní hodnotící komise.

STANISLAV KOZUBEK,
Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i.