English
Rada pro popularizaci vědy AV ČR vystupovala ve dvojí úloze. Na jedné straně jako organizátor aktivit a akcí spojených s představováním vlastní vědecké činnosti Akademie a vědy obecně veřejnosti, ale také jako ten, kdo využívá vědeckého know-how jednotlivých ústavů a ozřejmuje společnosti aktuální a závažná témata doby. Na straně druhé se nevyhnula nezbytnosti „popularizovat popularizaci vědy“ ve vlastních řadách.
Pro první případ je šťastnou okolností, že mnozí zástupci médií, kteří se stali součástí Rady, vytvářeli symbiózu s vědeckou obcí – užitečná dichotomie, kdy Rada připravovala věcnou prezentaci problému a zároveň i jeho adekvátní mediální ohlas. Nezastupitelnou kategorii reprezentovali vědečtí pracovníci „podobojí“, lidé s hlubokou oborovou erudicí, literárním talentem a schopností esoterické učinit čtenářsky a posluchačsky stravitelným. Modelovým případem byl v tomto ohledu profesor Vratislav Schreiber. Opakovaně zablýskla myšlenka, že by Rada mohla být i jakýmsi rádcem, vychovatelem adeptů vědecké žurnalistiky. Jak přitažlivě psát a jakým Scyllám a Charybdám se vyhýbat. Tak trochu analogie ke kurzům vědecké prezentace, které každoročně pořádá GA ČR pro badatele-juniory. Na vyšší úrovni i pokus organizovat na některé z fakult semestrální kurz o popularizaci vědy. Zkrátka nápady, jež by neměly vyprchat a k nimž by se Rada měla v budoucnu vracet.
© Luděk Svoboda, Akademický bulletin
Tiskové konference dopadly většinou dobře. Excelentně tehdy, když byl sám předmět uchopen z několika pohledů, doba konání nepřekročila únosnou hodinu a obrazová ilustrace byla autonomně sdělná. Příkladem je „tiskovka“ O recyklaci plastů (2008). Jsme si vědomi, že zdánlivě opakujeme samozřejmost, ale kolikrát se ještě na těch elementárních zásadách budou lámat dobrá předsevzetí. Akademické kavárny se zase pokoušely vrátit dávno zapomenutý intelektuální glanc prostředí kavárenských stolků, znovu oživit vymřelé umění debaty, která je založena i na naslouchání a respektování.
S trochou bezradnosti se ve vlastních řadách potýkáme s problémem podpory popularizování vědeckých výsledků. Bylo by banální opakovat, že doba s heslem impaktové excelence nepřeje vedlejším činnostem. Nedělají „RIVové“ body, nemohou být ani adekvátně oceněny. Přesto by se sotva našel někdo z vedoucích exekutivních či koncepčních pracovníků AV ČR, kdo by tuto činnost odmítal; rozhoduje však míra podpory. Měli jsme štěstí, že předseda AV ČR popularizaci přál, účastnil se akcí a veřejně je podporoval. Ve struktuře i obsahu se zlepšila také prezentace popularizace v rámci výroční zprávy AV ČR. Dobře vědu popularizoval také Akademický bulletin.
V jednotlivých ústavech je situace diferencovanější, byť většinou příznivá. Právě v této oblasti stále existuje nevyužitý potenciál. Součástí našeho „kšaftu“ je návrh soutěžení a hodnocení i v této disciplíně, který postupujeme nové Akademické radě. Snad by bylo na místě vystoupit jednou za čas i na shromáždění ředitelů jednotlivých oblastí. Mnohé však záleží na postojích nového vedení AV ČR a komunikaci zúčastněných.
Zkušeností i tohoto „skoro-mentorování“ již dost. Závěrem připojuji moralitu pro nastupující Radu – Držte kormidlo i správný směr, přejeme úspěšnou plavbu.
JAN KREKULE,
Rada pro popularizaci vědy AV ČR
Pro první případ je šťastnou okolností, že mnozí zástupci médií, kteří se stali součástí Rady, vytvářeli symbiózu s vědeckou obcí – užitečná dichotomie, kdy Rada připravovala věcnou prezentaci problému a zároveň i jeho adekvátní mediální ohlas. Nezastupitelnou kategorii reprezentovali vědečtí pracovníci „podobojí“, lidé s hlubokou oborovou erudicí, literárním talentem a schopností esoterické učinit čtenářsky a posluchačsky stravitelným. Modelovým případem byl v tomto ohledu profesor Vratislav Schreiber. Opakovaně zablýskla myšlenka, že by Rada mohla být i jakýmsi rádcem, vychovatelem adeptů vědecké žurnalistiky. Jak přitažlivě psát a jakým Scyllám a Charybdám se vyhýbat. Tak trochu analogie ke kurzům vědecké prezentace, které každoročně pořádá GA ČR pro badatele-juniory. Na vyšší úrovni i pokus organizovat na některé z fakult semestrální kurz o popularizaci vědy. Zkrátka nápady, jež by neměly vyprchat a k nimž by se Rada měla v budoucnu vracet.
© Luděk Svoboda, Akademický bulletin
Tiskové konference dopadly většinou dobře. Excelentně tehdy, když byl sám předmět uchopen z několika pohledů, doba konání nepřekročila únosnou hodinu a obrazová ilustrace byla autonomně sdělná. Příkladem je „tiskovka“ O recyklaci plastů (2008). Jsme si vědomi, že zdánlivě opakujeme samozřejmost, ale kolikrát se ještě na těch elementárních zásadách budou lámat dobrá předsevzetí. Akademické kavárny se zase pokoušely vrátit dávno zapomenutý intelektuální glanc prostředí kavárenských stolků, znovu oživit vymřelé umění debaty, která je založena i na naslouchání a respektování.
S trochou bezradnosti se ve vlastních řadách potýkáme s problémem podpory popularizování vědeckých výsledků. Bylo by banální opakovat, že doba s heslem impaktové excelence nepřeje vedlejším činnostem. Nedělají „RIVové“ body, nemohou být ani adekvátně oceněny. Přesto by se sotva našel někdo z vedoucích exekutivních či koncepčních pracovníků AV ČR, kdo by tuto činnost odmítal; rozhoduje však míra podpory. Měli jsme štěstí, že předseda AV ČR popularizaci přál, účastnil se akcí a veřejně je podporoval. Ve struktuře i obsahu se zlepšila také prezentace popularizace v rámci výroční zprávy AV ČR. Dobře vědu popularizoval také Akademický bulletin.
V jednotlivých ústavech je situace diferencovanější, byť většinou příznivá. Právě v této oblasti stále existuje nevyužitý potenciál. Součástí našeho „kšaftu“ je návrh soutěžení a hodnocení i v této disciplíně, který postupujeme nové Akademické radě. Snad by bylo na místě vystoupit jednou za čas i na shromáždění ředitelů jednotlivých oblastí. Mnohé však záleží na postojích nového vedení AV ČR a komunikaci zúčastněných.
Zkušeností i tohoto „skoro-mentorování“ již dost. Závěrem připojuji moralitu pro nastupující Radu – Držte kormidlo i správný směr, přejeme úspěšnou plavbu.
JAN KREKULE,
Rada pro popularizaci vědy AV ČR